27 pod prvým opatem Vojslavem († 1178), kdež začala se od té doby tvořiti nová cirkarie řádu, tak zvaná polská.1) Bylo to již na sklonku života Ebervínova, když Ota III., kníže olo- mucké, uvedl na radu zemřelého tehdy již biskupa Jindřicha Zdíka 2) († v pověsti svatosti dne 25. června 1150.) první prémonstráty na Mo- ravu do zaniklého benediktinského kláštera Hradiště u Olomouce dne 12. srpna 1151, což schválil papež Eugen III. a na prosby Otovy potvrdil pak papež Hadrian IV. (1155).3) První konvent bratří přišel do Hradiště ze Strahova (částečně snad z Litomyšle), a prvním opatem stal prý se Jiří († 1160). Z toho všeho patrno, jak živoucí byl duch, jenž ze Steinfelda vál a dále pronikal. Ačkoli prosty jsou listy Oldřichovy v kodexu arnstein- ském, přece prosvítá tam Steinfeld tím zřetelněji v lesku svém a účinu i do dálí, takořka duchovní středisko jsa v kruhu unikajících vln po vzbouřené hladině vodní, jež odrážejíce se ode břehu, vracejí se zase mimoděk k původu svému, duchovní matka četných dcer, jež nabyvše doma pečlivého vzdělání, ubírají se s požehnáním starostlivé máteře do dálných zemí, všude jen pilnou a poctivou práci konajíce, sobě ku cti, matce k radosti. Ano, Stein- feld zasluhuje právem chválu Jarlochovu, že »neměl v řádu druhého.«. Jako arciklášter v Prémontré stál v čele celého řádu, tak razil Steinfeld po Německu, Hollandsku a Rakousku dráhu novým klášterům a nabyl takto velikého významu vzhledem ku Strahovu a Želivu i pro dějiny české. Ovšem byl tam Ebervin mistrem, jenž první základ položil, na kterém pak Oldřich důstojně pokračoval. Uvážíme-li, že nově založené kláštery musily čítati nejméně 12 kněží a bratří, a že v několika letech Steinfeld mohl vyslati do Čech dva nové konventy, tož bylo tam asi veliké množství bratří, nemalý zajisté důkaz rozkvětu jeho.4) A když i u nás nové kláštery rychle po sobě následovaly, patrno, že i ty nezůstaly pozadu, nápodobujíce vznešený svůj vzor. Probošt Ebervin uveden r. 1139 jako svědek listiny kolínského arci- biskupa Arnolda I.5) Byltě také nadšeným přívržencem přísného směru 1) Circarie ta čítala mužské kláštery (opatství: sv. Vavřince pod Kaliszem, sv. Vincence ve Vratislavi, Brzesko, pak Hebdów, svrchu zmíněný, Witów a Nowy Sącz; mimo to kláštery panenské (proboštství) ve Strzelně, Zwierzynci, Imbramovicích, Busku, Krzyzanowicích, Plocku (od r. 1819 v Czerwińsku), Czarnowas a Žukow (Stolpe), pak v Leczyci, Krakově (Sv. Norbert) a Boleslawci. Srv. W. Knapiński, Šw. Norbert (Varšava, 1884), str. 143. atd. Ze všech těchto klášterů polských udržely se posud jen tři panenské kláštery (Zwierzyniec u Krakova v Haliči, Imbramowice a Czerwińsko v ruském Polsku). 2) Fontes rer. Boh. II. 491. 3) Pešina, Mars Morav. I. 5. 65. Erben, Reg. 130, 291. Mimo to: Hugo, Ann. Praem. I. Čermák, 1. c. 245.—285. P. Adam Ruebner, Memoriale Sanct. (Opava, 1751). Wolný, Kirchl. Topogr. Mähr. 4) Roth, 1. c. str. 249 — 250. 5) Lacomblet, 1. c. 330, str. 220.