KAPITOLA XI Když pak jsme přišli do Čech, přihodilo se, že jsme přijeli ze Staré Bole- slavě do Toušeně; když se nás počal zmocňovat spánek, dostavilo se nám silné přemítání o těchto slovech evangelia: „Podobno je království nebeské pokladu skrytému na poli“ atd., která se čtou na den svaté Ludmily. A tak počav přemítat o nich ve snách, vykládal jsem je. Probudiv se pak podržel jsem ještě v paměti obsah první části evangelia a tak s pomocí boží a milostí jsem dokončil výklad, jenž se počíná: „Podobno je králov- ství nebeské“ atd. Bratři! Obsah svatých evangelií nedovede nikdo plně vysvětlit, protože jejich smysl je tak hluboký, že nikdo nemůže vznešenost jejich pravd postihnout a sdostatek jejich význam vypovědět. O tom praví Pavel v listě: Ó hlubokosti bohatství, moudrosti a poznání božího. Jak nevy- zpytatelní jsou soudové jeho a nevystižitelné cesty jeho.“ A týž: „Neboť kdo poznal mysl Páně neb kdo se stal jeho rádcem?“ Proto pokud mi bylo dáno shůry od boží milosti, od níž „všechen úděl nejlepší a každý dar dokonalý shůry sestupuje“, jak píše Jakub ve svém listě, chci vám něco napsat k porozumění tomu svatému evangeliu a prosím vás, abyste to bratrsky přijali a s upřímností čistého srdce o tom uvažovali. Zajisté jste slyšeli, drazí, že Matouš přirovnává v tomto podobenství království nebeské k pokladu skrytému v poli, kterýmžto pokladem se vlastně míní Duch svatý, jejž člověk nachází skrze lásku a milost Ježíše Krista, neboť slíbil jej svým věrným v evangeliu Janově řka: „Prositi budu Otce a jiného utěšitele dá vám, aby s vámi na věky zůstal, ducha pravdy.“ Polem pak nebo zemí, v níž se onen poklad nachází, se míní srdce člo- věka, kam člověk zasévá skutky dobré i zlé, které nakonec přinášejí své duši ovoce, podle toho, jak je tam zaséval; to dosvědčuje Lukáš řka: 101