ÚVOD DYŽ ROKU 1528 vyšla z tiskařské oficíny U bílého lva na Starém Městě Pražském obsáhlá kniha s názvem Pravidlo lidského života, měl její vydavatel Mikuláš Konáč z Hodiš- koval za sebou již rozsáhlou činnost spisovatelskou. Byla sice jen z malé části původní, přesto však Konáč zaujímal v našem pí- semnictví prvních tří desetiletí 16. století významné místo. Při výběru látek k překladům sledoval vážné literární cíle; o pro- gramovosti jeho práce svědčí dva literární projevy. Prvním je předmluva k lukiánskému dialogu Charona s Palinurem z r. 1507, v níž Konáč po Všehrdovi znovu obhajoval literární tvorbu v čes- kém jazyce; tomuto národně humanistickému stanovisku, vy- jádřenému na začátku literární činnosti, zůstal Konáč věren po celý život, jak poznáváme z jeho věnování k biblické hře Judith, jež napsal na konci svého literárního snažení. Druhý Konáčův projev programového rázu je snad ještě důležitější než první, protože obsahuje názory, v jejichž vyslovení má Konáč u nás primát. Míním přídavek k překladu boccacciovské rozprávky o Ci- monovi hlúpém z r. 1509. V této pasáži proklamoval právo pře- kládat do češtiny renesanční „kroniky“, zejména milostného I M. Konáč z Ilodiškova († 1546) — pražský měšťan, písař hor vi- ničných a dvorský místosudí, majitel tiskárny a spisovatel. Literárně činný byl od r. 1507. Naše písemnictví obohatil o řadu překladů, z nichž uvádím aspoň tři překlady boccacciovských novel (o Gviškardovi a Sigis- mundě — 1507, o Cimonovi — 1509, o Serciapelletovi — 1514), překlad sedmi žalmů Petrarkových (1507), překlady z Lukiána (resp. z Pseudolukiá- na — 1507, 1509), dále překlad Burleyova ve středověku velmi oblíbeného spisu o životech starých mudrců (1514), Sylviovy České kroniky (1510), Be- roaldova mravoučného dialogu (1527) atd. Podle německé předlohy Joa- chima Greffa zveršoval biblickou hru Judilh a podle úvodu ke třetí knize Boccacciova latinského spisu o slavných mužích napsal Hru pěknejch při- povídek (obč r. 1547). Z Konáčovy tiskárny vyšlo mj. několik aktuálních politických dokumentů, tisk Husových Výkladů (1520), utrakvistického kancionálu V. Miřínského (1522) a několika spisků o soudobé problema- tice společenské a náboženské (např. List Pravdy — 1522, dialogy o nábo- ženství). Za původní se z Konáčovy tvorby dosud pokládala Kniha o ho- řekování a naříkání Spravedlivosti, královny a paní všech ctností (1547). I tato alegorie má však předlohu ve Speculu humanae vitae od Španěla Roderiga Sancheze de Arevalo, jak podrobně ukáži v knize věnované literárnímu dílu Konáčovu.