z 218 stránek
Titul
I
II
III
IV
Úvod
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
Ruth
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
Žebrákův s kupcem hádání
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
Sedlský masopust
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
Polapená nevěra
161
162
163
164
165
166
167
168
Obsah
169
170
Příloha, O sedlském pacholku
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
Příloha, O neposlušném lnu
196
197
198
199
200
201
202
Název:
Staročeské divadelní hry. Svazek první
Autor:
Jireček, Josef
Rok vydání:
1878
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
218
Počet stran předmluvy plus obsahu:
XVI+202
Obsah:
- I: Titul
- V: Úvod
- 1: Ruth
- 73: Žebrákův s kupcem hádání
- 109: Sedlský masopust
- 161: Polapená nevěra
- 169: Obsah
- 171: Příloha, O sedlském pacholku
- 196: Příloha, O neposlušném lnu
Strana VII
VII
právům městským se protiví. Mistři se statečným
Bacháčkem v čele všemožně se namáhali, aby zá-
pověď byla zdvižena, ale nedosáhli ničeho, anobrž
Kampanus sám před očima kancléřovýma dílo své
hoditi musil do ohně. Čtrnácte dní později provozo-
vána „Debora,“ ve kteréž proslulý Pavel Stránský
s velikou opravdivostí hrál úlohu sedláka.
L. 1610 dne 24. srpna tragedie „Baltazar“ od
Mr. Jindřicha Hirzwega, v kteréž nejvíce obliby došel
rektor od sv. Haštala, Ambrož Pražský.
Hry tyto obecně byly latinské. Jen o dvou ví
se s jistotou, že byly sepsány česky, totiž „Tobiáš“
Aquilův a „Břetislav a Jitka“ od Mr. Kampana.
Nicméně podobá se, že i jiné hry byly textu českého,
jako zejména „Samson." (Viz str. XII., č. 6).
Jiná příležitost ke hrám byl masopust či vlastně
ostatky masopustní (tempus Bacchanalium). Tak se
l. 1535 spojilo několik studentův a bakalářův, aby
hráli Plautova „Chvastavého vojína“ (Miles gloriosus).
Mistři nemohli se dohodnouti o povolení ke hře
v některé kolleji, pročež se ochotníci obrátili k purk-
mistrovi Nového Města pražského, k Jakubovi Strna-
dovi, a ten jim k tomu bez rozpaku propůjčil radní
síň novoměstskou. Leč mělo to nemilé následky.
Staroměstští, ještě vždy těžce nesouce roztržení jed-
noty obou měst a proto na Novoměstské nevražíce,
žalovali na mistry, jako by prý proti zákazu králov-
skému odbývali veřejné schůze, ano bakaláře Mo-
krého, který byl představoval hlavní osobu ve hře,
obeslali na radnici a tu po ostré důtce uvrhli jej
do těžkého vězení, odkudž k přímluvám mistrův
teprv třetího dne byl propuštěn.