21 svého též zvláštní název; Prémonstráti. 1) Též mezi opatem a proboštem byl veliký rozdíl, a hodnosť opatská, s níž bylo ve spojení svěcení a též jakési odznaky,2) pokládala se tehdy všeobecně za vyšší. Není tedy divu, že i řád prémonstrátský po ní toužil. Dle bully papeže Eugena III. z r. 11453) měl míti řád jen samé opaty, arcibiskupové a biskupové dostali pokyn, proboštům řádu udíleti svěcení opatské. Odtud sluly všecky nově založené klášterní osady hned od počátku opatstvími, tak zejména vesměs v našich zemích (Strahov, Litomyšl, Želiv, Hradiště atd.), kdežto titul probošta přešel zne- náhla na představené duchovní4) v klášteřích panenských. Jen některé cirkarie setrvaly při hodnosti proboštské ve všech klášteřích, tak v Německu (ne všude), Polsku a Uhřích, avšak v nejpřísnějším slova smyslu v Sasku.5) Roht míní, že Oldřich přísněji dbal starých pravidel a zvyků řádo- vých, nazývaje se jen proboštem, a že jednal tímto svědomitěji, nežli třeba, takže mu to vyložiti jest za velikou skromnosť.6) Pozoruhoden jest též nadpis listů v kodexu arnsteinském, kdež Oldřich nazývá se mistrem (ma- gister); v listě jeho k Hugovi, opatu v Prémontré,7) přichází též mistr Otto (probošt v Kappenberce 1136—1156). Že by snad název ten s titulem některých představených jeptišek v panenských klášteřích (mistryně, ma- gistra)8) nějak ve spojení stál, nelze pomýšleti, zdá se býti spíše titul učený a vědecký. V r. 1155 připomínají se v listinách Godfrid a Eppo, bratří Oldři- chovi, jakožto svědci, oba laikové. 9) Nějaká neteř jeho byla v nejmenova- ném panenském klášteře.10) 1 Henrion-Fehr, Die Geschichte der Mönchsorden I. 148. (Tübingen 1845); P. Madelaine, Histoire de saint Norbert (Liège 1886) str. 179.—198.) a 296.—304. 3) První opati nenosili odznaků, patřících toliko biskupům (prstenu a infule), nýbrž toliko berlu, jakožto znamení jurisdikce svojí nad kláštery. 3) Le Paige, 1. c. str. 626. 4) Ti sluli někdy též jen převoři (prior), zvláště v menších klášteřích. Časem dosáhli i takoví probošti panenských klášterů odznaků pontifikálních, na př. v Doksa- nech a Chotěšově v Čechách, v Kounicích na Moravě, v Czarnowanzi ve Slezsku atd., v předešlém století dokonce i titulu opatského. 5) Winter, 1. c. Proboštům, kteří titul svůj zaměniti chtěli, udílely jenerální kapitoly v Prémontré titul opatský, na př. ve Schläglu v Hor. Rakousích, Perneku v Dol. Rakousích a j. Cf. též Žák, Der heil. Norbert (Vídeň 1900) str. 122. o) Čtvrtý nástupce jeho, Albert, nazývá se již opatem steinfeldským r. 1183. (Lacomblet, 1. c., I. str. 328.) V Arnsteině slul již druhý představený, Eustach (1151-1180), opatem. 7) Roth, 1. c. č. 39. str. 286. 8) Titul »mistryně« byl ve mnohých konventech prémonstrátek dlouho v uží- vání. V českých klášteřích nebyl znám, a zde přicházejí jako představené jen převorky. Některé představené, na př. v Polsku a ve Španělsku, domohly se titulu abatyše. Mi- stryně udržely se v některých německých klášteřích až do sekularisace. Du Cange, Glossarium mediae et infirmae latinitatis (Paříž 1840—1850, IV. 182. uvádí při slově »magistra« abatyše řádu sv. Augustina. Řeholí sv. Augustina řídí se, jak známo, též řád prémonstrátský. 3) Mittelrhein. Urkundenbuch II. 30. 10) Roth, 1. c. č. 13. str. 268.