XIX poplatků se určovala podle povahy vkladu, podle výše peněžité částky, v zápisu jmenované, a podle počtu přiznávajících se osob; též úředníkům menším, kteří šli nebo jeli ke vkladateli pro přiznání, náležela určitá odměna.130) Četné poznámky, které se vztahují k zaplacení jed- notlivých vkladů, objasňují m. j. také praksi úřadu deskového, pokud se týká placení tax za úřední výkony. Při vkladu trhu dávalo se od 100 kop úřadu deskovému 50 grošů a poplatek ten stoupal podle výše peněžité částky, ve vkladu uvedené;131) od smlouvy platila každá strana 4 groše.132) Při vkladech věna uplatnily se tytéž zásady jako při trzích;133) při zápisu poručenství platil ten, kdo otce poruční ustanovoval, 44 gr., a to tolikrát, kolik osob poručníky jmenoval.134) Poručník, kterého ustanovil král, složil u desk zemských rovněž 44 gr.135) Stranám však bylo dovoleno žádati o úlevu nebo úplné prominutí tax.136) O výnos poplatků za vklady do desk zemských se dělili nejvyšší sudí, komorník a písař; určitý podíl (4 gr. od osoby) měl místopísař a probošt vyšehradský (4 gr. z 1 kopy).137) Vklady deskové, které byly po shoření desk zemských obnovovány, byly osvobozeny od poplatků, pouze písařům náležela odměna 6 gr. č. od každého shořelého zápisu, který byl opět do desk vkládán.138) Proto byly připojovány k těmto obno- veným vkladům poznámky, zdůrazňující jejich výjimečnost.139) Některé záznamy zároveň prozrazují, jaký doklad vkladatel předložil na potvrzení, že vklad byl již ve shořelých kvaternech. K uznání právní existence a původnosti vkladu stačila především pamět úředníků desk zemských140) nebo členů soudu zemského, na př. nejvyššího písaře,141) nejv. sudího,142) místo- 668, 698, 704; „Non terminatum quia non solutum“ u č. 54, 77, 162, 181, 201, 202, 239, 291, 295, 717, 728. — Viz též poznámku „Non terminatum quia non solutum nec lectum“ u č. 223 a „Non solutum, sed lectum“ u č. 352. Ke vkladu č. 546, který ač zaplacen, byl mřežován, připsáno „Má státi nepřetrženo, neb jest solutum“. 129) Někdy se o tom dohodly strany zvláštní smlouvou. Všehrd na uv. m., kn. VIII., kap. 34, str. 393. 130) Srov. Všehrd na uv. m. kn. VIII, kap. 33—48, str. 391—406 a kn. IV, kap. 8, str. 180. — O taxe za vyslání místokomorníka a místopísaře viz poznámku k č. 717 v tomto kvaternu. 131) Všehrd na uv. m. kn. VIII., kap. 33, str. 391. Srov. č. 75, 77, 98, 239, 426, 516, 546. 132) Všehrd na uv. m. kn. VIII, kap. 48, str. 404. — Srov. č. 239, 516 v tomto kvaternu. 133) Srov. č. 8, 30, 54, 81, 201, 202 v tomto kvaternu. 134) Z toho 40 gr. připadlo úředníkům soudu zemského, 4 gr. pak místopísaři. Srov. Všehrd na uv. m. kn. VIII, kap. 38, str. 395. — Viz č. 32, 100, 104, 193, 214, 310, 717. 135) Všehrd, kn. VIII, kap. 38, str. 395. 136) Všehrd na uv. m. kn. VIII, kap. 33, str. 391. — Srov. poznámku o odpuštění taxy u č. 8 a 100. K odpuštění taxy se snad vztahují i poznámky „nihil dedit“ u č. 26, 47 a 63 v tomto kvaternu. 137) Všehrd na uv. m. kn. VIII, kap. 33, str. 391. — Srov. poznámku „pan písař odpustil svůj díl“ u č. 100; o místopísaři se zmiňuje poznámka u č. 30. 138) Usnesení sněmu o napravení desk zemských z r. 1541, artikul 17, viz Sněmy české I., str. 528—529. O praksi při obnovování shořelých vkladů viz podrobně Vl. Klecanda na uv. m. str. 202—203. Srov. heslo „obnova vkladu“ ve věcném rejstříku. 139) Na př. „Měl ve dskách (prve), (ideo) nihil dedit“, „Měl prve, byl prve, fuit“ u č. 9, 12—16, 18—23, 27, 29, 33—35, 40, 42, 48, 51, 53, 58, 59, 62, 68, 82, 83, 85—93, 96, 97, 106, 107, 110, 117, 119, 120, 123, 138, 139, 142, 145, 150—153, 155—157, 161, 163, 164, 166, 168, 174, 176, 177, 178, 185, 195, 198, 200, 211, 216—218, 220, 226, 230, 243, 247, 248, 283, 286, 296, 300, 302—304, 311, 313, 314, 317, 320, 322, 323, 326, 328, 333—335, 339, 344, 350, 354, 355, 359, 364, 373, 378—380, 390, 393, 396, 400, 410, 428, 519, 520, 523, 525, 528, 538, 539, 543, 547, 548, 563, 568, 583, 584, 595—597, 599—601, 641, 642, 656, 659, 738 v tomto kvaternu. 140) Viz poznámku k č. 235, 249, 251, 252, 254, 260, 274, 277, 289, 292—294, 299, 301, 316 v tomto kvaternu. — Srov. dále Vl. Klecanda na uv. m. str. 218—220. 141) T. j. Jana Bechyně z Lažan na Pičíně, srov. č. 205. 142) T. j. Adama ze Šternberka na Zelené Hoře, nejvyššího sudího dvorského království Českého, viz pozn. k č. 294. III*