opustili i Žižka. I jel kníže zase do Litvy (1423). Potom v červnu (1424) zase přijel, maje zato, že bude přijat jako vladař a jako po prvé, ale z toho nebylo nic. Potom (v květnu 1424) se Pražané se Žižkou nepohodli. Když pak Žižka přitáhl do Kostelce nad Labem, vytrhli na něho Pražané s velkou mocí a on, vida jejich přesilu, táhl před nimi a Pražané za ním. A když byl blízko u Malešova, tu se Žižka proti nim ob- rátil, svedl s nimi bitvu a porazil je. A ta porážka nadělala v Praze i jinde mnoho vdov a sirotků. A když uplynuly plné čtyři roky od smrti krále Václava, tu Pra- žané, vidouce, že se jim vede zle, želeli teprve smrti krále Václava. A ptali se teprve s velikou pilností a chtěli dát velkou od- měnu tomu, kdo by o něm věděl, že bychom chtěli jemu dát dobrou královskou odměnu a vystrojiti mu slavný pohřeb. Tu je- den rybář Můcha, slyše to, že chtí krále počestně pohřbít, pově- děl, že jej má na vinici. I vzali ho do Prahy a učinili jeho veleb- nosti královské slavný královský pohřeb. A položili ho (25. čer- vence 1424) na hradě u sv. Václava v hrobě s jeho otcem, císa- řem Karlem, a tu leží. Potom Žižka přitáhl s vojskem na Špitálské pole (Karlín) a tu byl s Pražany smířen (14. září). Potom táhl do Moravy a dal se do dobývání Přibyslavě. A již Táboři měli Žižku ve velké nenávisti, nejvíce proto, že kněží Žižkovi sloužili řádně mše a s pleší (fonsurou) a v komži a Boží tělo nosili v monstranci. Proto říkali Žižkovým kněžím „plá- teníci“ a Žižka Táborským „ševci“. Neboť Táborští kněží sloužili mši pouze v sukni bez pleše a někteří nosili brady. V tom byl mezi nimi rozdíl. Tu se u Přibyslavě vyvrhl Žižkovi nežit a umřel (11. října 1424). Pochovali ho v Králové Hradci a tu leží. Tu dali jeho vojskům jméno „Sirotci“ a tak vždy sluli. A Hra- dečtí dali si Žižku namalovat na korouhev na bělouši v rytířské zbroji s palcátem tak, jak jezdil za živa. A když Hradečtí pod tou korouhví bojovali, nikdy neprohráli. 35