23 — penna, což jest sekera s dvojím ostřím. Z bos (vůl) jest bovem, z lavandum (mýti) jest lotum a illotum (umyt). Mění se však slova velice v pádech, v časech, v čísle a v způsobech, jakož věci ty velmi obšírně vypsány jsou v mluvnicích. Aniž předložka spjatá se slovesem se snáší s týmž tonem, jako na důkaz cadat (ať padá), excidit (spadl); calcat (šlape), excultat (ušlape). Někteří soudili, že by pe- pigi (smlouvu jsem učinil) od paciscor pocházelo, čemuž však není tak; neboť od paciscor jest perfectum pactus sum, nikoli pepigi. Quintilian tvrdí, ze pochází od paco. Nalezeno totiž na dvanácti tabulích pacunt, jemuž podobné jest cadunt; to však vzniká z cado, tak tedy i pacunt z paco. Perfectum od cado jest cecidi, od paco pepigi. Mimo to jest ještě rozeznávati rod, abys neřekl v mužském rodě, co jest rodu ženského, nebo středního, nebo rodu dvojího. Potom, což důležitější, hleděti jest k tomu, jak by díti se měla vazba sloves a jmen. Jest zření míti k tomu, aby zájmena a příslovce vhodně byla umístěna, aniž zanedbávati jmen přídavných, předložek a citoslovcí. Také všemožně buďme na pozoru, abychom se při volbě slov vystříhali nepěkných barbarismů. O barbarismech. Barbarismy vznikají z mnohých zajisté pramenů. Z řeči lidu, jako když v latinské řeči slovo africké nebo španělské nebo německé při- mísíš, pokud se ho v latině neužívá. Z přirozené povahy řečníka, jako když přepjatě, opovážlivě a drsně bys mluvil, řeklo by se, že mluvíš barbarsky. Ze změny výslovnosti, jako když slabiky nebo hlásky vypustíš, přidáš nebo zamě- níš, jako Tinga z Placencie, jenž místo gula (hrdlo) říkal percula, kterýžto dvoj- násobný barbarismus Hortensius jemu za vinu kladl. To však básníkům bud se promíjí nebo spíše přičítá k chvále, jako u Vergilia »Nec spes libertatis erat, nec cura peculi,« místo peculii: 1) nebo »Cingite fronde comas et pocula porgite dextris;« 2) porgite místo porrigite. A Juvenal připojuje slabiku, mluvě o Neronovi: Quales sunt epulas ipsum glutisse putamus induperatorem — místo imperatorem k vůli rozměru verše.3) Jsou také slova, jež, byla-li prone- sena jednotlivě, jsou chybná, spojená však bez závady mohou býti řečena neboť dua (místo duo — dvě), tre (místo tres — tři), ponto (loď dopravní), jsou barbarismy, avšak že duaponto, treponto, 4) správně lze říci, Quintilian potvrzuje. Také jest barbarismus, jestliže dlouhou slabiku vyslovíš krátce, nebo krátkou prodloužíš, což básníkům někdy je dovoleno; jako: »Italiam fato profugus, Laviniaque venit.«5) Vergilius totiž v slově »Italia« prvou slabiku, která jest krátká, všude prodlužuje. Kterak a kdy vznikne chyba soloecismu. Dopouštímeť se chyby soloecismu mnohonásobným způsobem, jako když nějaké věci nepřikládáme správný rod, řekneš-li na př. hunc arborem (tento strom), ač jest rodu ženského. Můžeme však říci corticem amarum i amaram (kůra hořká), ježto dle Vergilia jest obého rodu. Nepojí-li se k slovesu nebo příčestí nebo předložce vhodný pád, vzniká soloecismus. Voláš-li jediného k sobě, řka: venite (pojďte): nebo posílaje několik 2) 3) bujných. 4) 5 1) El. 1., 33. Naděje osvobodit se není ani péče o úspor. Aen. 8., 274. Věnčete vlas listím a pohár svůj druh druhu skytni. Induperator (císař) jest starolatinsky a užíváno již u Lucretia. — Co kde hodů bylo, mníme, že sám jich užíval císař Neutr. indecl. Aen. 1., 2. K Italské osudem zahnán zemi, přijde k Lavinským (břehům).