z 49 stránek
Titul
1
2
Úvod
3
4
5
6
Edice
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
Studie
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
Název:
Listy Oldřicha, probošta steinfeldského, do Čech a na Moravu zaslané: paběrky z klášterních kodexů XII. století
Autor:
Žák, Alfons
Rok vydání:
1900
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
49
Počet stran předmluvy plus obsahu:
49
Obsah:
- 1: Titul
- 3: Úvod
- 7: Edice
- 17: Studie
Strana 32
32
cisterciáků, kteří měli s prémonstráty již od založení jejich stále důvěrné
styky přátelské,1) mohlo to zálibu jeho v řádu Norbertově jenom upevniti.
Jaký však měli bratří Kedrutini další vliv na založení prémonstrátských
klášterů v Dolních Rakousích, nelze s určitostí říci, poněvadž všecky pra-
meny o tom úplně mlčí.
Zvláštní opravdu zjev jest sám Vladislav král v poměru svém k bí-
lému řádu. Rozhodnuv se působením stařičkého biskupa pražského Jana I.
(† 1139), kázně církevní bdělého, a známého nám Jindřicha Zdíka pro
zavedení kvetoucího tehdy řádu prémonstrátského do Čech, kdež dosud
byly jen starobylé kláštery benediktínské známy, stal se pravým jeho
otcem a zůstal jím po celý život. Několik příkladů z rodinného života
jeho bylo již svrchu uvedeno. První založení prémonstrátského kláštera na
Strahově v Praze, jež spadá do let 1137.—1139.,2) pod správou jakéhosi
Blažeje, nezdařilo se, a proto bylo klášter téměř poznovu založiti, což stalo
se r. 1142.—3. Nová kolonie bratří prémonstrátů přišla do Prahy ze Stein-
feldu v Porýní, kdež kázeň řeholní daleko široko neměla sobě rovné. Bylo
to v prvním rozkvětu řádu, o němž zajisté chvalná pověsť daleko od zá-
padu pronikla až k nám do Čech. Při založení některých klášterů, jež brzy
po té v Čechách byly zařízeny, nebyl opět Vladislav II. němým svědkem,
nýbrž prokázal jim přemnohá dobrodiní, tak na př. klášterům v Doksanech,
Litomyšli, Louňovicích a opatství želivskému, jež podnes nazývá se, jako
Strahov, »královskou kanonií.« Za Vladislava II. počalo se též tré pře-
slavných klášterů cisterciáckých v Sedlci (1143), Plasích (1146) a v Nepo-
muku (1153), jakož i johannitské (maltánské) převorství v Praze (1156).
Po 33letém panování zřekl se sestárlý panovník vlády ve prospěch
syna svého Bedřicha (1173) a uchýlil se na stará kolena do zamilovaného
kláštera svého na Strahově, kdež si byl sám byt připravil, strávit tam v po-
koji ostatek života svého. Zdali druhá manželka jeho, Jitka Durinská, také
za ním do kláštera se zabrala, nepovídá se. V klášteře účastnil se starý
král s neobyčejnou horlivostí všech modliteb bratří. Ale když o několik
měsíců později události v zemi české vzaly neutěšený obrat, opustil chu-
ravý král nejen útulek svůj na Strahově, ale i zemi Českou, a odešel na
dvorec manželky své v Durinsku na Meraně, kdež 18. ledna 1174 tiše skonal.
Klášter sv. Salvátora u Pasova vznikl teprve počátkem XIV. stol. S bavorskými klá-
štery stál po dlouhou dobu ve spojení i někdejší klášter prémonstrátský Griffen v Ko-
rutanech a opatství Wilten u Inšpruku v Tyrolsku.
1) Viz Fr. Winter, 1. c. str. 288. P. Madelaine, Histoire de saint Norbert,
str. 142 a 464—465, pak téhož autora »S. Bernhard et S. Norbert, étude historique sur
l'amitié religieuse de ces deux Saints« (Caën 1878). Fr. G. van den Elsen, Beknopte
Levensgeschiedenis van den H. Norbertus (Averbode 1890) str. 148—163. Blätter des
Vereines für Landeskunde von Niederösterreich XXV. (Vídeň 1891) str. 38. Bibliothèque
Norbertine I. (Parc, 1899), str. 40 sq. Žák, Der hl. Norbert (Videň 1900), str. 98. sq.
2) Biskup Zdík přijal teprve r. 1137. roucho řádu v Palestině; biskup pražský Jan I.
zemřel r. 1139., 8. srpna.