Ale nežli k králi do Budína dojel, v Prešpurce, jsa od kuchaře svého otráven, umřel, jehož tělo zase do Čech do Prahy přivezeno a na hradě pražském u veliké věži pod zvony v kaple pánův z Hazmberka pochováno jest. Mordéř pak ten, kterýž z ouplatku 15 zlatých ho otrávil, v Českém Brodě čtvrcen jest. 1) Potom byl biskupem mistr Albík a po něm Kunrád [z] Westfalie, k němuž M. J. Gerson z Pa- říže psaní učinil 1. P. 1413 27. maii, aby koukol z roli Páně, roz- uměje učení Husovo, vyplenil.“2) Papež pak Alexander V. a po něm Jan toho jména XXIII. do Říma jej citovali. Čehož když zniknúti nemohl (ačkoli i král Vác- slav s Žofií manželkou svou a některými pány českými za něho se přimlouvali, ukazujíce na dalekost cesty a nebezpečenství pro mnohé nepřátely jeho), posly a prokurátory své do Říma vypravil.83) Ti nej- prve před kardinálem de Columna, jemuž slyšení té pře poručeno bylo, M. Jana Husa a učení jeho zastávali. Ale když M. Jan Hus pro nepostavení se za neposlušného a za kacíře jest odsouzen a poslové aneb procuratores ku papeži se odvolali oc, poručena jest ta rozepře čtyřem kardinálům, aquilejenskému, D. de Brancatiis, D. de Venetiis, D. Francisco de Zabarellis. Ale i ti potom k výpovědi kardinála de Columna přistoupili. Pročež tudíž interdikt aneb zápověď papeže Jana XXIII. l. P. 1413 do Prahy přinešena a 7. junii v Praze ozna- mována byla: aby žádný kněz mše nesloužil ani mrtvých nepohřbo- val, dokudž by M. Jan Hus v Praze byl. Což také se stalo, že nikdež v Praze mše slouženy nebyly, kromě v Bubních za řekou, a že lidé neradi jídali až po mšech v neděli, i bylo přísloví, jakž Bohuslav Bí- lejovský píše: »Až bude v Bubních po mšech.«84) Za tou tehdy pří- činou M. Jan Hus obrátil se do kraje práchenského a tam se poněkud zdržoval, a zvlášť na Krakovci.5) Téhož také roku 11. junii týž papež k králi Vácslavovi psal, aby učení Wiglefovu v Čechách zniku a průchodu nedal, ale je plenil.68) Až potom již l. P. 1414 M. Jan Hus obeslán jest do Konstancí na sněm od papeže svrchu psaného Jana XXIII., aby z víry své po- čet učinil, a toho, což naň od nepřátel jeho žalováno bude, se zpra- vil.87) Z toho již poznati mohl, k jakému cíli a konci svět a nepřátelé jeho věrnou práci a službu jeho obrátiti usilují. Ale toho se nic ani té smrti ukrutné nelekal, jako více tak hotov byl oslaviti Boha a svědectví dáti jeho nejsvětější pravdě, maje v paměti zaslíbení Krista Pána Math. 5: »Blahoslavení, kteříž trpí pro spravedlnost, nebo jejich jest království nebeské.« Item k Řím. 8: »Jestli s Kristem trpíme, spolu s ním i oslaveni budeme.« A tak zatím již oznámeno bude o jeho na sněmě konstanském potupení a smrti. 21