300 26. června. 1542 dělí den sv. Mikuláše [6. prosince 1540J dskami se odřekl, tak i nyní se odříká, že nadepsaných Matěje a Jíry, dědicuov ani dědin jich nemá a moci nebude naříkati ani napomínati z kterého dílu otcovského, bratrského, strajcovského a dědického dalšího nižádným právem ani skutkem časy budúcí a věčné, neb jest on Jan již dotčenú sumú od týchž Matěje a Jíry bratří svých a jich dědicuov úplně a docela oddělen. 735 �.L2] Sixt“ z Otenštorfu, Jan Kropáček z Krymlova z větší rady, oba měšťané Starého města Pražského, súce vysláni od purkmistra a rady Starého města Pražského, seznali o kšaftu někdy Zigmunda Holce z Květnice, měštěnína téhož Starého města Pražskéhol, a zvláště v těch artykulích, což se odkázání jeho k záduším etc. a dědictví dotýče, kteřížto artykulové v témž kšaftu napsaní, slovo od slova takto napsáni stojí: Ve jméno Boží amen. Já Zigmund Holec z Květnice vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúci slyšán bude, že s zdravým rozmyslem mým předložil sem sobě před oči mé nenadálost a nebezpečnost hodiny smrti své, však dobré paměti a svobodné vuole požívaje, nechtě rád, což jest na mně, by o zboží a statek muoj po mně zuostalý, kteréhož mi Pán Buoh naděliti a puojčiti z své milosti ráčil, kteří svárové a nesnáze po mé smrti se dály mezi příbuznými a přáteli mými, i toto poručenstvie mé poslední mocí listu tohoto kšaftovního o témž statku a zboží mém řídím a puosobím konečným úmyslem svým obyčejem takovýmto: Item najprve přede všemi věcmi, jakož mi jest poručila nebožka paní Marta Trubská, abych k faře sv. Mikuláše v Starém městě Pražském ležícího koupil deset kop míš. platu dědič- ného proto, aby na to kaplan chován byl a tu za její duši i za všech předkuov mých i všech věr- ných duše památka se dála ke cti a k chvále Pánu Bohu všemohúcímu a duostojné Panně Mariji i všem svatým tak a na ten zpuosob a tím vším řádem, kdež sem již to kněhami městskými na rathúze dostatečně zapsal a zřídil tak, aby to skutečně ve všem a všudy věrně a právě zachováno bylo od těch, komuž jest to k zpravování poručeno ote mne, jakož týž zápis kněhami městskými to vše v sobě šíře a plněji zavírá. Item za těch deset kop míš. platu výš dotčeného otkazuji a dá- vám po mé smrti dvě stě kop gr. pr. č. aby vydáno bylo z statku mého kostelníkuom �.L2 a osad- kt ním sv. Mikuláše výš psaného, kteříž sú toho času neb potomně budú, aby oni místo těch X kop míš. platu ihned koupili, když jim peníze dány budú z statku mého od poručníkuov mých dolepsaných a jmenovaných. V kterémžto zápisu a zřízení nadepsaném na rathúze pozuostavil sem sobě moc zvoliti a ustanoviti collátory. I kdež pak teď ustanovuji mocné kollátory téhož zápisu a záduší výš dotčeného urozené vladyky Zigmunda a Beneše z Vlkanova, ujce své, a Jiříka od trúby a Briccího syny Rehákovy, strýce své, aby oni přihlédali k tomu záduší a zá- pisu mikulášskému výš psanému, jestliže by kostelníci čeho zanedbali dosti činiti podle toho zápisu na rathúze jim učiněného, aby oni je jakožto collátorové k tomu měli a držali, aby se tak zachovali skutečně, jakož zápis a zřízení na rathúze ukazuje.2 Item také jakož nebožtík otec náš pan Václav Holec dobré paměti poručil mně a bratru mýmu Viktorínovi nebožtíkovi platu roč- ního šest kop gr. č. ve vsi Radomicích, abychom na to kaplana chovali; i prodali jsme ten plat. Kdež pak nebožtík otec náš vystavil na svuoj groš tu kaplu u sv. Martina a v ní oltář sv. Eloi, aby v té kaple kaplan mši sloužil každý den a spívané mše v každú sobotu o Matce Boží a v každý pondělí Requiem a za to žákuom aby dáváno bylo na maso“ v každú sobotu dva groše č. hotové. I tomu jsme my s nebožtíkem bratrem mým dosti činili a po smrti jeho téhož bratra mého s Martinem Holcem strýcem svým také jsme kaplana chovali a jemu platili a žákuom také etc. Item učinil jsem pak smlouvu s týmž Martinem strýcem svým a to takovú, aby on kaplanu platil, na čemž by jej smluvil a žákuom také. A za to sem jemu dal dvě stě kop míš. Kdež pak