z 63 stránek
Titul
1
2
Předmluva
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
Edice
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
Přídavek
62
63
- s. 8: … r. 1548. před sv. Janem Křtitelem dopis Václavovi Fukáčkovi do Staré Prahy, v němž tohoto napomínal k počestnému životu. R. 1550. byl…
- s. 37: … na rathúze Lopatský 1), starého města měštěnín znamenitý, umřel v Staré Praze. A za toho krále Ludvíka pikartští sborové po české zemi…
- s. 40: … Jana z Husince ve čtvrtek, konšelé pražští ten Tomáš3) v Staré Praze a jiní, neb nebylo pana Jakuba primasa doma, od Kós…
- s. 43: … kde co vzíti; někto musel dáti jako někteří městěné v Staré Praze nedávno tu bytem sa, také črbóv 4 tisíce, někto tři,…
- s. 45: … městech: cus di Ger,2) a oba primasy Duchky. Učinil v Staré Praze apatečníka 3) Duchka, a v Novém Městě kožišníka Duchka. *)…
- s. 46: … že král chce míti svého rychtáře v každém městě; v Staré Praze vy- pověděli Jiříka 2) Komed(ka), ješto prvé rychtářem býval; v…
Název:
Zápisky kněze Václava Rosy
Autor:
Menčík, Ferdinand
Rok vydání:
1879
Místo vydání:
Vídeň, Jičín
Počet stran celkem:
63
Počet stran předmluvy plus obsahu:
63
Obsah:
- 1: Titul
- 3: Předmluva
- 14: Edice
- 62: Přídavek
Strana 37
37
víru držeti; neb pánů mnoho drželo s pikarty a s jinými
rotami, skuoro že pod jednú a pod oběma spuosoboma
málo kto přijímali, a ani jednú v roce ani nikda pod obojí.
Toliko málo dítkami zameškávali přijímání.
A ten král s administrátorem pražských vřel takovým
bludem prostranství. Potom, když umřel v Uhřích, zůstavil
syna Ludvíka, jehož Uhři málo sobě vážili jako prvé i
otce jeho. Ke dvoru s hlavicemi kdež chtěli jísti, musili
ta oba krále po víno sobě posélati, a druhdy i na dluh
co chudí lidé, maje najznamenitější dvoje království.
Za toho krále Ludvíka dvakráte v Čechách koruno-
vání viděl. Hlavu svatého Pavla, prvního pústeníka z Karl-
štýnu vzevše páni čeští, králi Ludvíkovi dali; a on ji do
Uher odnesl, neb tam těla téhož svatého Uhři pravili se
míti. A jakož se domnívali dobří lidé, že sú toho Čechové
neměli učiniti a dáti preč hlavy toho svatého z Čech od
koruny. A věrní páni by tomu neučinili, než nevážní, na
kvasení (s) pikartskými to dokonalí. Protož brzo pád za
krále Ludvíka přišel na Prahu, že sami mezi sebú jímali
se, purgmistra mistra vsázeli, víc než na dvě stě súsedů,
a osadili oděnci rathúz a dlúho drželi u vězení; a to bylo
pro pikartství. Neb mnozí jim nákladně byli a chtěli ko-
stely zahladiti, i ten lid, který by slaužil v nich Bohu.
I nedal pikartům toho buoh; neb pak vypověděno jich
z Prahy súsedů na dvě stě, a tím rozmáhali se po zemi
a plodili jiný pikarty. Avšak v té nesnázi žádný popravú
neumřel; toliko na rathúze Lopatský 1), starého města
měštěnín znamenitý, umřel v Staré Praze. A za toho krále
Ludvíka pikartští sborové po české zemi byli zavřeni za
některú neděli, ne dlúho, a zas brzo otevřeni byli. V Uhřích
pád v brzkém času se stal; nebo Turci vtrhli do té země
a Uhry a všechno vojsko porazili sebrané proti nim. Král
pak utíkaje od pobití s jinými pány, ješto před ním i za
ním jeli přes nějakú vodu, strachem mládenec přílišným
postížený z břehu nějaké vody chtěje vyjeti, zapoměl se
hřívy držeti a s oře se vždy převrátil na se kuoň, a
utopil se; potom nalezený pochován v Uhřích. A hned
Uhři brzo sobě zvolili krále, i korunovali Jana Štěphana
vajvodu. Turci pak Budín opanovavše, Budín Štěphanovi
poručili, a do svých krajin vrátili se s vítězstvím.
1) Jiřík Lopatský, jeden z vypovězených měšťanů vrátiv se byl do
vězení dán, v kterémžto zemřel (1526.) Bartoš. 211.