scén jako obraz konkrétní události, portrétní dokument. Karel IV. za asistence biskupů a členů rodiny zde opět ukládá ostatek do relikviářového kříže. Restaurací v letech 1898—1899 porušená scéna prakticky zanikla. Dnešní kopie je málo věrohodná v detailech. 32 Zdeněk Bouse, Josef Myslivec, Sakrální prostory na Karlštejně, l. c., s. 280 d. 33 Poprvé Taťána Kubátová, Zpodobnění Karla IV. mistrem Theodorikem na Karl- štejně, Umění 1, 1953, s. 210 d. 34 E. P. Spencer, The first patron of the Trés belles Heures de .Notre Dame, in Scriptorium 23, 1969, s. 145 d., rovněž Gerhart Schmidt, l. c., s. 72. 35 Men to jediný Karlův kryptoportrét. Ne- méně přesvědčivě působí Stejskalova identifi- kace druhého krále v Epifanii tzv. Morgano- vých destiček, pozůstatků českého deskového polyptychu z doby kolem roku 1360, s Kar- lem IV., i ukrytí podoby Karlovy do postavy proroka Eliáše uváděného do nebe v nástěnných malbách emauzského ambitu, na něž upozornil rovněž Karel Stejskal. Fritz Schnelbôgl, Kaiser Karl IV. oder der hl. Wenzel?, in Oberpfälzer Heimat 6, 1961, s. 33 d., publi- koval figuru sv. Václava na vnějšku kostela v Sulzbachu v tzv. Neubóhmen v Horní Falci, kde Karel šířil kult českého zemského patrona, aby připoutal pevněji nově získané území k jádru zemí koruny. fe zajímavé, že postava knížete Václava tu nemá nic společného ant se starším italobyzantským typem poloviny 14. "století, ani s Parléřovou stylizací figury ve Svatováclavské kapli. Zdá se, že do tváře knížete Václava byl opět promítnut, i když s jistým zpovšechněním, typ Karla IV. 86 I obě další Očkova zpodobení v nástěnných malbách jeho kaple v katedrále byla mnohem naturalističtější než obraz císaře od téhož 222 malíře ve Svatováclavské kapli. Dokládají to jejich poškozené, nicméně nepřemalované fragmenty. 37 Vydal Antonin Podlaha, Eduard Sittler, Chrámový poklad u Sv. Víta v Praze, Praha 1903, s. LIII d. 38 Emanuel Poche, Einige Erwägungen über die Kameen Karls IV., in Sborník k sedmde- sátinám Jana Květa, Praha UK 1965, s. 85, soudí, že na tumbu byly aplikovány přímo antické císařské kameje, „zastupující“ podobu Karla IV. a císařovny. Takovýto postup by odpovídal spíše časnému středověku. Těžko si můžeme vůbec představit adaptaci takové an- tické gemy, způsob, jakým by na ni byla při- pojena koruna. Považuji za pravděpodobnější, že to byl jednolitý artefakt, vytvořený „alla antica". Tim spíše by bylo zajímavé posoudit, jak byl v tvrdém materiálu kamene zpracován profil obou císařských donátorů. 39 Nejpodrobnější zpracování podal Josef Cibulka, Zlatnická rytina jako předchůdce rytiny grafické, Umění 5, 1932, s. 107 d. 40 TH příbuzné kusy zdobené obdobnou tech- nikou se z Prahy dostaly do říšského koruno- vačního pokladu ve Vídni. fe'to schránka na okovy sv. Petra, na jejíž boční stěně je rovněž poprsí Karla IV. a Urbana V., relikviář s ostatkem evangelisty Jana, zdobený na víku rytinami světcovy legendy, a tzv. relikviář jeslí Kristových, s drahými kameny a gemami, bez rytin. 41 K prvnímu názoru se kloní Gerhart Schmidt v Gotik in Bühmen, München 1969, s. 218, o druhém uvažuje Hermann Fillitz, tamtéž, s. 401 d. a J. M. Fritz, Kunstchro- nik 30, 1977, 5. 102. 42 Josef Cibulka, Iluminované popsání cesty Karla IV. do Francie v soudobém rukopise Národní knihovny v Paříži, PA 35, 1927,