země příchylných a plnících zákona buožieho v naději buoží, rychtáři, purkmistru, konšelóm i obci města Třeboňského. Posie- lám k vám Rybku z Lužnice, ukazatele listu tohoto, svých úmyslóv zpraveného. I žádámf, abyste jemu věřili, což bude s vámi mlu- viti nenie v tejto mieře, jako bych já sám s vámi mluvil osobně. Dán list nenie v sobotu u Německého Brodu na poli. Zápis o uznání litevského knížete Zikmunda Korybutoviče za zemského správce Žižkou a fáborským bratrstvem v Praze 11. června 1422. Vítězství německobrodské dosáhlo hlavně toho, že polský dvůr povolil žá- dosti husitů a vyslal do Čech jako správce země knížete Korybuta. Mladý kníže stal se zprvu obětí panského našeptávání, takže velikého vojevůdce, jehož ví- tězství mu zabezpečila trůn, těžce urazil. Když však uznal svou chybu, neváhal Žižka přiměti táborské bratrstvo, aby se poddalo Korybutovi. Prohlášení tábor- ských hejtmanův ukazuje nad jiné jasněji státnickou Žižkovu sebekázeň, která neváhá prospěch strany obětovati zájmu národa a státu. Krátce před tím stala se Praha jevištěm dvojích hromadných poprav, kterým padl v oběť kněz Jan Želivský, přední to opora táborského vlivu v hlavním městě. Na vlastní tyto straníky, kteří pozbyli vlády v Praze, obrací se Žižka nicméně stejně jako na stranu protivnou touto energickou i dojemnou výzvou k zapomenutí všeho a poctivému, křesťanskému smíření. Ve čtvrtek po svaté trojici bratr Žižka, Chval, Buchovec a jiní zprávce lidu Táborského obyčejem dolepsaným kněze milost jsú přijali. S boží pomocí amen! Račtež slyšeti, páni bratřie, že my s bra- třími Táborskými, Domažlice, Klatovy, Sušice, Piesek i jiní páni, rytieři, panoše a jiné obce, Prachatice a Horažděvice, kteréžto dobrovolně k nám hledie, k Chvalovi, k Buchovcovi, a nám sebe svěřili, kněze milost sme přijeli za pomocníka a za zprávci naj- vyššího této země. I chceme jeho milosti rádi poslúchati, ve všech řádných věcech pomocni a radni býti věrně buchdá. I vás také prosíme všech, abyšte jeho milosti poslušni byli,