26 byl odjel, a dostali se po mnohých útrapách kolem 20. ledna 1149. na Strahov, odtud pak do Želiva.1) Jak nám Jarloch vypravuje, následovaly Godešalka již při příchodu jeho do Želiva panny prémonstrátky z Dünwaldu, kolínské arcidiecése, sestry dobré a nábožné, jež byly usazeny z mnohostranných darů a nadací v klášteře louňovském, pečlivě tam jsouce uzavřeny a ve vší kázni vzdělávány. Vznik kláštera tohoto spadá tedy též do zimy r. 1148/9 jako při Želivě. Při založení jeho měl jakýsi kanovník steinfeldský, jménem Jindřich, učený muž a lékař zkušený, veliký podíl.2) Že první panny přišly z Dünwaldu jako při Doksanech snadno lze pochopiti. Klášter lou- ňovský zůstal i na dále pod dozorem Želiva, dostávaje odtud převory až do svého zničení r. 1420. Na sestry louňovské myslil zajisté probošt Oldřich, píše (list č. 6.) opatu Godšalkovi, a poroučeje se srdečným po- zdravem maličkosť svoji modlitbám jejich.3) Z Čech rozšířil se řád prémonstrátský po okolních zemích, tak kolem r. 1153. do Dolních Rakous, kde přičiněním Oldřicha, hraběte z Perneku, založeny byly opět dva nové kláštery nedaleko moravských hranic, mužský klášter P. Marie v Jeruši (Geras), který obdržel konvent bratří ze Želiva, a panenský klášter vedle starobylého hradu Perneku (Pernegg), jeruš- skému podřízený, kam přišly první jeptišky z Louňovic. Při novém tomto založení působil ovšem již jen zkušený a přísný Godšalk, ještě krátce před smrtí svou na »dcery své« dohlížeje (1184)4) a vděčný žák jeho Jarloch nazývá jej proto nejslavnějším a nejlepším z opatů českých, připisuje mu pro zásluhy jeho pomník nesmrtelnosti, »Olej rozlitý jméno jeho (Eccli. 44., 16), jméno vůbec známo po Čechách, Moravě i Rakousích, ba po celém řádu .. « 5) Pozoruhodno jest, že vyšla z Čech, a to ze Strahova, téhož roku, kterého vznikl klášter želivský (1149), první kolonie bratří prémonstrát- ských do nově založeného kláštera Hebdówa blíže Krakova v Polsku 1) Font. rer. Bohem. II. 488. 2) Letopisy Jarlochovy. Font. rer. Bohem. II. 484 a 496. 3) Tím opraviti jest článek Rothův 1. c. str. 273. pozn. 3., kdež odpadá sama sebou myšlenka na někdejší tak zvané dvojité kláštery (monasterium duplex). 4) Fontes rer. Bohem. II. 496. a 497. Ku pramenům dějin obou jmenovaných klášterů rakouských náležejí: P. Marian, Gesch. der ganzen öst. Klerisey, VIII. 65.—102. a IX. 93.—102., 123.—163. Schweikhardt, Darst. des Erzherz. Oesterreich unter der Enns, V. O. M. B. IV. 228.—257. a 274. — 286. Ersch-Gruber, Allg. Encyklopädie III. 17. str. 156.—160, Archiv für Kunde öst. Gesch.-Quellen 1849. II. 1.— 52. Dr. Hoffer, Zur Gesch. v. Geras u. Pernek (Wien 1880). Ein Chorherrenbuch (Wien, 1883) 91.—143. Topographie von Nied. Oest. III. 367. sq. Hugo, Ann. Praem. I. 739. sq II. 533. sq. Blätter des Ver. f. Landeskunde von Niederösterreich 1891 (XXV. r.) str. 1.—51., 1894 (XXVIII. r.) str. 66.— 72., 1897 (XXXI. r.) str. 259.—306., 1899 (XXXIII. r.) str. 192. ff. Adler, 1895, str. 265.—331. (též o sobě). 5) Fontes rer. Boh. II. 483.—484.