když já jako beránek tichý, kterýž veden bývá k zabití, netušil jsem, že o mne rady skládali, řkouce: Zkazme strom s ovocem jeho a vyhlaďme jej ze země živých a jméno jeho nebudiž při- pomínáno více! Ty však, Hospodine zástupů, kterýž spravedlivě soudíš a zpytuješ ledví a srdce, (budiž mým soudcem) ať spa- třím pomstu Tvou na nich. Nebo Tobě zjevil jsem při svou, po- něvadž se rozmnožili ti, kteří mne souží, a společně učinili radu, řkouce: Bůh ho opustil, vrhněte se na něho a chopte se ho, po- něvadž není, kdo by ho vysvobodil. Popatř tedy, Hospodine, a viz, poněvadž Ty jsi má trpělivost. Vytrhni mne z nepřátel mých. Bůh můj jsi Ty, neodstupuj ode mne, nebo soužení blízké jest a není, kdo by pomohl. Bože, Bože můj, popatř na mne, proč jsi mne opustil? Nebo psi mnozí obskočili mne, rada zlostníků oblehla mne, nebo mluvili proti mně jazykem lživým a řečmi ne- návisti mne obklopili. Vrhli se na mne bez příčiny, místo aby mne milovali, olupovali mne a odplatili mi zlým za dobré a ne- návistí za lásku mou.“ Nuže, opíraje se o nejsvětější a nejpožehnanější tento příklad Spasitelův, odvolávám se od těžkého potlačení, od nespravedli- vého rozsudku a nepravého vyobcování biskupů, zákoníků, fa- rizeů a soudců, sedících na stolici Mojžíšově, k Bohu. Jemu po- roučím při svou ve šlépějích Spasitele Ježíše Krista tak, jak se i svatý a veliký patriarcha cařihradský Jan Zlatoústý od- volal od dvojího sněmu biskupů a duchovních, i blahoslavení, jak doufám, biskupové Ondřej pražský a Robert linkolnský, když byli křivě potlačeni, odvolali se pokorně a s prospěchem od papeže k soudci nejvyššímu a nejspravedlivějšímu, kterýž se nedá ani zastrašiti bázní, ani ohnouti láskou, ani skloniti darem, ani oklamati falešnými svědky. Pročež prosím, aby všichni Kristovi věrní a zvláště knížata, páni, rytíři, panoši a ostatní obyvatelé našeho českého králov- ství věděli a cítili se mnou, tak těžce postiženým nepravou klat- bou, vymoženou zejména mým žalobcem a protivníkem Micha- lem Sudivým, bývalým farářem u sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském, za souhlasu a pomoci kanovníků svatovítských, jako hrom vrženou Petrem kardinálem jáhnem svatého Anděla, usta- noveným soudcem od římského papeže Jana XXIII. Ten skoro po dvě leta nechtěl dopřáti mým obhájcům a zástupcům slyšení, jež se nemá odepříti ani židovi, pohanovi nebo kacíři, ani nechtěl vyhověti jakékoli odůvodněné omluvě, že jsem nepřišel na soud osobně; ani nechtěl s otcovskou láskou dobrotivě přijmouti svě- 15