1541 7. prosince. 29 54 Petr Janovský z Soutic p., že na dědictví svém, na Zaječicích na tvrzi, na dvoru popl. s popl., na vsi celé tudiež a na dvořích km. s pl.,“ s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybní- ky, kurmi, robotami, s mlajnem i se vší na tom na všem, c. t. m.,1 Likhartě z Ronovce manželce své puol vosma sta kop gr. pr. č. věnoval2/ ukázal/ postoupil.3 Juxta: Léta etc. padesátého pátého v pátek po sv. Havle [18. října 1555] vyšel list obranní. Léta 1555 v pátek den sv. Kryšpína [25. října] Likharta z Ronovce, manželka někdy Petra Janovskýho z Soutic, v tomto zápisu věnním jmenovaná propustila jest tento zápis věnní a dědiny v něm jmenované a uvázání listem obranním podle téhož zápisu Štefanovi Janovskýmu z Soutic jakožto synu, dě- dici a držiteli dědin v tomto zápisu jmenovaných po týmž někdy Petrovi Janov- ským z Soutic, otci jeho, zase z desk úplně a docela. A protož zápis tento, list obran- ní i dědiny v týmž zápisu jmenovaný vymazány. V v. ú. Vedle zápisu poznamenáno touž rukou bledším inkoustem Non terminatum, quia non solutum, debet dare VI1/2 ss. IIII gr., což přetrženo. Mřežování zápisu opominuto přesto, že byl propuštěn druhou juxtou. a) v orig.dksp. 1) Viz dílčí ceduli Petra Janovského ze Soutic ze 16. září 1529 (vklad 16. února 1544) v DZV 42, l. L 30' — M 2'. — 2) Téhož dne zapisuje jí Petr 450 kop č. dluhem na Zaječicích, DZV 83, l. A 14, kde v juxtách o dalších stadiích. — 3) 27. listopadu 1542 zapsal týž dluhem po své smrti 100 kop č. na Zaječicích své dceři Marianně, manželce Zikmunda Robmhápa ze Suché, a Jiříkovi Velíkovi ze Šonova, s podmínkou, zemře-li Marianna dříve než její matka Likharta z Ro- novce, připadne ten zápis Likhartě z Ronovce a po smrti této na jeho bratra Alše ze Soutic, viz DZM 226, l. E 9° — E 10" (nová pag. F 11—F 12). — O platu ze Zaječic ke klášteru sv. Anny na Starém městě Pražském viz Desky zemské král. Čes. I., 2, str. 34, č. 76. 55 Burjan Anděl z Ronovce p., že od Zigmunda odtudž z Ronovce bratra svého mladšieho za diel svuoj otcovský, bratrský a dědický vzal a přijal dědiny, zejména v dielčí ceduli položené, kteráž téhož léta a dne ve dsky památné vložená a vepsaná,1 což za diel béře, to v sobě plněji svědčí. A slíbil jest on Burjan Anděl sám za se i za své �. A 28/dědice, že svrchu- psaného Zigmunda Anděla bratra svého mladšieho, dědicuov ani dědin jeho nemá a moci ne- bude nařiekati ani napomínati z kterého dielu otcovského, bratrského a dědického dalšieho ni- žádným právem ani skutkem časy budoucí a věčně, neb jest on Burjan i s dědici svými těmi dědinami, v dielčí ceduli položenými, od něho Zigmunda Anděla bratra svého mladšieho, od dědicuov a dědin jeho úplně a docela oddělen.2 V. v. ú. 1) Viz plnou moc Zikmunda Anděla z Ronovce, kterou dal Petru Čápovi Dobřenskému z Dobřenic, aby se k dílu jeho s bratrem Burjanem z Ronovce u desk zemských přiznal a dílčí ceduli do DZ vložil; vložena pak tato plná moc téhož dne do DZV 41, l. A 19°. — 2) Viz též č. 579 v tomto kvaternu a dílčí ceduli Burjana Anděla z Ronovce, vloženou 10. června 1542 do DZV 41, l. C 8—C 9. 56 Matěj z Jizbice p., že na dědictví svém, v Jistbici na dvoru popl. s popl., na kte- rémž sám sedí, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníčky i se vší/ na tom na všem, c. t. m., paní Markétě manželce své pětmezcítma kop gr. pr. č. věnoval/ ukázal/ postoupil. 1) Viz č. 213 v tomto kvaternu. 57 Vondřej z Velikého Ježova p., že na dědictví svém, v Velikém Ježově na dvoru popl. s popl., s dědinami, lukami, lesy, i se vší/ na tom na všem Lidmile manželce své dvadcet kop gr. pr. č. věnoval a jménem věna ukázal �. A 28 a jí těch dědin k milostivé věnné zástavě v svrchupsaných penězích postoupil. K kterémužto ve dsky kladení Jaroslav