270 271 i se svými vozy k nepřátelům, táborům a sirotkům, jako by se snažili před nimi ustoupit a utéci. Konečně se je jali nepřátelé se svými vozy pronásledovat směrem za vozy pánů, přitom silně stříleli z děl a volali: „Utíkají, utíkají a dávají se na útěk!“ Když se pak se svými vozy přiblí- žili k vozům pánů asi na půl míle nebo o něco méně, vyrazili ze svých vozů k útoku na vozy pánů. Nakonec panští lidé i páni pozdvihli korou- hev čili praporec pána z Rožmberka i jiný, vyšli ze svých vozů proti nim, když už byli blízko, statečně s nimi bojovali a bili je tak odvážně a prudce, že se ve chvilce, co bys odříkal žalm „Smiluj se nade mnou, Bože“, tá- boři a sirotci obrátili na útěk a chtěli se vrátit ke svým vozům, aby je uzavřeli kolem sebe. A tu je řečení páni a jejich lidé pronásledovali tak rychle a rázně stále je bijíce, že vběhli mezi jejich vozy zároveň s nimi a přímo tam na vozech zabili oba kněze Prokopy i mnohé další kněze z jejich zlovolné sekty. Pobili a usmrtili mnohé z nich na vozech a také při pronásledování jezdců i pěších prchajících z vozů. Podhejtmany Jíru Ušatého a Mareše Kršňáka zajali. Všeobecně říkali lidé, kteří tam tehdy byli, a totéž říkali poražení sami, že zmíněná vojska měla dvanáct a půl tisíce lidí a uniklo jich sotva tři sta. Všechny ostatní pobili na místě, při útěku směrem k Českému Brodu a upálili je. Vzali jim všechny vozy, děla, zbraně i ochranná zařízení. Avšak zmínění hejtmané Čapek a On- dřej Keřský prchli na koních do Kolína s několika málo svými pěšími lidmi. A páni a výše psaní lidé je nazítří [31. května] pronásledovali až do Kolína a tam uzavřeli jakousi dohodu, že se týž Čapek, Keřský a Ko- línští dostaví se svými přívrženci do Prahy v určité lhůtě, totiž na velký sněm všech pánů, měst a nižší šlechty a přijmou a podrobí se všemu, na čemkoli se tam o svátku sv. Jana Křtitele [24. června] usnesou a co roz- hodnou páni, nižší šlechta a města. A tak řečení páni a zemané rozpustili vojsko a vrátili se do svých domovů, když byli vyhlásili sraz v Praze na svátek sv. Jana Křtitele. Avšak pan Aleš ze Šternberka s panem Janem ze Švamberka, s výše zmíněnými bojovníky z kraje Plzeňského a s Vilémem z Jaroslavic, pod- purkrabím hradu Karlštejna, se odebral se svým vojskem složeným z jezdců, pěších i vozů do kraje Slánského, položili se táborem před tvrzí Řisuty a pokoušeli se ji dobýt. Nakonec však, když to nedokázali za jeden den a noc, se vrátili ve středu na slabiku pri mi týden po sv. Marcelu 9. června domů. Konečně Jakoubek z Moravy, který tehdy držel a měl v moci násilně dobytý hrad a město Bílinu a který se tehdy položil tá- borem spolu s Žateckými, Lounskými a Slánskými před hradem Kosto- mlaty v kraji Žateckém, chtěje ho dobýt, kterýžto hrad tehdy držel pan Zikmund z Vartenberka seděním v Děčíně, sledoval řečeného pana Aleše s jeho plzeňským a jiným vojskem v čele přibližně dvou set padesáti jezdců a tří tisíc pěti set pěších z uvedených měst a krajů téměř až k ves- nici Řevničov s vozy, děly a jiným vybavením. A když řečení páni, Pl- zeňští a karlštejnský purkrabí dorazili se svým vojskem a s vozy do lesa u Revničova, nakonec spustil řečený Jakoubek, který je se svými jezdci a pěšáky pronásledoval do lesa, spolu se svým vojskem velký křik, jak- mile je spatřil, jako by je považoval za prchající. Ale výše psaní páni a li-