298 21. června. 1542 V STŘEDU PO SV. VÍTU [21. června]. 728 Joachim, Šebestián“ a Václav' bratři vlastní a nedílní z Vřesovica na Doubravský Hoře p., že sou od Volfa, hejtmana hradu Pražského, Albrechta a Bernarta bratří vlast- ních odtudž z Vřesovic též na Dúbravské Hoře za díl svuoj otcovský, bratrský, dědicský vzali a přijali jeden každý z nich tři tisíce zlatých rejnských, jeden každý zlatý počítajíc po XXIIII gr. č. A (l.L22) slíbili sou nadepsaný Joachim, Šebestián“ a Václav“ bratři sami za se i za své dědice, že nadepsané Volfa, Albrechta a Bernarta bratří své, dědicuov, dědin [jejich] na- řiekati nemají z kderéhokoli dílu otcovského, bratrského, dědicského dalšieho nižádným právem ani skutkem nyní a v časích budúcích a věčně, neb sou častopsaní Joachim, Šebestián a Václav' svrchupsanú sumú od nadepsaných bratří svých úplně a docela odděleni. A tak, jakž smlouva mezi nadepsanými bratřími učiněná zpečetěná v sobě šíře zavierá, podle kteréžto strany mají a povinny sou k sobě [se] zachovati. Po straně poznamenáno touž rukou a inkoustem Non terminatum quia non solutum, což kromě terminatum pře- trženo. a) bestian ve slově Šebestián doplněno touž rukou tmavším inkoustem na prázdné místo. — b) clav ve slově Václav doplněno touž rukou tmavším inkoustem na prázdné místo. — 6) viz pozn. “). — d) viz pozn. b). — 6) viz pozn. a). — f) viz pozn. b). 729 Václav,“ Ludvík a Zikmund bratři vlastní Benedové z Nečtin p., jakož sou před shořením desk od Jana Benedy odtudž z Nečtin bratra svého za díl svuoj otcovský, bratrskej, dědicskej vzali a přijali jisté sumy peněz, totiž V 1/2 kop gr. XXV kop gr. č. jeden každý. A slíbili sou nadepsaní bratři a nyní tímto zápisem slibují za se i dědice svý, že svrchu- psaní oni bratři jeho Jana, dědicuov, dědin a statku jeho nemají a moci nebudú nařiekati ani napomenúti z kderého dílu otcovského, l.L22 bratrského, dědického dalšího nižádným právem ani skutkem časy budúcí a věčně, neb sou oni nadepsaní bratři dotčenými sumami, což jest jeden každý ze všech tří bratří na díl svuoj přijal, od sebe i od dědicuov svých úplně a docela odděleni. a) Následuje přetrž. Zigmund. — b) vík ve slově Ludvík doplněno touž rukou tmavším inkoustem na prázdné místo. — c) dědice svý opraveno touž rukou jako v pozn. b) z pův. dědicuov svých. 730 Adam Lev z Rožmitála a z Blatné p., že dědicství své, zámek Velhartice, dvory popl. s popl., městečko tudíž Velhartice, domy, krčmy a dvory km. s pl. a k tomu jiné městečka a vesnice všecky k témuž zámku a městečku příslušející, s dědinami ornými i neornými, lukami, lesy, potoky, řekami, s horami, doly s stříbrnými i s jinými kovy nad zemí i pod zemí, s podacím kostelním i se vší/ s panstvím, to vše, což jest tu sám měl a držal, v témž plném právě, v týchž mezech a hranicích, v nichž to dědictví záleží, i také tak, jakž smlouva mezi nimi o týž trh a statek pečetěná učiněná v sobě plněji svědčí a zavierá, kteráž ve dsky zemské pro pamět, jakž se strany k sobě zachovati mají, téhož léta a dne“ vložena a zapsána jestl, žádného/ prodal Adamovi ze Šternberka a j. d. za puol čtrnácta tisíce kop gr. pr. č. úplně zaplacených a jemu toho dědicství dědicky postoupil. Zpraviti má dědinami svejmi, kteréž m. n. m. b., právem zemským“ třetinú vejš2. Pak-li by, ut forma3. Vedle zápisu poznamenáno touž rukou a inkoustem Non terminatum, quia non lectum, z čehož po přeškrtnutí některých slov zůstala v platnosti slova Terminatum quia lectum. a) téhož až dne doplněno jinou rukou (mistopísařem) týmž inkoustem. — b) opraveno jinou rukou (mistopísařem) tmavším inkoustem z pův. puol vosmnácta. — C) následuje přetrž. dědinami svejmi, Blatnou zámkem a Rožmitá- lem zámkem, s městečky, vesnicemi všemi k týmž zámkuom příslušejícími, a k tomu jinými. — d) právem zemským doplněno nad řádkou jinou rukou (místopísařem) týmž inkoustem.