1542 10.—11. ledna. 79 poručníka sirotka a statku někdy Albrechta z Valštejna, jakožto správci svrchu- psaných dědin tvrze Tuří pusté a dvoru popl. s popl. s vesnicemi jmenovanými a se vším jejím příslušenstvím v té sumě napřed jmenované věnní zastoupili, a to do dvú nedělí podle práva a zřiezení zemského opatřili. V. t. k.7 Po straně poznamenáno touž rukou a inkoustem Měl prve, nihil dedit. a) ěk ve slově Zdeněk doplněno do mezery touž rukou tmavším inkoustem. 1) Viz DZV 7, l. E 16'—E 17: Hašek, Jiřík a Vilém bratři Litoborští z Chlumu obnovili vklad svého otce Jana, který prodal tvrz Tuř Zbyňkovi, Zdislavovi, Zdenkovi, Ondřejovi a Václavovi bratřím Berkům z Dubé (před shořením desk zemských jejich otci Jindřichovi Berkovi); vklad obnoven 16. června 1545.— 2) Srov. výše str. 78. — 3) Petr Rašín z Rýzm- burka koupil zboží zlivské 12. srpna 1525 od Beneše Votíka z Labouně, viz DZV 43, l. E 14—E 14' (obn. vklad trhové smlouvy z 28. května 1543). Viz též smlouvu Beneše Votíka z Labouně s Janem ml. Zlivským z Labouně o Zliv, zejména o zpravu tohoto statku, z 13. června 1525 (obnov. vklad z 10. července 1543) v DZV 42, l. K 3—K 5 (nová fol. K 4—K 57). Viz i Desky zemské král. Čes., I., 2., str. 114—115, č. 295. — 4) 13. ledna 1525 (obnoveno 11. března 1542) Petr starší z Labouně zapsal Janovi mladšímu z Labouně, svému strýci, a j. d. dluhem po své smrti ve 100 kopách č. tvrze Zliv a Staré Hrady, viz DZV 249, l. A 14—A 16. — 5) DZV 2, l. B 30'—C 1, kde obnoven vklad ze 14. srpna 1507: Jan Zlivský z Labouně prodává tvrz ve Zlivi s platem na Starých Hradech Benešovi Votíkovi z Labouně. — 6) Viz i DZV2, l. C I. 7) Srov. Desky zemské král. Čes. I., 2., str. 229—231, č. 534 a 535. 143 Zdeněk Zrucký z Chřenovic p., že dědictví své, totiž louku se dnem pod Chaberčí i s tím kouskem, kderýž leží při té louce od mlajna Suchotovského, i se vší/ s panstvím, to vše, což jest tu sám měl a držel, tak etc./ v týchž etc./ záleží, žádného etc./ prodal Matějovi z Chabřec a j. d. za padesáte kop gr. pr. č. zaplacených/ postúpil. Zpraviti má právem zem- ským třetinú vajš.1 K kderémužto ve dcky kladení Jaroslav z Šelnberka etc., najvyzší komor- ník královstvie Českého, aby jako dědiníku ve dcky zemské kladeno bylo, dal své povolení." 1) Srov. DSvob. I., l. C 6 a Desky zemské král. Čes. I., 2, str. 7—8, č. 17 a č. 344 v tomto kvaternu. — 2) Z 10. ledna 1542, viz DZSt. 42, l. A 8' v archivu země České. II. C 13/V STŘEDU PO BOŽÍM KŘTĚNÍ JINAK PO SV. TŘECH KRÁLÍCH [II. ledna 1542 ]. 144 My Ferdinand, z boží milosti Římský král, po všecky časy rozmnožitel říše a Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, infant v Hispanii, arcikníže Rakouské, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužické markrabie etc., oznamujem tímto listem všem, jakož jest nám ukázán list od krále Václava, Římského a Českého etc. krále, předka našeho slavné paměti, kterýmžto listem ráčil jest krám přední postříhacký při kotcích sou- kenných a při něm sklep, kdež se sukna krájejí a prodávají, v Starém městě Pražském vysvoboditi a vysaditi tak, jakž týž list německy psaný v sobě šířeji obsahuje. Při tom jsou nám také potvrzení téhož listu od krále Jiřího a krále Vladislaval předkuov našich slavné pa- měti od poctivého Martina Dačického z Vlkanova, měštěnína Starého města Pražského, v domě u zlatých křížuov předložena, kterážto potvrzení na svobodu bez poplatkuov téhož krámu i sklepu někdy držiteluom a předkuom dotčeného Martina Dačického jsú svědčily a svědčí. I prošeni jsme poníženě od svrchupsaného Martina Dačického abychom jemu a dědi- cuom jeho dotčené milosti potvrditi ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsouce, vajš psaný list krále Václava i to dvoje potvrzení krále Jiřího a krále Vladislava jsme zchválili, obno- vili, potvrdili a tímto listem ve všem jich znění, položení, punctích, klauzulech a artykulích, jako by tuto od slovo od slova v tento list náš vepsány byly, zchvalujem, obnovujem a mocí naší královskú v Čechách potvrzujem i tuto zvláštní milost jemu Martinovi Dačickému a j. d. na přímluvu některých věrných našich milých činíme a ".C 18 dáváme, jakož jsú poctiví Pražané za jednoty měst Pražských jemu Martinovi Dačickému, jakž jsme spraveni, místo podle téhož