Je třeba připomenout, že v českém překladu byla část Poggio- vých facetií vydána až r. 1557, šest let po smrti překladatele Jana Albína Vrchbělského, správce školy u sv. Štěpána na No- vém Městě v Praze. Ve světle tohoto faktu nám vystoupí význam Konáče jako iniciátora, který Poggia zná a dovede z jeho díla vy- brat a v překladu do své předmluvy ústrojně zařadit dvě facetie,“ a to téměř tři desetiletí před vydáním spisu Albína Vrchbělského. Konáčův přístup k Poggiovi“ je nepochybně důkazem jeho pře- hledu po italské literatuře stejně jako dokladem jeho schop- nosti vybral z ní to, co je obsahově i esteticky účinné. Vnucuje se ještě otázka, zda Konáč Poggia překládal z latinského origi- nálu, nebo z německého spisu humanistů Heinricha Steinhöwla a Sebes- liana Branta, do něhož byl pojal Život Ezopův a jeho bajky a mimo to i bajky Avianovy a Adelfonsovy, Brantovy rozprávky a jeho překlady některých Poggiových facetií. Tento spis byl vydán několikrát, nejdříve jako prvotisk ve verzi latinské a německé kolem r. 1180, pak r. 1501 a v no- vých edicích i později. Srovnání Lextu latinského, německého a Konáčova českého vede k přesvědčivému závěru, že Konáč překládal z latiny. J. Al- bín Vrchbělský naproti tomu se přidržoval verze německé.10 Po Konáčově úvodním věnování následuje vzpomenutá již předmluva Jana z Capuy, po ní seznam kapitol a pak vlastní vy- pravování. Je rozděleno do 17 kapitol. Zvláštní rysy má kapi- Grund v poznámkách k edici Kratochvilné rozprávky renesanční, str. 197, Praha 1952. 8 Kromě výše uvedené facelie přejal Konáč z Poggiova díla i facelii (č. 59) o ženě, která svého muže nazývala všivcem. Jako autora listu o Jeronýmovi představil Konáč Poggia českému čtenáři ve svém překladu Sylviovy kroniky z r. 1510. 10 Uvedu jeden doklad: Cum accessissent iuvenis: „Heus, tu,“ inquit ille, „ausculta, oro, me paucis, al si libel, responde! Hloc, quo veheris, quid est, et quam ob rem illud tenes?“ „Equus est,“ inquil, „el aucupii gratia.“(Latinský originál.) Und do er suo im kam, sprach er: „Hör, ich bit dich, sag mir, ob du gern wöllest, was ist das, das dich fürel, und warumb hallest du das?“ Der jüngling antwürt im: „Es ist ain pfert und halt es zuo dem baißen." (Německá verze.) A když k němu přijel mládenec, „hej, ty,“ řekl, „poslyš málo, a zdáliť se, odpovèz! To, na čemž sedieš, co jest a proč to máš?“ „Kuoň jest,“ řekl, „a pro myslivosl jej chovám.“ (Konáčův překlad.) A když k němu přijel, řekl mu: „Slyš, prosím tebe, pověz mi, chceš-li, co jest to, jako té nese? A k čemu to chováš?“ Mládenec vece: „Jest kuoň a chovám ho k jízdě.“ (Překlad J. Albína Vrchbělského.) 13