IV cími v tu dobu na královském dvoře za příčinou uznání papeže Eugena v Čechách (viz níže) — a zdá se, že i jeho vlastní věc; tak alespoň psal Oldřich Janovi z Hradce,1) že „má jiezda pro mú potřebu tak náhlá byla“; a list rakouského vévody Zikmunda ze 7. dubna2) o dlužních úpisech Oldřichových ukazuje, jaká to asi byla věc, pro kterou Oldřich tehdy jel do Rakous. 18. dubna nejspíše3) Oldřich nastoupil zpáteční cestu, obdržev glejt krále Fridricha, daný 16. dubna.4) Jak marné a liknavé bylo Oldřichovo jednání s králem o otázce českého krále, je patrno z dalšího postupu poděbradské strany, z důrazného listu, jejž zaslala Oldřichovi ze svého sjezdu v Kutné Hoře dne 30. dubna 1446,5) i z rázného pozvání ke společ- nému sjezdu v Pelhřimově na 8. června 1446, ustanovenému na sjezdu téže strany v Pelhřimově 10. května.6) Že i Oldřichovi bylo zasláno pozvání, víme z jeho listu Janovi z Hradce z 23. května;7) způsobilo mu patrně rozpaky a tak omlouval zdržení odpovědi čekáním na svého posla z Prahy,8) leč přece se brzo rozhodl, že pojede na sjezd, ba vyzýval k tomu i své stranníky a přátele.9) Výsledek sjezdo- vého jednání, zápis z 12. června 1446 10) s Oldřichovým jménem v čele, svědčí, jak byl Oldřich nucen ustupovati tlaku stanoviska poděbradské strany; rozhodnutí žádati znovu krále Fridricha za vydání krále Ladislava do lhůty jednoho roku, zvoliti za- tímní správce země a ustanoviti poselstvo k papeži pro potvrzení Rokycanovo, byla v rozporu s odkládací politikou Oldřichovou. Proto se Oldřich tak omlouval králi Fridrichovi, zdůrazňuje svůj těžký úkol a zveličuje nenávist Čechů vůči němu; čím mohl ještě posloužiti králi, byl odklad obecného sněmu až do sv. Martina — a to se mu podařilo. Doplňkem obrazu sjezdového jednání, i když s jednostranného stanoviska, je instrukce, s níž vyslal Oldřich posla ke královskému dvoru brzo po sjezdu.11) Z ní také poznáváme, že vskutku obava před rostoucí mocí poděbradské strany přivedla Oldřicha do Pelhřimova, a že se nedlouho před tím pokusil poraditi se s králem znovu osobně marným zájezdem do Vídně. Avšak stručný návod „item žádati pójčky, pověděti škodu“ prozrazuje nám také neutuchající sobecký zájem Oldřichův. Za své služby žádal v zápětí zase náhradu. Nepříjemné zprávy o sněmu pelhřimovském podal Oldřich ke královskému dvoru prostřednictvím přítele Kašpara Šlika, jenž jsa zavázán Oldřichovi dovedl i jemu upravovati cestu k Fridrichově přízni.12) Jak se Oldřich snažil zahladiti nepříjemný dojem sněmovního jednání intrikami proti držení Křivoklátu Alšem ze Šternberka, s nímž měl jinak dobré styky písemné (viz str. XIV), vysvítá z Oldřichova dopisu, zaslaného Šlikovi po 6. červenci.13) Obecný sněm byl pro nepřítomnost Menharta z Hradce14) odložen až na 2. polovinu listopadu 1446; uznávaje vážnost situace, Oldřich se k němu připravoval 3) Viz list Alšovi ze Šternberka ze 17. dubna, č. 122. 1) Č. 117. 4) Č. 121. 2) Č. 118. 5) Č. 125; srv. výše. 6) Viz Urbánek, str. 78. 7) Č. 137, jež jest odpovědí na list z 21. května, 10) Srv. č. 152. č. 136. 3) Viz v č. 137. 9) Viz č. 144, 150, 151, 152; srv. i Urbánek, str. 80. 14) Viz č. 227. 11) Č. 158. 12) Viz č. 162, 163. O poměru obou viz níže str. XV. 13) Č. 163.