s výše psaným panem kupem z Coutances od hranic Anglie, 199 auditorem Janem z Palomaru a jinými doktory a mistry vyslanými koncilem. Dále roku atd. 1434 110% po Třech králích [6. leden] znovu odjeli výše řečení páni, biskup a auditor, a s nimi Kuneš a Rús 1111 z Karl- štejna i pan Martin Lupáč bez jakéhokoli výsledku z Prahy do Basileje k císaři a ke koncilu. Téhož roku a ještě v r. 1433 v době, kdy řečená vojska ležela před Plzní v pěti táborech čili na pěti místech, rozeslali husité své lidi do různých českých krajů a ti mnohokrát vyjeli s četnými vozy, vymlátili obyvatelům vsí a městeček jejich obilí, násilím pobrali skot, brav a roz- ličné předměty z hospodářství, něco z toho odvezli, odnesli a odehnali k vojskům před Plzní a něco do vlastních hradů a domovů a způsobili v mnoha českých krajích nesmírnou škodu. Dále roku atd. 1434 dodali jízdní lidé císaře Zikmunda a s nimi Přibík z Klenové, který se vrátil k císaři, do Plzně prý sedm set měřic obilí, třebaže tam leželi nepřátelé — viklefisté, a to v úterý o velikono- cích na slabiku trice 11021 [30. března]. Téhož roku kolem Nanebevstoupení Páně, totiž v neděli před svátkem apoštolů Filipa a Jakuba [25. dubna] napadlo mnoho sněhu dobře do výše kroku a taktéž nazítří v pondělí v mnoha krajích sněžilo. Téhož roku po svátku apoštolů Filipa a Jakuba ve středu před Nanebevstoupením Páně [5. května] výše zmíněný Přibík s lidmi řeče- ného císaře, totiž se Zdeňkem řečeným Drštkou, držícím tehdy Horšův Týn, s Hrdoněm z Dubňan, držícím tehdy hrad Radyni, Zbyňkem z Kocova, držícím tehdy hrad Nečtiny, a panem ze Švamberka a Buškem Caltou, držícím tehdy hrad Rabštejn, dodali do Plzně na sedm set strychů obilí a různé potřeby, ačkoli Plzeň obléhala vojska táborů, sirotků i Pražané ze Starého i Nového Města. Téhož roku atd. 1434 ve čtvrtek na den Nanebevstoupení Páně [6. května] přijeli před Prahu v zájmu míru urození páni, pan Menhart z Hradce, pan Hynek řečený Ptáček z Pirkštejna seděním na Ratajích a v Polné, pan Petr z Janovic seděním v Chlumci, pan Vilém Kostka z Postupic s jinými českými šlechtici v čele asi dvanácti tisíc jezdců a pě- ších, potom vjeli na Malou Stranu. A měšťané Starého Města pražského vyšli k nim a sjednali s nimi dohodu pro uklidnění zmatků v Království českém, aby jim v tom pomohli a zjednali mír. A všichni společně vzkázali měšťanům Nového Města pražského, aby jim také pomohli zmírnit a utišit nepokoje a zmatky v Království českém a nastolit mír proti vojskům táborů, sirotků a jiných jejich spolčenců ustavičně setrváva- jících v poli a působících v království mnoho škod. Ale protože tito měšťané novoměstští měli tehdy u sebe v obci kněze Prokopa, kněze Ambrože, Ondřeje řečeného Keřského, tehdy táborského hejtmana, a Mikuláše z Padeřova, druhého tamního hejtmana, odpověděli drze a zpupně, že to nechtějí učinit, nýbrž chtějí stát při řečených obcích. A tak jim staroměstští měšťané hned vypověděli nepřátelství, pak vpustili pány s jejich lidmi do svého města po mostě, vtrhli mocí nepřátelsky do 264 I 265