před Nanebevstoupením Páně, bezprostředně následující den po řečené sobotě [26. květen]. To úterý byl znovu přiveden časně ráno do katedrá- ly, aby odpověděl na zbývající články. Ve všech těchto článcích jak před- chozích, na něž odpovídal v sobotu, tak také v těchto zbývajících byl zcela usvědčen svědky a v jeho při bylo už dlouho rozhodnuto až na to, že mu podle jeho přání a prosby bylo tehdy povoleno koncilem toto ve- řejné slyšení. Na tomto slyšení mluvil od časného rána až téměř do po- ledne velmi hluboce a zevrubně o různých otázkách, mezi jiným uváděl mnoho pohanských filozofů a mudrců, např. Platona, Seneku, Katona a také Jeremiáše a Izaiáše s mnoha jinými proroky a světci Starého zákona a svaté apoštoly s ostatními mnoha svatými mučedníky z Nového zákona, jak byli tito všichni a přemnozí jiní pro pravdu nevinně usmrceni. Dále vykládal celý svůj život a co ho potkalo v Paříži, v Kolíně nad Rýnem, v Heidelberku, v Praze, ve Vídni, v Uhrách, v Rusku a v Kostnici nebo na jeho různých cestách, a co také dělal v těch zemích i jinde, a posléze jak se snažil za pomoci jiných vypudit Němce z Prahy a z Království čes- kého a zajistit obyvatelům království svobody. Nakonec pak chválil stav a svatost mistra Jana Husa a ujišťoval, že ho znal od svého mládí a že to nebyl smilník, pijan ani zločinec, nýbrž cudný, střízlivý, svatý a spravedlivý kazatel svatého evangelia. A cokoli zastávali mistr Jan Hus a Viklef, a zvláště co napsali proti zlořádům a nádheře prelátů, to že sám všechno zastává a chce zastávat až do smrti, protože to byli svatí muži. A že ve všech článcích katolické víry věří tak, jak věří a zastává svatá katolická církev. Avšak na závěr řekl, že všechny články, které napsali a hlásali Jan Viklef a Jan Hus proti nepravostem, nádheře a nespořádanému životu prelátů, chce zastávat do konce pevně, neodvolatelně a až do smrti. A nakonec dodal, že všechny jeho hříchy nehryžou jeho svědomí tolik jako hřích, kterého se dopustil na oné morové katedře, když při svém odvolání mluvil nespravedlivě proti onomu dobrému a svatému muži a jeho učení, zvláště pak když souhlasil s jeho nespravedlivým odsouzením. Na závěr dodal, že béře vůbec zpět ono odvolání, které tehdy učinil z řečené prokleté kazatelny, a že to udělal ze strachu před smrtí a pro svou zbabělost. A nadto že kdokoli mluvil méně spravedlivě proti onomu svatému muži, ve všem v hrdlo lhal a sám že ze srdce lituje, že to učinil. Když uslyšeli účastníci koncilu tato a mnohá jiná slova chvály o Janu Viklefovi a Janu Husovi, hovořili mezi sebou navzájem, že se těmi slovy sám odsoudil. Tehdy byl opět zaveden zpět do žaláře a velmi krutě spoután železnými řetězy na rukou i na nohou. KAPITOLA PÁTÁ V sobotu pak po Nanebevstoupení Páně [30. května] byl ráno velkým množstvím ozbrojenců přiveden naposled do téže katedrály na veřejné zasedání, aby byl proti němu vynesen rozsudek. A tam ho napomínali, aby ještě odvolal to, co řekl při dřívějším slyšení a co prohlašoval k chvá- le Jana Viklefa a Jana Husa tak, jak bylo uvedeno, potvrzuje jejich učení.