14.—15. března. 150 četěné, co jest se jednomu každému na dílu dostalo, tudíž i smlouva téhož léta a dne ve dcky zemské vloženál v sobě plněji svědčí a zavírají. I slíbili sú, jakž prve tak i nyní a tímto zá- pisem slibují, že jeden druhého, dědicuov ani dědin jeho nemá a moci nebude naříkati ani napomínati z kderého dílu otcovského, bratrského, dědického dalšího nižádným právem ani skutkem časy budúcí a věčně, neb sú oni nadepsaní bratři již dotčenými dědinami tak podle cedule jednoho každého od sebe i od svých dědicuov úplně a docela odděleni. 1) Tato smlouva z 11. června 1522 vložena do DZV 41, l. E 4°. 1542 322 Il. F 10 Jan Kopáč z Dračova p., jakož jest předešle a před shořením desk od někdy Jana a Jiříka bratří Kopáčuov tudíž i Kateřiny sestry jich odtudž z Dračova strajcuov svých dckami se oddělil a za díl svůj strajcovský a dědický vzal a přijal sumu jistou, totiž puol druhého sta kop gr. pr. č. A slíbil jest jakž prve tak i nyní a tímto zápisem slibuje, že nadepsané Kateřiny, jakožto nápadnice po týchž bratří, budúcích ani dě- din jejích nemá a moci nebude naříkati ani napomínati z kderého dílu strajcovského, dědic- kého dalšího nižádným právem ani skutkem časy budúcí a věčně, neb jest on nadepsaný Jan, jakž od již jmenovaných Jana a Jiříka, tak i od též Kateřiny sestry jich, úplně a docela od- dělen. Však ona Kateřina stoje osobně před úřadem desk zemských přiznala se, že jest dob- rovolně přijala jeho Jana v společné užívání ". F1vsi Hradešína se vším k též věci příslušenstvím i s dvorem tudíž pustým popl. vysazeným v plat, a k tomu domu svobod- ného v Starém městě Pražském u Matky Boží na lúži ležícího, však toliko do smrti jeho Jana a dále nic, a po smrti jeho má to všecko právo a podvolení její dobrovolné, tudíž i všecek a všelijaký statek jeho Jana, kderýž a na čemžkoli má neb míti bude, nikdyž ovšem nic nevymieňujíc, připadnúti zase na touž Kateřinu a na děti její a budúcí její plným právem. Po straně poznamenáno touž rukou bledším inkoustem Bylo prve. 1) Výtah otiskl J. Teige, Základy starého místopisu Pražského I., 2., str. 258. 323 Martin Mareš z Prasetína p., že dědictví své, ve vsi Prasetíně dvuor kmetcí s pl., na kterémž jest týž Martin sám seděl, s puol druhým lánem dědiny, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, porostlinami i se vší/ s panstvím, to vše, což jest tu sám měl a držel a což jest jemu před shořením desk od někdy Václava z Chajnova v brunátných menších zá- pisných Z VII ve dsky vloženo bylo, tak etc./ v týchž/ žádného/ prodal purkmistru a konšeluom i vší obci městečka Pacova nynějším i budúcím za čtyrydceti a pět kop gr. pr. č. zaplacených/ postúpil. Zpraviti má právem zemským třetinú výš.1 Vedle zápisu poznamenáno touž rukou a inkoustem a podtrženo Měl prve. 1) Srov. zápis relace o povolení Ferdinanda I., aby si Pacovští mohli koupiti svobodné dědiny do výše 1000 kop č., v DZSt. 42, l. A 20 (nová fol. A 14%) k 15. březnu 1542 v archivu země České. V STŘEDU DEN SV. LONGINA [15. března]. 324 I. F1I Jan1 mladší Myslínský z Myslína p., že Volfovi Hozlaurovi z Hozlau, Elišce z Myslína a Janovi Houskovi z Zahrádky poručníkuom svým z poručen- ství děkuje. A slíbil jest sám za se i za své dědice, že nadepsaných Volfa, Elišku a Jana ani jich dědicuov nemá a moci nebude naříkati ani napomínati, což se toho poručenství do- týče, časy budúcí a věčně, neb sú oni nadepsaní poručníci dědinami a statkem jeho Jana věrně a právě učinili jako věrní a spravedliví poručníci. 1) Na l. F 10' předchází začátek zruš. zápisu Volf Hozlaur z Hozlau, p., že dědictví.