VIII Prokopa z Rabštejna Oldřichovi,1) byl psán na radu Oldřicha, jenž nelenil zpravo- vati i cizinu o nebezpečenství hrozícím z Čech nejen králům Fridrichovi a Ladisla- vovi, nýbrž i všem sousedním zemím; v tom smyslu je psán jeho list Jindřichovi Bavorskému z 4. října2) (v konceptu je škrtnuta i zpráva o úmyslu Viléma Saského ujmouti se české koruny). Oldřichovi tehdy již nemohl býti tajným vlastní cíl vá- lečných příprav, skrývaný zatím pod záminkou zajetí nejvyššího purkrabí Menharta z Hradce poděbradskou stranou a úsilí druhé strany o jeho osvobození, leč na volání po obecném sjezdu3) odpovídal zase odkladem, svolávaje napřed straníky ke sjezdu v Českých Budějovicích4) dne 5. listopadu.5) Ani listy hradeckých pánů, čelných příslušníků rožmberské strany, plné úzkosti, žalob a proseb o pomoc,6) ani naléhání krále Fridricha, jenž vyslal k Oldřichovi koncem prosince Prokopa z Rabštejna s instrukcí, líčící nebezpečné poměry a zdůrazňující nutnost sjezdu s poděbradskou stranou ve Znojmě,7) nepohnuly zatím Oldřicha, aby konečně zanechal liknavosti a váhavosti. Tak koncem r. 1448 a počátkem r. 1449 Oldřich stál ještě jakoby mimo spor — ovšem jen vlastním přičiněním — neboť jinak se týkala Jiříkova akce nejvíce právě jeho; proto byl nucen posléze přiznati barvu a přihlásiti se veřejně k vůd- covství strany, jež se ustavením strakonické jednoty dne 6. února 1449 postavila na odpor plánům poděbradské strany.8) Prameny k tomuto novému a poslednímu období veřejné politiky Oldřichovy budou otištěny ve IV. svazku Listáře. Jestliže v otázce krále a zemské správy v Čechách byly jak cíl, tak i metoda Oldřichova vysloveně negativní, měl patrně určitější záměr v církevní věci, chtěl oslabiti český utrakvismus akcí proti potvrzení zvoleného arcibiskupa pražského, ba snad i podněcováním římské církve proti samému kalichu, podstatě českého utrakvismu. Ovšem i v tomto směru byl způsob Oldřichova jednání stejný jako v otázce královské: zdánlivou netečností nebo i souhlasem s protivnou stranou zastíral opačný postup, vycházející často z pohnutek nejsobečtějších. Sobecký zájem odvedl ho od basilejského koncilu k papeži římskému, a tu byl počátek jeho kroků proti českému utrakvismu. Po nezdaru vyjednávání s koncilem o finanční pomoc proti Táboru zaujal počátkem r. 1444 stanovisko neutrální.9) Když se však o rok později objevila otázka, kam vyslati podle usnesení v Českém Brodě z 25. listo- padu 1444 poselstvo o potvrzení Jana Rokycany na arcibiskupský stolec,10) a podě- bradská strana se rozhodla pro římského papeže, a když se zároveň s listem k pa- peži objevil v Římě i horšovský arcijáhen Lukáš Hládek, vyslaný pravděpodobně pražskou kapitulou s posláním zmařiti potvrzení utrakvistického arcibiskupa, lze se domnívati, že již tehdy pracovala v dohodě s kapitulou i rožmberská strana. Uka- zují k tomu na jaře 1445 Oldřichovy styky s králem prostřednictvím Prokopa z Rab- 1) Č. 503. 3) Viz list Alše ze Šternberka z 22. října a Oldřichovu odpověď 2) Č. 507. 6) Č. 523, 524, 534, 535, 1) Viz č. 511—514. 5) Viz č. 512. z 28. října, č. 510 a 514. 8) Viz Urbánek, 7) Viz č. 538, instrukce zde prvně otištěna; srv. Urbánek, str. 342 pozn. 5. 537. 10) Srv. Urbánek, str. 52 a d. 2) Viz v předmluvě k II. sv. Listáře, str. IX. str. 349 a d.