140 9. března. 1542 294 Jiřík, Pavel, Kristof, Adam“ a Joachim' bratři vlastní Kořenští z Terešova, synové někdy Václava Kořenského odtudž z Terešova, p., že dědictví jich, ves Třiešovice, dvory km. s pl., což tu mají, Radějice ves a dvory km. s pl., což tu mají, Netonice ves celú a dvory km. s pl. kromě poustky, v Zorkovicích dvuor km. s pl., . E28/na kterémž sedí Jíra Fouček, s dědinami, lukami, lesy, rybníčky i se vší/ s panstvím, to vše, což sú tu sami měli a drželi, tak etc./ v týchž/ a také tak, jakž smlúva mezi nimi s obú stran učiněná a zpečetěná v sobě plněji svědčí a zavierá a též také, jakž jest jemu Václavovi nížepsanému před shořením desk ve dsky vloženo bylo, žádného/ prodali Václavovi Buzickému z Buzic a j. d. za sedm set kop gr. pr. č. zaplacených/ postúpili. Zpraviti mají právem zemským třetinú výš.1 Vedle zápisu poznamenáno touž rukou a inkoustem Měl prve, pamět pana Adama ze Šternberga a p. úředníkuov. a) za Ad následuje mezera zšíři 2 písmen k doplnění jména. — b) v orig. jen Joa. 1) Viz též DZV 41, l. D 8—D 8: Pavel Kořenský z Terešova dává 4. března 1542 plnou moc svému bratru Jiři- kovi, aby tento vklad i smlouvu obnovil. 295 Páni Jich M a vladyky z plného soudu zemského z plnosti moci své a milosti zvláštní poručenství dětí a statku někdy Jana staršího Dobřenského rytieře z Dobře- nic Petrovi Dobřenskému Čápovi z Dobřenic dáti sú ráčili. A slíbil jest on napřed Petr dědinami svými a podle něho Vilém Sviták z Lantštejna, Jindřich Dobřenský z Dobřenic a Mareš Dobřenský odtudž z Dobřenic, všickni dědinami svými, takže téhož statku a dědin těm sirotkuom umenšovati nemají, ale raději přivětšovati. Pak-li by co týmž sirotkóm dědin a statku umenšeno bylo, tehdy tíž sirotci přijdúce k letóm spravedlivým, budú se moci uvázati napřed v dědiny jeho Petra (. E28a potom v rukojmie jeho všecky, kteréž mají neb mieti budú, a ty budú moci držeti a jich užievati dotud, dokudž by týmž sirotkuom to, což by jim dědin a statku umenšeno bylo, zase dáno a navráceno nebylo i s náklady.1 Po straně poznamenáno touž rukou a inkoustem Non terminatum quia non solutum, což vše kromě solutum přetrženo. 1) Srov. č. 602 v tomto kvaternu. 296 Apolona z Nové Vsi p., že dědictví své, v Uhřicích dvuor popl. s popl., ves celú a dvory km. s pl., ves Radíkovy celú a dvory km. s pl., ve vsi Bolešníku dvuor km. Marcha- lovský s pl., na kterémž sedí Pruoša, v Záhoří dvuor km. s pl., na kterémž sedí Jan, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, kurmi, pastvištěmi, robotami i se vší/ s panstvím, to vše, což jest tu sama měla a držela a také, což jest tu někdy Zigmundovi Vrchotickému z Loutkova, nížepsaných bratří votci, před shořením desk ve dsky kladla, tak/ v týchž/ a také tak, jakž smlúva mezi nimi učiněná a zpečetěná plněji svědčí, prodala Mikulášovi a Ctiborovi bratřím Vrchotickým z Loutkova a j. d. za puol páta sta kop gr. pr. č. zaplacených/ po- stúpila. Zpraviti má napřed dědinami svými polovicí tvrzí Prčicí, polovicí městečkem tudiež, se vším k té tvrzi . E29 a městečku příslušenstvími a potom dědinami svými, kteréž má a čímž má neb mieti bude, právem zemským třetinú výš. Po straně poznamenáno touž rukou a inkoustem a podtrženo Měli prve. 1) Viz DZM 76, l. D 7: Apolona z Nové Vsi obsílá Jana Voračického z Paběnic, aby jí ceduli dílčí, kterou měla o polovici městečka Prčice, opět do desk zemských vložil. Srov. dílčí ceduli statku prčického z 19. dubna 1532 (díl Jana Voračického z Paběnic), jejíž regest zachován v pozůstalosti Aug. Sedláčka, S. 120, str. 53, č. 350 (ve Stát. historickém ústavě): originál této cedule nebyl však v archivu Černínském v Jindř. Hradci nalezen.