nebyli v nepřátelství. A tu Staroměstští, vzchopivše se, svrhli některé z domů a jali jich na několik set a jiné vyhnali hanebně z města. A když to kníže nechtělo přijímati pod obojí způso- bou, tu jej Pražané opustili i Žižka. I jel kníže zase do Litvy (1423). Potom v červnu (1424) zase přijel, maje zato, že bude přijat jako vladař a jako po prvé, ale z toho nebylo nic. Potom (v květnu 1424) se Pražané se Žižkou nepohodli. Když pak Žižka přitáhl do Kostelce nad Labem, vytrhli na něho Pražané s velikou mocí a on, vida jejich přesilu, táhl před nimi a Pražané za ním. A když byl blízko u Malešova, tu se Žižka zase proti nim obrátil, svedl s nimi bitvu a porazil je. A ta po- rážka nadělala v Praze i jinde mnoho vdov a sirotků. A když uplynuly plné čtyři roky od smrti krále Václava, tu Pražané, vidouce, že se jim vede zle, želeli teprve smrti krále Václava. A ptali se teprve s velikou pilností a chtěli dát velkou odměnu tomu, kdo by o něm věděl, že bychom chtěli jemu dát dobrou královskou odměnu a vystrojiti mu slavný pohřeb. Tu jeden rybář Můcha, slyše to, že chtí krále počestně pohřbít, pověděl, že jej má na vinici. I vzali ho do Prahy a učinili jeho velebnosti královské slavný královský pohřeb. A položili ho (25. července 1424) na hradě u sv. Václava v hrobě s jeho otcem, císařem Karlem, a tu leží. Potom Žižka přitáhl s vojskem na Špitálské pole (Karlín) a tu byl s Pražany smířen (14. září). Potom táhl do Moravy a dal se do dobývání Přibyslavě. A již Táboři měli Žižku ve velké nenávisti, nejvíce proto, že kněží Žižkovi sloužili řádně mše a s pleší (tonsurou) a v komži a Boží tělo nosili v monstranci. Proto říkali Žižkovým kněžím „pláteníci“ a Žižka Táborským „ševci“. Neboť Táborští kněží sloužili mši pouze v sukni bez pleše a někteří nosili brady. V tom byl mezi nimi rozdíl. 43