1541 28.—30. prosince. 51 108 Il. B25/Panna Anna z Maličína, dcera někdy Petra Opita odtudž z Maličína, maje léta spravedlivá pány Jich Mtm a vladykami na plným soudu zemském na to toliko daná a vyplně- ná,1 p., že dědictví své, Stebuzeves tvrz pustú, dvuor popl. pustý s popl., ves celú tudíž a dvory km. s pl., s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, kurmi, robotami, s podacím kostel- ním tudíž i se vší/ s panstvím, to vše, což jest tu otec její sám měl a držel a což jest naň nápa- dem přišlo a připadlo, tak v týchž/ žádného/ prodala Janovi Opitovi z Maličína a j. d. za dvě stě kop gr. pr. č. zaplacených/ postúpila. Zpraviti má právem zemským, čímž m. n. m. b., třetinú vajš.2 1) Srov. č. 107 v tomto kvaternu. — 2) Srov. DZSt. 42, l. A 5'—A 6 (relace z 24. května 1537 opět vložena 30. prosin- ce 1541) v archivu země České: Ferdinand I. povoluje, aby Jan Opit z Maličína ujistil Anně z Maličína za Zdebuzeves jen 150 kop č. listem hlavním a list ten položil u desk zemských; úrok z této částky aby byl vydán Anně. Jan Opit byl totiž pohnán z 50 kop č., které kdysi Petr Peřina z Maličína zavadil na Zdebuzevsi. V PÁTEK PŘED SV. SILVESTREM [30. prosince]. 109 My Vladislav, z Boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabie etc., oznamujem tímto listem všem, že jsme prošeni jménem slovutné Barbory z Mělnic a v Těňovicích, naší milé, abychme jí list náš mocný dali, na kterýž by všecek a všelijaký statek svuoj, kte- rýžkoli má a jmieti bude, poručiti a jej zřiediti mohla. K takové prosbě a žádosti její naklonění jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a listem ſl. B 25 tímto svolujem, vuoli naši jistú a moc plnú již jmenované Barboře dá- vajíce a toho dopouštějíce, aby ona všecek a všelijaký statek svuoj mohvitý i nemohvitý, dě- dičný, manský neb zápisný, kterýž má aneb ještě jmieti bude, odkázati aneb poručiti mohla a moc jměla buď společně neb rozdílně za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komuž se jí kolivěk a kdykolivěk zdáti a líbiti bude, kromě duchovních osob. A také aby mohla a moc jměla zdělati poručníky statku svého, kteříž se jí užiteční zdáti a viděti budú, a to bez naší, budúcích našich králuov Českých i všech jiných lidí všelijaké překážky. Však to zřiedíc listem pod svú pečetí a třie neb čtyř pánuov aneb dobrých a urozených lidí pečetmi na svědomí. Kteréžto zřízení, dání, odkázání, též poručníkuov zdělání statku Barbory svrchupsané tak, jakž se svrchu píše, chcem, aby tolikéž moci a pevnosti jmělo, jako by to dskami zemskými zapsáno a utvrze- no bylo bez umenšení. Přiekazujíc větším i menším úředníkóm desk zemských královstvie Českého nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte, kdyžkolivěk od nadepsané Bar- bory požádáni budete aneb od poručníkuov jejích, kšaft ten a zřízení, kteréž by vo statku svém na tento náš mocný list podle nahořepsaného spuosobu udělala, ve dsky jej zemské i s listem tímto vložiti a vepsati rozkázali, jináč toho nečiníce bez zmatku a všelijaké otpornosti. Tomu na svědomí pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na Budíně v úterý před sv. Matějem apoštolem božím, 1. B. 1507 a královstvie našich, Uherského sedmnáctého a Českého třidcátého šestého [23. února 1507]. Ad relacionem magnifici domini, d. Alberti de Colovrat et Libstein, supremi cancellarii regni Boemie. Il. B 26/Ve jméno Boží amen. Já Barbora z Mělnica na Voseku, vdova pozuostalá po nebožci panu Janovi Číčovci z Číčova, manželu mým milým, vyznávám tímto listem zjevně a přede všemi lidmi nynějšími i budúcími a, znajíce náš život tělesný nejistý, mnohými nebez- 7*