O Blaníku se vypravuje, že v něm odpočívá vojsko české, které, až bude země Česká v největším nebezpečenství, vyjde s vůdcem svým sv. Václavem a osvobodí vlast od cizinců Lid český se zvláštní úctou patří na „vévodu a knížete če- ského“ sv. Václava. Pověst česká již za jeho živobytí ho staví pod ochranu božskou jak v poli, tak doma (Jindřich Ptáč- ník, vévoda kouřímský). Lid pak český po smrti jeho za svatého ho pokládal a písněmi ho velebil. Že Českou zemi vzal pod svou ochranu, dovídáme se z události o bitvě na Moravském poli r. 1278. Ještě pak za Jana Lucemburského, když vojsko české táhlo proti Němcům (1317), ukázal se jim svatý Václav jako muž krásný ve zlaté zbroji, an jede před nimi na bílém koni, střibrné kopí a na něm zlatý hrot maje. Tak alespoň vypravuje Hájek. Lid očekával pod- porv, že však později myslil si ho spícího v Blaníku a če- kajícího na příhodnou chvíli, dlužno přičísti vlivu západních našich sousedů. Ve Francii a v Němcích známá jest pověst, že císař Karei Veliký s celou družinou dosud žije v hoře Untersberku v Sol- nohradsku. Ještě rozšířenější jest pověst o Fridrichu Bar- barossovi. Tento sedí v podzemní jeskyni v hoře Kyff- häuser: vous jeho roste kolem kamenného stolu, a až třikráte kolem obroste, pak bude čas, aby vyšel ven. Anebo ptá se častěji, zdali ještě havrani kolem vrchu obletují. Potom vstane, podnikne výpravu do Zaslíbené země, osvobodí hrob Boží na suchý strom pověsí svůj štít; a strom se ihned zelenati započne, Podobné pověsti známy jsou i Polákům. Na hranicích haličsko-uherských dlí jedno vojsko v Babí hoře (Babia Gó- ra); vojsko Boleslava Velikého spí v Tatrách. I v Horním Slezsku znají pověst; a sice jedno vojsko jest ukryto v Sročí Hoře u Bytomě, druhé, vojsko to svaté Hedviky, leží pod Třebnickým kostelem. 13