M.) Kraj Kouřimský. 1817 Andreas dictus Oremus, civis Maioris civitatis Pragensis, annorum LXX minus uno, ut solus dixit, iuravit elevatis duobus digitis et dixit: „Toto mi svědomo, že když za slavné paměti krále Jiřího páni Kúřimští vznesli byli na JKskú Mť, že se někakaá škoda u nich stala, i rozkázáno mi bylo od JMti, abych do Kúřima jel, že sem byl té chvíle místo hof- rychtéře. A když sem tam přijel, ano paní Víta, Přibíka Tluxy manželka, sedí u vězení, tu páni Kúřimští kázavše ji vypustiti, i poslali nás s ní na Malotice, mě a některé z konšel a písaře městského. A když sme tam přijeli, tu paní Víta dala nám nějaké peníze, a my Ad idem: Jan ty vzemše, jeli jsme zasě. A ty penieze dány sú k ruce králi JMt“ od strak, měštěnín Starého města Pražského a písař viničný, annorum LxteVIIm, ut solus dixit, iuravit elevatis duobus digitis et dixit: ,To mi svědomo, když sem byl písařem měst- ským v Kúřimi, i stalo se, že někaký podruh švec byl tu v Kúřimi podruhem u paní Víty Tluxové i umřel, i pověděno bylo pánóm, aby to opatřeno bylo, že ten jistý švec měl jest penieze. A páni šedše tam i zapečetie tu komoru, kteráž byla jeho, a ta byla při zemi a nad ní byla komnata té Víty hospodyně a byla podlaha mazána truplí.“ I páni vzeli ji i vsadili ji na rathúz. A pak páni potom nějakú děvečku, kteráž u ní byla, jali a tázali jie o té věci, a ona vyznala, že táž Víta odlúpavši puodu a vylomivši prkno při zdi,“ i vsadila tam tu děvečku, a ona podala jie těch peněz toho jistého ševce, který byl umřel. A tak toho došli i vnesú to páni na krále slavné paměti Jiřího skrze mě. A já sem nalezl JM na Křivoklátě, a tu JMť té věci spravím. A JM' rozkáže, aby sě jie dobře ujistili. A tak potom páni dadie ji vsaditi do birdovny. Tak pak potom král JM pošle pana Ondřeje Oremusa, miesto hofrichtéře v ty časy, do Kúřima. A páni Kúřimští pošlí jeho a některé z konšeluov a mě s ním na Malotice a ji Vítu vezmem na vuoz sebú. A když na Malotice přijedem, tehda ona šedši k jedné armaře i vynme ty penieze z kúdele v té armaře u vo- pasku i dá je nám; a my vzemše peniezě i jedem s nimi i s ní zasě. A ji páni káží zase vsaditi. A tak ona seděla dlúhý čas a pak potom postúpila králi Zalešan a nětco peněz dala, lechko sto kop. A těch Zalešan a penieze dala za to, že jie byl pobrán svrchek v domu, konve mísy, peřiny a jiné rúcho ložní od postavcóv a jiné klenoty; i že jí to zase bylo navráceno, to za to dala“. Svědectví tato byla zapsána mezi 2. a 21. květnem r. 1488. 1) Nad řádkou poznamenáno: fides facta. 2) V DD. 21 jest na l. N IV (str. 222) z quarto Venceslai L XXX vypsáno, že Henricus Rohlík de Maloticz zapsal manželce své Markétě 300 kop. gr. věna na dědinách svých v Maloticích, na tvrzi, na dvoře popl. se dvěma poplužími, na vsi celé, na dvorech km. s pl., ve vsích Lhotě a v druhé Lhotě na dvorech km. s pl., poli atd. Kdyby svého muže přežila, mohou ji jeho dědicové z těch dědin vyplatiti. K zápisu tomu dal souhlas Mařík z Pražského podhradí, někdy písař konsistorních akt (olim notarius actorum). Actum a. d. MCCCCXII dominico post festum s. Martini [13. listopadu]. — Nad výpisem poznamenáno: Pro Cztiborio Rohlik ad Maloticze. — Úplné znění viz u Emlera Pozůst. II, str. 93. 3) V DD. 21 jest na uv. l. N IV (str. 222) z rubeo maiorum oblig. F XIX vypsáno, že Margareta, uxor olim Henrici de Maloticz, dědictví své, v Maloticích tvrz, dvůr popl., dvory km. s pl., ve dvou vsích Lhotkách dvory km. s pl., poli, atd., s právem podacím v Maloticích, na nichž má 260 kop gr. věna svého zapsáno vedle jiného věna svého, postoupila po smrti své svému synovi Ctiborovi z Malotic a [prázdné místo] v dluhu 260 kop, avšak vymínila si po Archiv Český. XXXVII. 228