obsah. Knihy staly se i s chrámem Apollovým r. 83 před Kr. obětí požáru; ale z rozličných zbytků a z ústního podání (zvláště v Malé Asii) sestaveny byly knihy nové, které teprve začátkem 5. století po Kr. za své vzaly. Od těchto kněh Sibylinských zcela rozdílným jest proroctvi Sibylinské, zachované až podnes. Ono obsahuje dvanáct kněh šestiměrem (hexametrem) v jazyku řeckém psaných, jež slo- ženy jsou za časů křesťanských mezi prvním a čtvrtým sto- letím. Zpěvy (neb knihy) ty však nejsou od jedné osoby sepsány, nýbrž od více osob neznámých; pisateli některých částí byli židé, některých částí opět křesťané. Zmínky o proroctvích těchto nalézáme již u některých spisovatelů církev (na př. u sv. Augustina); ano církev sama někdy proroctví tato schvalovala, někdy opět zavrhovala. V těchto knihách mají základ svůj všecka proroctví Sibylinská, která ve všech téměř jazycích nalézáme nejprve zpracována byla v jazyku latinském, z něhož do- stala se do řeči obecného lidu. K rozšíření těchto proroctví ovšem velikou měrou přispěl směr vzdělanosti středověké, kdy všecko více v horování náboženském sobě libovalo, dle dávných proroctví příchod Mesiášův a jeho království očekávajíc. Když blížilo se první 1000letí, bylo uchváceno křesťanstvo záchvatem takovým; a když i očekávání příchodu pozemského království Kristova se nevyplnilo, nezanikla naděje tato, častěji ještě se probouzejíc. Byl to tak zvaný chilias- mus, k němuž samo sv. Písmo dalo příčinu, že lidé hlou- bajíce neustále v Písmě svatém neustále živili myšlenku tuto. V Čechách byl to Jan Milič a Matěj z Janova, kteří přišli k tomu náhledu, že již Antikrist na zemi dlí; ovšem byl onen o něčem lepším ještě na dvoře papežském poučen. Ve Francii vystoupil v podobném směru Jean de la Roche- taillée n. Roquetallade, františkán kláštera Aurillac-ského. Ten ve svých kázáních nejen trestal nepravosti kněžské, ale předpovídal, že Bůhi je navštíví tresty a že papeži bo- hatství jeho světskými osobami odňato bude. Pro své řeči 5