Strana 1
Česká proroctví. Příspěvek k dějinám prostonárodní literatury. Vydal F. Menčík. Vídeň. Nákladem vydavatelovým. V kommissí u J. Paška v Jičíně. 1879.

Strana 2

Strana 3
Zajímavým spisem prostonárodní slovesnosti jsou pro- roctví. Jako dosud mezi lidem, bylo tomu tak zvláště za starých dob, že lidé chtějíce zvěděti osud svůj, uchylovali se k osobám, o nichž pověsť tvrdila, že předpovídají budoucí věci. Za válek mezi Řeky a Trojskými obraceli se Rekové na pověstnou již věštírnu delfickou, kdežto Trojáné sami ve svém městě měli prorockého Kalchanta a nešťastnou Kassandru. V krajinách východních ještě více byl ten obyčej rozšířený; připomenouti toliko třeba písmo starého zákona, kde se celá řada proroků uvádí; též v Babyloně a v Egyptě zaměstnávali se kněží prorokováním. Ale nejen muži, i ženy některé proslavily se proroctvím. Jsou zahr- nuty obyčejně v jméně Sibyl (Dios-búlé; dle některých ze slova „kaballa“), kteréžto jméno Sibylla znamená každou osobu ženskou, která zjevuje budoucí věci; není to tedy vlastní jméno. Prorokyně podobné nalézáme nejen za časů pohanských, ale již i za doby křesťanské. Počet, zvláště pohanských, rozličně se od spisovatelů udává: některý spisovatel starého věku (Plato) zná jednu, jiný opět devět neb deset; ve středověku konečně počet jich rozmnožen ze dvanácti na čtrnáct. Jiní spisovatelé staří jsou toho domnění, že jest jen jedna Sibylla, která přijímá na roz- ličných místech rozličné jméno. Jména těmto prorokyním dávána byla buď od jmen zemí neb míst: libycká Sibylla, neb pontická atd. Nejznámější jest Sibylla kumánská, která žila za Tarquinia Superba. Takto čteme v rukopise pražské kni- hovny o ní: „Chtí tomu mnozí, jak tak v starých římských časech za panování Tarquinia Pyšného, sedmého a posled- ního krále Římanův, kterémuž králi okolo 528 let před narozením Krista Pána jedna z moudrých Sibyll, totiž Cumana, přišedši devět kněh přinesla a oznámila, že v těch knihách božské tajemství všelikerá obsažena a takové jemu tajemství milujícímu prodána býti mají, pokudž jí jistou *

Strana 4
4 (jmenujíc znamenité quantum) peněžitou summu peněz dáti by chtěl. Majíce on ženu tu tak znamenitou za neroz- šafnou, túž ženu aneb Sibyllu od sebe odejíti kázal. Vzavše tehdy ty knihy a hned před očima jeho z nich tři do ohně uvrhše, spálila a navrátivše se s ostatníma šesti knihama Tarquiniusovi, by takového vzácného daru božího z svých rukou 1) nepropouštěl a je od ní za opáčenou2) summu koupil, napomínala. I nechtíce on k žádosti její učiniti, pročež po druhé 3) odešla a napodobně jako předešle z těch ostatních šesti tři spálila. A ty poslední tři jemu opět v předešlé*) ceně ke koupi předložila. I vida Tar- quinius stálost té neznámé ženy, pohnut jsa žádostí těch kněh, za ně žádanou summu vyčísti kázal. Žena pak při- javše svou cenu odešla a ačkoliv po přijatej ceně hledána, vícej nalezena býti nemohla. Ty pak ale knihy až do dnešního dne v Římě za vzláštní poklad a dar boží se zachovávají a libri Sibyllini se jmenují, ve kterýchžto pro rozličné proroctví budoucích věcí se týkajících ku podivení vynacházejí, Římskému i také jiným královstvím i kní- žetstvím mnohým zlé i dobré předpovídají; mezi kterými o českém království v předepsaných předpovídkách se vynacházejí, které před tolika sty léty od jednoho krajana z lásky své patriae česky vytažena od téhož, kterýž byl slavný papežský ministr, rythmice přeložena byla.“ Knihy tyto na listech palmových psané v jazyku řeckém a ve verších chovány byly na Kapitoliu, kdež nad nimi duum- virové (později decemvirové) bděli. Jen za času, kdy Římu nějaké nebezpečenství hrozilo, nahlíželi tito strážcové do posvátných kněh a sestavovali z akrostychických veršů obsah. Knihy staly se i s chrámem Apollovým r. 83. před Kr. obětí požáru; ale z rozličných zbytků a z ústního podání (zvláště v Malé Asii) sestaveny byly knihy nové, které teprvé začátkem 5. století po Kr. za své vzaly. Od těchto kněh Sibyllinských zcela rozdílným jest proroctví Sibyllinské, zachované až podnes. Ono obsahuje dvanáct kněh šestiměrem (hexametrem) v jazyku řeckém psaných, jež složeny jsou za časů křesťanských mezi prvním a čtvrtým stoletím. Zpěvy (neb knihy) ty však nejsou 1) rukouch opětovanou podruhý 4) předešlý 3) 2)

Strana 5
5 od jedné osoby sepsány, nýbrž od více osob neznámých; spisovately některých částí byli židé, některých částí opět křesťané 1). Zmínky o proroctvích těchto nalézáme již u některých spisovatelů církevních (k. p. u sv. Augustína); ano církev sama někdy proroctví tato schvalovala, někdy opět zavrhovala. V těchto knihách mají základ svůj všecka pro- roctví Sibyllinská, která ve všech téměř jazycích nalézáme; nejprvé spracována byla v jazyku latinském, z něhož dostala se do řeči obecného lidu. K rozšíření těchto proroctví ovšem velikou měrou přispěl směr vzdělanosti středověké, kdy všecko více v horování náboženském sobě libovalo, dle dávných proroctví příchod Mesiášův a jeho království oče- kávajíc. Již při blížení se prvního 1000letí bylo uchváceno křesťanstvo záchvatem takovým; a když se i očekávání pří- chodu pozemského království Kristova nevyplnilo, nezanikla naděje tato, častěji ještě se probouzejíc. Byl to tak zvaný chiliasmus, k němuž samo sv. písmo dalo příčinu, že lidé hloubajíce neustále v písmě svatém neustále živili myšlénku tuto. Jedním z těch osob byl v Čechách Jan Milič, který přišel k tomu náhledu, že již Antikrist na zemi dlí; ovšem byl o něčem lepším ještě na dvoře papežském poučen. Ve Francii vystoupil v podobném směru Johannes de Rupescissa (Jean de la Rochetaillée n. Roquetallade), františkán kláštera Aurillac-ského. Tento ve svých kázaních nejen trestal nepravosti kněžské, ale předpovídal, že bůh je navštiví tresty a že papeži bohatství jeho světskými oso- bami odjato bude. Pro své řeči byl papežem Klimentem VII. r. 1344 a r. 1349 vsazen do vězení; když ani potom, pro- puštěn byv, kázati nepřestal, uvězněn opět od Innocence VI., až konečně za Urbana VI. svobodu obdržel. Však ani potom nestal se nevěrným svým zásadám. I tento mnich sepsal jakási proroctví; ale nikterak nepředstíral zjevení, nýbrž toliko, že dobře porozuměl zjevení sv. Jana. Z proroctví jeho prý se mnoho vyplnilo2). Jedno z nich do češtiny později přeloženo bylo. Byl pak horlitel tento, současný s českými reformatory, r. 1362 v Avignoně upálen, ač někteří praví, že zemřel ve Villefranche 3). 1) Friedlieb J. H.: Oracula Sibyllina Lipsiae. 1852. 8. 2) Latinské jedno proroctví jest ve sbírce: Fasciculus rerum ex- pectendarum et fugiendarum 1690. Rozdílný od něho jest Johannes de Rupescissa, kardinal, arci- biskup v Besançonu (XV. stol.), který ze syna chudého rybáře vyšinul se k těmto důstojnostem. 3)

Strana 6
6 Není se tedy čemu diviti, že v Čechách za takové nálady i proroctví se šířila. Tak nalézáme v rukopise jednom XV. stol. počátek jakési písně: Žila baba Sibylla; zajisté, že mnoho rozšířeny byly, když již i v písních ohlasy z nich jsou. Kromě toho svědčí o tom první náš filosofický spisovatel Tomáš ze Štítného, uváděje celé pro- roctví jedno. Praví: „I byla nějaká Sibylla prorokyně slovútná, tu ciesař pozvav k sobě tázal jie, jest-li anebo bude-li kto mocnější než on, jemuž by sě s poklonú modliti měli? A ona ukázala jemu v slunci pannu, ana drží na ruce syna; i odvedla ciesaře ta Sibylla, aby nedal tak klaněti sě sobě, řkúc: „Tomu, jehož panna porodí, budúť sě klaněti, tenť bude větší, než ty“ 1). Zajímavé jest ještě jedno proroctví v rukopise kláštera Kremsmünster- ského 2), které pochází též z těchto časů. Tam stojí: „Pán bóh k súdu súdit nepřide, dokud lidé neodstúpie od římského ciesařstvie a o(d) duchovnieho poslušenství kostela římského; a jeliž3) bude zbořeno římské ciesařstvie a podle proroctvie Daniele odstúpie lidé od viery, jak sě již děje: a potom ihned Ancikrist přide.“ Podobně nalezáme v legendě o svaté Kateřině ze XIV. století zmínku o proroctví Sibyllinském: vaše hrozná hanba těžká ež Sibylla ta vítězská ot Římského stola vlasti jsúc, však rozmyslnú nápastí v svém proroctví Boha znala a o něm prorokovala. Můžeme dle toho míti za to, že proroctví Sibyllinská, jež do Čech z ciziny přinesena jsou, u nás dosti rozšířena byla. Odkud k nám z ciziny přinesena byla, zdali v latinském rouše, nemůžeme na jisto tvrditi; spíše zdá se, že tato z němčiny překládána byla, neboť i v Němcích rozšířeněj- šími byla proroctví v jazyku národním psaná. Že pak německým a i latinským, jak svrchu podotknuto, za základ slouží ony knihy sibyllinské prvotního křesťanstva, a násle- dovně i našim proroctvím, nemusí se ani dokazovati. Tím vyvracíme mínění, jež objevilo se ohledně našich proroctví. 4) praví neznámý spisovatel: Ve V „listech literárních“ 1) Knihy naučení křesťanského vydal Ant. Jar. Vrťátko str. 177. Codex č. 71. Fol. 31. 3) až 4) 1865. str. 184. 2)

Strana 7
všech těchto Sibyllách nečiní se zmínky o osudech země a národu českého, jest tedy „Výtah proroctví Sibylliných“, který se nachází v jazyku českém a o Čechách jedná, spis docela neodvislý od Sibyll jinojazyčných, a nemá nic společného s nimi nežli — jméno prorokyně. Nejstarší dosud známé proroctví Sibyllinské, které v rukopise se zachovalo, jest ono, které se nalézá v museu při rukopise Zebererovském, a patří dle řeči alespoň, do XV. století. Jest psáno prosou, tudy jedno z prvních; neboť později se na základech těchto tvořila jiná ve verších, jako se později do všeobecného obsahu toho proroctví vplétalo leccos, co na zemi českou se vztahovalo. O pro- roctví tomto (jehož druhý rukopis, však z doby pozdější, též se nachází v č. museu v Praze) můžeme směle říci, že jest překlad proroctví německého, které nám pod jménem Sibillenboich z r. 1513. v nářečí dolnorýnském známo. Možno též, že z jiného nářečí přeloženo bylo, ale obsah byl týž. Poukazujeme toliko k tomu, že celé roztřídění spisu jest právě takové jako v českém; podobně vypravuje o husí noze, o kněžstvu a panstvu; konec světa klade do r. 1400 (jiné vydání Sibyllenwissagung do r. 1300). Po- dobně i ona začáteční písmena jmen králů německých (A. A. L.), kterýžto spůsob nalézá se již v oněch sibyl- linských řeckých zpěvích, se v českém opakuje a. j. Sesta- víme-li jména tato, dovíme se přibližně, kdy proroctví toto sepsáno bylo; nebo můžeme, nalézáme-li v takovém proroctví nějakou událost uvedenou jako budoucí, mysliti si, že současně s ní proroctví jest sepsáno. Mluví se zde o králích německých: Adolf Nasovský (1292—1298), Albrecht (1298—1308), Ludvík Bavorský (1310—1346), Fridrich Krásný (1310—1330), Jindřich Lucemburský (Heinrich) (1308—1310), Karel VI. (1346—1378). Padá původ toho nejspíše do časů Karla IV., o čemž i ono udání r. 1400, jakožto konec světa, zdá se svědčiti. Dle tohoto proroctví sepsáno bylo jiné se zvláštním zřetelem k zemi české, které snad nejprvé v prose, potom na spůsob písníček ve verších častěji vydáváno bylo. Kromě toho máme ještě proroctví slepého mládence. Země česká v minulosti své měla pověstnou svou prorokyni, Libuši, o níž kronikář Kosmas vyznává, že byla věštkyní; též i v proroctví přeloženém vykládá se Sibylla delfická „pravým jménem Libuše.“ V Zelenohorském rukopise pak se praví, že na soudě zemském byly „věščby vítězovy.“ Pověsť o

Strana 8
8 Libuši dí, že vyslovila proroctví o zemi české před smrtí svou; též manžel její Přemysl, když od pluhu odcházel na stolec knížecí, prorokoval o potomstvu svém, jak udává Dalimil: Suchá otka jest znamenie mého chlapieho rozenie, ale žet jest brzo vzkvetla, jakož vám Lubuše řekla: mój rod z chlapieho pořada dojde královského řáda. Byla tedy proroctví tato mezi lidem rozšířena ještě na začátku XIV. století, kdy kronikář, nyní všeobecně Dalimil zvaný, žil. A právě do téhož století klade se i proroctví slepého mládence, o jehož osobě dosud nic určitého na jevo vyneseno není. Rozličné pověsti o něm kolují; tak prý srovnal kosti v klášteře Sedleckém, a sestavil ony památné hodiny na radnici staroměstské. Snad tato pověst souvisí nějak s pověstným hvězdářem Kříšťanem z Pra- chatic, který prý též jakési věštby a pranostiky zanechal. Dle zprávy u Balbína zachované obsahují jeho proroctví již kostru proroctví slepého mládence, předpovídajíce nejen obvyklé nehody živelní, ale i prolití krve a konečné vítězství Čechů a jiné. Podobně vypravuje Balbín, že mu sdělil jesuita Václav Joannides proroctví, z nichž jedno nalezeno bylo v klášteře Zlaté Koruny u Krumlova r. 1488. Toto „proroctví o českém království“ má následující obsah. „Léta 1488 toto proroctví se našlo v klášteře korunském v tato slova. „Toto království české žádnou raddou, ale samým milostivých planeth patřením se řídí. Kdy to pomine, nebude-li rozumně spravováno, nebo spustne anebo cizo- zemcům v moc a v panování přijde. Povstane vorel, jehožto létáním zkažen bude lev, a přijde orličátko a bude se hnízditi v domě lvovém, jehožto plod nebude jmíti pokrmu otcovského. A bude jeden volen, jemužto česť královská nebude dána, a spiknou se knížata německá proti království českému a páni království českého souženi budou a zžíře je levhart. Až podtud proroctví tohoto.“ Slova tato shodují se s jinými, jež čteme v uvedeném musejním rukopise: „Přiletí orel, jehožto letem shlazen bude lev, a přiletí mladé orličě, a shniezdí sě v domu lvově, jehožto plod nebude mieti pokrmu. A bude volen jeden, jemužto jméno

Strana 9
9 královské nebude přidáno. Potom kniežata rakúská sě zvolé, a páni české země súženi budú aneb úzkost mieti budú, a levhart sežre jě. A povstane kořen z kořene orla jménem Fridrich od východu slunce, ten kraluje kralovati bude vládna a vlásti bude. A za času jeho papež jat bude a kněžstvo rozptýleno bude.“ 1) Obě proroctví tato zdají se pocházeti z konce XV. neb z počátku XVI. století, čemuž jazyk i pravopis na- svědčuje. Vztahuje pak se nejspíše na dobu Jiřího Podě- bradského; tak možno vyložiti, že bude jeden volen, kterému nebude čest královská dána, alespoň od strany katolické; „levhart“ představuje nejspíše Fridricha IV. (1440—1493), který pocházel z rodiny habsburské z větve štýrské, v jejímž erbu jest levhart. Ostatně slova nepotře- bují výkladu. Z těchto obou proroctví není nic přijato do proroctví slepého mládence; proroctví pak samo má býti mnohem starší, a podcházeti má z r. 1362. Máme před sebou netoliko vydání z r. 1863., ale jedno ze starší doby. Toto má název: „Předivné předpovídání, které roku 1462. od jistého slepého mládence, jenž 36 lét starý byl, Karlovi, králi českému a císaři římskému skrze Ducha svatého oznamoval. Příbram r. 1616. 8°. Začátek podobného proroctví nalezli jsme na deskách Paprockého: Diadochu z r. 1602. v dvorské knihovně; napsán byl úryvek ten dle všeho v XVII. stol. „Císař Karel Čtvrtý, když jel z Říma do Nyrmberka, oznámili jemu panoši jeho, žeby tu byl v nějaké chaloupce ve vsi řečené Alterštot nějaký člověk od narození slepý, všeckny řeči všech jazykův znal a písmo že píše, kterého nikdy neviděl, a že budoucí věci předpovídá, kteréž v pravdě přicházejí; než že žádný den víc neodpovídá, než toliko na jednu otázku. Čechové i někteří Němci to slyšíce a člověka viděti žádajíce, prosbami k tomu císaře přivedli, aby ho viděti mohli. K němuž všed císař řekl: „Zdráv buď, jsi-li muž boží; nejsi-li, pak pozdravení všelijakého aby jako nehodný zbaven byl. Kderýž ihned odpověděl: „Jsem zajisté posel boží.“ Pověz mi, prosím, kderak dlouho stane království české a kolik ještě 1) Poněkud s těmito souvisí proroctví nalézající se v c. k. dvorním archivu v rukopise z XV. století č. 20, f. 20 a. Prophetia Joachimi de regibus Bohemiae: In aetate sexta hujus saeculi sub districtu Aquilonis et Germaniae regionis partim semine Cae- sareo partim Germanico leo rudiens cum cauda fissa orietur etc.

Strana 10
10 bude míti králův. Kderýž požádal papíru; i napsal dvanácte liter těchto . .“ Zde končí se úryvek. Hned na začátku jsou rozdíly patrny; jedno klade událost do r. 1362, druhé proroctví opět do r. 1462, tedy o sto let později. Jedna čásť klade ono místo do Bavor (Alterštadt) na pomezí českém, druhá do Čech samých (do vesnice Kout u Domažlic) 1). Kromě toho líší se v počtu písmen, kterými mají jednotliví panovníci jmíni býti. Proroctví, jež Balbín uvádí, jakož i náš zbytek, mají 12 písmen; proroctví z r. 1616 má již 13; z r. 1863 opět 12. Prvnější končilo písmenou R (Rudolfem II.); z r. 1616 K (Karlem VI.). Nejen tyto rozdíly se vyskytují, ale zdá se, že ještě v XVII. století dokonale nečinil se rozdíl mezi Sibyllou a slepým mládencem. Neboť v rukopise jednom přičítá se proroctví, které jest vlastně proroctví Sibyllinino, slepému mládenci. Jest to „proroctví pravdivé a zkušené o české zemi, kterak se v ní a co bude díti; jaké rány a metly božské na ni i na všecken svět přijíti, kterak pobožní vysvobozeni a bezbožní vyhlazeni býti mají. Všem věrným k výstraze a k napomenutí složena a byla vytištěna v létu 1605.2) Jen úvod líší se poněkud od Sibylly; neboť zde přidána první strofa. Ve jménu tvém nejsvětějším můj pane Kriste Ježíši, začnu teď toto zpívání dej k tomu své požehnání. O Čechové se sejděte atd. Na tomto místě neopomeneme podotknouti, že pro- roctví z r. 1616 není vlastně toho roku tisknuto; předně překvapuje to, že prorokuje se zde již o Karlu VI. (1712—1740) že zemře bez mužského dědice; potom sto- pujemeli dále, tedy tohoto času ani žádná tiskárna v Pří- brami nebyla a teprvé ve XVII. století v tomto se městě nacházela. Možno, že jest současné s proroctvím Sibyl- linským, které vyšlo nejspíše z tiskárny Anežky Peliciusové. Ostatně nebudeme se tomuto klamu diviti, ješto více takých případů zvláště při proroctvích se nalézá. Nebo, kterak jednoduše a povrchně vypadala proroctví, proro- 1) Polska Sybilla spisal Józef Chociszewski 1877. str. 209. 2) Museum české sig. 4. H. 11.

Strana 11
11 kovalo-li se napřed, vidíme z úryvku zachovaného ve spisu Pavla Nagelia: 1) Léta po narození syna božího 1620 bude v zemi německé veliká vojna; 1621 bude radost veliká mezi známými, když se zas ve- spolek shledají. 2) nebude papeže; 1622 1623 rozšíří se hněv boží po všem světě; 1624 jich málo se budou znáti ku Pánu Kristu; povstane muž a rek veliký; 1625 Afrika bude hořeti a moře obrátí se v krev; 1626 1627 zemětřesení půjde a projde veškeren svět; 1628 Afrika, Azyja a Europa budou se třásti a báti; 1629 nevěřící poznají jednotu nerozdílnou trojice svaté; 1630 veškeren svět bude osvícen tak že jeden pastýř a jeden ovčinec bude, Amen. Vracejíce se opět k slepému mládenci, můžeme vy- sloviti se v ten smysl, že v něm nalézáme jak proroctví Sibyllinská, která již do češtiny převedena byla, tak i ohlasy cizích proroctví, která v Sibylle se nenacházejí. K tomuto patří jmenovitě vypočítávaní budoucích králů. Co však v obou proroctvích nejzajímavějšího, jest pověstná báje o Blaníku, která právě nasvědčuje tomu, že obsah tento čerpán z pramene cizího. O Blaníku jde pověsť, že v něm odpočívá vojsko české, které až bude země česká v největším nebezpečenství, vyjde s vůdcem svým sv. Václavem a osvobodí vlast od cizinců. Lid český se zvláštní úctou patří na „vévodu a knížete českého“ sv. Václava; pověsť česká již za jeho živobytí ho staví pod ochranu božskou, jak v poli, tak doma (Jindřich Ptáčník; vévoda kouřímský). Lid pak český po smrti jeho za svatého ho pokládal a písněmi ho velebil. Že českou zemi vzal pod svou ochranu, dovídáme se při bitvě na moravském poli r. 1256. Ještě pak za Jana Lucemburského, když vojsko české táhlo proti Němcům (1317) ukázal se jim svatý Václav jako muž krásný ve zlaté zbroji an jede před nimi na bílém koni, jako stříbrné kopí a na něm zlatý hrot maje. Tak alespoň vypravuje Hájek. Lid očekával od něho podpory; že však později 1) Complementum astronomiae to jest: Důvod a vysvětlení pětileté pranostiky l. 1619 a Hallu vytištěné. Praha. 1620. 2) Papež Rehoř XV, 1621—1623. Nevyplnilo se tedy!

Strana 12
12 myslil si ho spícího v Blaníku, a čekajícího na příhodnou chvíli, dlužno přičísti vlivu západních našich sousedů. Ve Francii a v Němcích známá jest pověst, že císař Karel Veliký s celou svou družinou dosud žije v hoře Untersberku v Solnohradsku; ještě rozšiřenější jest pověst o Fri- drichovi Barbarossovi. Tento sedí v podzemní jeskyni v hoře Kyffhäuser; vous jeho roste kolem kamenného stolu, a až třikráte kolem obroste, pak bude čas, aby vyšel ven. Anebo ptá se častěji, zdali ještě havrani kolem vrchu obletují. 1) Potom vstane, podnikne výpravu do Zaslíbené země, osvobodí hrob boží, na suchý strom pověsí svůj štít; a strom se ihned zelenati započne. Podobné pověsti známy jsou i Polákům. Na hranicích haličsko-uherských dlí jedno vojsko v Babí Hoře (Babia Góra); vojsko Boleslava Veli- kého spí v Tatrách. I v Horním Slezku znají pověst; a sice jedno vojsko jest ukryto v Sročí Hoře u Bytomě, druhé, vojsko to svaté Hedviky leží pod Třebnickým ko- stelem.2) Zdá se, že pověsti tyto putovaly od národu k národu, a že vznik svůj vzaly v Asii, odkud se za křižáckých válek rozšířily. Tam totiž byl náčelník sekty Assasínův, starý z hor (šeikh al Gebel) oblíbenou a po- věstnou osobností; o kalifovi Alim však již tenkráte bájeno bylo, že opět na svět přijde. 3) Jsou pak tyto pověsti obě tak spolu sloučeny v těchto proroctvích, a proto pro obě původ musí býti týž. Byla-li by ryze českou pověst o blanických rytířích, kterak se medle dá vysvětliti ono tažení Fridrichovo k božímu hrobu? Aneb vysvětleme jen toto tažení bez německé pověsti? „Králi Šalomoune, věděti máš, že tu, kde bude hrob Mesiašův, stojí dubový strom, starý od stvoření světa; ten při usmrcení Spasitelovu uschne a zůstane státi až do toho času, kdy onen král pohany přemůže a hrobu Mesiašova dobude. Veršovaná Sibylla: Budete míti Fridricha krále nad něho nebude vyššího; tenť dobude hrobu božího. 1) Dle pověsti i pověstný král Artuš byl proměnen v černého havrana. 2) Sibylla Polska. str. 149. 3) Srovnati sluší co Hájek ještě o Artušovi ve Stadicích praví.

Strana 13
13 Že Fridrichem tímto nemá se mysliti Fridrich falcký, jest na jevě; neboť proroctví tato, z nichž jedno již r. 1586 v Praze tištěno bylo 1), vyvíjela se znenáhla již po celé XVI. století, a dosáhla ovšem vrchole za bouřlivých dob šestnáctého století. Tenkráte sami přívrženci Fridricha falckého živili naději na obnovení jeho vlády, ano zdá se, že i proroctví tato, temně jméno Fridricha vyslovující, nalézala ještě víry. Ano, v Nagelově spise nahoře uve- deném, které vyšlo roku 1620 nacházíme nové napomenutí lidem. Avšak již skrze nebeská znamení hrozí nám 2), že nedá hříšným prodlení, ale svět tento že bude trestati, hříšníky bíti a pokutovati, morem, ohněm, hladem i také mečem. A zda před jeho hněvem kde utečem? Poznává se to z oblohy nebeské že nebude i chyba země české. Třesení, lekání na lidech bude a žádný z hříšníků toho neujde; různice, války a krve prolití, sucho, draho bude lidi trápiti. Větrové silní hory roztrhají, skály rozrazí, věže zvracet mají; budou blýskání, hromobití hrozná, všeho vypraviti není věc možná. Do které doby as spadá poslední spracování pro- roctví, můžeme uhodnouti z obsahu samého. Tam totiž se praví, že krev prolitá v Praze dosahovati bude až ke ka- lichu na chrámu Tynském. Kalich tento byl r. 1623 za protireformace sražen dolů; proroctví ta povstala tedy před rokem jmenovaným. Čas blíže určiti o všech se nedá; neb nenalézáme v nich žádné zmínky časové. Kromě těchto proroctví nachází se ještě jedno dosud neznámé, které vztahuje se též na zemi českou. Proroctví to složeno bylo od Havlasa Pavlaty, 3) jak on sám se nazývá „sprostého sedláka a horáka“ z Vysoké; přepsáno 2) 3) 1) Světozor 1876. č. 18. s. bůh. Jméno Pavlata jest dosud, jak jsme doslechli, v krajině krko- nošské rozšířené.

Strana 14
14 bylo od neznámého kněze r. 1669. Proroctví toto pochází prý z r. 1500. Ačkoliv nedá se upírati, že by proroctví toto nebylo mohlo zachovati se ústním podáním v krajině tamnější, přece rozličné přívěsky ukazují k tomu, že mnoho, co se již skutečně vyplnilo, do něho vpleteno jest od písatele. Že proroctví podobné bylo rozšířeno, dosvědčuje Jan Štelcar Želetavský (narodil se r. 1530), kněz pod obojí a farář ve Veliké Bystřici u Libáně a v Kopidlně. Ve své „knížce o pravé a nepravé církvi“ 1) zmiňuje se: „I plní se to, což onen sedláček zde v Čechách proro- koval, že přede soudným dnem bude zima zimu stíhati, v kožiších že budou lidé žínati, a čtvrtý díl země české s kostely rybníci zatopiti mají.“ Štelcar žil v severních Čechách v dosti blízkém okolí města Vysoké a Mladé Boleslavi, kde dle vší pravdě podobnosti proroctví to sepsáno bylo. Není tedy nemožným, že slyšel tam o onom proroctví, a že již tenkráte proroctví Pavlatovo rozšířeno bylo, třebas teprvé se všemi svými přídavky později bylo sepsáno, ač možno jest i to, že snad myslí proroctví, které r. 1586 vytištěno bylo. Budsi tomu tak nebo onak, srovná- vají se slova Štelcarova s proroctvím tímto: Praví se zde, „že obilí až do svatého Václava na poli státi bude“, i zde vypisují se veliké mrazy; též i patrná záliba ve stavu sedlském se jeví (ač i ostatních proroctvích stav sedlský není zanedbán), neb vypočítávají se všeliké útrapy, které lid poddaný hlavně po marném pokusu, aby setřásl se sebe poddanství, stihly. Avšak i toto proroctví není zcela původní, nalézají se v něm stopy, které ukazují k tomu, že i tento Pavlata znal nějaké jiné proroctví, nejspíše Sibyllinské. I tu se mluví o králi Fridrichovi z daleké země, který nebude uměti česky rozprávěti; zažene Turka a pojede k božímu hrobu, kdež zahyne. Tuť opět patrná stopa oné německé pověsti; zmínka o neznalosti Fridrichově českého jazyka poukazuje k tomu, že i toto proroctví, často se se sku- tečností srovnávající, povstalo aneb alespoň rozmnoženo bylo dlouho po vypuzení Fridricha z Čech. Podobně zná proroctvi toto, kterak povede se za krále Ferdinanda I. (1526—1564), za krále Matiáše a za Fridricha. Lepší časy nastanou prý, až bude kníže drážďanský v Čechách 1) Vyšla r. 1589. Jediný dosud známý exemplář v museu.

Strana 15
15 panovati, a říkati mu budou Anbestas. Poslední pak král bude kníže z Vimperka. Proroctví tata vyvíjela se jedno z druhého; již v ně- mecké Sibylle spatřujeme zmínky o „Turcích a Tatarech“, ke kterýmžto později v Čechách připojili též kozáky, jakožto lid, který dobře znám byl i u nás svým pleněním za války třicetileté. Jednotlivé části proroctví těchto rozšiřovány byly, a nejen Praze, ale i větším městům českým osudy připomínány. V proroctví totiž Kříšťana z Prachatic nachází se toliko: Praha, Hradec, Kutná Hora 1), a Žatec; v nejpozdějším pak z proroctví těchto objevují se již i Jičín, Klatovy, Mladá Boleslav, Mělník. Pozoruhodno jest též, že věnovala velikou pozornost lidu sedlskému, jakož pak tento nejvíce těmito se obírával. O tom, jak hluboko proroctví vnikla do života národního, svědčí zmínka, která se zachovala v písni z minulého století pocházející. Jest to „špásovná novina o sedlské svobodě“2). Tam se praví: Musím říct znova: Šli ste podle Sibilly a kterak ste chybili, protože se kráva s volem o to radili. Můžete začít znova jako Kec 3) u Jankova, uděláte si památku, na léta mnohá. Nastanou jiný tance. Až půjdete na šance to Sibyllino proroctví vemte do rance. Neméně oblíbeným předmětem bylo vypisování neřádů, jaké se zahnízdí v národě ve všech třídách lidu, což všecko právě tak nás může poučiti o tehdejším životě, jako mělo souvěké pohnouti k napravení života. Byloť toto jedním účelem, pro které proroctví sepisována byla, a zdá se, 3) 1) Balbin, Miscellanea III. str. 227. 2) Uveřejněna v Světozoru 1877. č. 15. Götz byl císařským vojevůdcem a utrpěl od švédského vojska u Jankova porážku r. 1645. Odtud přísloví: Pochodil jako Götz u Jankova.

Strana 16
16 jakoby větším dílem od kněží sestanována bývala. Tak již Martin Luther vydal celou řadu výkladů na proroctví sva- tého písma, ve kterýchž napomíná křesťany a zvláště Němce k bohabojnému životu. Nedá se upříti, že i proroctví tato vzala původ svůj v mysli nábožné, a že účel jejich byl, napomínati lid, kterému za této doby jiná duševní potrava poskytována nebyla. Byť pak neobsahovaly v sobě žádné poetické krásy, předce nám jsou mile vítána pocházejíce z doby, kdy nebylo ničeho lepšího v literatuře naší, než několik po- dobných spisů prostonárodních, kterými alespoň udržoval se doutnající pod popelem oheň lásky k národu a zemi české.

Strana 17
I. Proroctví Jana de Rupescissa.*) Proroctví toto nalezá se v rukopise archivu Třeboň- ského (A. 7. f. 286.) Pochází pak rukopis z XV. stol., a jest psán od rozličných písařů; některé kusy pocházejí od kněze Oldřicha Kříže z Telče, pilného písaře XV. století; (zemřel 1502). V rukopise tom nalézá se i latinské pro- roctví Libušino, které mnoho se nelíší od proroctví, uve- řejněného v Časopise mus. r. 1859 str. 214. Proroctví toto líší se obsahem od proroctví mnicha Jana (ve Fasciculu.) uvedeného. „Od léta božieho tisícieho čtyrstého dvadcátého pátého až do léta božieho tisícieho (čtyrsta) 1) třidcátého pátého budú na světě hrozné noviny, přijdú na žákovstvo 2) hrozní a tvrdí bičové. A naplní se proroctví Ezechiele: „Od sva- tyně mé počnete tresktati.“ Neb jedna strana kněžská pro- své zatvrzení budú spáleni, nežli by pravdu poznali, a druzí sě pokoří a přijmú život apoštolský. Ale zatvrzení v zlosti budú spáleni a zbiti. A na světě budú noviny hrozné, že červi zemščí3) v tak velikú smělost a v sílu sě oblékú, že ukrutně vlky, nedvědy a levharty, jakož mním, že duostojenstvie svěckých zžerú. A skřivánci a drozdové a jiní ptáčkové malí, to jsú kněží nedoučení, ptáky veliké, žakoly 4) a jastřáby v žákovstvě sžerú pudíce *) Za přepis děkuji řediteli Třeboňského archivu p. Th. Wagnerovi. 1) Připsáno pozdější rukou. žáci, školníci študenti; stav duchovní. rolníci, sedláci: srovnej proroctví 2. Psáno stojí žakol (zakol) slovo dosud neznámé. Souvisí snad se sanskr. šakunas, litev. sakalah, čes. sokol. Ve frančině jest slovo: jaculateur, což znamená ptáka, naučeného chytati ryby. 2) 3) 4) 2

Strana 18
18 je. A po těch letech nastanú spravedliví lidé z ukrutníkuov a zrádce v ostrosti meče pomstú potupí; a padnú kniežata od duostojenstvie svých a od slávy sbožie svých, a bude tresktánie v urozených lidech viece než muož věřeno býti; a budú stínáni mocní od toho lidu, které sú dříve skrze zrády zlúpili. Vstane veliká orlice v letech tisíciech třech stech dvakrát 50 a ve třikrát desetech, to bude v léto boží tisíc čtyrysta a po třidceti létech, ještě po pěti letech ustavení Konstantina padne 1) a koňové z mramoru učinění a ka- mení pozdvižené a mnoho palácuov v Římě Vlach; vespod bude miesto ledva biskupa hodno. Papež brzo umře, císař bude kralovati všady, pod nímž v tu dobu přestane chvála žákovstva. A jinýť má býti císař než tento; a král nový přide ve všecken svět padnúti maje, aby ukrotil vlast hrózú boje, z nedoúfánie přiblíží sě s hor velikých a dúp- natých dalekých tichý a beze lsti. Lilium 2) v lepší straně ostane 3) a přijde v zemi lvovú4) a stane na poli mezi trním 5) královstvie svého. Posléz syn člověčí 6) přijde nesa mezi rameny svými zvie- řata 7), jehožto královstvie jest na zemi po všem světě, s velikým zástupem přejda vody mořské a vejde v zemi lvovú, jenž nemá pomoci; neb hovada vlasti 8) své již sú zuby svými zedrali. V tom létě přijde orlice od východu?) slunce s velikým množstvím svých; kniženec to jest, s lidem na pomoc synu člověčímu. To léto hradové budú bořeni, bázeň veliká bude na zemi po všem světě a v zemi hojnost užitkóv. A když budú volati pokoj, tehdy nebude pokoj; a tu povstanú zrádce v zástupu prvé než přijde léto boží tisící 1) Snad má znamenati (1453) současný tenkrát pád Cařihradu, města to od Konstantina Velikého založeného. 2) Toto proroctví uvádí v latinském překladu Balbín (Miscellanea III. 226) zaroveň s výkladem následujícím. 8) Král francouský, v jehož erbu lilie. Čechy. 5) panstvo. 6) Uher. 7) poddaní. 8) bohatství a poklady (v latině má: kůži.) 9) Polák; polským erbem jest bílá orlice. 4)

Strana 19
19 čtyrsté třidcáté páté. A pak rozhněvá se svět v léto boží tisící čtyrsté 35té proti kněžstvu, a svěcký 1) lid nena- dějný sberú a otejmú jim panstvie časná rozličná osta- vuje v právech apoštolských2). A trápení odpočinú, neb nebudú viece moci mieti bojem ani kletbami, než musí sě v hřieších poznati. A budú haněni a posměváni papež, biskupové a jiní bohatí kněží s mnichy. A v šesti letách má se dokonati práce věrných; a pak potom budú v pokoji. 1) světský. 2) Snad dotýká se zde kompaktát, dle nichž kněžím odejmuto sboží světské. 2

Strana 20
II. Proroctví Sibyllinino. Proroctví toto nalézá se v rukopise v museu českém (4. D. 4,) v kterémžto i Dalimil, nová rada a jiná skládání se nacházejí. Dle pravopisu a řeči soudíc, pochází z konce XV. století; písmem líší se od kusů dříve jmenovaných. Tam nalezá se ještě přepis podobného proroctví přepsaný od Rosciszewského, co do forem starších mnohem chudší, a i obsahem nezcela úplný. Že jsou to překlady z němčiny, již praveno. Při bedlivějším zkoumání tohoto proroctví shledáme v některých částech stopy rýmů, což nás opra- vňuje tím více k doměnce, že dle oné německé knihy (Sibyllenboich) přeloženy byly. Toho času za múdrého krále Šalomúna bieše pro- rokyně hvězdářka jménem Sibylla, a ta bieše převelmi múdrá, že na hvězdách mnohé věci v budúcích věcech a časiech předzvěděla přes mnoho tisíc let, co sě v zemiech státi má. Ta jie múdrost od boha dána aneb známa bieše; a bieše krásná a bohatá velmi. Ale to je škodieše, že jednu nohu ku podobenství husie nozě 1) mějieše, a za to sě velmi stydieše. Ale proto jest na té nozě stála i chodila jako jiní lidé na zemi. 1) Und die frauwe was schoin und rüch Sie hadte eynen voyess der stont gelich Off idt eyn gense voeys; were Des schamde sy sich sere. Doch gynck sy dair mit und stondt, Als ander lude mit yren voessen doint. Sybillen wart gesacht dese mere, Sie woulde eruaren die wairhait schyere Sie quam tzo koeninck Salomon dair. Ruk. 2. nohy.

Strana 21
21 Prvá kapitola. Sybilla uslyšavši 1) o Šalomúnově múdrosti a o kráse jeho dvora chtěci sě ujistiti toho i jide k němu. A když to král zvědě, tehda ihned proti nie pojide; nebo také byl slyšal praviece o nie mnoho. I přijal jest ji s milým vítáním a s velikú ctí velmi mile a řka: „Vítaj milá hosti, takového já sem neviďal k své libosti.“ A ona jemu z toho poděkovala velmi mile. Kapitola druhá. I vece k ní král: „Sibylla! chtěl bych rád zvěděti, proč's ty sem trúdila se.“ Sibylla odpovědě řkúci: „Králi, tobě chci pověděti, aby ty ráčil věděti; mněť jest o tvé múdrosti praveno a (o) kráse tvého dvora mnoho pověděno. I také o jiných věcech mnoho mi jest zjeveno, i ráda bych 2) to za pravdu zvěďala. Kapitola třetí. Tehdy král vece: „Nechci bez toho býti; musíš se mnú prvé jiesti.“ 3) A když jdieše s ním Sibylla ku dvoru, jenž s ním jiesti měla, i přihodi sě tak, jakž sě mělo státi. I měli sú přěs Adamovo dřěvo*) jíti; a když ona dřevo spatři, tu ihned od boha stal sě div veliký, že Sibylla na 8) 4) 1) uslyševši (R. 2. t. j. Rosciševského.) 2) zvěděla. Der koeninck sprach ich wils niet entberen Du esses mit myr sy sprach geren Do sy tzo houe gain essen woilde. Pověsť tato o dřevu Adamovu přešla z podání semitských k národům indoeuropským. Dle talmudistů bylo Adamovo dřevo vlastně víno. Opět dle jiného podání sloužilo Adamovo dřevo ze kříž lotra Dismasa, Evino pak ze kříž lotra se rouhajícího. Též se povídá, že z metly, kterou anděl Adama z ráje vyhnal, vyrostly tři stromy: cypříš, cedr a boží dřevo, z kteréhožto posledního udělán byl kříž pro Ježíše. O osudech tohoto dřeva Adamova jsou ještě jiné pověsti. Anděl dal Sethovi tři zrna, které tento vsadil pod jazyk zemřelého Adama, pochovaného údolí v Hebronském. Z nich vypučely tři pruty: olivový, cedrový a cypříšový. Až do časů Mojžíšových nerostly mnoho; tento pak na rozkaz boží s nimi konal mnohé zázraky. Po smrti Mojžíšově zůstaly pruty ty uschovány v údolí Hebronském až do Davida, který je přenesl do Jerusaléma, kde dotykaje se jimi nemocných tyto uzdravoval. Židé, chtějíce znesvětiti dřevo to, učinili z něho most přes potok Siloë, aby je lidé nohama šlapali, až konečně královna ze Sáby proroctví vyřkla, že na něm Vykupitel ukřižován bude.

Strana 22
2 22 svú nohu husí bieše zdráva a jmějieše nohu člověčí jakžto jiní lidé. 1) A tomu sě Sibylla velmi zradovala. Ale to bieše král mlče všecko spatřil, a nic neřekl, až jeliž bylo po (v)obědě na králově dvoře. Kapitola čtvrtá. Král vece: Sibylla! „pověz mi, co's tiem mienila, že's se mnú přes to dřevo nešla?“ A ona jemu povědě řkúci: „Věz, králi, že sě má dietě naroditi ještě na tento svět z panny, a to má na tom dřevě potom umřieti, a má mnohému člověku z núzě pomoci, kterýž veň bude věřiti i také panně, matce jeho. Pátá kapitola. Král vece: „Sibylla! pověz mi, kde's tu múdrost vzala 2)? chtěl bych, by mi ji pověďala3). Tehdy ona k tomu odpovědě: „Toť já zajisté tobě povědě, že jednu hvězdu vidím na nebi krásnú a kříž, aneb jeden okršlek; a v tom okršlku vidím jednu děvečku a jedno děťátko, a mnohé misterné věci, kteréž jsú mi od boha zjeveny. Šestá kapitola. Tehdy Šalomún jie dále otázal, řka: „A vieš-li, kdy se to dietě narodí, a kterak jemu jméno přezdějí? Sybilla jemu odpovědě řkúci: „Jáť to beze všeho falše dobře viem, že bude člověk a pravý buch, a bude nazván Jesus Kristus. A ten bude učiti lidi na zemi, kterak by měli býti živi věčně v nebi. Sedmá kapitola. „A on bude přikazovati ustanovenie nová a přiká- zanie mnohá a potom veň lid veliký uvěří, a následovati jeho budú i učenie jeho. A potom jméno jeho a jeho božstvie bude ve všech zemiech rozhlášeno, a bude buoh modlící a ctící; a od něho bude křesťanstvo rozmnoženo, ale židovstvo bude potlačeno, tak že potom žádného krále ani ciesaře nikdy viec nebudú mieti. 2) 3) 1) Umb die ere van godes gewalt wart der gense voiss gestalt Eynes mynschen voyss dem andern gelich. Des erfreude do Sybilla sich. vzela. pověděla.

Strana 23
23 Osmá kapitola. To uslyšav král, zdála sě jemu ta řeč rúhavá aneb klásobná 1); i nechtěl sě na tu řeč obrátiti, ani tomu chtěl věřiti, by mělo židovstvo zkaženo býti. A což jemu o Kristu pravieše, nikoli tomu věřiti nechtieše. Devátá kapitola. Sibylla vece: „Ty mně králi věřiti nechceš; věz, žeť sem já to všechno na hvězdách spatřila, a to sě všechno státi má.“ Tehdy to král uslyšav umlče toho i poče jie dále tázati a řka: „Sibylla! ač si mi pověďala o Kristu a o křesťanech a ačkoli tomu věřiti nemohu, však o tom rád slyším praviece; a když pak křesťané budú, kterak bude v ty časy na zemi?“ Sibylla vece: „Králi! to já pravím tobě, ač ty koli nevěříš mně; Židóv 2) bude velmi málo; židé musie býti poddáni křesťanóm. A když sě křesťanstvo množiti bude, tehdy váš lid židovský bude hynúti, a kteříž budú křesťanskú vieru dobře držeti, blaho- slaveni budú; jako i já o tom mám věřiti. Desátá kapitola: o súdném dni. Král vece: „Tieži tebe, zprav mě toho, kterak dlúho svět má státi?“ Ona vece: „Já toho věděti nemohu. Ale když súdný den má přijíti, o tom viem praviti, kteříž to chtie za pravdu přijieti. Když bude po čtrnásti stech letech po Kristově narození 3). A v ty časy nastane jedna hvězda na nebi a bude mieti jako ocas pávový 2): a ta bude znamenati, že mnozí divové nastanú mezi křesťany se lžemi, s mordy, s lúpežem 5), pálením i falešným bližních oklamáváním a nedostatkem mnohým na vodách i na zemiech, ježto to všeckno od těch, kteříž budú živi, shle- 2) 3) 4) 5) 1) m. klábosná; podobné přesmyknutí hlasek (metathesis) jest dosti častá. Srov. kopřiva m. kropiva; ruské: syvoratka m. sy- rovátka. R. 2. stojí klamavá. židuov. Soe weer des wyl nemen wair Der myrck ouer druytzeynhundert jair Na christus geboirt in der tzeit Eyn stern eynes poyen stertz wyt Wyrt an dem hemell gesyen. Euer dat dairna geschien sall Ouer achtvndseuentsich jair. kometa, vlasatice. lúpež ještě mužského rodu; též: krádež. R. 2. stojí: lúpeží.

Strana 24
24 dáno bude. Opět potom viem, co sě státi má po prvniem a po sedmdesáti letech. Křesťanstvo bude plano, kněžstvo bude sě neřádně chovati a hanbě nebudú sě chtieti brániti a pohoršenie veliké církvi; a protož lid jich nebude ve cti mieti, aniž jich budú poslúchati chtieti." Kapitola jedenadstá: o panstvu. Král opět povědě: „Znamenaj na hvězdách a zjev mi, kterak v ty časy bude panstvo!“ A ona vece: „Panstvo bude nespravedlivé, a po jich příkladiech budú se obra- cěti 1) rytíři, panoše i pacholci; a ti, jenžby měli země brániti, budú při sobě mordéře a zloděje chovati. A pán bude zloděje a zloděj pána vymlúvati a očisťovati: a skrze to bude mnoho lidí zlých v zemi. Ale kdyby páni milovali spravedlnost, byl by v zemi pokoj i všeckna cnost, a přestala by zlost. Ale tak bude, že bratr proti bratru a syn proti otci, každý bude chtieti jeden nad druhého býti a moc nad niem mieti. A z toho sě pozdvihne 2) po zemiech lid, zde i jinde, i přide jedno a zabie druhé; a tak ztratí jedno a svój život, až jemu božie tělo dáno. Bude jeden král F a jeden F 3), ti zarovno budú bojovati viece než za sedm leth o římské královstvie. Avšak tomu sě musí zdařiti, že královstvie bude silně brániti. Dvanastá kapitola. Král Šalomún vece: „Daj mi rozum těch dvú. Sibylla vece: Jeden *) bude nazván Albrecht, a druhý Adol- 2) 3) *) 1) obracovati. pozdvěne. Friedrich. Idt kompt ein A vnd sleit zu dode eyn ander A Vnd dae verlust ouch ein H seyn lewen Dem Andern wyrt mit godes lüchaz vergeuen, Eyn F vnd eyn L werden tzweyen sich Sie sullen kriegen VII. jair vmb das romische rüch. Das L doch genesen moyss Wannen die lande recht rusten vyss. Koeninck Salomon sprach doe: Sybilla bedude myr dat A. Sie spraich: ich wyll idt dyr beduden rechtt. Idt wyrt eyner koeninck vnd heischt Albrecht Dat ander A den namen Adolff soll hain. Und dat soll dyr werden bekant H wyrt ein Heynrich genant So wanne he keyser is geworden Sal ym vergeuen ein moenich uss der bedler orden.

Strana 25
25 phus 1), a třetí ten bude slúti Ludvík, a čtvrtý F(ridrich). To věz, že ten bude Fridrich a toť já tobě pravím, že když ten ciesařem bude, ten přiezni od kněží mieti nebude; pak Ludvík král kralovati bude a po jeho smrti nebude viec než jediný ciesařem na zemi; a ten má Karel slúti. A jakžkolivěk ti všichni králové i ciesařové královati budú, však římské královstvie bude velmi zemdleno a zkaženo bude i pohaněno a nevzácno, tak že řiedký anebo žádný žádati jeho nebude. Třinadstá (a čtrnáctá) kapitola. A die král Šalomún: „Pověz mi, kterak se králi Karlovi vésti bude?“ Sibylla odpovědě. „Tu bude v časy jeho i potom zámutek a veliká psota; křesťané budú mučiti svého boha a přisahati budú skrze tělo jeho i skrze údy jeho, a mučiti jej budú slovy svými řkúce: přísahu bohu; přísahu bohu, v hodině mnohokrát, jakoby jej svýma rukama sami bili. A proto bude na ně rána od boha po- slána od nebe sěm na zemi, vietr, krúpy, hromobitie, ne- počasie, země třesenie, potopy a vody, ješto veliké škody budú činiti. A na ovociech škoda mnohá a mnozí nedo- statci; a nedostatky lidé trpěti budú, mordy, lúpeže, ohně, zrády, falše, zlosti, mnohé osočování, vády, kteréž nikdy od lidí nejsú slýchány ani rozpravěny byly mezi lidmi. A mnoho jich u velikú núzi upadne a mečem zbito bude, mnoho spáleno a zbito mečem bude v boji a zvláště panstvo, rytieřstvo u velikú hanbu a núzi, i take panie urozené upadnu, a to proto, neb jim črvie zemští (totižto sedláci) za dlúhú chvíli panovati budú; a co sě v ty časy převe- likých divóv 2) stane, málo neb nic polepšenie v lidu bude. A čím starší, tiem horší, a čím bohatější, tiem skúpější budú. Budú nelézati nálezky nové, kterak by byli doplněni hřiechové nečistými hřiechy a to rozličným obyčejem a pýchú nevýmluvnú, a zlým obchodem dobývajíc zbožie, kterak by bohati byli bez milosti božie. A potom viece Van dem F salstu geleuen mir Dat wyrt eyn Frederich, dat sagen ich dyr. Dat L. wyrt keyser Lodewich genannt. Na synen tzeyden sall dyr syn bekant Wert niet dan eyn keyser up erden Der koeninck Karll soll genant werden. Dolphus. 2) divuov. 1)

Strana 26
26 nésti budú oděv předivný a pánu bohu jich nevzácný; na paniech neb na pannách budú rozličných faldóv 1) kroji a tak vendú lidé se pánem bohem u veliký boj. A málo budú tbáti na kněžské kázanie a k svým pánóm2) nebudú mieti poslušenstvie ani bázni, a taky každý bude chtieti svú vuoli mieti. Jak chodí pán aneb panoše, takéž chce sedlák3) choditi jako jinoše a jes(t)li že pán ponese koblúk) špičatý, sedlák chce mieti takový; a budelit na pánu kukla bez cípa, musíť býti na sedláku taková. Také na- stanú třevíce s dlúhými špicemi a budú známy po rynku a v uliciech. A tak bude v pýše mnoho zámyslóv 5), že by múdrý vida to mohl z smysla vystúpiti ). Pravda v ty časy zahyne, nevěra a faleš se rozmnoží; budú orte- lové nespravedlivě vyřeknuti nad chudými a křivě a lživě súditi budú muže i ženy, a to podle přiezni, ale ne podle spravedlivosti; a skrze to mnohá rána božie přide na lidi proto, že se již skuoro žádná pravda nebude moci státi sirotkóm, vdovám aneb chudému. Patnáctá kapitola. I povědě král k Sybille, táže jie dále a řka: „Co sě dále potom stane? Ona odpovědě: „Na hvězdách sem dále viďala, co skrze popy lotry má se státi, že popi a kněžie velmi zemdlejí tak duchovní i světští, tak že bude svat mezi popy, papeži, biskupy i obecnými kněžími. Mají-li neb mieti budú kde co ještě, každý z nich bude chtieti mieti věčie, ve cti žádati a duostojenstvie věčieho dojíti a budú velmi lháti a (o) sbožie velmi státi budú. Města, vsi i země rádi by věděli, by to vše v jich moci bylo. A když se to všecko stane slovo božie, kterýmž lid učiti budú v ji(ch) srdcích neostane, neb to, což lidu kázati budú, sami toho v skutku činiti nebudú. Jich pýchy a moci po- zdviženie, to bude jich veliké pohoršenie; nebo viece budú žádati mimo svú potřebu mieti, budú velmi lháti a o sbožie velmi státi. A od lidí budú tresktáni a proto budú hřiešni nazváni a jich život bude zjeven všem křesťanóm. A to bude tak až do jednoho času, až na ně pán buoh dopustí 2) 3) 4) 5) 6) 1) faduov. svrchním. sedlík. klobúk. zamysluov. pozbýti smysl, rozum.

Strana 27
27 mnoho zlého, takže jich zlost a jich hřieši budú ohlášeni všie křesťanské říši a budú rozehnáni a shlazeni takměř všickni z nich, že jedva 1) jediná částka zuostane jich. Budú také zbiti a spáleni a druzí zmořeni. A tak se bude přibližovati den súdný a křesťanská viera bude velmi zmúcena, a bude miesto kněze člověk člověku hodně mlu- viti; a tomu jest již dobře podobno. Šestnáctá kapitola. Sibylla povědě: „Ještě sem viece viďala, co sě potom státi má, když jiné vše skryto bude. Tedy Antikrist na- rozen bude. Sedmnástá kapitola. Král opět vece: „Sibylla! prosím tebe, pro dobré tovařistvie nepřikrývaj již tajemstvie, pověz, kdy ta léta zlá, hladná a škodlivá lidem minú, a ještě-li se kdy s nimi pominú, kdy sě lidé lepšiti budú? Osmnáctá kapitola. Sibylla odpovědě: „Tehdy pán buoh utěší svój 2) lid křesťanský; i vyvolí sobě jednoho krále a tomu bude Fridrich jméno. Ten shromáždí po zemiech lidu mnoho křesťanského a s nimi je rozmnožuje křesťanskú vieru. I dobude hrobu božieho; a tu stojí jeden strom před Jeru- salemem velmi veliký a ten nemá listie, ale tak stojí holý a tak má hol státi až právě do toho času, až ciesař Fridrich přijede a položí sě u toho stromu a na něm štít svój pověsí. Tak ihned list ponese a zase dobrá léta na- stanú a křesťané zase vzhóru povstanú; ale viera židovská všecka zahyne a jich naděje všecka pomine a uvěřie v pána boha z židovstva i z pohanstva mnoho. A každý muože mi dobře věřiti toho. Bez jednoho dvacátá kapitola. 3) „Potom kněžé, kteříž byli rozehnáni, zasě budú na svá miesta a na své řády pozváni a vstúpie zasě na svá duostojenstvie a bude jě zasě milovati křesťanstvo a bude zasě vzácno jich kázanie a uvedú zasě lid v boží bázeň a budú řádně živi. Ale potom všickni židé budú kře- 1) ledva. 2) svuoj. 3) kapit. 19, 20, 21 schází v ruk. 2.

Strana 28
28 sťané a tak bude jedna viera sama, od Krista tak dokonaná. Dvacátá kapitola. „Potom přide Antikristus a ten bude opět učiti lidi nové vieře a lid po sobě a k sobě obracovati bude; a bude lháti a praviti, že on jest Kristus a pravý Mesiáš a pravě, by on byl slíbený židóm a bude lhář od počátka světa až do toho věku. A veliký zástup po něm a slova jeho poslúchati budú a veň i také jemu věřiti, což on bude mluviti. A počne opět býti a zámutek a psota, neb bude s ním veliká rota. Jedenmecietmá kapitola. Král Šalomún vece: „Kterak to bude, že to pán buoh dopustiti ráčí toho na pravé i nepravé. Ona vece, odpovědě řkúci: že proto, abych zkusil pravých u vieře; a ktož bude stálý u vieře, ten spasen bude a ktož nestálý a nesetrvalý v nestálosti, bude věčně zatracen. Dvúmecietmá kapitola. Potom pán buoh svú mocí, když ďáblové vznesú Antikrista k nebi pod oblaky, srazí jej dolóv ohněm a sírú a povětřím až do kořenu 1) pekla. A tam musí zuo- stati s Luciperem věky věkoma 2) bez konce. Dvacátá třetí kapitola. Potom pán buoh dá příročie3) světu pět a čtyřiceti dní, kterýžby člověk naučiv sě jeho nedověře a po něm postúpil, aby v tom příročí kál sě a měl skrúšené srdce, aby zatracen nebyl, ale nadějí spasen. Dvacátá čtvrtá kapitola. „Pak ti, kteříž jsú byli služebníci Antikristovi, kteříž slepí v jeho vieře zuostanú, budú se veseliti a potom se jim zle stane, tak že se s ním k Luciperovi *) dostanú. Dvacátá pátá kapitola. „A když přide pán Kristus živý buoh a věčný, súditi bude živé i mrtvé; ale před tiem než sě to stane, mnoho 3) 1) do kruntu. 2) věkuov. přidání roku, lhuta. čertu. 4)

Strana 29
29 sě prvé divóv 1) jiných stane v patnácti dnech. A to na každý den zvláštní div sě stane. První den div sě stane veliký, že moře výše všech hor stane a tu jeho kropě2) neukane; druhý den moře v své miesto spadne a srovná sě s zemí zasě rovně; třetí den: ryby, mořské potvory žalostí velikú zúpějí a řváti budú; čtvrtý den, vody tekúcie hořeti budú; pátý den, listie krvavým potem potiti sě bude; šestý den uvadnú všickni stromové; sedmý den skálé pukati sě bude; osmý den, země třiesti se bude; devátý den srovnají se hory i duoly; desátý den, kdež sě byl kdekolvěk ukryl, ven musí vyjíti od veliké hruozy; jedenáctý den mrtví vstanú; dvanáctý den hvězdy padati budú s nebe; třináctý den s země všechno stvořenie, kteréž jest na nie, oheň spálí; čtrnáctý den střiebro i zlato i všecko sbožie užitečné v zemi i všecky věci, což bylo shuoří a zahyne, a již nic nebude; ale tu již všecko konec vezme a zahyne, jedině spravedliví nezahynú, ale s milým pánem Kristem v ra- dosti budú; patnáctý den budú nebe i země obnovena a přestane veškeren běh hvězdy i planety i slunce i měsíc. Slunce stane na východ a měsiec na západ; tu tak stanú až na věky. A tu již konec všecko vezme a zahyne; všickni rozděleni budú, zlí do věčné žalosti a dobří do věčné radosti. Amen. Skonalo se proroctvie Sibylly prorokyně. 1) divóv. 2) kruopě.

Strana 30
III. Dvanácte Sibyll. Sibylla Persica první.1) Sibylla persica, jméno její pravé Sambetha, slove v krajině perské v městě Coche(?) Vyšla jest již řeč: „Aj, hovado potlačeno bude; urodí se pan na okršlek země a luono panenské bude spasenie lidské, a nohy jeho v moci lidských.“ A byla oděna oděvem zlatým, šlojieř na hlavě její bielý. Sibylla Lybica druhá. Sibylla lybica v Cyrenejském kraji vyšla, takto řekla: „Aj přide den a osvětí vám zahubitele temnosti a roz- vázáni budú svazkové sboruov2) a zmizejí rty lidské; a viděti budú krále živúcieho, držeti budú jeho v luoně judská panna lidská a kralovati bude v milosrdenství." A má mieti ta Sibylla věnec zelený s kvítím na hlavě, ozdobená, pláštěm poctným oděna, nevelmi mladá. Sibylla Delfica třetí.3) Sibylla delfica v Europě z krajiny měsíčného lesa, pravým jménem Libuše, před boji trojánskými proroko- vala, z kterejž Tirsippa takto die: „Narodie se prorok bez mužského spojení z panny.“ Má oděna býti rúchem črným, vlasy spletené a obvázané okolo hlavy, v ruce roh držéci a mladá. 1) Napsala prý 24 kněh prorockých o Kristu. 2) der jüdischen sammelung. 3) Dle Diodora sicilského prý slula Daphne, a byla dcerou Tiresia věštce.

Strana 31
31 Sibylla Chimeria neb Chimica čtvrtá. Sibylla Chimeria aneb Chimica vlaská, z kterejž takto die Emeria: Na prvním obličeji panny vystupuje děvečka pěknej tváři s dlúhými vlasy sedíc na stolici ozdobený, krmě dietě dávajíc jemu k jedení pokrm vlastní neb při- rozené mléko s nebe poslané.“ A má býti oděna oděvem barvy nebeské, totiž modrým, zlatem ozdobeným, s roz- puštěnými vlasy po ramenú a mladá. Sibylla Etritrica pátá, ale znamenitější.1) Sibylla Erytrica pravým jménem Herophila nazvaná, z Babylonie vyšla najšlechetnější, velmi stará. Svatý Au- gustin svědčí o ní,2) že tak řekla: „Kristus bude súdce živých i mrtvých. Opět takto svými literami psala: ihs xps yos sother: totiž: Ježíš Kristus, boží syn, spasitel. Opět praví o Kristu: Ale na posledniem věku pokorný učiněn bude buoh a vtělí se božské pokolenie; neb člověkem učiněn bude syn boží; spojeno bude božstvie s člověčen- stvím, ležeti bude na sěně beránek, z panny narozen neb vyveden bude buoh i člověk. Sibylla Europa šestá. Sibylla Europa o Kristovi takto die: „Přijde ten a puojde po horách a pahrbcích a potocích lesních olymp- ských, kralovati bude v chudobě a panovati bude v ta- jemství, a vyjde z břicha panenského.“ A má býti krásná, mladá, stkvúcí tváři, z najtenčieho hedvábí hlavu šlojieřem otočila, s zlatým oděvem oděna. Sibylla Cumana sedmá.3) Sibylla Cumana řečená Amalthea neb Taraxandská neb Deifeba, (v) Vlaších blíž Nápuli vyšla, mnoho o příští pána Kristovu pravila, jakož píše Varro aneb Virgilius: „Že veliký narodí se od neporušitedlného neb celého neb stálého věku, rád již navrátí se i panna navrátí se i Saturnovo královstvie, totiž časy pod nimi šťastně zpravované, neb dobré časy, kteréž se nyní Jupiterovi připisují, totiž naj- dobrotivějšímu správci. Již nové rozplozenie neb urozenie s nebe pustí se vysokého pokolenie; i též nynie majíciemu 1) Dle jonického města Eryträ zvaná; prorokovala prý o Troji, že padne; slula též Heriphile. 2) De civitate dei cap. XVIII. 3) Též: Cimmerská dle Cimmeria, mista u Cumae ; Deiphoba.

Strana 32
32 se naroditi dietěti skrze kteréhož najprvé opuštěn bude zatvrzený lid, a všemu světu povstane zlatý (věk) 1). Sibylla Elespontica osmá.2) Sibylla Elespontica, o kterejž píše Eraklides, řekla: „S vysokosti nebeských příbytkuov prohlédl jest buoh pokorné své, a narozen bude v posledniech dnech z panny židovský3) v jeslích země.“ A baba stará sedlskými šaty oděná, starým šlojieřem neb plátnem hlavu obvila, i po- hrdlek až po ramena. Sibylla Frygia devátá.*) Sibylla Frygia syrská, jménem Abunca mezi Trojem a Rodem vyšla, v metropoli písem. Ukazuje: „Bičován bude buoh od mocných země a z Olympu vyvýšeně přijde; a uložena bude rada v nebi a zvěstováno bude panně v údolí púšť.“ A má býti stará obvetšelej tváři s nahými rameny s vypuštěnými vlasy, oděna načrveným oděvem a prstem ukazuje. Sibylla Tiburtina desátá. Sibylla Tiburtina (v) Vlaších u Říma vzešla, jejiežto radú Augustus Kristu se klaněl, modlu a kniehy držala. kdež bylo psáno: „Narodí se Kristus v Betlemě, zvěstován bude v Nazaretě, zpravujícieho býka pokojného kruntovníka pokope. O sťastná ta máti, jejiežto prsy jeho krmiti budú. Octavianovi řekla: „Vyšší tobě přijde; nedaj se sobě klaněti!“ Má býti ne velmi stará, črveným rúchem oděna s rozpuštěnými vlasy. Sibylla Agrippa (jedenáctá). Sibylla Agrippa tak praví o Kristovi: „Nevidomé slovo dali, káti se bude a plemeniti bude jako kořen a utrhnuté bude jako list; a nebude zjevena okrasa jeho a obklíčen bude břiech mateřin a plakati bude buoh vese- lostí věčnú. A od lidí potlačen bude jako hřiešník.“ A má býti nevelmi mladá, ruku drží na luoně jako ohledajíc se 3) 1) stojí: lid. 2) Narozena (prý) v Marmissu (Marineso) u města Gargithia za časů Solónových; též Trojánská zvaná. židovské. 4) Prorokovala v Ancyře. Jméno Albunea přináleží následující Sibylle.

Strana 33
33 a divíc se neb doluov hlediec, pláštěm oděvem růžovej barvy oděna. Sibylla Samia (dvanáctá) 1) Sibylla Samia v ostrovu Thuen v Syrii v moři egej- ském. — Zde se končí zpráva o dvanácti Sibyllách, která se nachází v rukopise univ, knihovny (17, D. 18), pochá- zejícího ze XVI. století. Mezi počtem těchto Sibyll schází třináctá: kolophonská, řečená Campusia, čtrnáctá: epirotská z Epiru. 1) Slula Pytho neb Heriphile dle jiných. 3

Strana 34
IV. Proroctví Havlasa Pavlaty. Proroctví toto v XVII. století psané, nalézá se v rukopise c. k. dvorské knihovny (č. 7362) jenž obsahuje rozličné výtahy z desk zemských, týkajících se hlavně města Boleslavi a jmenovitě bratří českých. Kromě toho obsažena jest v něm „žalostná píseň“ o požáru v Ml. Boleslavi. Vejpis 1) tohoto proroctví Havlasa Pavlaty sprostého sedláka a horáka, který ani písma čísti neuměl. Ten živ byl léta2) 1500 v městečku Vysokém pod horami Krko- nošskými, kteréžto proroctví poúčné našel ctihodný kněz Šimon Derdarda, 3) kterýž toho času byl kazatelem v církvi páně v městečku Vysokém, kteréž přepsal léta Páně 1510. Kterýž vzní takto. Když umříti měl Havlas Pavlata, měštěnín v (městečku) Vysokém pod horami Krkonošskými, bylo mu let věku jeho 115. Pracujíc k smrti žehnal se s syny svými, vnukami a pravnukami*), řka: Synové, moje dcery i všickni přátelé moji milí! já se již poberu od vás z tohoto světa, byvše na něm živ 115 let. Byly za mně léta dobrá, ourodná za našeho krále českého Vladislava5) a nachovali sme hojně grošův a zmrzlíkův 6) i malých peněz, co pak tolarův a grejcarův s korunami! Ještě i vy synové budete potom 2) 4) 35) 5) 1) V rukopise nalézá se téměř všude místo nynějšího ý staré ej: vejpis, místo é = ý. Psáno létha. O knězi tomto nevíme nic bližšího. Stojí: prachvnukami; podobně říká se v prostonárodní mluvě severních Čech: prachstarý místo prastarý. Král Vladislav panoval od r. 1478—1516. 6) Zmrzlíky, groše a haléře za krále Václava II.

Strana 35
35 moci některý dobrý tolar zachovati; než potom bude brzo veliký mor a drahota prvé nikda nevídaná, ani slýchaná. Potom po „20“ letech přiletí kobylky nikdy zde v Če- chách nevídané, a potom přiletí po druhé ve 20 letech a kdekoliv padnou, obilí i jiné všecko pokazí a pojedí. A potom bude veliký mor, takže i po horách vymrou lidé a vlci budou choditi a do oken po chalupách a hrozně řváti a mnějíc, že žádného člověka nebude. 1) Třetí mor bude velmi veliký, takže obilí bude do svatého Václava na polí státi a nebude, kdo kliditi; a potom budou tři morové pořád vždycky v 18 letech a to budou první při moři; a nebudou mříti po vší zemi, než toliko krajinami. Než potom bude mor hlavní, nad kterýž nikdy větší nebyl v české zemi; a to bude poslední. A to budou mříti počnouc hned pomalu v zimě o masopustě a budou mříti až zase do vánoc; a obilí bude na poli státi do svatého Václava aneb do sv. Martina, nebo nebude, kdo kliditi a budou pro úmrlé kopati šachty veliké a potom do těch jam budou umrlé házeti, vyvážejíce zemi na vozích; neb ani třicátý člověk nezůstane živ v české zemi. A potom již nebude žádného moru až do soudného dne; nebo brzy den soudný bude.2) To o moru Havlas Pavlata pověděl. Přitom také bude veliká vojna v Čechách, mnohem hojnější, nežli kdy za Žižky byla. Přitáhnou do Čech ne- jednou divnější národ, a vyhubí Čechy; nebo Čechové budou sami se nesnaditi, vezmou sobě za krále jakého Ferdinanda. 3) Potom budou se trousiti do Čech divní národové, Vlaši, Nydrlandi, Francouzové a vynesou Čechům všecky dobré peníze pryč, a do našich hor sami budou choditi pro drahé kamení, takže jim budou hory naše známé, jakoby v jejich zemi byly. Po domích bude též mnoho malých peněz a nebude jich sto státi za jeden nej- 1) Zcela obyčejným v proroctvích jsou tyto mory a všeliké nehody živelní. Tak v Sibyllinském proroctví: Přijdou povětří bouřlivé Veliká sucha na zemi, i hromobití strašlivé, častá mokra k rozvodnění krupobití a blýskání, přijdou, pokazí osení, hrozné prudkých větrův vání. obilí, mnohá stavení atd. 2) Náhled, že poslední soud jest blízkým, byl začátkem XVI. stol. rozšířen. Ba i v tomto století někteří blouznivci předpověděli konec světa — který však ještě dosud nenastal. 3) Snad míní se tím král Ferdinand I. nebo již od něho počíná se vtírání cizích živlů do země. 3

Strana 36
36 menší peníz na dobrotu; a potom bude mnoho malých českých grošův a budou tak malé, jako nejmenší grejcary. A když ty české groše tak hamizní 1) půjdou, tehdáž bude tak veliká vojna do Čech ode čtyr stran světa; na Prahu potáhnou, Turci do Čech vpadnou. A budou míti v Čechách krále ja- kéhosi Fridricha z daleké země, 2) a nebude uměti česky roz- právěti jako tento nynější náš Vladislav; ten Fridrich bude míti dost co Prahy brániti.3) Pak porazí Turka s jeho a pojede k božímu hrobu. Bude státi strom suchý, jemuž jméno palma a na tom stromě ten král zavěsí svou zbraň a zahyne tam.1) Zatím bude veliká neupřímnost v české zemi před její skázou; skrze to Pán Bůh Čechy bude hrozně trestati, města i městečka skažena budou, v Praze veliké povodně budou. Potom to město trestati bude ohněm nesmírně velikým a dřív ohně morem, jako toho moru mnoho města i vsi zakusiti musí. Potom město Klatova, když něco5) málo mory přeběhnou, shoří; 6) potom bude v české zemi a po horách velmi veliký hlad, drahota, chudý lid hladem mříti budou. Mělník také ohněm padne velmi velikým, takže lidé padnou do veliké chudoby v něm.3) V tom čase bude velmi veliké roztržitosti mezi východním tureckým císařem, tak že z toho pojde mnoho žalostné naříkání mezi lidmi mladými, nebo mnozí ani v noci bez- pečni nebudou; větším dílem česká země toho zakusí. V tom čase také Francouzové zkazí mnoho pěkných měst; bude chtíti Prahy dobývati. Skrze to nastanou velmi veliké daně, za našich let sme o nich neslyšeli; a tu povstanou 2) 3) 4) 55 7) 1) hamizně = nešlechetně, hanebně; ač zde nemá to žádného smyslu. Fridrich, falekrabě zvolen byl r. 1618 za krále českého proti Ferdinandovi, který českého trůnu zbaven byl. Nejenom že Fridrich česky neznal, ale i příliš nešetrně zachoval se k pa- mátnostem českým, jmenovitě k chrámu svatého Víta, který i za dob husitských od spousty ušetřen byl. Fridrich po bitvě bělohorské ani nepomyslil na obranu Prahy; nýbrž hned druhý den prchl před vítězným císařským vojskem do Slezska, kde ve Vratislavi útulek na krátký čas nalezl. Podobně nalézá se v jiných proroctvích. Psáno: nětco. 6) Město Klatovy shořelo několikrát po sobě, tak že nevíme, který požár by se tu myslil. Mělník vyhořel r. 1513; potom r. 1646 vyhořelo asi 40 domů, 1652 však skoro celé město. Nejspíše na tento požár, který nebyl dlouho před sepsaním tohoto proroctví, se slova ona vztahují.

Strana 37
37 v zemi naší divní oděvové, takže lidé prostí, co na páních uhlídají, také to míti musí. Skrze to pojde v městech velmi veliká pýcha, tak že prvé nikdy o takové slýchati jest nebylo. Ženy musejí míti kabáty až na paty zároveň s věrtochy, že by za našich let mohly býti dva, střevíce jako čápí nosy a všeckno nákladně. Skrze to ve všem veliká drahota u lidí nebo mnohá žena, co ponese na své (hla)vě za čepec, chudý by sobě člověk za to koupil na celé 1) šaty. Přitom z těch krojův (hůní) králi svému daně dávati musejí. Pročež Pán Bůh je bude v naší zemi hrozně trestati kru- pobitím, dlouhými mrazy, kteréžto činiti budou na obilí velmi velikou škodu, na stromích i vinicích; skrze mrazy a krupobití, též rezy žádného z nich užitku bráti ne- budou. To všecko Pán Bůh dopustí pro veliké roztržitosti, nepravosti, které Čechové páchati budou, nebo v ten čas žádného milosrdenství nebude. Páni někteří své poddané velmi nemilostivě trápiti a sužovati budou, neohlížejíce se nic na spravedlivost, kterou nám sám pán Bůh naříditi ráčil, ani na jeho svatá přikázaní; beze vší slušné příčiny se s nima hrozně nakládati budou. U správcůť pak také žádného milosrdného rozvážení nebude; nebo s lid(mi) hrozně zle nakládati budou pokutami je sužujíce a Pánu Bohu samému se rouhati budou říkajíce, že jest větší hrsť moci, nežli pytel spravedlnosti, kterou nám sám Pán Bůh naříditi ráčil. Také se v jednom roce v této zemi české vyskytnou komety velmi hrozné tři: jeden od poledne, druhá od západu, třetí od příchodu; a v tom čase přijde hrobku města Mladého Boleslava 2) velmi veliká skáza ohně, tak že v něm lidi padnou do velmi veliké chudoby. To na ně Pán Bůh dopustiti ráčí pro jejich chlípnost a velmi veliké hříchy; nebo v něm vyšší nic chudému lidu přáti nebudou chtíce jenom sami vším nasyceni býti. Potom po několika letech přijde skáza Hoře Kutné, nebo jí má mnoho shořeti a ostatní má se zasypati, čehož Pán Bůh je sám rač takového neštěstí chrániti. Tu opět povstane mezi lidmi selskými velmi veliká pýcha a nádhernost, takže v šatstvě budou města ve všem převyšovati mnozí majíce požehnání boží; ještě se divná a nenáležitá slova 1) Dlouhé é v prostonárodní mluvě mění se v í (ý); podobně uží- váno i zde: celý = celé. 2) Boleslav shořela r. 1631. Ještě bratří čeští užívali: Mladý Boleslav.

Strana 38
38 do nich uslyší a to slyšíce páni jejich, hrozně je trestati budou, pokutování(m), vězením je budou trápiti. Někteří skrze to i o hrdlo přijdou, jiní pak páni jejich, chtíce jich skrotit dávajíce je z lepších živností na horší, spustlé, chtějíce je v poslušnost uvésti; ale vše nadarmo. Nebo budou velmi zatvrdilí. Jiní pak své poddané pro nepo- slušnost jejich z panství, pryč z toho gruntu vyženou. Potom pojde větší zlé, že se všickni sedláci vzhůru zdvi- hnou a mstíti budou, pány zámků seženou, pomordují, sbijí a některé i odrou, z kůže buben udělají. A to bude teprvé veliká vojna, jako je jak živa byla. Potom již teprvé česká země dokonalou skázu vezme. To Havlas Pavlata o neúpřímnosti Čechův pověděl. 1) Ještě před skázou české země veliké zimy, velicí větrové a sněhové budou, ještě větší zimy, nežli tehdáž byly, jako když sem já Havlas Pavlata za mých mladých let pálivši milíř v Rokytnici. A nedvěd 2) byl nemohl obstáti v svém místě pro velikou zimu donucen jsa přišel se ohří- vati 3) k tomu mému milíři. Zhříval se s jedné strany a já byl z druhé a házel sem mu chléb a co sem měl chleba, všecek sem jemu vydal. I přišel ten nedvěd i druhou noc a já mu opět dával chleba. On se tím sytil, a krotil; a když bylo třetí noc, týž nedvěd opět přišel a já již sebe na něho přichystal houžev březovou. Utočil sem ji rozřev dával sem mu chléb a hladil sem ho a potom tu houžev protáhl sem mu skrze chřípi a vedl sem ho až do města Vysokého k nám. Nápotom do Prahy vedl sem ho a Brož Vrchlabský byl se mnou. Budou také v této české zemi velicí a častí ohňové, mnoho měst, městeček ohněm skaženo bude. Po mé smrti po 35 letech vyhoří Jičín město; ten třikrát vyhoří a po čtvrté se propadne, nebo v něm lid bude velmi pyšný 4). 2) 3) 4) 1) Povstání sedlská byla v XVII. století dosti častá. Ještě mezi- tím, co vojsko české proti císařským bojovalo, povstali sedláci na Táborsku a kolem Prahy, zvláště proti strašnému plenění, které snášeti museli od českého vojska. R. 1628 povstali sedláci na panstvích Trčkovských v sev. Čechách, a zmocnili se i Králova Hradce. R. 1668 povstali sedláci kolem Turnova. Mnohem roz- sáhlejší povstání sedlské bylo však r. 1777. Nedvěd m. medvěd. Vohřívati; srovnej voháňka atd. Dle jeho slov byl by Jičín vyhořel r. 1535 neb 1536; čemuž tak není. Pamětihodné ony požáry jsou r. 1519, 1. srpna 1572, 11. srpna 1588 (ve čtvrtek po sv. Vavřinci). V únoru pak 1620

Strana 39
39 Pán Bůh se na ně hněvati bude. Turnov podruhé skažen bude od vojákův 1); Pán Bůh se na ně rozhněvá a to dopustí, že v něm lidé budou k svým bližním ne- upřímní. A to se stane za krále, kterého Čechové budou míti od půl noci. Předtím mnoho měst, městeček i vsí za mnoho mil zšíří zdélí 2) skaženo bude od vojákův a potom všecka česká země splundrovaná bude; ani Praha se neo- brání. Turecký císař vtrhne do Čech a položí se u Hory Kutny, a Prahu oblehnou. Tataři se položí u Litomyšle a u Králova Hradce a tu krajinu všecku pokazí a popálí!3) Pardubice též budou vodou zatopeny *). A co mám toho víc vypravovati? Však toho živí dočekají a za pravé mi dali. Však těmi pokutami a skázou tou české země sami Čechové tím vinni budou pro jejich neupřímnost, zlé činy a sodomářské skutky, kteréž páchají a činí a dále ještě více činiti budou. Všecko zlé, hrozná bída bude v lidu, jakož se to všecko nemůže dosti vypraviti; dočkáte moje milí synové odporných let a neveselých, bídných ješto za mých mladých let bylo lepší jedno léto nežli jich potom bude patnácte. Divná proměna bude v lidu jak v učeném, tak i v prostém, jak v králích tak i v knížatech a páních i v chudých lidech. A nyňčky kdo jen s koho bude moci býti, jak bude moci o panství a zboží a tu mamonu světa tohoto připraviti se pokusí, nepamatujíc nic na Pána Boha a na jeho přikázaní a poslední soud hrozný. A nebudou dbáti na žádný dobrý řád a budou sobě dobývati zboží pravé neprávě, jak jen kdo bude moci. Měšťané své chudé sousedy o statečky jich bez příčiny a bez vinny připraví a lichvy nesmírné bráti budou. S falší, se pří více obírati budou, by se pak měli do horoucího pekla dostati; žádné spra- vedlnosti a upřímnosti mezi lidmi nebude, nic se nebudou toho báti, že z dopuštění božího může je něco horšího potkati a čert je může s tělem i s duší pobrati. Čehož milý Bože rač nás zachovati. Moji jmilí synové! Budete moci dočekati něco trochu let lehčích, která teď brzo budou za tohoto našeho krále 1) 2) 3) vyhozen byl hrad jičínský prachem do povětří, při čemž 41 osob zahynulo, a 24 poraněno bylo. Turnov vyhořel r. 1538 skoro celý; potom opět r. 1643. Psáno: zdýlí. Až do Čech turecké vojsko dosud nikdy neproniklo. 4) Pardubice byly vícekráte povodní zatopeny.

Strana 40
40 českého Vladislava; a potom bude Ferdinand. Po Ferdi- nandovi a tu hned se začnou ta těžká léta, kteráž nebyla od počátku světa, že se to dosti vypraviti nemůže. Za krále Matyaše 1) a za krále Fridricha, to budou nejtěžší léta a lidé nebudou chtíti sobě déle živi býti. Když pak bude králem v Čechách kníže drážďanský z Drážďan 2), tehdáž bude v Čechách dobře; ale malý houf Čechův toho dočeká! Po knížeti drážďanském bude jiný král, kníže z Vimperka a to bude posledni král v české zemi. To o králích Havlas Pavlata pověděl. Mnohé a rozličné víry se rozmnoží a s pletichy i ty vojny se rozmohou před skázou české země; a ty vojny vždycky budou v zemi, až dotud, dokud to kníže drážďanské z Drážďan v Čechách králem nebude. A budou tomu knížeti drážďanskému říkati Anbestas. Tu zas bude v Čechách dobře a bude zase jedna víra stará katolická i za toho krále z Vimperku 3) až do soudného dne. A budou tomu králi říkati dvoje jméno: bude dobrý král, pobožný a svatý život povede i biskup jeho. A nebude tehdáž žádného papeže, ani císaře ani potom nikdá až do soudného dne. To o víře, náboženství, roztržitosti Havlas Pavlata pověděl. To proroctví kněz V. K. napsal Havlatova léta Páně 1669. 2) 3) 1) Matyáš byl králem českým od r. 1612—1619. Drážďanský kníže v Čechách králem nebyl; ovšem dostala se Praha v moc vojska saského r. 1630—1631, kdy i čeští vystě- hovalci se vrátili domů, majíce zato, že budou moci doma zůstati. Však netrvalo dlouho panství saské v Čechách. Slovo Anbestas (Asbestas) znamená kámen drahý, který jednou byv zapálen, více nezhasíná. Abeston = asbeston, vedříš (vedřiti, jasniti; vedro). O asbestu činí i zmínka též v Alexandreidě. Povstalo snad ze jména Winterkönig, jak Fridrichovi falckému přezděli.

Strana 41
V. Píseň o prorokyni Sibylle.1) oslouchejte všickni mile, o prorokyni Sibylle, co vám budem zpívati, její řeč vyčítati. Což jest dávno prorokovala,. když s králem Šalamounem seděla, všecko jest mu zvěstovala, co jest na hvězdách viděla. „Nastanouť, králi, křesťané, ale židův málo zůstane: nebudouť míti krále jiného, neb umučí Boha svého.“ Nechtěl tomu král věřiti jal se Sibylly tázati: „Pověz mi, Sibyllo milá, dlouho-li stane křesťanská víra?“ „Staneť až do dne soudného podle zákona nového. Přijdet na ně mnoho zlého opustí-li Boha svého. Po čtrnácti stech letech, nastaneť jim král Jiříček; za něho pejcha nastane, rozhněváť se pán Bůh na ně. 1) Píseň tato uveřejněna jest od p. Jos. Jirečka ve Světozoru r. 1877, č. 18. Tam zároveň se praví, že jest ještě jakési „sepsání o životu a obydlí prorokyně Sibylly“ od kněze Matěje faráře z Solnice a krajana jeho Rafaele. V písni uvádí se Jiří Poděbradský.

Strana 42
42 Nastaneť pak roucho dvorné, kukly, čepce vše potvorné, ano nyní v tyto časy sukně s dlouhými ocasy. Pána Boha se nebojí, mnohé ženy s rohy chodí, any na nich zřezané suknice, a na nohách krátké střevíce. Co sedlák uhlédá na pánu, byť měl prodati půl lánu, chceť takové šaty míti: jak jich nemají páni dříti? Pověděla Sibylla dále: „Budete míti Fridricha krále, nad něhož nebude vyššího; tenť dobude hrobu božího. Když pak bude světa skonání budeť na hvězdách znamení! Toť nám svědčí svaté čtení, sluníčko svou krásu změní. Vedle těchto a jiných v prose psaných a častěji vydávaných proroctví, máme ještě proroctví Sibyllinino ve verších, které též častěji tiskem vydáno bylo. Jedno takové proroctví nalézáme v rukopise c. k. universitní knihovny v Praze (VII. A. 24), a Jungmann klade je do doby mezi r. 1410—1526 (str. 114. č. 911) řídě se dle slov „z jedné velmi staré sepsané knihy vytaženo.“ Prohlédnemeli však proroctví toto, shledáme, že povstalo teprvé v XVIII. století, a že kniha, z níž proroctví toto „vytaženo“ bylo, není žádná jiná, než proroctví Sibyllinské, které v XVII. století tiskem vydáno bylo. Mnohé verše totiž jsou do slova vzaty ze spisku: Výtah dvanácterého Sibyllininého proroctví v píseň uvedeného o předpověděné skáze českého království k ustrnutí a vejstraze všemu lidu pro polepšení života na světlo vydané. (Nyní zase v Litomyšli přetištěno bez roku). Ovšem na mnohých místech přidáno bylo mnoho, takže obsahuje 180 veršů, kdežto starší předloha jen 118 veršů čítá. A právě dle těchto přídavků poznáváme dobu, kdy povstalo.

Strana 43
43 Uvádí se, že muž z rodu Franského, „obdrží korunu českou, tu učiní dědickou. Jeho kmen má panovati, přes sto lét trvati. Rudolf první jméno jeho; Karel bude posledního, velmi přirození mdlého, k správě zemí váhavého. Za něj přijde mnoho zlého. Štěstí bude mu přát mnoho. k posledku otráví jeho, od štěstí opuštěného. Po něm nebude žádného, mimo pohlaví ženského, nápadníka k české zemi. Nastane regiment ženy, nestálý, těžký, vrtkavý, oddá svou naději v stavy, povrhne upřímné rady a poslechne tajné 1) zrády. Povstanou skrze ni nevole, proti ní mnozí králové. Tu číní se tedy zmínka o posledním mužském potomku z rodu Habsburského, pocházejícího ze Šváb (zde Franky), o Karlovi VI. († 1740) a o nastoupení Marie Terezie, jakož i o válce o posloupnost v zemích rakouských. Poněvadž se zde mluví o čtyrech vojskách, které do země české vtrhnou, tedy nejspíše že sepsáno bylo, kdy války tyto v živé byly paměti. I to poukazuje na pozdní složení pro- roctví tohoto, že se zde děje zmínka o sochách postavených na kamenném mostě pražském; bylo sice již dříve několik soch na mostě tom, ale počet jich rozmnožen jest teprvé začátkem XVIII. st. za císařův Leopolda I. a Josefa I. a sice tak, že „most pak pražský zdobený rozličnými figurami, tak že pilíře žádného nebude na něm prázdného. 1) tejné.

Strana 44
44 Ze staršího proroctví přijaty jsou i verše, týkající se krále Fridricha, kterým se tuto ovšem míniti nemůže kur- first Fridrich Falcký; neboť jak nahoře podotknuto, část tato přijata byla z proroctví německých. Tuť jim jeden král nastane, taky císařství dostane; ten prv spolu bojovati, bude víry zastávati; přemůže své nepřátely, kteří ho nenáviděli; jehož jméno Fridrich bude, žádný mu rovný nebude. Ten z milosti nejvyššího, dobyde hrobu božího. Tam stojí strom suchý jeden, pod něj král bude přiveden; odpočinout si bude chtít, zavěsí na ten strom svůj štít. Hned se bude zelenati, velmi libě rozkvétati, a kdož mimo něho půjde, tomu se diviti bude. Vedle toho jest ještě několik nových částí, jichž ve starších proroctvích se nedočítáme, jmenovitě prorokuje se zde o velikém krveprolití „u Strnavy nedaleko města Prahy,“ v kterém hlavně blanickým vojskem vítězství Čechům má získáno býti. I zmínka o dvou kazatelích“ jest zde něco zcela nového. Praví se, že když antikrist „již mnohý lid svede, hle pán bůh dva kazatele zbudí, věrné učitele, pravdy své vykladatele. Ti budou směle kázati, Antikrista jmenovati, že on ten dábel vtělený, jest z dávna předpověděný. Skrz ně Antikrist padnouti, musí hanebně zhynouti i se všemi pomocníky, pravdy boží protivníky.

Strana 45
45 Zdá se, jakoby spisovatel tohoto proroctví nebyl katolík; nasvědčují tomu i ony verše, ve kterých se jedná o kalichu na chrámě Týnském; nebo, kdežto starší vydání zmiňuje se o obraze pozlaceném, který na štítu chrámu Týnského po r. 1623 místo starého kalicha od krále Jiřího Poděbradského tam daného se nalézal, 1) podotýká se zde výslovně: „povodeň strašlivá, přijde veliká, škodlivá, že na rynku staroměstském v Praze, při kostele Týnském kalicha položeného, na štítu vyzdviženého, voda má dosahovati tak Prahu vytopovati. Jeli tomu tak, tedy oněmi kazately nevyrozumívá se zajisté nikdo jiný, než mistrové Hus a Jeroným, jimžto ještě v tomto pozdním věku ukrytě skládá se úcta. Proroctví toto zpívalo se dle noty: Doroto, panno krásná, a nejspíše se tak rozšířilo, že později podle nápěvu jeho jiné písně se upravovaly, jako k. p. O znameních hněv boží a soud poslední předcházejících, notou obecní aneb jako o Sibylle. O skladateli proroctví toho nevíme ničeho; nevíme ani, kdo starší tato proroctví nám v jazyk český převedl. Praví se ovšem, že jakýsi kardinál z Čech, který se zdržoval při dvoře papežském, byl překladatelem proroctví Sibyl- linských. V řadě všech kardinálů, které Balbín v Miscel- laneích (díl IX. str. 34) uvádí, není ani jednoho, na kterého by se udání toho vztahovati mohlo. Jediný arcibiskup Jan z Jenštejna po svém se zřeknutí stolice arcibiskupské žil u dvora papežského v Římě, kdež i r. 1400 zemřel. Pod- volil-li se on této práci, zůstane i na dále nerozřešeno, ačkoliv se domníváme, ze již v XV. století proroctví podobná 1) Kromě kalicha byla na chrámě Týnském i socha krále Jiřího. R. 1604 vzal jakýsi mladík meč z rukou sochy krále Jiřího a odnesl jej pryč. Dačický I. str. 207.

Strana 46
46 v Čechách kolovala, čehož důkazem jsou nahoře uvedená proroctví. Možno jest i to, že proto překladatel uvádí se ve spojení s kardinálem, aby proroctví samému jakási větší cena dodána byla. Připojujeme ještě píseň „o znameních hněv boží a soud poslední předcházejících,“ 1) pocházející z XVI. století a svědčící zároveň s jinými podobnými o duchu dob minulých. Přepsána jest ještě s několika jinými, které mají téměř podobný obsah, z vazby knihy veřejné knihovny Mnichovské. Všemohoucí Pán bůh milý, kdykoli chtěl v kterú chvíli, v světě lidi zlé trestati ráčil proto zjevovati, v slovu svým se předkládaje, divy, znamení dávaje, neukrotí-li jeho hněv, že oboří se na jich krev. Tak učinil, strestati chtě krále i s lidem v Egyptě, nejprv skrze posly svaté, káral chudé i bohaté. Potom k vejstraze, k naučení zjevil divy a znamení, po nichž znáti mohli mnozí budúcí hněv, pomstu boží. Tak učinil prvé opět, než zahladil potopou svět, zjevil hněv svůj skrze Noe, znamení mu dával mnohé. Tak vida skázu a bídu Jeruzalemského lidu, prvé před tím časův mnoho, netajil před nimi toho. 1) Sdělena nám laskavě p. Jul. Pažoutem.