31 solnohradský, na vychování prémonstrátům strahovským, dcera Anežka (od r. 1200 abatyše benediktínek u sv. Jiří na hradě Pražském) pannám doksanským. Při takové přízni panovnické rodiny u pražského dvora k řádu sv. Norberta není vyloučena možnosť, že odtud podporováno bylo též zave- dení řádu toho do Dolních Rakous, kdež bylo sice již před r. 1150. přehojně klášterů jiných, benediktínských, kanovnicko-augustiniánských a cisterciáckých, ale řád prémonstrátský tam dosud nebyl znám. Vévodkyně Kedruta pocházela totiž z Dolních Rakous, jsouc dcerou sv. Leopolda, zakladatele slavných a dosud kvetoucích klášterů Klosterneuburku u Vídně a Sv. Kříže (Heiligenkreuz) ve Vídeňském lese, velikého dobrodince mnoha jiných klášterů. Bratr její, markrabě (po r. 1156. vévoda) Jindřich I. Jasomirgott (1141—1177), byl horlivým ústavům církevním velice nakloněn; jiný bratr, Otto, veliký přítel věd, byl opatem cisterciáckým v Morimondu (1127—1138), pak slavným biskupem frísinským v Bavořích, zařídil mimo to sám prémonstrátské kláštery Neustift a Schäftlarn v Bavořích (1140), a opět jiný bratr, zbožný Kunrad, vstoupil r. 1137 do cisterciáckého klá- štera Sv. Kříže, stal se tam opatem a povýšen byl odtud, ač proti vůli své, r. 1148. za biskupa pasovského v Bavořích (1148.—1164.), k jehož die- cési náležely tehdy celé Dolní Rakousy. V potvrzovací listině vévody Bedřicha II. Bojovného (dto. Starhem- berg u Víd. Nového města 1240, 13. července), 1) již tento vystavil po zničení starších dokumentův, a v níž opakuje celou původní nadaci Oldřicha, hraběte z Perneku, stojí výslovně, že obadva dolnorakouské prémonstrátské kláštery, Jeruš a Pernek (zal. kolem r. 1153.) v Polesí (Waldviertel), z klá- štera želivského, resp. louňovského, tedy z Čech, zařízené, založeny byly od hraběte Oldřicha radou a pomocí (consilio et auxilio) Jindřicha Jaso- mirgotta, zeměpána Dolních Rakous, a Kunrata, biskupa pasovského, jenž vedl vrchní duchovní správu celé země.2) Proto snadno lze se domýšleti, že oba bratři Kedrutini nejednou měli příležitost při návštěvách svých v Praze osobně přesvědčiti se o životě a zařízení řádu prémonstrátského, u dvora tamního tak oblíbeného, a že snad odtud povzbuzeni byli praco- vati o zavedení řádu toho z Čech do rozsáhlé diecése pasovské, kde dosud ještě nebyl znám. Biskup Kunrad znal ostatně zcela dobře blaho- dárné působení řádu z jiných krajin v Bavořích, kde již tenkráte bylo hojně takových klášterů3) v plném rozkvětu, a jelikož sám náležel řádu 1) Archiv f. Kunde öst. Geschichtsquellen 1849., II. 1. str. 17. 2) »consilio et auxilio« praví se též o biskupu Jindřichu Zdíkovi při založení kláštera strahovského a litomyšlského (Fontes rer. Boh. II. 491.), pak i v několika starých listinách (Boczek, Cod. dipl. et epist. Mor. I. str. 248, 257, 259 atd., jest však dobře známo, čím byl slavný biskup ústavům takovým. 3) Vindberg na Dunaji (zal. 1125), Ursberg (1125), Roggenburg (1126), Obernzell s panenským klášterem Niedernzell na Mohaně (1126), Osterhofen (c. 1138), Schäftlarn (1140), Neustift u Frísinku (1140), Spainshart ve Smrčinách (1145) a Steingaden (1147).