132 8. března. 1542 1) Ferdinand I. dědiny Jana jinak Janouška z Velkého Ježova a Maška z Bradáčova, kteréžto statky propadly konfiskaci pro provinění Janouškovo i Maškovo, dává Valšovi Robmhápovi ze Suché, aby byl v ně uveden do výše 150 zl. rýn., viz DZSt. 42, l. A 22.—A 23 (nová fol. A 17r-7) v archivu země České (obnov. vklad z 27. dubna 1542) a tamže l. A 15' (nová fol. l. A 247) (t. j. jiný obnov. vklad ze 7. března 1542). — Ale bratři Lukavečtí Štilfrid a Adam odpírali 21. března 1542 král. dání a pohnali Valše Robmhápa ze Suché k odporu na středu o suchých dnech letničních, t. j. na 31. května 1542. Viz DZSt. 42, l. A 15' (nová fol. l. A 247). —2) Viz pozn. 1). — 3) Nález je opsán doslovně v rk. č. 183 str. 207 v archivu Národ. musea. V STŘEDU PO PŘENESENÍ SV. VÁCLAVA [8. března 1542]. 273 �.E19 My Ferdinand, z boží milosti Římský, Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, infant v Hispanii, arcikníže Rakouské, markrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské kníže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tímto listem všem, že jsme prošeni od slovutné Kateřiny z Michnic, nám milé, abychom jí list náš mocný dáti ráčili, na kterýž by všecek a všelijaký statek svuoj, kterýžkoli má a míti bude, poručiti a jej zřiediti mohla. K jejížto prosbě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskú v Če- chách svolili jsme k tomu a tímto listem svolujem, vuoli naši jistú a moc plnú tejž Kateřině dávajíce a toho dopouštějíce, aby ona všecken a všelijaký statek svuoj, movitý i nemovitý, dědičný, manský neb zápisný, kterýž má aneb ještě jmíti bude, odkázati aneb poručiti mohla a moc jměla za zdravého života aneb na smrtedl[njé posteli, komuž se jí kolivěk a kdykolivěk zdáti a líbiti bude kromě duchovních osob. A také aby mohla a moc jměla zdělati poručníky statku svého a dětí svých, kteříž se jí užiteční zdáti a viděti budú, a to bez naší, budúcích naších králuov Českých i všech jiných lidí všelijaké překážky. Však to zřiedíc listem pod svú pečetí a tří nebo čtyř pánuov aneb dobrých urozených lidí pečetmi na svědomí. Kteréžto zřízení, dání, odkázání, též i poručníkuov zdělání statku svrchupsané Kateřiny tak, jakž se svrchu píše, tolikéž má moci a pevnosti jmíti jako by dskami zemskými zapsáno a utvrzeno bylo bez umen- šení. Protož přikazujem větším i menším úředníkóm desk zemských královstvie Českého, ny- nějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte, kdyžkolivěk od nadepsané Kateřiny požádáni budete neb od poručníkuov jejích, kšaft ten a zřízení, kteréž by vo statku svém na tento mocný náš list udělala, ve dsky jej zemské i s listem tímto vložiti a vepsati rozkázali, jináče toho neči- níce bez zmatku a všelijaké otpornosti. Tomu na svědomí pečet naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme rozkázali. Dán ve Vídni v pátek po neděli, jenž slove Cantate, 1. b. M°VCXXXIII“ a královstvie našich, Římského třetího a jiných sedmého [16. května 1533]. Ferdinandus. Vidit Johannes Pflug de Rabeinsstein, supremus regni Boemie cancellarius. Il. E 20/Ve jméno Boží amen. Já Kateřina z Michnic a na Nalžovech vyznávám tímto listem vuobec přede všemi lidmi nynějšími i budúcími, že znamenajíc náš život tělesný nejistý a mnohými nebezpečností a brzkostí smrti poddané a k budúcím přihlídající, i z milosti Pána Boha všemohúcího užívaje rozumu dobrého, činím tímto listem zřízení a kšaft nad ten první, který jsem učinila léta etc. XXXVIII°, ten tímto mořím, kazím a v nic obracuji podle té vej- minky, kterúž jsem sobě pozuostavila tak, aby žádné moci ani práva neměl, než tomu chtějíc, aby se tomu všemu, což se v tomto listu a kšaftu podpisuje, po mé smrti dosti stalo, kdyby mne Pán Buoh od smrti neuchovati ráčil a prve nic. A protož já svrchupsaná Kateřina takovéto mocné zřízení a kšaft tímto listem činím na takovúto pevnost. Jakož mám list obdarování od najjasnějšího knížete pána, p. Ferdinanda, Římského, Uherského, Českého, Dalmatského,