36 nemohú přemoci vody a co sú na to naložili a co zlata obmeškali. 1) Mnohokrát zlí, nespravedlní úředníci od krále vládnúc učinie, že i král bude slúti zlý, nespra- vedlný a snad i bude, když jim přezří jich nespravedl- nost. Ó, co toho neřádu trpěla jest země tato! Ano vieží sě bezdušci v cizie dědiny, cizie prodávají, práva stavují; avšak něktoť i ostanú, ale po nás ještě uzřie, k kakému to konci přijde. Ale nechaje toho řku: E, kto vládnete, strach boží nad sebú mějte, cti hospodě ne- ujímajte, ani jich zbožie, ani komu z obce bezprávni buďte. A čehož komu hospoda přeje, toho jemu šafář neujímaj. Musejíť také úředníci k utrhavým řečem trpělivi býti. Ižádnýť sě všem nemóž slíbiti. Jakžť kto bude povýšen v úřad, něktoť mu i bude záviděti; a také budú, ješto musejí pro svú závinu trpěti od úředníka. A ti všichni utrháním, řečí utrhavú jako k cíli budú střéleti k němu. A mnozí také z viery řkú něco, chtiec po- lepšiti a vystřieci, o nichž die mistr Seneka: „Kárá-li tě kto, a ty vinen, dobřeť jest učinil, a paklit's nevi- nen, chtělť jest dobře učiniti.“ A toť jest vše přemoci trpělivostí. I králi velicí chválu mají, že sú taková utr- hánie neb káranie strpievali. Byl jeden popaden, ješto lúpil na moři, a přiveden byl před Alexandra krále. A když jemu vece Alexandr: 1) Podobá se tomu, že doly Jílovské již za krále Václava IV. nebyly tak výnosné, jako za jeho otce. Vyplývá to z toho, že král Václav mnoho peněz dal pověstnému Míchalovi de Causis (Súdnému) z Německého Brodu, aby doly ty v lepší pořádek uvedl. Míchal nejen že nic nepo- řídil, ale utekl (1408) i s penězi ke dvoru papežskému do Říma, pročež se ani potom do Čech vrátiti nesměl. Kterak právě tento Míchal byl jedním z hlavních ne- přátel mistra Jana v Kostnici, jest známo. Patrno, že spisek tento ještě za krále Václava byl přeložen, neboť pozdějšímu překladateli nebyla by událost tato v pa- měti zůstala. Netřeba podotknouti, že v latinském spisu (drážďanský ruk. nevyjímaje) o Jílovém žádná zmínka se neděje.