296 17. června. 1542 někdy téhož Beneše, kderýž jest je bratří s touž Kateřinou statkem spolčil, dekami rozdělili tak, že oni Jan a Jindřich za díly své otcovské, bratrské a dědické a ona Kateřina za díl svůj sobě, jakž nahoře dotčeno kšaftem odkázaný, vzali a přijali, totiž oni bratři dědiny jisté a ona Kateřina též dědiny zejména tyto: Sedlov ves a dvory km. s pl., c. t. m., s dědinami, lukami, lesy, potoky, což tíž lidé drží, i se vší/ s panstvím.1 A slíbili sú jakž prve před shořením desk, tak i nyní tímto zápisem slibují ona Kateřina a Jindřich za sebe i za své dědice a budúcí, že jeden druhého, dědicuo, budúcích ani dědin jich nemají a moci nebudou naříkati ani napomí- nati z kderého dílu tak, jakž nahoře dotčeno, prve přijatého, nižádným právem ani skutkem časy budúcí a věčně, neb sú oni nadepsaní Kateřina a Jindřich již dotčenými dědinami od sebe i dědicuov a budcích svých úplně a docela odděleni. 1) Kateřina z Dřeniček postoupila dluhem po své smrti 19. června 1542 svého dílu na Sedlově dcerám Jindřicha z Vilémovce, Anně, Kateřině a Lidmile z Libodržic, viz DZM 226, l. D 20'—D 21 (nová fol. E 22—E 227). 4. října 1542 pak zastavila Kateřina z Dřeniček na Hoře Kutné 2 poddané v Sedlově Lidmile z Libodržic na Třebešicích (smlouva ta byla vložena 1. prosince 1542 do DZV 41, l. K 24—K 24'). 723 �.L19 Jindřich z Vilémovce p., že dědictví někdy své a Jana bratra svého, Oumonín tvrz, dvuor popl. s popl., ves celú tudíž a dvory km. s pl., Volšany ves celú a dvory km. s pl., Pustú“ Lhotu ves celú a dvory km. pusté s pl., s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky i se vší/ s panstvím, to vše, což jest mu se tu spolu s nadepsaným bratrem jeho na dílu dostalo a což sú prve spolu před shořením desk nížepsanému Janovi léta etc. XXXIIII° ve dcky zem- ské kladli, tak/ v týchž/ žádného/ zase na místě svým i na místě nadepsaného někdy Jana jakožto nápadník po něm ve dcky zemské vložil a prodal Janovi staršímu Salavovi z Lípy a j. d. za puol sedmnácta sta kop gr. a za puol třináctý kopy gr. pr. č. zaplacených postúpil. Zpraviti má právem zemským třetinú vajš. a) doplněno touž rukou tmavším inkoustem před slovo Lhotu, kterým začíná nová řádka. 724 Páni Jich Mť a vladyky na plném soudu [zemském] z plnosti moci své a z mi- losti své zvláštní jakž prve před shořením desk, tak i nyní po shoření desk vejpovědí svú na plném soudu [zemském] sirotkal a statku někdy Kašpara Šnoble z Plikštejna2 na místě Vojtěcha a Víta, synuov někdy Erazima Šnoble z Blikštejna, jakožto najblizších straj- cuov“ poručenstvie dáti jsú ráčili Anně".L20 z Pliknštejna tak, aby táž Anna témuž si- rotku statku a dědin neumenšovala, než raději přivětšila. A za to slíbila jest sama napřed a vedle ní Vojtěch z Valštejna, Václav Kapoun z Smiřic na Litni a Voldřich Duban- ský z Duban na Liběšicích všickni společně dědinami jich, kteréž mají neb mieti budú. Pak-li by témuž sirotku co dědin a statku jeho umenšeno bylo, tehdy on přijdúc k letóm spra- vedlivým s jedním komorníkem pražským bude se moci uvázati napřed v dědiny její Anny ja- kožto poručnice a potom v dědiny nadepsaných rukojmí jejích, kteréž mají neb mieti [budú] a ty bude moci držeti a jich užívati dotud, dokudž by jemu to všecko, což by jemu dědin a statku jeho umenšeno bylo, zase dáno a navráceno nebylo i se všemi náklady. a) jakožto až strajcuov doplněno rukou místopísaře týmž inkoustem. — b) Václav Kapoun až všickni společně doplněno místopísařem bledším inkoustem na prázdné místo zšíři 2 řádek. 1) Srov. DZV 42, l. E 25 — E 28' (nová fol. E 257 — E 29), kde tři výpovědi: 1) soudu zemského ve sporu o mo- vitosti po Kašparu Šnoblovi z 27. března 1536, 2) soudu zemského z 2. dubna 1538, kterou se dává poručenství Anně z Plikn- štejna, a 3) úředníků menších desk zemských o téže věci (všechny výpovědi vloženy do DZ 31. května 1542). —2) Kšaft Kašpara Šnoble z Pliknštejna ze 4. října 1532 vložen 21. listopadu 1544 do DZV 6, l. A 20—21.