144 11. března. 1542 Zápis je přetržen; důvod toho se poznává z juxty. 1) 10. března 1542 zapsala Lidmila ze Stranec na témže statku 135 kop č. dluhu svému otci Martinovi ze Stranec. viz DZV 83, l. B 28—B 28'; zápis je však mřežován. Srov. dále spor Lidmily ze Stranec s Jakubem ze Chmelic o Hořetice z let 1533—1534, J. Emler, Pozůstatky DZ. I., str. 326 a výpověď soudu zemského z 15. března 1536 ve sporu Lidmily ze Stranec s Jindřichem ze Chmelic o Hořetice v DZV 2, l. L 13—L 13 (obnov. vklad ze 16. července 1544). —2) Před- chází začátek zrušené juxty: Léta MVCXLII v středu po sv. Benedictu Lidmila z Malovar v tomto věnu jmenovaná p., že jest vzala a přijala L kop gr. č. věnních od Hynka Krabice z Vajtmile, místopísaře královstvie Českého, jakožto od držitele dědin věnních. — 3) Král Ferdinand dal statek hořetický, který mu připadl pro provinění Lidmily ze Stranec, Hynkovi Krabicovi z Veitmile dne 30. ledna 1540, viz kopiář č. V. (Registra zápisů z let 1528—1542), str. 541—542 v archivu minist. vnitra. Ferdinand I. pak rozkázal 15. ledna 1542 ujistiti Hynkovi Krabicovi na Hořeticích 1300 kop č., které Krabice vydal na očištění statku od dluhů (viz DZV 41, l. C 19—C 19 ) a 3. února 1542 vyzval Hynka Krabici, aby se v Hořetice uvázal (viz DZSt. 42, l. A 12 (nová fol. A 207). O provinění Lidmily ze Stranec, jakož i o sporech o statek hořetický, o který se hlásil Jakub ze Chmelic, viz výpověď soudu zemského z 23. února 1540 v DZV 249, l. C 18—C 18' (vklad ze 16. července 1544). — 307 I.F3/Kristof Skuhrovský z Skuhrova p., že dědictví své, Skuhrov dvuor popl. pustý s popl., ves pustú tudíž a dvory km. pusté s pl., s dědinami, lukami, lesy, rybníčky pus- tými i se vší/ s panstvím, to vše, což jest tu sám měl a držal a nížepsanému Simeonovi prve před shořením desk léta etc. XXXVIII° v pátek před sv. Markétú [12. července 1538] ve dcky zemské kladl, tak/ v týchž/ záleží, žádného/ prodal Simeonovi z Šanova a j. d. za puol druhého sta kop gr. a deset kop gr. pr. č. zaplacených/ postúpil. Zpraviti má právem zemským třetinú vajš. Vedle zápisu poznamenáno touž rukou bledším inkoustem Ukázal rejistřík. 308 Diviš, Zigmund,“ Pavel, Mikuláš a Vojtěch“ bratři Malovci z Libějovic p., že dědicství své, Skříšov, dvuor popl. vysazený v plat, ves tudiež a dvory km. s pl., Noskov dvuor popl. pustý, ves celú tudíž a dvory km. s pl.,“ s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, kurmi, porostlinami, občinami, dva mlýny s jedním stavem, to vše, což sú tu sami měli a drželi a tak, jakž nížepsanému Mikulášovi Voračickému před shořením desk ve dcky kladl, i také tak, jak cedule řezaná mezi nimi plněji o též dědicství učiněná svědčí, tak/ v týchž záleží, žádného/ �.F3prodal Mikulášovi Voračickému z Paběnic a j. d. za puol vosma sta kop gr. č. a za puol vosmý kopy gr. pr. č. zaplacených/ postoupil. Zpraviti má právem zem- ským třetinú vajš.1 Po straně poznamenáno jinou rukou bledším inkoustem Měl prve, ukázal svědomí. a) slabika mund ve slově Zigmund doplněna do vynechané mezery touž rukou tmavším inkoustem. — b) za Pav následuje mezera zšíři 5 písmen k doplnění jména. — c) za Miku následuje mezera zšíři 5 písmen k doplnění jména; mezi Miku a a vepsáno touž rukou bledším inkoustem písmeno a. — d) za Voj následuje mezera zšíři asi 14 písmen k doplnění jména. — e) v orig. dk sp. 1) Srov. č. 594 v tomto kvaternu. 309 „My Ferdinand, z buoží milosti Římský král, po všecky časy rozmnožitel říše, Uher- ský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, infant v Hispanii, arcikníže Rakouské a mar- krabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabie etc., oznamujem tímto listem všem za sebe, dědice a budúcí naše krále České, že sme dlužni dluhu pravého a spra- vedlivého a k potřebě naší beze všeho úroka puojčeného urozenému Janovi mladšímu Po- pelovi z Lobkovic a na Maštově, věrnému našemu milému, dva tisíce a puol druhého sta kop gr. č. dobrých stříbrných rázu pražského, kterúžto sumu ihned colmistru našemu při komoře České, Pavlovi Sibenburgerovi, vše hotových jest vyčetl a zúplna položil. A tu sumu