věnoval největší pozornost též už několikrát zmíněný Václav Novotný, např. ve své stati o chronologickém řazení jednotlivých písemností 138 a především pak v kritické edici jeho korespondence, J3 kde úzce navázal zejména na pietní dílo Františka Palackého. 1 Pokud jde o vydávání Husových listů, není v silách jednotlivcových, aby registroval všechna. Zejména populárních výborů v jazyce českém, ale i v ja- zycích cizích je dnes velmi mnoho, jednotlivin pak doslova nečítaně. Bez nad- sázky lze říci, že mezinárodní ohlas těchto listů nemá svým způsobem v starší literatuře obdoby. Lze se tudíž zastavit jen u těch nejvýznamnějších. České listy Husovy byly vydány v Norimberku už v r. 1563, ale další publikování umožnil až revoluční rok 1848. V úplnosti pak byly vydány až na podkladě ci- tované kritické edice Palackého prací B. Mareše a jeho spolupracovníků v r. 1891. Z dalších editorů je třeba uvést alespoň V. Flajšhanse a F. M. Bartoše. Z doby poválečné je to zejména vydání, resp. překlad B. Ryby, vynikající sna- hou po kompletnosti i kvalifikovaným odborným přístupem J a dále vý- bor A. Císařové-Kolářové a J. Daňhelky, doprovozený doslovem F. M. Barto- še, který sleduje postup zpřístupňování těchto listů v průběhu dob. 1421 V na- šem krátkém průřezu je u latinských listů Husových použito citovaného překla- du B. Ryby, několik málo staročeských je převedeno do nové češtiny M. Krčmo- vou. Zvláštní postavení i historii má proslulý stížný list české a moravské šlechty, který reaguje na ostrý útok kostnického koncilu proti Husovi a jeho potenciálním stoupencům. Osm dílčích exemplářů s 452 pečetěmi příslušníků české a moravské šlechty je nevývratným svědectvím sjednocování se většiny českého národa za Husovými idejemi, za idejemi, které chtěly napravit tehdejší svět a odstranit jeho zlořády, zejména sociální. Je ovšem třeba uvést, že rovněž významná část české šlechty se tehdy, 1. října 1415, na sjezdu v Českém Brodě, postavila pod vedením pánů z Hradce proti Husovi. Tím víc pak váží tato od- pověď, kterou A. Molnár vystižně označil jako manifest. Její hlavní těžiště le- želo na šlechtě nižší (téměř 400 pečetí), zatímco z vyšší tu nebyl zcela reprezen- tativní vzorek. Z uvedených osmi exemplářů, které byly zaslány kostnickému koncilu a předloženy mu jako výzva 30. prosince 1415, se do současnosti do- choval v originálu pouze jediný, byť se svými 100 pečetěmi nejrozsáhlejší (je označován jako č. 2); ostatní jsou známy toliko z opisů. Je uložen v univerzitní knihovně ve skotském Edinburghu, kam se dostal z univerzity ve skotském Aberdeenu. Té ho patrně věnoval kaplan anglického krále Karla I., W. Guild, jenž jej získal zřejmě ze švédské kořisti po třicetileté válce. Poprvé na něj upo- zornil J. A. Komenský. Pokud jde o širší souvislosti, je možno hlubší zájemce jen odkázat na pří- slušnou literaturu, i když dosud nebylo řečeno poslední slovo, zejména pokud jde o identifikaci jednotlivých pečetitelů, jejichž jména jsou zejména v opisech často velmi silně zkomolena. 143 Zde lze uvést, že koncil zareagoval na stížný list velmi podrážděně; 20. února 1416 pohnal všechny pečetitele listu k soudu, ale nebylo nikoho, kdo by půhon provedl, nehledě na to, že v Čechách byla autorita koncilu v podstatě nulová. Pokud jde o strukturu podpisů, je zřejmé, že některé listy jsou zaměřeny teritoriálně, tj. obsahují podpisy příslušníků nižší šlechty vždy z určitých oblastí českého státu a byly leckdy pečetěny až dodateč- ně. Náš text je opět překladem F. Heřmanského, který jej připojil jako přílohu ke svému překladu Mladoňovicovy Relace. 144