— 41 — před tím mužové dobří a učení nazýváni mudrci, on varuje se pýchy, filosofem se nazval, to jest milovníkem moudrosti, nechtěje mudrcem býti. Odtud vykládá se filosofie jakožto láska k moudrosti. Moudrost totiž neobsahuje toliko sedmero umění nahoře připomenutých, nýbrž známost všech božských a lidských věcí a příčin, v nichž tyto tři jsou obsaženy. Z kteréžto příčiny ne kdo sedmero svo- bodných umění pěstuje, nazývá se filosofem, ale část filosofie si osvojil. Filo- sofové s počátku pouze přirozené příčiny zkoumali, Thaleta Miletského násle- dujíce, jenž prý prvý o věci mluvil. Následoval potom Sokrates, jenž moralnou filosofii přivolal s nebes. Z kteréžto příčiny se stalo, že filosofie ve dví rozdělena jedna totiž zove se přírodní, druhá mravná. Přispěním pak důmyslu božského Platona uznáno třetí připojiti část, jež nazvána rozumová. Avšak o mravech, jež z filosofie lze čerpati, až posud málo jsme pověděli. Pročež na konci knihy, ne však na konci studií hocha opět k mravné filosofii odkazujeme. Zajisté bezpečný tobě ukáže způsob, kterak uctívati božskou ve- lebnost, kterak se chovati k rodičům, kterak k vznešeným dle rodu, kterak k cizincům, představeným, vojínům, přátelům, manželům, občanům, sedlákům, sluhům. Naučí tebe, slavný králi, povrhovati lakotou, jež má snahu po penězích, kteréž nižádný moudrý nikdy nehověl. Napomene tě k ženám zachovati cudnost, v lásce míti děti a příbuzné, nezuřiti, ctíti stáří, poslouchati zákonů, hněv potla- čovati, ovládati chtíče, slitovávati se nad utlačenými a ubohými, udíleti zaslou- žilým odměnu, učiniti každému po právu, trestati škůdce, a což největší jest, při zdárných výsledcích štěstěny nedopustí rozpoutati tvou veselost. Aniž dopustí v nehodách zármutkem klesati, a ukáže tobě cestu, bys dobře žil a poddaným ku propěchu vládl. Proto nebuďtež tyto věci před hochem tajeny, nýbrž jakmile záliba ku knihám se objeví, aby dány mu byly knihy lahodné a jasné, výmluvné a vybroušené, jako nahoře o mnohých jsme pověděli. K nimž lze připojiti Ciceronovy »Tuskulské rozpravy,« »o stáří«, »o přátelství« a cožkoli jest od něho psáno o mravech. Prospěšno bude pochopiti Seneku v mnohých »listech«, a Boëthia v »útěše filosofie.« Nepopírám, že kromě těch mnohé ještě lze nalézti spisy mužů učených, jež bezpečně hochům lze propůjčiti. Avšak na soudu učitelově vyžaduj, by znal spisy vybroušené a uhlazené a na slovo vzaté. Že však tato část filosofie, kterou zovou ethickou, nižádného věku lidského života nezůstavuje bez povšimnutí, nýbrž jinochy řídí, muže i starce: máme za to, že po jisté částce jsme dostatečně ukázali, pokud by hochům ji bylo vyklá- dati a z kterých míst vybírati. V jiných knihách, jak by věky samy vyžadovaly, přidá-li života Bůh, strůjce světa svrchovaný a tvůrce duše, sjednáno bude důtklivěji, ač nebudeme-li považovati za vhodnější, po tolika znamenitých spiso- vatelích, jež jsme tobě ku čtení naznačili, mlčeti raději, nežli co dodati. Ty však zatím, co tobě chlapci řečeno, by se tomu naučil, tak se cvič a učiti se snaž, aby bylo zjevno, že si jiných dílů tohoto spisku co nejvíce žádáš. Buď zdráv! Z Nového Města v měsíci únoru, roku 1450. ****