nerozvážně, jak se soudí, jeden z pánů Království českého, Hyncík z Pirkštejna 13 zvaný Ptáček seděním v Ratajích, velký protivník tá- borských kněží, který k sobě přidružil a připojil mistra Jana Rokycanu a hejtmany čtyř krajů, totiž Kouřimského, Čáslavského, Hradeckého a Chrudimského, neznámo z čího podnětu, aby hanobili a soudili řečené táborské kněze, nebudou-li souhlasit s názory mistra Jana Rokycany a nedohodnou se s ním. [2] PRVNÍ VÝZVA DANÁ TÁBORSKYM KNĚŽÍM A JEJICH STOUPENCŮM PANEM PTÁČKEM A JEHO SPOJENCI A proto léta Páně 1441 napsal týž pan Ptáček jménem svým a hejtmanů řečených krajů různým obcím království a zvláště obcím Táboru, Žatci, Písku a Klatovům a vyzval jejich kněze, aby se dostavili v termínu urče- ném jím a mistrem Rokycanou do Kutné Hory na svátek sv. Františka [4. října] na shromáždění kněží. [3] ODPOVĚD TÁBORSKÝCH KNĚŽÍ POVOLANÝCH NA UVEDENÉ SHROMÁŽDĚNÍ Když řečení táborští kněží viděli a vzali na vědomí znění tohoto listu, odpověděli po předchozí společné úvaze to, co následuje, a požádali prostřednictvím svých poslů, aby byla jejich odpověď veřejně přečtena před celou synodou shromážděnou na sv. Františka [4. října] v Kutné Hoře. „Přejeme Vám zabývat se s prospěchem tím, co se týká spasení. Ctihodný mistře! 38 Přečtli jsme si dopis jistých světských pánů, který jaksi porůznu obíhá po tomto království, o jakési synodě, jež se má konat v Kutné Hoře a týkat se církevních záležitostí, k níž, jak jsme slyšeli, i Vy jste dal souhlas. Očekávali jsme také sdělení toho, kdo by měl v tomto ohledu nějaké právo, jak je to zpravidla zvykem, zvláště v otázce konání synod. Až bude zasláno toto patřičné sdělení, máte vědět, že když je zašle ten, kdo na to má spíše právo, jak je shora uváděno o konání synod, a když nás nechce nijak nutit k tomu, co není v Božím zákoně ani jím není stvrzeno a zvláště k článkům připuštěným v tomto království některými lidmi v době císaře Zikmunda nebo po jeho smrti s naprostým opomenutím společné úvahy a bez souhlasu věrných obcí a jejich kněží, zvláště pak k článkům, do nichž římská církev nakonec chrlí celý svůj dlouho skrývaný jed a jejichž obsahem je zachování pořadí v znovuzavádění v Království českém, ale když bude aktivně vykonávat to, k čemu ho zavazuje a nutí jeho úřad podle práva božského i lidského ve shodě s řečeným právem bez porušení svobod, práv a mocných kleteb, zavedených pro dobrou věc; my necháme stranou jakoukoli zatvrzelost i opovážlivost a nebudeme, jak doufáme, poslední,