1542 2. ledna. 63 štejna též Sloupno vyplatil, tehdy za těch sto kop gr. č. aby jinde plat dědičný k tomu záduší koupili a na lichvu těch peněz aby nijakž nepuojčovali, než zuostanou-li živy děti mé dcery, aby páni poručníci vybierajíc plat ze vsi Sloupna, týž plat chovali týmž dětem do let jich rozumných, leč by uznali, že by děti mé jaký nedostatek trpěly, aby jich neopouštěli, za to žádám a jim toho věřím. Item panně Anně Zběšince odkazuji padesáte kop míš. z toho Sloup- na, jestli by vnúčata má zemřely aneb platu ročního dvě kopě gr. č. Item Johanně z Běšin XXX kop míš. též z Sloupna, zemřely-li by vnúčata má. Item, jestliže by se nalezl Absolon z Dě- dibab, bratra mého syn, tehdy aby mu dáno bylo padesáte kop míš. z téhož Sloupna, ač by často psaná vnúčata má zemřely před lety dospělými. Dožádala sem se pak za poručníky urozeného a statečného rytíře pana Jiříka Vosovské- ho z Adlaru a na Chodově a slovutných Beneše ručníkáře a Zigmunda z Pernstorfu, konšeluov přísežných Nového města Pražského, jim věřéc nad jiné lidi, že se tak, jakž nahoře psáno jest, zachovají. Však za práci každému z nich odkazuji pět kop gr. č., aby sobě ze vsi Sloupna z ouro- ku vzali. A jestliže by z svrchupsaných poručníkuov který zhynul, aby do dvú neděl tak hod- ného k sobě tito dva pozuostalí poručníka třetího přijali, kterýž by jim toho opatrovati pomá- hal. Jestliže by pak všickni nadepsaní, kterýmž co odkázáno jest, zemřeli, tehdy vždy žádám pánuov poručníkuov, že muoj vešken statek obrátí na skutky milosrdné a na klášter sv. panny Barbory že nezapomenou, toho jim již věřím. A nade všecko aby vydali Barboře pět kop gr. č. z těch ourokuov. A kolikrátžkoli by potřebí bylo, aby na to místo mrtvého živého sobě volili k tomu hodného. �. CTA ještě za to vždy prosím pro Pána Boha pánuov poručníkuov svých, jestli by Barbora umřela toho nevyplnivši, což jsem jí v tom kšaftu poručila, aby za mú duši udělala, tehdy páni poručníci aby to udělali, toho jim věřím jako dobrým ctným lidem, že se tak zachovají. A Barbora jestli by se k nim voč utekla, že jich za to prosím, aby ji v ničemž neopouštěli, než aby jí pomocni a radni byli, a zvláště, co se zetě mého dotýče, pana Jana. Item cedule, kterúž svú vlastní rukú psala, kterážto v týž kšaft upečetěný vložena byla, stojí slovo od slova tuto vepsaná takto: Dožádala sem se pánuov poručníkuov těchto urozeného a statečného pana Jiříka Vosov- ského z Adlaru a na Chodově, kmotra mého milého,“ a Beneše ručníkáře, souseda mého milého, konšeluov přísežných Nového města Pražského, aby nikoli nedávali žádných peněz panu Ja- novi z Maličína, někdy zeti mému, než aby sirotkuom chovali, jakož v kšaftu stojí, a aby vždy žádného v tom omylu nebylo, proto jsem tuto ceduli napsala. Což se dotýče Zigmunda Štrabocha z Pernstorfu již umrlého, místo téhož Zigmunda tak, jakž výmienka svrchupsaná ukazuje, Jiřík farář jest dán za poručníka a poručníci jiní“ k tomu svolili i Barbora Ryplová žádala a pan purkmistr a páni k tomu též povolivše, jej Jiříka faráře stvrdili. Tu my purkmistr a rada Nového města Pražského uznavše týž kšaft býti pořádný a podle práva přišlý, kterýž nám do rady naší upečetěný podán jest, týž kšaft ortelem naším a podle práva tohoto města jsme stvrdili a stvrzujem, tejž kšaft v kniehy naše městské vložiti a vepsati, jakž v sobě sám zní, slova od slova bez umenšení jsme dali. A pro lepší toho jistotu konečnú pevnost pečet menší města našeho předjmenovaného dali jsme a rozkázali k témužto kšaftu přivěsiti. Stalo se v středu před sv. Prokopem 1. b. 1533 [2. července 1533] a před shořením desk byl vložen do týchž desk léta M°V XXXIIII° v pátek po sv. Tiburcí [14. srpna 1534]. Po straně poznamenáno touž rukou bledším inkoustem Byl prve ve dskách. Po straně jiným inkoustem připojeno K. a) Doplňuji zde i dále v I J závorkách podle znění textu v rk. č. 2207, l. A 2"—A 4' v archivu města Prahy, srov.