Strana 1
LEGENDA O SVATÉ KATEŘINĚ Vydal Jan v I 9 4 6 NAKLADAT V PRAZE

Strana 2

Strana 3

Strana 4
LEGENDA O SVATÉ KATEŘINĚ

Strana 5

Strana 6

Strana 7
PŘEDMLUVA Legenda o svaté Kateřině, kterou zde vydáváme, patří k nejlepším výtvorům staročeské epické poesie. Její vý- znam je tím větší, že jediné dvě české epické skladby stře- dověké, jež by s ní mohly závoditi o prvenství, totiž Ale- xandreis a cyklus apokryfních legend z počátku XIV. sto- letí, jsou dochovány jen zlomkovitě; hodnota ostatních našich básní výpravných je daleko menší, jejich ráz zcela určuje tendence didaktická nebo mají povahu jen zábav- né beletrie. I kdybychom však měli obě tyto básně celé a mohli je tedy úplně srovnávati s naší legendou svatoka- teřinskou, nebyla by jimi zastíněna, neboť představuje epiku jiného druhu, prostoupenou prvky dramatickými a lyrickými, jaké zcela chybějí apokryfům a Alexandrei- dě, v nichž proud názorného a konkretního vyprávění častěji přerušují jen reflexe autorů, kterých zase nenalé- záme v legendě. Skladatel, od něhož legenda pochází, není znám; jeho dí- lo se zachovalo v jediném opise z doby asi okolo r. 1400, jenž neuvádí jména autorova. Anonymita, tak příznač- ná pro naši nejstarší literaturu, zahaluje před námi i je- ho osobnost. Můžeme o něm říci jen to, co se dá vyčísti z jeho díla: vysoká umělecká úroveň skladby naznačuje, že se zabýval literaturou soustavněji, ač ovšem nelze roz- hodnouti, bylo-li skládání básní jeho jediným povoláním; měl značné vzdělání (především ovládal dobře latinu), které se neomezovalo jen na látku náboženskou, ale za- hrnovalo i náměty světské, jak dokazuje obratné použití motivu milostného nápoje z Tristana a Isoldy a znalost světské lyriky, dosvědčená hlavně aplikací milostné sym- boliky barev při vylíčení Kateřininých muk. Celkový tón

Strana 8
básně dovoluje souditi, že se autor pohyboval ve vyšších kruzích společenských, a protože mu zřejmě nebyly ne- známy stíny dvorského života a panské služby, bylo by se možno domnívati, že pobýval na šlechtických hradech jako dvorský básník, kdyby ovšem bylo jisto, že byl bás- níkem z povolání. Není snad bez významu poukázati tu i na formulaci listu, jímž v legendě Maxencius k sobě vo- lá pohanské učence, ze které je patrno, že básníkovi ne- byl cizí soudobý diplomatický sloh (jen latinský nebo ta- ké již český?). Podobně neznáme ani přesnou dobu, kdy byla báseň se- psána. Nejjistější oporu pro její určení poskytuje ovšem stáří rukopisu, které však lze stanoviti jen přibližně a z něhož plyne, že legenda vznikla nejpozději koncem XIV. století. Stav jazyka, jak se jeví v dochovaném přepise tex- tu, vede k závěru, nyní obecně přijímanému, že báseň byla složena ve třetí čtvrtině čtrnáctého století, tedy v le- tech 1350-1375, za vlády Karla IV.; při tom však je tře- ba pomýšleti spíše na pozdější než prvá desítiletí Karlo- va panování. Z několika dialektických tvarů v skladbě se vyskytujících se soudívá, že básník byl Moravan; i kdyby tento názor byl prokázán naprosto bezpečně, nebylo by ovšem z něho možno vytěžiti nic ani pro datování ani pro hodnocení básně. Legenda naše není originální v dnešním pojetí, jež ostat- ně není příliš staré, neboť básník vzal celý námět a děj z prosaické legendy latinské; to byl postup ve středověku obvyklý a v daném případě jedině možný, nebylo zajisté přípustno libovolně přetvářeti vylíčení života obecněuctí- vané světice. Ale již rozměr skladby prozrazuje, že autor nepomýšlel jen na převedení známého příběhu do čes- kých veršů, nýbrž měl vlastní umělecké záměry; jiné čes- ké veršované legendy jsou nesrovnatelně kratší, třebas se

Strana 9
zakládaly na stejně obšírných předlohách, i nejdelší z nich, svatoprokopská, má sotva třetinu veršů svatokate- řinské. A dílo samo dokazuje, že autor svých schopností nepřeceňoval. Dovedl dobře uspořádati a svým cílům při- způsobiti materiál, jejž mu poskytovala jeho latinská před- loha. Vzal z ní fabuli v podstatě beze změny, neoboha- coval ji novými složkami dějovými, spokojuje se tím, že některé její části zkracuje nebo úplně vypouští, jiné zase šíře rozvádí nebo nově vytváří z náznaků v předloze ob- sažených. Tím změnil proti latinské legendě značně po- měr mezi jednotlivými částmi skladby; partie prostě vy- pravující ustupují u něho zcela do pozadí proti scénám, předvádějícím hlavně dialogem vzájemné působení dvou nebo více jednajících osob na sebe. Tato změna důrazu podstatně přispívá k tomu, že česká báseň vzbuzuje jiný dojem než latinská próza. Tím, že se v postupu děje zce- la přidržel svého vzoru, v němž všecky jednající postavy fungují vlastně jen jako nositelé děje a téměř nemají sa- mostatné existence, připravil se náš básník ovšem o hlav- ní možnost dodati svým postavám skutečné životnosti. Ale přes to je patrno, srovnáváme-li jeho dílo pozorně s latinským originálem, že básník děje, v latinské legendě vylíčené, jasně viděl - nebo, chceme-li, prožíval -, jeho postavy jsou skuteční, živí lidé, nikoli jen jména. Neuspo- kojuje se zajisté pouhým přepsáním latinského textu do národního jazyka, jak to činí většinou jiní naši skladate- lé legend, ale formuluje samostatně představy, jež v něm vzbudila četba předlohy; to mu ovšem nebrání držeti se doslovně latinského textu tam, kde mu vyhovoval. Za- chovává si tedy vůči materiálu, obsaženému v latinské legendě, zcela samostatný postoj. Jeho přídavky, obyčej- ně zcela stručné, zachycují obyčejně gesto nebo fysiogno- mii hlavních osob ve významných chvílích a situacích (na

Strana 10
př., jak si císař Maxencius, zdrcený konversí mistrů, utí- rá pot s čela, nebo Kateřina před popravou si zachycuje a odhrnuje s šíje vlasy). Takové projevy konkretního ná- zoru zasluhují tím větší pozornosti, že básník celkově ne- projevuje velkou zálibu v podrobném popisu, ať již jde o prostředí, v němž se děj odehrává, nebo děj sám nebo zevnějšek jednotlivých postav. Nepodává ostatně ani sku- tečného popisu krásy Kateřininy, ačkoliv by jej bylo snad- no možno sestaviti z rysů, připomenutých příležitostně v souvislosti s dějem. Toto počínání lze vysvětliti zcela dobře přesvědčením ve středověku obecným, že zevnější podoba nevyjadřuje nutně podstatu věci nebo člověka. Autor se spokojuje náznakem, vytčením hlavního znaku, a ponechává podrobné dokreslení scény nebo postavy vlastní fantasii posluchačově či čtenářově. Opora, kterou básník poskytuje obrazivosti svého obecenstva, bývá ně- kdy zcela nepatrná; tak i v proslulém popise síně, v níž si Kristus zasnubuje Kateřinu, chybí údaj o tvaru místno- sti (básník si ji asi představoval kruhovitou) a také skuteč- nosti, že Kristus tu vystupuje v podobě dospělého muže, nikoli děťátka jako v prvém Kateřinině vidění, se musí- me jen dohadovati, text jí výslovně nekonstatuje. Latinská předloha legendy se skládá ze dvou částí dosti různorodých; prvá z nich, vzniklá později, obsahuje to- liko vylíčení Kateřininy konverse, jádro druhé tvoří její vítězství v disputaci s představiteli pohanské učenosti; je tu obsažen také obšírný popis mučení, ten se však přimy- ká těsně k běžnému legendárnímu schematu. Cítění na- šeho básníka byla nepochybně bližší prvá část, vysvětlu- jící obrácení Kateřinino jako důsledek její lásky ke Kris- tu, v počátcích zcela světské, ale vyspívající rychle v pra- vou a činnou lásku k Bohu zcela podle náboženských před- pisů (viz verše 1100-1109). Básník vnesl tento motiv Ka- 10

Strana 11
teřininy lásky i do druhé části tím, že barvy ran, způso- bených světici bičováním, vysvětluje po způsobu oblíbe- ném v pozdější středověké milostné poesii středoevrop- ské jako znaky její lásky: Toť tu dle svého přietele/z šesti barev čistá mesla/ u věrnéj milosti nesla, jakož věrná mi- lá svého/ nositi jmá dle milého (v. 2301-5). Vytýká-li se někdy, že tato láska se vyznačuje rysy příliš světskými, přehlíží se při tom, že středověcí duchovní a zejména mystičtí spisovatelé rádi užívají výrazů běžných v svět- ské milostné poesii (celé terminologie dvorské lásky) pro vyjádření citu zcela duchovního; stačí tu odkázati na Mechtildu magdeburskou a Jindřicha Susa. Nelze se te- dy zarážeti ani nad užitím milostné symboliky barev ani nad tím, že Kristu, oslovujícímu Kateřinu, jsou vložena do úst slova, jež by se úplně hodila do světské milostné písně (v. 1067 n., 3412 n.). Zasluhuje však pozornosti, že český básník svým postupem i vnitřně sjednotil obě slož- ky skladby, připojené k sobě v latinské legendě jen me- chanicky; stejný význam má také odkaz na bezvýsledné ucházení Maxenciova syna o ruku Kateřininu, vložený do druhé části (v. 1275-6). Dobrý smysl komposiční, vy- značující vůbec celou skladbu, projevuje se u našeho au- tora i v tom, že na počátek básně položil charakteristiku císaře Maxencia, který v prvé části legendy vůbec činně nevystupuje (jeho jméno se objevuje jen v souvislosti s Kostem a potom při námluvách synových, jež však ne- mají samostatného významu a slouží jen k motivaci ná- vštěvy u poustevníka) a teprve v druhé se stává vedle svě- tice hlavním činitelem. Jak velký význam básník sám mo- tivu Kateřininy lásky připisoval, je patrno ze skutečno- sti, že v souvislosti s ním vypracoval jediná dvě podrobná názorná líčení, jež samostatně do skladby vložil, totiž po- pis dějiště mystických zásnub světice s Kristem a popis 11

Strana 12
jejího bičování. V obou těchto partiích užívá ovšem prv- ků tradičních; v prvé se řídí vzorem nebeského Jerusale- ma, jak jest popsán v Apokalypse, ve druhé pak jmeno- vané již symboliky barev. Podobně samostatně vedl si náš autor také při vypraco- vávání druhého hlavního motivu, jímž se legenda svato- kateřinská liší od velké většiny ostatních, totiž jejího slov- ního zápasu s pohanskými učenci Maxenciovými. Také zde vzal z latinského vzoru především sám motiv a v pod- statě i prvou ze čtyř řečí Kateřininých, další tři však se- stavil samostatně, patrně aby se vyhnul dosti složité a značné theologické vědění předpokládající argumentaci originálu. Vykládá v nich základy křesťanské věrouky, neboje se při tom ani některého opakování, a jen místy používá i některých prvků obsažených v latinské legendě. Lze se domnívati, že i pro tyto nepříliš hluboké výklady autorovy bude možno nalézti vnější oporu v dobových učebnicích nebo podobných příručkách, jež osvětlí také jeho výběr biblických citátů a snad i celkové vzdělání au- torovo (místy se aspoň zdá, jako bychom slyšeli ohlasy vý- kladu podobného tomu, jenž tvoří úvod k prvému české- mu překladu Starého Zákona, otištěný J. Jirečkem ČČM 38, 1864, 144-6). Obšírné rozvedení disputace třeba vy- světlovati hlavně asi autorovou zálibou v přímé řeči, ač není vyloučeno, že ho k tomu vedly i jiné pohnutky. Jest zajisté významné, že náš básník si počíná nejsamostatně- ji právě při rozvádění motivů, jimiž se životopis svaté Ka- teřiny v církevním podání odlišuje od legend jiných svě- tic, a nutno tedy předpokládati, že to byly právě tyto mo- tivy, jež vedle dobové obliby sv. Kateřiny našeho autora přiměly k zpracování námětu. Záliba v přímé řeči je v naší skladbě patrna již v rozsa- hu, jaký v ní zaujímají projevy jednotlivých mluvčích; 12

Strana 13
přímé řeči zabírají více než polovinu všech veršů legen- dy. Český autor rozhojňoval i řeči hlavních postav, ze- jména Kateřiny a Maxencia, zajímavější však jest, že vkládá přímé řeči do úst i některým vedlejším postavám, které v předloze nemluvily (jedni z poslův, měšťané, přá- telé Kateřinini, rádci císařovi). Většinu dialogů i mono- logů nalezl ovšem již v latinském textu, ale ten mu po- dával zpravidla jen věcný obsah jednotlivých sdělení, jejž mu bylo třeba samostatně přetvořiti a nově formulovati, aby vznikly verše působící dojmem skutečně mluvené, ži- vé řeči. Dosahoval toho častěji vkládaným oslovením dru- hého účastníka rozmluvy, jež mnohdy zároveň naznaču- je vzájemný poměr obou činitelů, užitím různých obra- tů hovorové řeči a častým střídáním intonace (k větám oznamovacím se druží tázací a zvolací). Protože pak dia- logy z velké části vytvářejí nové situace a rozvíjejí děj, přispívají podstatně k tomu, že legenda, jak bylo častěji řečeno, působí dramatickým dojmem. Takový dojem ješ- tě zvyšuje básníkovo dobré porozumění pro tempo a tón mluvené řeči, jevící se v rozmanitosti adverbií, charakte- risujících jednotlivé promluvy, a jeho časté upozorňová- ní, jakým pohybem nebo pohledem jsou slova doprová- zena. K tomu ještě přistupuje okolnost, že autor zřejmě počítá s aktivní spoluprací svého čtenáře nebo poslucha- če a požaduje od něho, aby si dokreslil nebo domyslil jed- notlivé scény a situace. Ale při celkovém hodnocení „dra- matičnosti“ legendy nesmíme zapomínat, že přímá řeč zatlačuje vyprávění autorovo do pozadí i v jiných výprav- ných nebo aspoň nedramatických básních českých z dru- hé poloviny XIV. století; nejvýraznější doklad poskytu- je ovšem Flaškova Nová Rada, ale možno tu jmenovati i epickou báseň o Jetřichovi Berúnském (Laurin), ve kte- ré přímá řeč dosahuje 45 % celkového počtu všech veršů. 13

Strana 14
Proto lze nadměrné užívání přímé řeči chápati též jako projev autorovy snahy, předvésti posluchačstvu líčený děj co možná objektivně, bezprostředně, bez zprostřed- kující účasti vypravěčovy. Ze stejné pohnutky vyplynu- lo, že básník nelíčí na příklad krutost Maxenciovu nebo krásu Kateřininu sám, ale znázorňuje jejich velikost účin- kem, jaký měly na druhé lidi. Vedle toho přímá řeč po- skytovala také mnohem lepší příležitost než souvislý a ni- čím nepřerušovaný proud vyprávění k docílení intonač- ní rozmanitosti a tím i působivosti skladby. Příběh světice, jak jej nacházíme v latinské próze, vychá- zí tedy v naší básni z rukou autorových přetvořen v sku- tečně živé umělecké dílo a obohacen řadou nových prvků, z nichž možno připomenouti ještě lyrisující partie, vnějš- ně vyznačené obyčejně anaforami, obsažené ve většině rozsáhlejších promluv o Bohu nebo v Kateřininých mod- litbách. Právě toto citové zaujetí, jež autor dovedl sděli- ti hlavním představitelům křesťanství, poustevníkovi a Kateřině, ukazuje, že se báseň právem klade do doby, kdy se i v Čechách projevuje zvýšené úsilí po prohlou- beném a zintensivněném, vpravdě křesťanském životě. Na stejnou dobu poukazuje ostatně také bohatý a složi- tý jazyk básně, kterým její skladatel vládne vpravdě mis- trovsky. V legendě nacházíme poměrně značný počet slov, s nimiž se v jiných textech nesetkáváme buď vůbec nebo jen ojediněle a jejichž významu se bylo možno dobrati teprve obtížnou a dlouhotrvající analysou; v několika pří- padech nebyl ostatně až dosud bezpečně zjištěn. Někte- rá z takových slov nutno považovati nepochybně za no- votvary našeho autora. Toto lexikální bohatství přispívá značnou měrou k tomu, že četba legendy není pro novo- dobého čtenáře nikterak snadná. Ještě větší význam než velkou slovní zásobou má však pro nás báseň pro obrat- 14

Strana 15
nost, s jakou autor dovede využívati výrazových možno- stí svého jazyka. V skladbě se častěji opakují, jak je to při- rozeně dáno celkovým uspořádáním fabule, některé si- tuace a myšlenky; básník v takových případech obyčej- ně dovede nalézti nové vyjádření pro touž představu. Tak Kateřina ujišťuje poustevníka, že je odhodlána podstou- piti všecko, jen aby mohla spatřiti Krista (v. 635-8): „Ne- móžť nic tak nelehkého/ býti ani protivného,/ bych já vše- ho netrpěla,/ bychť jej jedinké uzřela.“ O něco později reprodukuje P. Maria její slova (v. 831-5): „Nemóžť nic tak nevraždného/ býti ani nesnadného,/ byť toho v roz- ličnéj slotě/ všeho netrpěla pro tě/ Kateřina velmi ráda.“ Předpokladem takového počínání bylo ovšem, aby bá- sník měl k disposici hojnou zásobu synonym nebo si je do- vedl vytvořiti; autor tomuto požadavku úplně vyhovuje. Hromadění výrazů synonymních nebo aspoň označují- cích podobné představy či věci, ať již slouží zesílení vý- razu nebo jen hoví básníkovu úsilí po výrazové plnosti, jest jeden z nejdůležitějších znaků slohu díla. Některá z takových spojení, jež někdy mají povahu ustálených for- mulí, přejímá básník z tradiční české básnické dikce, čas- těji si je však vytváří sám; nemůže-li jinak, připojíke klad- nému výrazu aspoň jeho zápor s negativní partikulí. Spo- jování protikladných označení, jež se navzájem vylučují nebo doplňují (v. 805-6 mohla-li by co zdieti neb trpěti, 1845 jakž sě vstvoři nebo sklopi), je vůbec pro našeho autora příznačné; možno tu poukázati na verše, uvádě- jící vyčerpávajícím výčtem protikladů vlastnosti Kateři- nina nápadníka (287-96) a nepostižitelnost Boha (verš 1847-53). Obměňování výrazu slouží i různé opisné vaz- by, jichž autor se zálibou užívá; zejména časté jsou u ně- ho opisy adverbia pomocí předložkového pádu přísluš- ného abstrakta, napomáhající namnoze snazšímu dosa- 15

Strana 16
žení rýmu, a některé opisy výrazů slovesných, jako nosi- ti bolest v. 1512, žalost 2740, žádost 2482, vznositi pros- bu 768, oči 3342, učiniti dokonánie 1018, 2085, skonánie 3406, dáti vítanie, děkovanie 1486-8, vydati muku 2400, hoře 2661, tvořiti bitie 2320; srovnej také neby nučec: ne- nutil 3315. Takovými perifrasemi vysvětluje se velké množství abstrakt (na -ost, -stvie, -stvo a podstatná jmé- na slovesná na -tie, -nie), jež nacházíme v básni. Nako- nec jest třeba zmíniti se ještě o hojném užívání adjektiv, z nichž některá se často vracejí a jež slouží především zvýšení citového účinku a ozdobnosti, nikoli však kon- kretnosti a názornosti výrazové. Všemi těmito znaky při- bližuje se legenda slohové úrovni středověkých latinských poetických skladeb (leckdy se ostatně zdá, jako by se au- tor přímo spravoval normami latinských poetik); před- stavuje tedy významný výboj českého básnického jazy- ka, jehož spisovná tradice se stářím ani rozsahem ovšem nemůže s latinskou srovnávati. S uvedenými vlastnostmi autorova slohu, jež vedou namnoze k zeslabení vlastní- ho významu jednotlivých slov, dosti zajímavě kontr astu- jí některé případy, v nichž pozorujeme, jak autor počítá s plným účinkem významového obsahu slova. Přecháze- je po popise nádherné prostory, v níž Kateřina po druhé uzřela Krista, k líčení dalšího děje, užívá básník obratu (v. 1000-1): „Ten bleskt i ta radost jsúce/ Kateřinu tak utěši“; nikde před tím však o záři, vyplňující popsaný prostor, výslovně nemluvil, musíme tedy předpokládati, že ji jest třeba dedukovati slovesa skvěti se, užitého dva- krát v předcházejícím líčení (v. 976, 987) a z epitheta světlý, označujícího trůn Kristův (v. 995). Také stavba verše a rým legendy vyznačuje se podob- nou pečlivostí jako její sloh. Verš má pravidelně osm sla- bik (tento počet je v opise místy porušen), rým je pravi- 16

Strana 17
delně dvouslabičný a z největší části přesný. Dosti často se vyskytuje rým homonymní; také rým trojslabičný na- cházíme dosti často. Povšimnutí zasluhuje častý přesah (enjambement); ve verši 2976 je dokonce příklonné -li od- děleno hranicí veršovou od slovesa, k němuž patří. Dob- ré porozumění pro zvukové hodnoty jazyka jest přiroze- né u středověkého skladatele, pro něhož poesie byla v podstatě ještě uměním mluveného, nikoli psaného, slova. 17

Strana 18

Strana 19
KDYŽ ZA DÁVNÝCH ČASUOV V HŘIEŠĚ jeden ciesař pohan bieše, ten vládnieše všemi králi, což jich bylo bliz i vzdáli 5 všeho lidu pohanského. Maxencius jmě toho zlého bylo, tak nám písmo praví. Jeho hněvní, krutí nravi byli se pronesli tady, 10 ež jeho jmě v hoři všady každý jako hory vozil; bieše pohanstvo uhrozil, jakž sě třiesli jeho zrakem 19

Strana 20
jako kuřě před luňákem. 15 Miesto boha jej jmějiechu, jeho modlám sě klaniechu, a což kázal, to sě stalo skrovně, mnoho nebo málo. Pod tiem ciesařem v hrdosti 20 jeden král u bohatosti sedieše v jednom ostrově, v cyprskéj zemi v dobrém slově. Diechu jemu Kostus jmenem; to jmě držal takým kmenem, 25 ež jedno město obake Nikozia, v Cypřě také, slúlo, jakž i ješče slove, tu, kdež je moře oplove, pro něž Kostus byl nazvaný. 30 Bieše mocný jmenovaný nade všě pohanské krále, kralováše v jemnéj chvále ve cti, v rozkoši i v zboží; s svú královú jakžto s ruoží 35 mile bydléše v dostatě, správně, svobodně, bohatě. Byl múdrý, ščedrý, radný, k tomu věrný semu i onomu, 20

Strana 21
branný v nepřátelské přietě. 40 Na všě strany ve všem světě jeho chvála slúla spoře, tak že tiesař na svém dvoře neměl krále radnějšieho ani k službě snažnějšieho, 45 což mu kázal ve dne v noci; dotad, až nevěrní soci - jakož i dnes lidem škodie, křivé šepty k uchóm plodie, křivě hospod návidiece, 50 dobrým v službě závidiece, již vše na svú mísu táhnú, v onu složenú lež sáhnú, tu jazykem obrážejí, věrným v službě překážejí- 55 takež tito soci biechu, ješto jemu závidiechu; ve cti jechu sě točiti, chtiec jej křivě osočiti, jakž i zdiechu a řkúc tako: 60 Ciesaři, věz to, že jako ny živy vidíš při sobě, takť se Kostus v téjto době smluvil s tvými nepřáteli a jest jich přísežník celý. 21

Strana 22
65 Rač nám nejmieti za chlúbu: Smluvilť sě na tvú záhubu, proto sě vystřichaj z toho. Ciesař Maxenc jim z toho poděkova, neřka tomu 70 ničse, ale jemu z domu káza i z svéj země jeti. Kostus nemějieše dětí viece než dcseru jedinú, tu bieše nazval Kateřinú. 75 S tú v koráby vsedše vstachu, do Alexandřie sě brachu i sedú na tom jistém hradě. Kak byl ciesař v hněvnéj vadě, však sě s múdřejšími tázal, 80 z země jemu jeti kázal, ale královstvo, země, hrady král Kostus beze všiej vady jměl i bydléše, jak sám chtieše; neb ciesař nedóvěřieše tomu, což naň prosočeno bylo i křivě pořčeno. Proto naň jiným lít nebyl než tiem, ež ho jest z dvora zbyl. 85 22

Strana 23
V Alexandří v tom městě 90 Kostus s svú královú ve cti bydlil i s svú dcerú milú; tu milováše svú silú, jakžto s právem bylo z čina, neb mu bieše dci jediná. 95 Proto často radoščemi vzjiskřil, až ju miloščemi dal v učenie u vysoké. Mnohé mistrovstvie divoké, což najvyšší školní znáchu, 100 to téj panně vykládáchu: o múdroštiech i o smysle bylém i nebylém čísle, o pósobě každéj věci, jakž kto najvýš mohl dosieci všelikakým podobenstvím; to ta panna rozšafenstvím v krátkých letech vše uměla. Bieše v učení prospěla nade vše učené žáky, 110 což jich bieše pod oblaky, u mistrovství ve všelikém. 105 Potom v časi v nevelikém Kostus, jejie otec, snide, 23

Strana 24
a to královstvo přijide 115 vše k nie u mocnéj poruce. Ta milá panna žádúcie, jakž slýchám při starších kmetech, byla v uosmináste letech a tak převeliké krásy, 120 jakž na všem světě ty časy nikdie jiej nebyla rovně. K tomu jejie matka vdovně činieše násilně vážně, ež jiej vždy střežieše snažně 125 i vedieše k cnéj lepotě, jiež při svém čistém životě jměla stokrát viece sama, než jejie mateři známa byla v rozkošnéj čistotě. 130 Mnohý bohatý král zuočě, řekla, blaze bude jemu; komuž sě dostane ženú, tomu bude věčšie radost. 135 Ale bieše jejie žádost jinak, nežli oni mniechu. Mocní králi jie snúbiechu. Na to ničse netbajieše, neb v svém rozumě znajieše, 24

Strana 25
že zle porobenstvě žíti, 140 i nerodi za muž jíti. Pro šlechetnú cnú mysl pro tu sl'úbi panenskú čistotu dle múdrosti i učenie nésti do svého skončenie. 145 V tom času sě sta obnova: vzvolichu syna Maxencova ciesařem pro ty dědiny, neb mu bieše syn jediný. Tiem ho viec milováše, 150 vždy na to usilováše, chtě jej oženiti mladně. I rozesla posly řádné ve vše kraje, na vše strany, do všech zemí u pohany, ve všecky vlasti, do všech dál, by který ciesař nebo král jměl dceř krásnú z plodu svého, jež by dóstojna syna jeho byla, aby mu ji dali. 160 Tak sě všady pilně ptali, rovně jemu neznajíce. Z těch posluov jedni ptajíce v Alexandří sě stavichu 155 25

Strana 26
a těm měščanóm vspravichu, 165 čeho ptají, ktož je žene. Tehdy ti jistí měščené jechu sě praviti o tom a řkúc: Zjezdiec veš svět po tom, hory, vody i na moři, 170 panny tak červenéj zoři i bělosti tak veliké, rozkošnéj krásy všeliké vy nikdie neuhlédáte ani již pěknějšie jmáte 175 než jest Kateřina skrovná, nášě šlechetná královna. Na učení, u múdrosti, v lepotě i v šlechetnosti rovně jiej nikte nevídal. 180 Těm poslóm jako by přidal všěm útěchy i veselé. Nic nepomeškavše déle těch měščanuov potázachu, ti jim na hrad ukázachu. 185 Tamž i jdú podlé rady panny ciesaři v óhledy, ale jinému nikomu. Když bychu v králově v dvoru, střetnú sě s jejie mateří, 26

Strana 27
190 ana jde s tú žádnú dceří, jež tak v drahéj krási ktvieše. Těmto poslóm sě to zdieše za veliký div nad divy. Řečechu k sobě: Nikte živý 195 nám, což o téj krásě diemy, o niež obak nepoviemy, jakž jest přísně, neuvěří. Tajně řečechu k jejie mateři, aby jich v tom poslúchala 200 a téj panny nedávala ižádúciemu živému, ež ji rodu ciesarskému chtie za ženu usnúbiti. To jim králová slíbiti 205 musi. Otpuščenie vzechu, k tiesařovi sě vzpodjechu a praviece ty noviny. Ciesař inhed v ty hodiny sezva všecky najmúdřejšie 210 rádce i ze všech najučenějšie i posla je na tu cestu k Alexandří k tomu městu. Učinichu z potázanie tiesařovo rozkázanie, 27

Strana 28
215 jedú tam s velikú pýchú. A když v Alexandří bychu, jidú na hrad před královú, zdávajíc jiej chválu novú. Podlé niej jejie dci stáše. 220 Zdáše sě jim, by nic kráše na všem světě nesvítalo ani v květu prokvítalo než ta panna. Stáše v sluše, k tomu bieše v takém rúšě, 225 jakž jeho bohatie měny nikte nevědieše ceny. Takž v téj chvíli, jakž tu stáchu, déle nic nepomeškachu. Jeden rádce z nich vysoký 230 odšed s královú vze roky tomu, jistě kdy přijeti 235 a tu pannu domuov vzieti s velikú ctí, ovšem slavně, tak jakž by slušalo správně dcseř mocného krále vésti a za tiesaře ji nésti. Z toho králevá jim nelá, ale by násilně vesela, jsúci tomu velmi ráda. 28

Strana 29
240 V tom čase ta panna mladá o tom ničse nevědieše. Králová tiem poče spieše k svadbě sě připravovati, chtiec svú milú deseř vydati 245 v slavnéj dráži, s ludským sluchem, ztravú i bohatým rúchem, jakž dostáti mohla z snadna. Kateřina ta přežádná poče tomu sě diviti 250 i to sě jie protiviti, že tak mnoho zbožie vzkládá, a řkúc: Co má matka žádá? Co-li její úmysl miení, že okrašuje své sieni? 255 Která chce býti okaza? Jednéj svéj panny otáza, ta jiej inhed da věděti, řkúc: Královno, chciť pověděti: tobě býti smyslem novým 260 za synem za ciesařovým, na hodyť sě chystaj na ty. Kateřina do komňaty jide své, v niž sě utieže. 29

Strana 30
Ta novina ji mútieše. 265 Sedši vece k sobě sama: Však mi ta všě múdrost známa, již najvyšší mistři znají, a tak mě za krásnú mají všickni lidé při svéj žiedě, 270 že ve všem ženském pořědě nechtie, by kde taká byla. A k tomu sem bez omyla tak vysoce urozena i tak v zboží rozplozena, 275 jakž toho nevědě čísla. Nad to však mám mnoho smysla u múdrosti i v učení: Proč bych já v tom poručení byla, mohúc sě otjieti? 280 Nechci svéj mateři přieti déle téj práce bez studu. Ciesařovú já nebudu! I zle bych smysla zajala, bych toho za chot pojala, jehož jsem nikdy z dospěla ani znala ni viděla, kak jest vzrostlý na životě, hrbovat-li či v lepotě, hrady-li jmá či zlé domy, 285 30

Strana 31
290 slepý-li je či vidomý, mrzutý-li čili tvárný, skúpý-li je čili dárný, krásný-li jest či nekrásný, nemúdrý-li či věhlasný, 295 chromý-li jest nebo pravý, nemocný-li či pak zdravý, kaký-li jeho obyčej jest: radějši já svú čistú čest slibuji nésti bez děky 300 do méj smrti i na věky, neb méj múdrosti ni krásě nikte živý nevrovná sě. Tu řeč k sobě domluvivši, s ustavičenstvem se smluvivši, 305 zavřevši komňatné dveři, vstavši jide k svéj mateři a sedši podlé niej z čila i vece k niej: Matko milá, slyš mě málo téjto chvíle! 310 Vizi, že ty beze spíle méj svatby srdečně žádáš, velikú práci nakládáš, dlúho tiem nechtieci dlíti. Jáť za ciesařova jíti 31

Strana 32
315 syna nechci, to jistě věz. Protož sě toho i vystřez, aby ho darmo nezvala ni na prázno pracovala. Toť pravi bez proměněnie. 320 Králová vz to pověděnie užasši sě vece pilně: Milá dsi, proč tak mylně mluvíš? Mlč, toť razi tobě. I kde by ty mohla sobě 325 nalézti lepšieho muže? Však mu všickni králi slúžie a jmá veliké poklady, podlé vsí města i hrady i mnohé široké země. 330 Nesla bych nelehké břiemě, ač by sě tak minul s tebú! Milá dsi, vě svě sirobu nesle mnoho let zde jsúce a vždy polepšenie ždúce. A již si ho dočekala. Raziť, by nikakž nenechala, by zaň míle ráda nešla. Již jest náma ta čest vzešla, po níž-tě tvoj otec túžil; 340 tent jest jeho occi slúžil 335 32

Strana 33
345 mnoho let. Dci, věz to cele! Dievka otpovědě směle a řkúc: Matko, darmo mluvíš a na mě sě hněvem hruvíš. Takeť tebe řečí dojdu: i za žádnéhoť nepójdu muže, nežť jej ohledaji a to na něm znamenaji, že jest všeho světa krašší, 35° ctí, urozením najdražší, nad veš svět najbohatější, nade vše múdré najmúdřejší. A pakli to nebude tak, tehdy, matko, věz, žeť nikak 355 já nikdy nepójdu za muž. Protož po tom darmo netuž, ni sě kto buď o tom toče viec. Ot toho času poče králová smútiti za to. 360 A když jie přietelé na to vzmluvichu, by tu mysl vzala a přemluviti sě dala i šla za ciesaře spieše, ana jim otpovědieše 365 tomu a řkúc: Vy tak krásnú 33

Strana 34
370 mě pravíte i věhlasnú, u múdrosti rozniecenú i v učení osviecenú, jakž takéj nikdie neznáte. Proč mi pokoje nedáte? Chcte-l, bych sě k vám nevinila, váši vóli učinila podlé kázanie všakého, optajtež muže takého, 375 jenžť by byl v takéj věhlasi, tak učený, v takéj krási i múdrý jako já sama: za tohoť pójdu bez klama, najviec pro váši útěchu. 380 Přételé otpověděchu řkúc: Urozenějšieho muže i bohatějšieho nežs ty, my bychom věděli; ale bychom pověděli 385 tak múdrého i krásného neb v učení věhlasného jakožs ty, tohoť neznámy ani ho snad na světě jmámy, všeť jsú protiv tobě klamy. 390 Dievka vecě: Když to sami mluvíte, žeť mi osovně 34

Strana 35
395 ve všech zemiech nenie rovně, věztež to, žeť tiemto blahaji a dnes sě zapřisahaji muže nikdy nepojieti. Viec od toho času vznieti tu mysli u svého srdce stanu. Zatiem králová vzpomanu na jednoho pústenníka, 400 šlechetného učenníka. Ten bieše odtad rodem z města. Z Alexandřie k němu cesta povzdál bieše, neb na pustém lesi bydléše, na hustém, 405 v jedněch horách, v jednéj skále, Boha Jezu Krista chvále i jeho zmilitkú matku. Bieše v duchovném dostatku muž šlechetný, cný, pořádný, 410 múdrý, duostojný i radný. V pravéj čistotě sedieše, život nebeský vedieše, neposkvrný, myslí upřiemú. Pro něž králová ráda k němu 415 chodieše pro pilnú radu, neb ot jeho řeči vnadu 35

Strana 36
i jeho propověděnie často měla utěšenie. A když jiej na mysli tanu, 420 tak jak rúče jej vzpomanu tú umyšlenú závadú, namluvi tu pannu mladú, aby sě s ní k němu brala i ot něho uslyšala 425 o svém stavu řeč některú. Inhed z jitra, ne k večeru, vstavše k němu sě preč bráchu. A když před tú jatkú stáchu, kdež bieše jeho bydla skola, 430 králová jeho zavola. To uslyšě ten muž správný, čistý, svatý, Bohu slavný, i vynide protiv nie ven. Králová mu řeči z kořen ot počátka ve všem řiedě všecky do konce povědě a nadějíci sě tomu, zda by ji svú řečí k tomu připravil, by za muž chtěla. 440 Ten pústenník velmi zcela poče sě k tomu staviti 435 36

Strana 37
a Kateřině praviti o manželství u pravém stavu mnoho a vše pravdu pravú 445 z Písma, jak najlép' umě. Králová při svém rozumě jide povzdál ot nich obú a řkúc: Zda v některú dobu jeho radu uslyšéci, 450 mne sě jako nestydieci našie libosti povolí? Tento cný muž, ostav koli s Kateřinú sám jediný, povědě k nic řka: Bez viny 455 dievko i bez poskvrněnie, vysokého urozenie, u múdrosti přieliš krásná, ve všem učení věhlasná i bohatá k tomu jsúci, 460 nade všecky panny skvúcie krású, což jich jest na světě: slyším, žeť u mnohé přietě lidé pokoje nedadie, i přietelé k tomu radie, by šla za muž u manželstvic pro rozličné bezpečenstvie, 465 37

Strana 38
jehož ženy bez muž nemají. Jáť pak v tom tu radu dávaji, aby tu mysl před sě měla, 470 neb to tak vysoce vznesla, jakž já po tom nelap túži. Jakémuž chceš, panno, muži, takéhožť já nikdiež nevědě; ale všakť jedno povědě 475 pod tajemstvím tvéj milosti: věděť v hroznéj bohatosti jednoho krále slavného, učeného i správného, múdrého nade všě múdrosti, 480 krásného nade všě jasnosti; a tenť jest, pravi na krátce, jedinký syn své matce, jednorozený z dostatka. A jeho zmilitká matka 490 485 jest přečistúcie děvice a světlejši než dennice vzkvetla nade všecky ženy; jeho otec vyložený jest pán, všecka panstvie jmaje, ženy tělesnéj neznaje, král jest nade všemi králi. Jeho královstvie jest v dáli 38

Strana 39
i na šíři neseznáno, zpósobeno i zjednáno 495 tak, jakž neumře ijeden, ktož koli tam bude vzveden, ale zdráv jest viec na věky; ani mu je kto na přieky, ni tu která žalost stele, 500 jedno radost i veselé bez truchlosti i bez túhy. Ten král má tak drahé slúhy i panicuov až bez čísla, z nichž každý jmá viece smysla 505 i bohatějí occe tvého jest Kosta, krále cyprského. A nad toť povědě viece, ež najmenší jeho diece u múdrosti tě přemáhá, 510 zbožím i učením sáhá nad tě i krású neslýchaně. Jeho věk bez dokonánie, jeho zbožie nikdy nezhyne, 515 jeho kochánie nemine, jeho sě krási hvězdy divie, jeho múdrosti tak živie nemóž ižádúcí umem obklíčici ni rozumem, 39

Strana 40
kak sě hromazdí neb dělí. 520 Jemu všickni světí anděli v radosti poslušně slúžie, v jeho pokojiech netúžie, ale veselé sě pilně; jeho kralovánie silné 525 konce nemá ani béře, ni sě zruší ani zdéře, jedno za vše jest za nova. To by řeč pústenníkova. Kateřina to slyšavši, 530 všecko pilně na mysl bravši pořád jakož i u přieči, ale jeho múdréj řeči za vlas nerozumějieše, neb ješče pohanka bieše. 535 Proto jiej to bieše nezèvno, ale v srdci velmi divno, ež kak mnoho smysla jměla i v učení jsúc prospěla, ot žádného mistra vóle 540 ni učenníka ve škole neslýchala čtúce v žádných knihách, snadných i nesnadných, o takém muži i králi, 40

Strana 41
o němž tak bohatú táli 545 tento pústenník pravieše. Druhá mysl ta ji trápieše, ež jej tak cného vědieše, že, což koli povědieše, to vše pravda pravá byla. 550 Protož pak že srdcem vřela v túhách, chtiec v tom známost mieti, což jiej pravil, a to vzvěděti, i vzprosi ho velmi míle řkúc: Již sě muši téj chvíle tebe ovšem ostyděti: mohla-li bych kak viděti toho muže, o němžs mi pravil, všeho by mě smutka zbavil; 555 kde-li bydlí anebo jest 560 ten slavný král, jehožto čest ty nade všě krále chválíš? Tiem ote mne smutka vzdálíš; ukaž mi toho zemi jistú, jehož jest matka dievkú čistú. 565 Pústenník vece rovenstvím: Panno, praviť pod tajemstvím i zaklínám, by nikomu, ani semu ni onomu, nepravila řeči téjto; 41

Strana 42
570 nebť jest obak velmi zlé to, ktož čie tajemstvie pronosí, an jeho mlčeci prosí. Protož prošiť, panno milá, aby toho nezjevila, 575 až sě mezi vámi skoná manželstvo podlé zákona, ačť sě to slyšeti líbí. Králová to ráda slíbi i da jemu na to vieru. 580 Pústenník k nie vece s měrú: Juž tebe řečí pozdravi. Ten panic, o němž já pravi, to jest syn v zboží neskrovný jednéj šlechetnéj královny, 585 jež jest všech krás najsvětlejšie a všech žen dobrotivějšie, rozkošná i převýborná, miléj tváři, přepozorná, dóstojností oslavená 590 nade všecka ženská jména, jiež všě tváři chválu pějí. Téjť panně Maria dějí. Tať jest tak velikéj moci, ktožť k niej ve dne i v noci, 42

Strana 43
595 v kteréj núzi jsa, zavolá srdcem z věrného hlahola, tenť darmo prácě nevzkládá, ale to vše, což požádá, toť má ihned bez rozpači. 600 Kateřina v neodvlači vece: Pústenníku milý, rádse věrný, v smysle čilý, pověz mi, ač mi chceš přieti, mohla-li bych kak uzřieti 605 toho panice i krále s jeho milú matkú v chvále? Pústenník jie otpovědě řka: Milá dsi, při tvéj žiedě, by sobě radú vzpomohla, 610 snad by jej viděti mohla, ač by tebe to nezbylo, žeť by mu to libo bylo; neb toho cného panice i slavného královice 615 nemohú ti ludé tací viděti smrtelní všací pro svú libost neb pro chtěnie, neb ten král smrtelný nenie. Protož jeho nevídají 620 než ti, jenž s ním přebývají, 43

Strana 44
a ti také, již mu slúžie, ve dne v noci po něm túžie. Těm sě on tak viděti dá, jak sě mu kdy podobno zdá. 625 Avšakt chciť tu radu dáti, ač mne budeš poslúchati, ež jej i s matkú ohledáš koli, jakž ty sama žádáš. Kateřina radostivě 630 vece mu i milostivě, vědúc jej ustavičného: Mój očšíku, čso sličného mně ukážeš neb poradíš, tiem mě jako v ráj posadíš. 635 Nemóžť nic tak nelehkého býti ani protivného, bych já všeho netrpěla, bychť jej jedinké uzřela. Tehdy pústenník pro radost, 640 vida téj královny žádost, i dosěže v skrytém trhu jednéj deščky z svého brhu. Na té biesta dle úkazy psána dva pěkná obrazy: 645 obraz svatéj Mařie z čina, 44

Strana 45
ana nese svého syna, Jezu Krista laskavého. Vzem tu deščku z smysla cného i manu rukávem majně 650 i poda téj deščky tajně královně pod křídlo jejie a řka: Aj, zřiž veselejie! Tuť ten panic jmenovaný stojí s svú matkú napsaný, 655 o němž sem já pravil tobě. A ty deščku vezmúc k sobě beř sě domuov s matkú svojí; a když budeš v svém pokoji, zavrúci sě sama svorně, 660 kleknúc před tú deščkú pokorně vznes oči k nebi vzhuoru, prosiž s velikú pokorú 665 téj zmilitkéj panny krásnéj, nade všě světlosti jasnéj, jejiež milosti nic dráže, ať svého syna pokáže. Máť náděje jest tak dána, že vždy budeš uslyšána. Otpuščenie jeho vzemši, 670 deščku pod paži ujemši 45

Strana 46
i bra sě domuov s matkú svú i s těmi pannami, jež v tu dobu biechu jejie slúhy. Zpodjidú ji hrozné túhy, 675 mysléc sobě tak i sice, kak by toho pána líce tu mohla viděti v skuořě. Když večeři dachu v dvořě a všichni lidé zesnuchu, 680 všichni ohňové potuchú, tehdy jiej brzo na mysl vznide, ež do svéj komňaty vnide i zasvieti sviečku jasnú; vyněmši tu deščku krásnú 685 i postavi ji před sobú. Nevzlitova rukú obú, tepúci sě k srdci jima, svýma jasnýma očima hořce plačíc i slzivě 690 proséci té panny živě, aby sě nerozpáčila, jie ukázati ráčila svého synáčka milého. Tu tak z srdečka čilého 695 čini sobě mnoho núzě 46

Strana 47
řkúc: Ne k choti, ale k slúzě by mě přijal nebožičku! Po jejie bělúcí líčkú slzy potóčkem sě valéchu, její oči sě kaléchu ve krvi velikú žádostí. Když pak rozličnú žalostí mnoho plakala v téj vázě, tehdy padši na podlazě 705 i usnu z těžkého truda. 700 V ten čas sě viděti uda jiej jedno viděnie divné, krásné a velmi poživné. V tom vidění sě jiej zdáše, 710 ež na jednéj lúcě spáše, na velí i širokéj, všú rozkoší nepřírokéj. Ta bieše letnú travú světlá, tak rozmladlá i rozkvetlá 715 nejednú bohatú krású, jak sě jiej zdáše v tom času, by podlé světskéj ponuky kraššic paseky i lúky nevídala, jakž je živa, 720 ni viec rozkošného diva. 47

Strana 48
Uzře z těch drahých úhledí, ande na stolici sedí Maria, ta vzkvetlá panna, jiež matka jest svatá Anna, 725 drží svého jedináčka, Krista, milého synáčka, kochajíc jej myslí čilú. A nad jeho pleckú milú šijka bielá svietí lsknúci, 730 jako lilium bělúcí lskne kdy z najsvětlejší lásky A jeho žádúcie vlásky svietie, všie poskvrny nahé, jako ryzé zlato drahé 735 lskne nad jiné zlato draží; v těch vlasiech nad jeho paží zatáčeli sě pupenci jakožto zlatí prstenci, zdělaní ot pomyšlenie. 740 Těžkú žalost, rozmýšlenic na svém srdečku plodieše: což okolo nie chodieše, však nemože nikdie z vrátka v tváři uzřéti děťátka, 745 neb sě bieše obličejem 48

Strana 49
drahým dietěcím svyčějem k matsě tak bliz přichýlilo, jak sě nikdiež nesmílilo, by sě kdy ozřelo za sě, 75° než vždy s matkú zřésta na sě. Tehdy Maria laskavá, všech smutných útěcha pravá i smierce v každú hodinu, vece: O mój milý synu, 755 ozři sě ale jedinú! Viem, ež vieš hyn Kateřinu, ana v krási smutna chodí, na svém srdci žalost plodí, z daleka nahlédajíci, 760 tě viděti žádajíci. Neroď sě jiej, synu, krýti, všakť chce ráda tvá chot býti v služebnéj žádosti, to vieš. Proč k niej něčeho nepovieš? 765 Tehdy Jezus Kristus sedě vece, na svú matku hledě: Milá matko, čemu prosíš a svú prosbu ke mně vznosíš svých drahých úst snažně za ni? 49

Strana 50
770 Poviemt jednu vinu na ni, pro nižto, matko, věz právě, doniž-tě v tom, v němžť jest, stavě, kak jest krásná i pokojná, všakt nenie toho duostojna, 775 byť hlédala na mé líce ani z jasna ani z nice. Neb vieš, ež já s těmi stoli, ješto činie vši mú vóli i činili sú, v světě jsúce, 780 na mé líce zřéci ždúce. Ti mě juž viděti mohú, chválu zdajúc mně Bohu. Ale jak sem řekl, jest vina, pro niž ješče Kateřina 785 na mé líce zřéci nemóž, ač sobě jinak nespomuož. Kakž jest krásna nade vše panie, však podlé přirovnávanie protiv mým pannám i paniem 790 ničse nenie, tiem ji haniem. Pakli dieš, ež jest učená, múdrá, dobře urozená, bohatá, tomu já shoviem; muoj najmenší sluha, to viem, 795 múdřejí i učenějí 50

Strana 51
jest i stokrát bohatějí než ta panna tak jest tichá; proto mne sobě ženicha nedóstojna jmieti ona 800 ni na mě zřieci bez záslona. Tehdy Maria, panna mocná, všěm žádajícím pomocná, vece: Muoj najduostojnější synu krásný, najmilejší! 805 Pověz, mohla-li by co zdieti Kateřina neb trpěti, pro něžto by ju potkalo to ščestie, ež by sě stalo, by tě, ač řéci směji, 810 viděla v tvém obličeji? V tom časi ten syn žádúcí, všech věcí král všemohúcí, povědě, řka svéj matsě tak: Když ke mně chce, toho však 815 já ot sebe neotlúči; tobě, matko, to poruči o královně téj i panně: chce-l poslušna býti danně spravedlné rady mých synuov 51

Strana 52
820 a přijieti sě těch činuov, jakž ji mé slúhy naučie, ješto sě vždy pro mě mučie, mé kázanie rádi činiec, protivo sě mně neviniec, 825 bude tiemž dielem hospodář, snadť by tak uzřela mú tvář. K tomu opět světlá ruože, dci milosrdného lóžě, vece: O mój milý synu! 830 Za tu svú za těžkú vinu nemóžť nic tak nevraždného býti ani nesnadného, byť toho v rozličnéj slotě všeho netrpěla pro tě 835 Kateřina velmi ráda. On vece: Když toho žádá, nechaj ať jde k rádsi svému pústenníku, slúzě k mému, a tu při jemu poručí, 840 a čemuž ji ten naučí, ať to činí bez přestánie. Pakť sě vrátiec rozkochaně na mé líce bude zřieti a cožkoli bude chtieci, 845 k němuž jejie prosba trží, 52

Strana 53
to všecko na mně obdrží. Kromě poviemť v téj hodině, žeť ju vědě v jednéj vině; téť jiej nelzě jinak zbýti, 850 nežť ji musí vodú smýti. Tu řeč když juž ovšem cele domluvi, ihned dospěle pustiv jako křídle z sebe i vletě nahoru v nebe, 855 pojem matku svú bez l'uti. Inhed z toho sna procíti Kateřina z smyslnéj váhy. Vstavši vzhuoru z téj podlahy, na niež spala, pamět jmajíc, 860 to vše snažně vzpomínajíc, co viděla i slyšala v téj otrapi, z niež doždala bieše teskna v sobě přemnoho s hroznú svú žádostí toho, 865 by sě den přiblížil v skuořě. A jakž brzo vznidú zořě, tak vše rúcho na sě vzemši, panny, sve slúhy, pojemši, jide k tomu pústenníku, 870 k šlechetnému učenníku, 53

Strana 54
ta dóstojná, cná děvečka, i potluče v uokenečka sama z žádostnie postaty. To uslyšě ten muž svatý 875 i vynide k nie na javo a řka: O šlechetná panno, co ty zde činíš tak ráno? Kteréť jest násilé dáno, ežs pobleděla na líčku? 880 Ona vece: Muoj ocčíku! To povědě milostivě i poče mu žalostivě praviti inhed s počátka to vše pořád do uostatka 885 pamětně u pilném chtění, což v tom snu i u vidění bieše slyšala i viděla a řkúc: Již bych ráda chtěla své všě země za to dáti, 890 bych jej mohla v tvář poznati podlé milostného činu; i čteť na mě kakús vinu řka: Tuť musí smýti vodú. Pústenník vece: Tu nehodu, 895 milá dci, já stavi skoro, ač tvé srdce bude sporo, 54

Strana 55
že je k ustavičstvu směříš a snažně tomu uvěříš, jímžto tě mé řeči zdařie, 900 ež Kristus, syn svatéj Mařie, jest jediný Buoh nad bohy, král nade všemi králi mnohý, třmi jmény jsúci jeden sluch. Takež Otec, Syn, svatý Duch 905 jest jeden mocný Buoh slavně. Tehda tě nauči správně tomu, jímž téj viny zbudeš a jej vždy viděti budeš s jeho occsem v jeho domu. 910 I poče praviti k tomu jie o božiem narození, o křtě i o umučení, o jeho vzkřiešení slavném, na nebe vstúpení správném 915 io všie křestanskéj vieře. Inhedž u pokornéj mieře Kateřina klekši vážně, spemši svoji ruce snažně i vece: Oččíku žádný, 920 věz, ež mój veš smysl pořádný mě tvému Bohu porúčí. 55

Strana 56
Dnes, což mě tvá milost zučí, to chci učiniti jistě snažným věrným srdcem čistě, utrpením i svú mukú. Pústenník ujem za ruku i vede ji do svéj jatky, a tu drahými dostatky ten duchovní otec jistý 930 pokrsti její život čistý ve jmě Occě, Ducha, Syna, všejednoho Hospodina. A jak sě to sta, v téj chvíli inhed jej tak slza přili, 935 že pravými radoščemi vzjiskři zdravě miloščemi Boha i jeho matky chvalú. Ana s radostí nemalú vniče opět v oblečenie, 940 vzemši míle otpuščenie ot něho z jatky vynide, tuž k svým dievkám i přijide, s nimiž sě bra opět k domu; ale těch novin nikomu 945 nezjevi za žádný vlásek. 925 56

Strana 57
A jakž juž uzřě ten čásek, ež sě l'udé rozbrojili biechu i upokojili všichni v svých pokojiech senně, 950 tak bez meškánie neléně inhed do komňaty šedši, opět svú deščku nadvedši kleče před ni v dobrém smysle, plačíc, proséc, v divném čísle 955 modlitvy rozkládajíci a vždy toho žádajíci, by Maria, božie matka, prosila svého děťátka, by sě jiej viděti dalo 960 a ji za slúhu přijalo i za chot věčnéj ozdoby. V téj modlitvě i z té mdloby sen jiej vznide na oči, skrzeňž u viděnie kroči 965 v rozkošné a divné, krásné. Zdáše sě jiej, téj věhlasné panně, býti bez omyla, by na krašší sieni byla, než ji vídal kdy kto živý. 970 Na téj biechu divné divy zdělány z bohatéj měny: 57

Strana 58
dno z byryl, z adamantuov stěny spojovány biechu v zlatě, v nich mnoho okénec bohatě 975 z smaragduov i z safieróv biechu, v nichžto miesto stkla sě stkviechu drahých kamenuov činové: jochanti i rubínové, turkat, sardin, palejs v sloni, 980 jaspisové, kalcidoni, topas, granát, kryzoliti, amantysky, margariti, 990 zpósobení přieliš lepě. Tudiež na téj sieni sklepě slunce, měsiec, při tom hvězdy podobenstvím týmiž jezdy stviechu, jakož boží mocí dú na nebi dnem i nocí, časujíce všecky chvíle. Viece drahých divuov v síle vidě v krásě sě hojiece: uzřě dvě stolici stojiece na vschod slunce podlé sebe. Na jednéj Buoh mocný z nebe 995 sedieše v svém světlém tróně, na druhéj v drahéj koruně Maria, jeho matka z slova, 985 58

Strana 59
archanjelská ciesařová. Oba jmiesta sceptry v ruce. 1000 Ten bleskt i ta radost jsúce Kateřinu tak utěši, jakž sě veš smutek vyspieši z jejie srdce, jenž bieše jmèla. I pomysli řkúc: Prospěla 1005 jsem, ač Buoh dá, na svém diele, když mi sě muoj chot tak cele dal viděti i svú matku. Již nebudu v nedostatku, když hlezi na jeho líce. 1010 Tehdy Maria spomocnice pokynu jiej rukú k sobě, ana v stydlivéj porobě jide jako blíže k nima, klekši i pokloni sě jima. 1015 To pak Maria vidúci vece: Mój synu žádúcí, ké svéj choti dáš vítanie? Však vieš, ež jest dokonánie svému stavu učinila 1020 a to všecko naplnila, cožs jiej kolvěk rozkázal. Kristus vece: Juž utázal 59

Strana 60
1040 sem sě o to, ež ju jasnú Kateřinu, velmi krásnú, 1025 chci sobě za chot vzvoliti. I bude se mnú stoliti u mém kralování věčně. Kateřina klečiec pěčně vece: Mój najdražší králi, 1030 dnes já mú čistotu v táli tvéj milosti porúčeji a jakž najlépe uměji, snažným, věrným srdcem zdravě, tak chci tvéj milosti právě slúžici do méj smrti míle. Tehda tu Kristus téj chvíle učini sě jiej tak jasen v oči i tak velmi krásen mnohú okrasú v svéj tváři, jakž ot jeho světléj záři srdce jiej v těle hrajieše. Bez omyla sě znajieše v tak utěšenéj radosti, o nížto jak z své mladosti 1045 ani čtla ani slýchala; po němžto bieše vzdychala, na toho zrakem hledieše. A ten tak, jakž tu sedieše 1035 60

Strana 61
1065 s svú zmilitkú matkú, v čile 1050 vstav nahoru z kratochvíle, o němž stviechu zářmi stěny, šed sta jako prostřed sieni, oblečen jsa mnohú draží. Inhed Maria za paži 1055 vzdviže Kateřinu vzhóru a řkúc: Již sě neboj vzdoru ani žalosti ni núze, neb tě mój syn k choti i k slúze přijal; již buď utěšena, 1060 všie radosti nezlišena, ale všeho smutka lišě. V tom řečení Syn boží tíše zače jedno pěnie časem milým, sladkým, drahým hlasem, jímž jiej srdce v zdraví zvlaži, jda k niej, svých slov v slavnéj dráži vece: Vítaj, má přežádná! Vítaj, moje choti ladná! Poď sem, vzvolené líčko, 1070 ke mně, milá holubičko! Bydloť sem věčné osnoval, toběť sem korunu schoval u mém království v čistotě. Jakž tu piesen v svéj sladkéj notě 61

Strana 62
1075 skona protiv téj děvici, tak sněm prsten z svéj pravici i vloži jiej prostřed ruky; o němž ona z ctnéj ponuky zaklopi svú ruku hladse 1080 i zazpieva velmi sladsě notkú jednú piesnici novú a řkúc: Juž nevěstú slovu chotě, jenžto mne nezměnil, svým mě prstencem obvěnil, po němžto sem srdcem vadla. Mně viec jiného zrcadla netřeba, neb mój chot dražší všeho světa i najkrašší jest, v němž já byt zřiedla mého 1090 chci mieti, ustavičného srdce k němu jsúc na věky, vždy všem zlým zlostem na přieky. Tu piesen mu chvalú vzdavši procúti a vzhuoru vstavši 1095 uzře na jevě, ne v zhluce, v svéj bělúciej drahéj ruce prsten nebeského zlata. Viec ta čistá dievka svatá by vesela podlé slucha. 1085 62

Strana 63
1100 Plna jsúc svatého Ducha po světi poče netúžici a svému choti slúžiti postem, trudem, modlbú sličnú, jsúc křesťankú ustavičnú, pústenníku děkujíci, Boha vždy následujíci i jeho matky laskavie. Tak křesťanské bydlo právě nesla, čsný obyčej jmajíc, 1110 v duchovenství sě kochajíc, proséc slavné matky božie, by ji dovedla v to zbožie, kdež bydlí s svým milým synem, všemohúcím Hospodinem. 1105 1115 Potom umře matka jejie, ana poče viec snažnějie utrpením sě mučiti, křesťanskéj vieře učiti svú všu čeleď i své lidi. 1120 Tehdy Maxenc z svéj neklidi vzvědě, že v těch zemiech množstvie křesťanstva, jež Boha z božstvie chválili i matku jeho, i káza dobyti všeho, 63

Strana 64
1125 což potřěba tiesařovi. Rúče tu bychu hotovi jeho všickni lidé v slovu. An s svým synem i s královú vstav i bra sě do těch zemí 1130 a řka: Slyši mnoho, že mi v l'udech nynie blud nastává. Musíť jíti má poprava nad každého, ktož to měří, ež v Krista mučeného věří; 1135 neb Rufan i Apolon mój obdrželi sú mně mnohý boj i k méj ke všie cti pomohli. I káza všěm, ktož by mohli pro starost neb mladost jíti, 1140 na určený den přijíti do Alexandřie tu v ten chrám, v němž jsúce by jeho modlám všickni obětovali a tak bohóm chválu vzdali. 1145 To sě sta, jakž on rozkáza; každý sě tam bez potaza bra, až v Alexandří bychu. Maxencius s hroznú pýchú bohatě své modly zstavi, 1150 hrozné veselé napravi 64

Strana 65
pěním mnohým zvukem; k tomu káza semu i onomu, aby tam šli s svú obětí; ktož pak spravedlnú pamětí 1155 věřil u mocného Boha, toho těžká muka mnohá ot jeho sluh podstúpieše. Svatá Kateřina bieše bydlem bliz od toho chrámu. 1160 Stojiec uslyšě neznámú řúji rozličného hlasa. Pozva k sobě toho časa svého jednoho rytieřě řkúc: Ustavičen u vieře 1165 bud a jdi tam, co to jest. Tento rytieř, juž jmaje křest, jide v chrám i uzře mnohú chválu Maxencovu bohu, Rufanu i Apolonu, 1170 vzdávajúc, an pod svú koronú prostřed chrámu u pychu stáše; tento krásně, onen kráše hlásiec řemesly čistými i hudbami rozličnými 1175 vznějúc podlé jeho chtěnie. 65

Strana 66
Také žalostná křičenie z úst těch l'udí vychodiechu, již těm modlám nerodiechu věřiti ni chvály dáti. 1180 Tento rytieř sě obráti opět za sě v smutném čině a to světie Kateřině povědě, jak sě dějieše. Ta čistá panna pějieše 1185 modlitvy svú mysl'ú čistú svému choti Jezu Kristu na čest i jeho mateři. Za tiem vece: Jsú-li moji kteří, připravtež sě, poďtež se mnú. 1190 Tiesařovi dnes tajemnú zlost i blud chci ohlásiti. I káza sě okrásiti svým pannám, ty poje s sobú. Vstavši jide tam v tu dobu, 1195 vzdechši k svému Hospodinu. V niž tam přijide hodinu, dřieve než v chrám stúpi nohú, až uzře žalost, muku novú, dějúce sě na všě strany 1200 nad spravedlnými křesťany, 66

Strana 67
jižto v jeden Buoh věřiece, modlám oběti nechtiece dáti ižádnú odolí, než vlastně svú dobrú vuolí 1205 tvorci slúžiechu slavnému svému, ovšem vždy mocnému, pro jehož jmě je mučiechu, smutnými hlasy křičiechu. Toho sě jiej zželi vepu. 1210 Ande zvěř, dobytek tepú i žhú, kladúc na hromady na čest božcóm z bludnéj vnady, jakž tiesař kázal nematně. Kateřina tu udatně 1215 jide tam, kdež tiesař stáše i vece k němu: Co páše tvá bludná moc, zlý tiesaři? Pro něžto sě s tebú sváři, v tom sem já práva, to ty vieš. 1220 I proč ten blud činiti smieš? Co jsi neb čím-li býti chceš? Však jsi-li učen, u písmě čteš, ež mnohého lida bozi to jsú vše diáblové mnozí; 1225 ale Buoh, jenž věčnost szořil 67

Strana 68
i vše časy slovem stvořil v nebi, zemi, prostřed pekla, tenť jest, před nímž jsú podklekla všecka kolena, jediný, 1230 mimoňž nenie nikte jiný; k němužto ty těmito činy, věz, tiesařu, ež sě viníš, v němž sobě najhóře činíš, nebť k němu obět příslušie. 1235 Ciesař vece: Dobřeť slušie tobě to; své srdce okoj a nám nynie učiň pokoj; ažť svým bohóm chválu vzdámy, tuž sě s tebú i poznámy 1240 lépe než sě známy nynie. K téjž mluvě bez pomeškánie, při níž juž Duch bieše svatý, vece: Zlý králi proklatý, kak zle svým rozumem vládneš, 1245 takú čest na diábla kladeš, jenž jest svú radost provinil. By ty takúto čest činil Bohu, jenž jest mocen nade vše, tenť by mohl i uměl za vše 1250 tobě otplatiti zjevně. 68

Strana 69
Maxencius vece hněvně: Kaký buoh? I jide ot nie i sta, až sě služba proknie skona, jak on kázal bieše. 1255 A když z chrámu jíti chtieše, tehdy přistúpi k téjto panně i vece k niej: Věru hanně bieše přišla, panno krásná! Kateřina ta věhlasná 1260 vece: Já sem nehaněla, ale tobě sem bránila tvého bludu i tvéj zlosti. Tiesař vece: Z tvéj milosti miň tu řeč pro vši příhodu 1265 a pověz, kteréhos rodu? Kto byl tvój otec v svéj chvále? Ona vece: Znal-lis krále Kosta v cyprskéj zemi v době, tenť mě dceru vzchoval sobě; 1270 z Alexandřie jest mé heslo. Tiesař vece: Juž proneslo se jest tvé učenie divné i tvá drahá krása zjevně, jakž sě tobě nic nevrovná; 1275 však ti bieše býti osovná 69

Strana 70
ciesařová syna mého. Ona vece: Jmám jiného chotě, jemuž sem slíbila i tak sem ho zal'úbila, 128 jakž jiného nechci jmieti. Tiesař vece: Daj věděti nám, kto ten, po němž ty túžíš, kterému-li bohu slúžíš? Ana odpovědě směle 1285 řkúc: Bludný tiesařu, cele to chci tobě pověděti. Ten Buoh, jehož u paměti jmám i v něhožto já věři, toho nade všecko měři, 1290 coť jest věcí i stvořenie, jemuž nic úsilno nenie učiniti, což chce koli. Všecko jest po jeho vóli, on jest cesta pravdy pravie; ten živý Buoh, mocný v slávě, jediný jest bez počátka, i vždy bude bez ostatka věčně, to ty věz za jisté. Ten se Buoh od Panny čisté, 1300 Marie matky, narodil a hřiech, jenž l'udi uvodil 1295 70

Strana 71
v pekelnú l'út, ten on vzpáčil a nám spasenie ozračil i s svú vlastní krví vykúpil, 1305 muky trpěl, na kříž vstúpil, umřel i pohřiesti sě dal a pak třetí den z mrtvých vstal, svú vlastní mocí sě vzkřiesiv, tam v tvých diáblech silně zamiesiv; 1310 potom vstúpil na nebesa, v těle plné božstvie nesa. Tu kraluje věčně bydlí. Tiesař vece: Ach kak sídlí mě tvá řeč, až sem sě zbudil 1315 v hněv! Ty pravíš, bych já blúdil, ale svého nic nesúdíš: a ty velmi viece blúdíš sama od pravého čísla. Pověz mi, máš-li co smysla? 1320 Proč v ten blud svój rozum měříš, že v umučený Buoh věříš? Já mním, že ty smyslíš věkem. Pravíš, ež jest Bóh člověkem: tehdy musí býti vrátek. 1325 Každá věc, ta svój počátek musí jmieti z urozenie, 71

Strana 72
počátku pak skončenie. Mistři to tak svědšie v nelest; a když tvój Buoh smrtedlen jest podlé tvých úst pověděnie i srdečnúcieho mněnie tvého, když se zde narodil, tělesně na světě chodil, jakž ty pravíš: jest-li to tak, 1335 tehdy já řku, že on vždy však nikak bez počátka nenie ani věčno jeho jměnie bude. Tak by mně sě zdálo. 1330 Ona vece: Ach kak málo 1340 ješče vieš o pravém stavu! I co úsilno po právu tomu, jenž jmá moci množstvie, jehož bez počátka božstvie jest i vždy bez konce bude? 1345 Rci, tiesaři, zlý oblude, i kak ty tomu rozumieš? Však filozof mluví, to vieš, řka: Vše věci jsú z dědinna, ale však jest věc jediná, 1350 jiež nelze býti s věcmi s těmi, ta panuje nade všemi. 72

Strana 73
1355 1360 1365 1370 1375 Co tiem miení? Nic jiného než jednoho dědinného Boha, jenž všě věci stvořil. Protoz, by ty sé pokoril a pustil ot svého bluda, by tvá mysl u vieru chudá rozčítala srdcem právě, ež ta věc, Bóh jeden v slávě, panuje nade všě věci, jakž ničse nemóž obsieci miery jeho velikosti. Vidíš jeho pósobnosti: hrady, města, domy, stěny, těch lepotu i jich měny pósobí tělesná ruka; a to rozumná nauka japá, kak jest cíl ot čeho; ale smysl ižádný jeho nevie ijednu vtipnosti, z čeho, kterú-li přílipností Bóh své divné sieni svořil. Vezři, kak je slunce vzořil, hvězdy, měsiec i planety zstavil, zčistil, zřiedil lety, nocí mračí a dnem svietí; vidíš a nemuožeš jieti 73 

Strana 74
ob tvrdosti jeho vzkružie, nebo mu všecky věci slúžie. 1380 V němž ty nesmyslíš dospěle, slúžíš diáblóm, již tě cele i s duší u peklo vsadie a tit za odplatu dadie oheň, bolest nepořádnú, 1385 neb jiným ničímž nevládnú než tiem, v němžto přebývají. Toť za odplatu dávají všěm, již jim slúžie i s tobú. Tiesař hněvy se v tu dobu 1390 vešken potřesě i čticí zmrtvě v těle, zbledě v líci, jako by sě chtěl povztéci tiem, ež nemějieše řéci protiv nie jednoho slova. 1395 Vezřev na své vece: Ova! Tuto sě nám nevhod stele! Nic tu nepomeškav déle káza pannu cně schovati i jide, chtě obědvati. 1400 Jakž učini, tuž v rozmysle káza všem svým rádcem v čísle, 74

Strana 75
což jich bliz sebe vědieše, k sobě sě přibrati spieše. Rádce brzo sě sebrachu, 1405 jidú před tiesaře v strachu řkúc: Co nám tvá milost káže? Ciesař vece: Nikte dráže těžších novin nedotázal i nesnadších kdy kto svázal 1410 takými, jsa v smutsě ranný, jakož mně od jednéj panny. Dnes potkach ji stojiec v chrámě. Ta tak múdře i neznámě se mnú mluvila na mnoze 1415 o jednom mučeném Boze, v něhožto ta panna věří a tak jej vysoce měří múdrú řečí u moc všakú. Slýchal sem řeč všelikakú 1420 i nesnadné múdré rady: já sem nesnadnějšie svády, jak sem živ, nemieval řečí. Proto vás všech proši v děči, muožte-li mi tu radu dáti, 1425 kak by sě to mohlo státi, bychom, sebe nehaniece 75

Strana 76
a téj panny neraniece, mohli ji s téj viery svésti. Chtěl bych na tiesarstvie vésti 1430 přerád, dada mému synu ju v zajtřejší hodinu, a sám bych viec byl v hotově. 1435 Rádce vecechu: V krátkém slově tobě, tiesaři, povieme. My v tvých zemiech mnoho vieme žákuov i mistruov rozličných, v učení vysokém sličných. Pošliž po nich několiko. Nemóžť uměti toliko 1440 ta panna chytréj otpěry, 1445 byť jiej nesvedli s téj viery. Ješčeť ji naučie tomu, žeť ona s tvým synem k tomu ciesařovú ráda bude a svých bludných řečí zbude. Ciesař téj rady pochváli i rozesla ve všě dáli posly. Ti nesiechu listy, ež Maxentin, ciesař jistý, 1450 svú přiezen všem mistróm vzkazuje 76

Strana 77
a jich prosí i kazuje pod hrozú i při milosti, aby u pravéj čilosti všichni v spolek sě zberúce, 1455 nálepších v čet oberúce mistruov padesát ne vzdorú poslali je inhed k dvoru, nečtúc sobě to úsilno; neb ciesaři velmi pilno 1460 jich jest. Jakž to uslyšechu mistři, v hromadu pospěchu, múdrú radú sě sebravše, najlepších padesát obravše, těm kázachu k dvoru jeti. 1465 Tito mistři své paměti počechu rozcukovati, s sebú sě disputovati rozličnými pohádkami, mluviec mezi sobú sami, 1470 řkúce: Co chce býti z toho? Zda na nás tiesař má někoho, jemuž je nesnadno státi, by sě s námi chtěl hádati? Čij nás k něčemu tvrdému 1475 třeba? Tak k tomu hrdému k tiesařovi sě přibrachu. 77

Strana 78
Jemu to věděti dachu, ež sú juž mistři přijeli a rádi by předeň chtěli. 1480 Ciesař inhed bez potaza před sě je pustiti káza. A jakž mistři předeň přídú, také libosti projidú smysl i srdce toho zlého, 1485 že nahoru s stolce svého vstav i da jim všěm vítanie. Jemu oni děkovánie davše poklonichu hlavy, vznikše řečechu: O laskavý 1490 náš ciesaři, řci k nám tuto, kteréť potřebie tak kruto jest, pro něžs nás k dvoru vzbudil a z dalekých zemí trudil? Daj nám věděti své chtěnie! 1495 Ciesař vece bez prodlenie: Darmo sem vás nezval k sobě. Jest zde tak v múdréj útrobě jedna panna velmi krásná, učená i tak věhlasná, 1500 že to divno pověděti, kak jest hlubokéj paměti 78

Strana 79
i přerozšafnéj múdrosti. Jsem slýchal mnohé chytrosti před sebú mluviece v děči, 1505 řku, ež sem múdřejšie řeči nikdy neslýchal u mieru. A k tomuť jmá jinú vieru, to vem pravi, než náše jest: věříť v Krista, jmajíc svój křest, 1510 a vždyť hanie nášě bohy; toť je slýchal člověk mnohý. Tiemť žalostnú bolest noši. Proto vás všech nynie proši, by smysl na to ukládali, 1515 zda byste ji přehádali a svedli s téj bludnéj cesty. Chciť vy zbožím, hrady, městy udařiti tak bohatě, že sě musie téj odplatě 1520 všickni l'udé podiviti. Móžte mě sto let živiti tiem, ač ji budete moci přemluviti; mněť pomoci v hroznéj přibude radosti. 1525 Jeden z nich vstav, z pravé zlosti přiště jako z smysla vzatý 79

Strana 80
1535 řka: O ciesaři přezlatý! Proto-lis nás sem přilúdil, aby námi smiech posúdil? 1530 Cožť jest třeba řeči také? Já viem, žeť by ji obake, kak nevizu jejie líce, najmenší náš panošice přěhádal, to věz za jisté. Však ať by tak chvály čisté v tvém mnění nic neostalo, kaž sem téj panně na málo jíti aneb ji přinésti. Chcuť sě tú chlúbú povznésti, 1540 žeť bude po všiej tvéj vuoli jako třtina, jak chceš koli ty sám; chcuť se tu tak péci, žeť to musí sama řéci dobrú vuolí z smysla svého, 1545 ežť najprvé právě múdrého jakž tě živa dnes uslyší. Svatéj Kateřiny v chýši chováchu pod stráží silnú. Když pak posli tu řeč pilnú 1550 uslyševše k niej sě bráchu a jiej to věděti dachu, 80

Strana 81
ež sě tomu zítra státi, s pětí dsát sě hádati mistry jmá z dalekéj púti, 1555 slyševši viec sě nesmúti za jeden vlas tú novinú; ale z udatného činu svój smysl v ustavičnost vlúči tuž a své skončenie poruči 1560 svému choti Jezu Kristu, vzdechši z srdce myslí čistú, ustavičnéj viery jsúci, vezře v nebe a tak řkúci: Ó převysoká múdrosti! 1565 O šlechto všiej šlechetnosti! Všie radosti věčný stave! O výborný silný nrave! O bohatstvie všeho zbožie! O veliká moci božie! 1570 Ciesaři všech věcí pravý! Spasiteli mój laskavý! Doluov z svého tróna sezři, na mě na svú dievku vezři a daj u mé srdce slavnú mysl i u má ústa správnú řeč, jež by tak dobře vzněla z mých úst, jakž bych správně chtěla, 1575 81

Strana 82
bych sě mohla obrániti těm, ješto mě chtiec haniti 1580 z dalekých sú zemí přijeli; jimž, jakž přie i vždy sú přeli, Jezu Kriste, tvého jmene, daj, aby smysl jich s těmene zhlúpěl, jakž by všickni bledli 1585 a svéj křivdy nedovedli, ale stali zněmějúce; neb pak pravdu poznajúce tvému jmenu chválu vzdali a viec při tobě ostali. 1590 Ješče všéj řeči nebieše dokonala, kdež sedieše, až sě jiej tu anděl zjevi, při němžto nebiechu hněvi, ale plná milost v době, 1595 řka k niej: O neteskni sobě, milá dievko, vzácná Bohu! Toť pravi jistostí mnohú, ež nejsi nivčemž obmeškána, tvá-tě prosba uslyšána. 1600 Již buď ustavična vážně a pracuj v svéj vieře snažně, nejmajíc péče ijedné: 82

Strana 83
Buoh-tě s tebú v noci i ve dne, pro jehožs ty jmě i radu 1605 vzňala tuto jistú svádu, v niežto drž svú při neslabě. Jsemť Michal, anjelský hrabě v dóstojenstvě i předečstvě. Měť jest na jisté svědecstvie 1610 k tobě sem mocný Buoh poslal, chtě tomu, ať bych zvěstoval nenie to poselstvie v řiedě. A jakž anděl to povědě, tak inhed od niej odstúpi. 1615 Svatá Kateřina vstúpi v silnější mysl žádostivě, čekajúci radostivě, kdy by ciesař poslal po ni, aby tito mistři, pro ni 1620 svých múdrostí pokusiece, neblúdili smyslem viece. Zatiem sě moc lida snide a sám Maxencius sede na svém ciesařovém stole, 1625 před nímž podlé jeho vuole stáchu i okolo něho, střehúc zdravie i cti jeho, 83

Strana 84
kniežata, rytieři, páni, ješto mu biechu poddáni 1630 v robnú službu k jeho domu. Tudiež tito mistři k tomu v hroznéj hrdosti sediechu, svú věc úropně vediechu, ukazujíce dvornosti 1635 v své l'udské pozornosti i chytrosti všelikaké. Ciesař káza dievku také před se přivésti tu chvíli. Svatá Kateřina píli 1640 jmajíc i udatstvie velé svú ručicí na svém čele učini drahé postavenie, svatého kříže znamenie, jímž sú všickni právi vzdieni; 1645 s tiem inhed smèle do sieni vnide ta panna jediná před ciesaře Maxentina, na svéj při stojieci tvrdě. Tito mistři také hrdě 1650 vstavše vzhuoru s hroznú pýchú všichni tak zmámeni bychu, jakž jich z chyterného ssova 84

Strana 85
ižádný nevece slova; ana tu před nimi kráše 1655 v svém drahém svyčeji stášě, než by mohli kdy viděti takéž staří jako děti. Ciesařskéj hrózy netbajíc, náději u Boze jmajíc, 1660 vezřevši na mistry tyto vece: Co stojíte? By to jeden neuka učinil, s právem by sě k lidem vinil. Však ne juž ste otsúzeni. 1665 Proto-li ste sem túženi i velikú prosbú zváni, z dalekých zemí sebráni, abyste stáli mlčiece, 1675 svého mistrovstva nechtiece 1670 zjeviti, by neztratili pře, by vám to obrátili l'udé i váš ciesař v dieku nynie i po vašem věku? Kde sú vášě řeči chlubné? Vé na vy, na tak záhubné! Chcete tak svú čest zaratiti i mlčením zatratiti? 85

Strana 86
Tehdy z nich jeden mistr najhrzší i v učení všech najtvrzší 1680 vystúpiv i zmluvil nade vše řka: Panno, kakž smy řeči všie ot tebe již přeslyšeli, avšak bychom opět chtěli k tomu s právem tě vzbuditi, 1685 proto že smy sě truditi musili z daleka v robě na pohádku protiv tobě; by nechtěla za zlé jmieti, jesti tobě řeč počieci. 1690 Svatá Kateřina tíšě: Buď vás, vece, každý slyšě, když já jmám řeč počieti k vám. Tehdyť nad hlas pravi vám: Když sem byla po uosudu 1695 vzrostla u pohanském bludu, mudrcuov chytrosti všeliké i jich mistrovstvie veliké v svém rozumě smyslně jmajíc a mé srdce v tom kochajíc, 1700 rozčuch, ež sem oblúzena. Tehdy potom bych vzbuzena svátostí mého Jezu Krista, 86

Strana 87
v jehožto jmě sem já čistá krščena i v jeho milosti, 1705 pro niž všě ludské chytrosti a jich pře podlé žádanie i veškerna dokonánie ve vspoře, filozofova mistrovstvie Aristotilošova, 1710 jsem zavrhla vše za pleci. Neb to mohu směle řéci, ež v těch múdroštiech nic nenie toho, pro něž by spasenie mohla jmieti která dušč. 1715 Proto sě já v téj ottušě protiv vám svú řečí túži a sě nic uměti súzi ni věděti co jiného, jedno toho jediného, 1720 jenž jest u věčnosti smiernie múdrost i učenie věrnie i všech veň věřúcích vděčně oblahoslavení věčně: Jezu Krista, mého Boha, 1725 při němž plná radost mnohá jest i věčné ochotenstvie, jenž pro své milosrdenstvie ráčil s výsosti sstúpiti, 87

Strana 88
chtě člověka vykúpiti, 1730 jenž byl ot diábla přelúzen, z rajskéj rozkoši vypuzen i z věčnéj radosti také, chtě mu navrátiti všaké bydlo, jež mu byl uložil; 1735 přeplovnéj milosti požil plným chtěním nerozpačným, když, jsa Bohem neozračným chtěl ozračenie přijieti, ot čistéj panny ráčil vzieti 1740 na sě maso i krev tělnú, aby tú osobú tálnú v svéj jednotě nebyl vzpáčen, byl vidomen i ozračen. To já pravi vám za jisté: čistý čistě z panny čisté, již byl sobě k lóži děvil, od téj sě na všechen svět zjevil člověkem i Bohem pravým. V toho já úmyslem zdravým 1750 věři i mým srdcem zdravě, neb on to jest, muoj Buoh právě, 1745 muoj prorok i mé cné chtěnie, ten má pře i mé uměnie, má náděje i mój strójce, 88

Strana 89
1755 mé obdrženie i bójce, ten mój rozmysl, ten má žádost, ten má odpověd i radost; ten jest mé učenie správné, ten mé uzdravenie slavné; 1760 v jeho bytí jest vše řádno, jemu je snáze nežli snadno i na mnoze i na mále ty všě, již veň věřie v chvále, těšiti i uzdraviti. 1765 Jeho jméno chci chváliti chvalů mú vší silú cele, doňadž dušě u mém těle. Tehdy mistr ten vece stoje: Hrozný smysl i múdrost tvoje, 1770 panno, tak ty mluvíš pěčně. Tieži já tebe, pověz vděčně, když tvój Buoh jest mocen všeho, jakž ty pravíš chváléc jeho, řkúc, ež vše pod jeho mocí 1775 jest, a vládne dnem i nocí, mimo něnž ničeho nezbylo: co mu toho třeba bylo, když jsa mocen nade vším věkem, ež sě narodil člověkem 89

Strana 90
1780 i chodil na světě v strasti a dal sě z svéj vlastnéj vlasti 1785 ješče k tomu umučiti? Musíš mi to olúčici, kak bych to mohl jistě znáti, proč sě musilo státi, že sě v takú porobu nížil, když jest všeckerno převýšil v svém božství, v němž pomoc snadna? Pověz mi to, panno žádná, 1790 nynie, kak to býti muože? Kateřina jakžto ruože stáše, prostřed léta ktvúci; jako sě málo ulyznúci 1795 vece protiv tomu mistru: V ten čas já váš rozum přistru řečí, již vy závidíte. I proč sě tiem nestydíte, tak nemúdrú řečí jdúce, ote vschoda slunce jsúce 1800 najvyšší mistři vybráni? O kak jste zle mistrováni! Vášě hrozná hanba těžká, ež Sibyla tak vítěžská, ot římského stola vlastí 90

Strana 91
1805 jsúc, však rozmyslnú nápastí v svém prorocství Boha znala a o něm prorokovala řkúc: Vidiech v slunci stojiece pannu a syna kojiece 1810 na ruce, ten krásen bieše. Pod nohami jiej ležieše měsiec i vše jeho úslona. To kakž u vidění ona viděla, ne očivistě, 1815 však jest z svého smysla jistě v rozumě inhed viděla, ež od čistéj panny těla Buoh přijme své ozračenie. To-li vášě hanba nenie, 1820 že Buoh znala, jsúci žena? A vy jmajíc misteřská ména Boha neumiete znáti? Já vám chci věděti dáti to, což mne tiežete, v čině. 1825 Buoh ten jest v jednéj vině nikdy nebyl za žádný vlas, ani mu je co viece dle vás moci, leč bláhy přibylo - Bohu veždy dobře bylo. 1830 Bez konce i bez počátka 91

Strana 92
i jednoho nedostatka neměl ani bude jmieti. Protož i chci pověděti, kterú potřebú sě to dálo, 1835 o němž vy pohřiechu málo vieste, toho já želeji; ale vědě i uměji znáti mého spasitele, mé dušě uzdravitele, 1840 jehož všemohúcie božstvie jmá rozkladi také množstvie i obsieži beze všěch strastí, jakž jeho moci i vlasti smysl ižádný sě nechopí, 1845 jakž sě vstvoři nebo sklopi jeho věčné jsúci bytic: jeho dna, jeho přikrytie, jeho déli, jeho šíři, jeho húšti, jeho číři, 1850 jeho výši, jeho níži, jeho dáli, jeho blíži, jeho úhluov i okrúhlosti, jeho máli i velikosti, rozum ižádúcí nenie 1855 ani kdy které srdce směnie téj žádosti k sobě vzieti, 92

Strana 93
aby co smělo počieci o tom sice nebo tako mysliti neb řéci: takto 1860 on jest mocný i veliký, jeho jmě národ všeliký slaví a já s ním tudieže. Vás všech rádcí ten mne tieže řka: Co třeba bylo toho 1865 Bohu, že tak trpěl mnoho pro člověka muk i núze? To vám poviem ne na dlúze. Viece když Buoh nežli dosti jmaje přeplovné milosti 1870 bez niež ijednéj vlasti síla umně býti nerodila, a chtiec, by byl člověk stvořen, tehdy plného božstvie kořen, svú vrchní múdrost, otvořil 1875 a člověka z hlíny stvořil i usadil v rajském domu řka: Ploď sě! A ješče k tomu poddal vše, což země plodí, což léce, plavá neb chodí, 1880 na užitek jeho tělu i dal jemu vši moc celú, věk i pravé svobodenstvie. 93

Strana 94
Když pak pro neposlušenstvie člověk byl skrze diábla klesl 1885 u věčnú kletvu, tehdy vznesl Buoh naň ten súd, ež byl ztracen člověk a jinak navrácen nemohl býti, jedno tady, ež Buoh z svého božstvie rady 1890 poživ i rozloživ čistě, pak chtěl i musil sě jistě z čistéj panny naroditi, nechtě pravdě uškoditi ani násilé činiti 1895 těm, již směli proviniti myšlením dle pýchy radost, pro Luciferovu závist s nebes s ním u peklo spadli. Potom sú proroci kladli 1900 jistá prorocstvie rozličná, smyslná mnohá řečenie sličná, na nebesa vzhlédajúce, jeho příštie žádajúce, volajúce ve dne v noci 1905 a řkúc: Přiď, přiď, rač spomoci nám z núze! Jakž sě i stalo. Což sě mluvilo i psalo o něm, to on vše dokonal. 94

Strana 95
Král David, ten po něm stonal 1910 řka: O věčný Bože mocný! Vezři na svuoj lid nemocný, schyl nebesa a sstup doluov, dotkni hor, ať jich podmolóv k vrchóm vzkúřé sě lehkosti! 1915 To on mienil, by horkosti pekelné zatopil v skóře. Jeremiáš při téjž vspořě řekl: O všemohúcí Bože! Vzvol sobě cělesné lože, 1920 chvátaj, juž ny túha ždáti, by sě asa mohlo státi, by ty nebesa rozdera, své milosrdenstvie zbera i vstúpil k nám nynie v spěchu! 1925 Izaiáš na útěchu nám drahé řčenie pověděl, jakž skrze svatý Duch věděl řka: Ej, toť ot Jesse plodu, z krále Davidova rodu, 1930 čistá panna synem počne i porodí; a to zročnie diece bude jmenováno Emanuel, to znamenáno jest anděl rady veliké. 95

Strana 96
1935 To sě prorocstvie všeliké k jeho narození kladlo; proto když prokletie spadlo bylo ot něho do věka na najprvnieho člověka, jenž rušil jeho kázanie, pak téj kletvy i vázanie nemohl nikte rozvázati, jedno ten, jenž sě tázati ráčil z svého bostvie silú. 1945 Mariu, čistú pannu milú, vzvolil svému tělu k matce i poslal k niej na počátce Gabriele archanděla, jenž jiej ta poselstvie celá 1950 zvěstil ve všiej dóstojnosti řka: Zdráva plná milosti! Buoh s tebú, to věz za celo! Inhedž sě Buoh v to čisté tělo vložil skrze jejie ucho 1955 i nesl tak to drahé rúcho, jakž mu ničse neuškodil, až sě v čistotě narodil i chodil na zemi této. A jakž sě bylo stalo zlé to 1960 skrze jeho kletvu k věku 1940 96

Strana 97
věčné zatracenie člověku, takéž jeho opět zasě musil dobyti, vzepna sě na kříž, naňž pokorně vstúpil 1965 a s svú drahú krví vykúpil člověka k jeho dědině; umřel i ležal nevinně až do třetieho dne v rovu; vstal z mrtvých a ducholovú 1970 radu diáblovu přesúdil, jíž byl člověka přelúdil jablkem na zatracenie věčné. Tak nám jeho příštie vděčné všěm navrátilo spasenie. 1975 Věztež, že to jinak nenie, než tak, jak sem vám pravila. Mistři řečechu: Panno milá, pověz nám, když již jest z mrtvých vstal, diáblu, dieš, člověka otjal 1980 a sobě jeho jmieti chtěl, kamož se on jest potom děl? Ješče-li na světě chodí zde? Kateřina vece k nim: Ne, po svém vzkřiešení všeliký 97

Strana 98
1985 zde byl čásek neveliký, v němž k ápostolóm přicházal, když učil; pak jim kázal ruozno po všem světu jíti vieru kážúce a křstíti 1990 ve jmě Occe nebeského, Syna i Ducha svatého, všejednoho Hospodina, a řka: Ktož z věrného čina vám uvěří a křčen bude, 1995 ten věčně uzdraven bude. Potom pak vstúpil na nebe a ostavil miesto sebe nám své tělo i krev svatú, abychomy jemu za tu 2000 slúžili v vzácnéj oběti, jeho muky na paměti jměli, děkujúc mu proto, že sě ten přežádúcí o to ráčil jieti, že uzdravil ny a věčnéj strasti zbavil. Tu on sedí na stolici u Occe Boha na pravici; otňadž byl všel, tamož vznide a odtovad opět příde 2010 zasě hrozných hněvuov budit, 2005 98

Strana 99
sem živých i mrtvých súdit; v jehož příšťú k jehož dvoru musie všichni l'udé vzhuoru s svými těly z mrtvých vstáti 2015 a z svých děl odpoviedati. Tu sě stane žalost hrozná nad tiem každým, ktož sě pozná, že neplnil vuole jeho. Ten bude odsúzen všeho 2020 dobrého i všiej útěchy, pójdet a nesa své hřiechy s hrozným křikem na levici do pekla, kdež věčnú čtici nekonečně bude jmieti. 2025 A dobří sě budú smieti děkujíce z toho Bohu, ež jsú jeho vuoli mnohú plnili, na světě byvše, bludnéj viery sě pokryvše, 2030 doslúžili se zadosti jeho budúcie radosti. Ti nebudú jmieti smutkuov, ale dle svých dobrých skutkuov jeho pravéj ruky dojdú, 2035 s nímž u věčnú radost pójdú. 99

Strana 100
Mistři řečechu: Panno krásná, Bohu libá i věhlasná! Pověz nám to z tvéj milosti: Které jsú pak potřebnosti 2040 to? Co-li sě vykládá tiem, ež je tak z mrtvých vstáti všěm a jíti na posúzenie? Proč již na tom dosti nenie, když člověk bude smrtí střen, 2045 by byl skován neb odsúzen, a nebera na sě znova těla a vstávanie z rova? Protiv tomu vece ona: Tadyž ny Buoh i dokoná. 2050 To vám dolíči rozumně a vy také slyšte umně. Buoh jest právě dokonaný na všem, ve všem, na všě strany. Nivčemž nemá nedostatka, 2055 ale plného počátka, v němž sě ničse nedostává, ale všeho mu zostává; i jest tělesnéj postavy dokonaný člověk pravý. 2060 Všady jeho jest plnečko, 100

Strana 101
skrz něn, z něho a v něm všecko jest. Poslyštež mne jistě vděk, proč jest Adam slul člověk a my takéž všickni po něm. 2065 To sě tak vykládá o něm, ež zde zlo měl v téjto ryti a tam věk u věčnéj byti. Protož, by tak dušě byla viec tam, jakž by těla zbyla, 2070 nebyla by dokonaná; nebo ona jmá zde za pána tělo u božiem obraze, jehož dle tělu blazě. Podlé dušě spolu stane, 2075 když k súdu z mrtvých vstane: jest-li zde dobře slúžila, toho bude tam užila ot božieho povolenie, by nebylo rozdělenie, 2080 než tak, jakž smy z něho pošli, abychom také došli skrz něn svého dokonánie a v něm měli s ním poznánie, dojdúce rozkoši věčnie. 2085 Proto učiňte vy vděčnie dokonánie mistři svému, 101

Strana 102
vezmúc rozum k smyslu cnému, 2090 ostavtež sě všeho bluda, každý viery všie dobuda, rozmysléc sě na ta slova, jež Bóh skrze prorokova ústa řekl, na něž se vráciv, všech mudrcuov múdrost zatrativ i všěch chytrcuov chytrost zkazi. 2095 Pro něž já vám všěm to razi, by vy sě Bohu vsláněli a modlám sě neklaněli těm, jež sú padělci hruví, o nichž prorok tak řka mluví: 2100 Ústa jmají a nemluvie, ruce jmají, jima hruvě nebudú ničse makati; oči jmají a blikati nemohú ni zraku plodie; 2105 nohy jmají a nechodie; nosy mají a nepyšie; uši jmají a neslyšie; hrdla dosti hladká jmají, avšak jimi nevolají: 2110 takež všickni zmámeni budú ti, již v ně věřie, v uobludu jsúce a činiec je také. 102

Strana 103
Protož ostanúce všaké obludy, držte sě cnosti, 2115 abyste vrchniej múdrosti tak nebyli otlúčeni, ale k Bohu přilúčeni. Když dievka ty všecky řěči domluvi, jak sama chtieci, 2120 a jiného mnoho čísla, k němuž nemám tolik smysla, bych mohl to vše vypraviti, tehdy mistři sě navici počechu, tuž mysléc v strachu. 2125 Všichni zahanbeni stáchu i omámeni tak hlúpě, ež jich každý jako v slúpě oči postaviv hledieše. V tomž tak žádný nevědieše 2130 ani umějieše z nova tomu najmenšieho slova otpověděti ni řéci, než těch všech sě poče vléci jazyk v sě a k zemi niče. 2135 Tehdy tiesař na ně vzkřiče hněvným hlasem, jim na vzdoru 103

Strana 104
vstav s svéj stolice nahoru řka: O přehanební chlapi! Nedarmo ste sluli lapi. 2140 Nejste mistři ale slúpci! Co stojíte jako trupci, oslnuvše i zdřevěněvše, ohlechše i oněměvše, slova řéci neumějíc, 2145 ani plačíc ni sě smějíc, jednož bledete prokysle? Takli vy na vášem smysle ženská moc již oblúdila i svú řečí přesúdila, 2150 jakž vás každý zmámen stojí? Jeden mistr z nich vece: Tvoji hněvi, ciesaři, ny budie, ale všakž nám neostudie pravdy, již slyšímy sami. 2155 Nám sú všichni mistři známi, což jich koli na všem světě, však těch ižádný u přietě nikdy nesměl pomysliti na to, by sě protiviti 2160 chtěl nám na kterém učení; pakli sě kte v podrzení 104

Strana 105
nás kterému poprotivil, ten je toho tak tiem užil, ež ho každý řečí schlustil, 2165 jakž ot toho s hanbú pustil. Ale protiv téjto dievce nenie i jednoho pěvce ani hovořiče zdese, neb jež to učenie nese, 2170 toho sě mé srdce leká i jsú mi velmi daleka jejie slova i rozumy. K tomu svědšie moji umi, ež k nám toto v drahém slušě 2175 nemluví tělesná dušě, ale velesenstvie mocné, utěšitelně pomocné všěm věřícím, to my známy, jemužto sě poddávámy: 2180 Duch svatý, jenž jest v ni vstúpil, ten ny zžesil i ohlúpil boží mocí, o němž čistá mluví tato panna jistá. Sobě mistrovstvím nespomuožem, 2185 nic křivú řečí nemóžem ani chcemy ani smiemy. Protož tobě to poviemy, 105

Strana 106
ciesaři, všichni nematně: poznávámyť sě udatně, 2190 ežť sě s námi tvój blud mine; neukážeš-li nám jiné modly neb viery čiščejšie, ješto by byla jistějšic než tvój stav je, v němž ty přebýváš, 2195 tehda věz, ež darmo zýváš, neb smy tvú milost ztratili, dnes sě všichni obrátili věrným srdcem, mysl'ú čistú k laskavému Jezu Kristu, 2200 jehož božím synem známy a za jeden Buoh jej jmámy plnéj moci, plné cnosti nekonečnie u věčnosti. A když ciesař to uslyšě, 2205 s hrozným hněvem sede pyše, utieraje potu z čela. Jeho mysl by nevesela. Třasa sě jako z omraza, rychle prostřed města káza 2210 oheň veliký vznietiti řka: Tito sě osvětiti chtie, hanějíc nášě bohy! 106

Strana 107
Svázavše jim ruce, nohy, všechny v uoheň umetachu, 2215 v němž oni beze všeho strachu přijechu to umučenie skrze dievčie ponúcenie; pro něž umučenie zváni bychu, jsúc koronováni, 2220 do věčnéj radosti s Bohem. Tu sě při l'udu přemnohém na nich pokáza div krásný, ež těch každý mistr věhlasný krásně jako spě ležieše, 2225 že na nich na všech nebieše ani rúcho ani vlasy neopolelo v ty časy. To jest věrná pravda celá. Pak cně křestěné jich těla 2230 v noci vzemše pohrabachu, pro něž všickni chválu vzdachu Jezu Kristu laskavému, vždy ovšem Bohu mocnému. A když se to všecko skona, 2235 ciesař Maxencius vstona, vezřev na tu pannu pilně, hněvaje sě z toho silně, 107

Strana 108
vida ji tak tvrdéj viery, a ižádúciej odpěry 2240 protiv jiej nemohl mieti; káza ji svým slúhám jieti i mučiti v nemilosti. Tyto slúhy bez chúlosti, o to sě nic netázavše, 2245 v tu sě žádnú uvázavše, inhed svlekú čistu niti i počechu biči bíti. A ti bičové tak biechu učiněni, jakž je v spěchu 2250 ciesař bieše kázal z hněvu připraviti pro tu děvu, chtě, by věřila v jich bohy. Každý bič ten tři batohy skruté vlásením jmějieše a na každém konci bieše uzel zavázán polovem, a ty uzly pak olovem biechu chytrně oblity a v těch olóvciech zality 2260 jehelné udice silné, jakž když slúhy z mysli pilné biči udeřichu k tělu, ač kde batoh kóži celú 2255 108

Strana 109
ostavil, to pak zkaziechu 2265 uzlové, již proraziechu tu nevinnú žádnú kóži; až pak v tom uzlovém lóži udice sě zavadieše a to maso vysadieše, 2270 bolestivě derúc zasě. 2275 O kaká odiva sta sě, Jezu Kriste, nad tvú ladú, jež bieše v rozkoši z mladu u Kosta, mocného krále, jedinká ve cti i v chvále u své matky cně vzchována, kdež ni bolest ani rána na ni nikdy nepovstala ani úraza kdy znala; 2280 než jak slušie býti dceři, jež jest occi i mateři jedinú, jsúc při bohatství: takež ona u postatství jměla země, hrady, města. O Jezu, kak tvá nevěsta truchle stáše obnažena dle tvého slavného jména, jakž sl'úbila bieše tobě, 2285 109

Strana 110
mimo tě nechtieci sobě 2290 voliti jiného chotě. Proto těžké muky pro tě míle i pokorně trpěla, neb ty slúhy jejie těla měkkosti nelitováchu, 2295 v tu žádúcí kóži práchu biči ze všeho ramene, jakž od každého pramene stanieše sě vláščie škoda i nejednaká nehoda 2300 na jejiem čistúciem těle. Toť tu dle svého přietele z šesti barev čistá mesla u věrnéj milosti nesla, jakož věrná milá svého 2305 nositi jmá dle milého. První barvu nesla v spěchu, ež tě líčci, ješto ktviechu u biele i v červenosti, tě sě obě v téj žalosti 2310 změnivše, však krve nezbyvše, ale krásu svú pokryvše, zelenásta pravým studem, že před tiem pohanským bludem 110

Strana 111
stáše obnažena jsúci. 2315 U pravé milosti vrúcí, spenši svoji ruce k sobě, zatvořivši oči obě, hlavu schýlivši sě tiši. Nad níž ti pohani liší 2320 divoké bitie tvořiechu, od nichžto ran sě nořiechu blesky z jejie očí jasnú v horkých krópkách čilú nečasnú přěs tě líčci dle bolestí. 2325 Druhú barvu bez všiej pesti nesla dle jiných nádějí. Ba kteréj jest kdy milejí byl který chot než té drahé, ež jejie bělúcie nahé 2330 tělo před pohanstvem stkvieše, na němžto črvená ktvieše barva ot jejie krve svaté, kterú ty panošě klaté zkropichu tu bělost stkvúcí? 2335 Mezi tiem pak mnohú ktvúcí róži bieše toho časa znáti z kuože i od masa, jakž je udice zahnavše, mnohé od kostí vydravše 111

Strana 112
234° ostavily biechu svrchu: ty pak zmrtvěvše na vrchu črnáchu sě bolestivě. Pátú barvu žalostivě nesla dle ustavičnosti 2345 svému choti vše k libosti jako jistá věrná slúha. Nejedna batožná duha bolest jí k srdečku vzdřehši, pod koží krví naběhši, 2350 modráše sě, stezku stáhši, mezi rány sě rozpřáhši, kadyž mukař bičem měřil. Nesnad bych již tomu věřil, by nynie která bez omyla 2355 tak věrnéj milosti byla a svému choti tak přála, by proň jednéj ráně stála, ješto svatá Kateřina, rozkošná dci mateřina, 2360 mnoho set na sobě jměla. V šestú barvu bieše dospěla, by sě oděla v též časy, v něž jejie žádúcie vlasy tu také trpiechu za to, 2365 jež sě dráže než vše zlato 112

Strana 113
stkviechu, což ho jest na světě. Ty sě v žalostivé přietě chvějiechu po jejie pleci, a kdež ti bičové mecí, 2370 mezi ně sě zapletiechu, tu je i s pltí vytrhniechu; pak zvězením jdúce za sě ostaniechu jí u mase, v němž sě skrze krev bleskniechu. 2375 Tak sě ty barvy leskniechu všecko druha přémo druze, zde u mase, onde v duze, biele, črně i zeleně, modřě, žlutě i črveně, 2380 každá v svéj vlastnéj postatě. Ach, toť milost tu bohatě bieše stany všě rozbila, ež ta panna Bohu milá muože strpěti to bitie! 2385 Drahé Izaldy napitie bieše jí dřieve zavdáno, když ve snách by dokonáno jejie sl'úbenie s Tristranem, jenž jest nade vší věcí pánem, 2390 mimoňž mocnějšieho nenie. 113

Strana 114
Ducha svatého rožženie v jejie srdečku hořieše. Protož kakž hořce nořieše slzy z svú jasnú očicí, 2395 však tú mukú i tú čticí jejie srdečko v ten čásek nerozpáči sě za vlásek, jedno, ež vzdycháše k Bohu. A když ty panoše mnohú 2400 muku bitím jiej vydachu, jidú před ciesaře v strachu řkúc mu: Co nem kážeš ješče? Maxencovi sě zatešče; svých rukávóv vzhuoru vsúče 2405 i káza ji vésti rúče v jeden žalář velmi temný; a ten bieše tak tajemný, jakž veň jiného nikoho nevsadiechu, jedno toho, 2410 jenž sě skutkem tak potratil, jakž mnie proto život platil. Tudiež vsadichu tu ladnú. Ciesař pod hrozí nesnadnú dvěmanádct rytieřóm káza, 2415 aby inhed bez potaza 114

Strana 115
své oděnie na sě vztiehli a téj dievky tu tak střiehli, jakž milují své životy; aby po vše časy po ty, 2420 doňuž jí tu bude siesti, ani píti ani jiesti za žádný vlas nedávali ani kterých daruov brali ot rádce ni ot šafáře, 2425 by k niej kterého lékaře pustili na kterú chvíli. Ti rytieři vzemše píli o to smyslně sě radichu a tu stráži usadichu 2430 tomu duostojnému zběhu, jehož dvanáct dní střežiechu. V tom času jeho králová slyšavši ta hrozná slova i tu zápověd tak pilnú, 2435 počě jmieti mysl úsilnú, kakž kolvěk bieše pohanka, ež ta dóstojná křesťanka núze tak mnoho trpieše; toho jiej žel velmi bieše, 2440 jakž jiej pověděly slúhy. 115

Strana 116
Vzpodjechu ji silné túhy, toho srdečně žádajíc, na to vešken smysl vzkládajíc, kady by sobě vspomohla, 2445 by ji tak viděti mohla, jakž by toho nepověděl nikte, ani ciesař vzvěděl, jejie muž, Maxentin lítý; neb by jiej najmenšie skříty 2450 neostavil pohromadě. Tak s svým srdcem v téj radě chodieci hledáše stieni. Zatiem prostřed těch drahých siení postřete ji rytieř jeden, 2455 jenž ve cti i u vieře vzveden bieše i ve všie dobrotě, v studu, v kázni i v lepotě, u mužství i u múdrosti, v šlechetenství i v ščedrosti, 2460 jako každý cný a věrný; k tomu bieše velmi smierný, že svéj cti uměl hájiti a všiej řeči utajiti, což mu je kterým rozšafenstvím 2465 kto pověděl pod tajemstvím. 116

Strana 117
Porfyrem ho jmenováchu, všichni úřadové stáchu v jeho rukú, v jeho moci. Ciesařovi ve dne v noci 2470 vojny strójce, zisk i škoda, nad rytieři bieše vévoda, urozený i vybraný ve cti nade všě pohany. Tehdy králová tu k sobě 2475 zavolavši v smyslnéj době i povědě mu svú vóli a řkúc: Věz, žeť srdcem boli. Spadlo na mě jedno chtěnie. Nestane-li mi se viděnie 248o téj panny, ješto jest jata, má mi radost všecka vzata - takúť k tomu žádost noši. Protož tebe velmi proši, rač mě naučiti tomu, 2485 kady bych já přišla k tomu, bych ji uzřéci s ní málo pomluvila; mně by zdálo se to za veliké ščestie. Porfyrius na tom miestě 2490 vece: Králová žádúcie, 117

Strana 118
2495 proč sě tvé srdečko smúcie? Co mne o tom jmáš tázati? Tvá mně milost jmá kázati, a já inhed bez potázanie jmám činiti tvé kázanie bez rozpači, bez otklada. Ale však nálepšie rada, jiež mój smysl móž zachytiti, jedno strážné umýtiti i podati řeči sladkéj jim i slibuov, prosby hladkéj, aby ot nás dary vzeli a toho nepověděli, co my tam činiti budem. 2505 Tak od krále hněvu zbudem. 2500 2510 Králová toho pochváli řkúc: Všichni darové malí jsúť k tomu, nevelicí. Kteřížť jsú strážní všelicí, jsú-liť dobří nebo chlustie, daj jim, cot chtie, ať ny pustie. Jdiž preč a pracuj mi o to, a jáť slibuji, žeť proto do méj smrti v tom osudu 2515 viec tvá přietelnice budu. 118

Strana 119
Porfyrus jide tamo, neb mu volno bieše i známo takž tu s těmi strážnými, s nimiž úmysly vážnými 2520 smluví to, jakž mu slíbichu, když by králová po tíchu přišla s ním k tomu žaláři, chtiec dáti s tú drahú tváří jim mluviti i uzřieci 2525 a před králem toho přieti. Tak sě to nedlúho kona, až sě jednéj noci oba snidesta, smyslem to skladše, velmi tajně sě ukradše, 2530 k tomu žaláři sě bráchu. A jakž brzo před ním stáchu, tak Porfyrus dřvi otrazi. Inhed je taká zarazi vuoně i světlost veliká, 2535 jakž jí síla tak všeliká neby, bysta mohla státi a jiej dobrý večer vzdáti, než v úžesti světloščemi padesta oba na zemi. 119

Strana 120
2545 2540 Svatá Kateřina, krásná, smyslná, dóstojná, věhlasná, zavola jí z svých tichostí i potvrdi těch cných hostí k dobréj vieře řkúc: Netbajta, vstaňta a sě nelekajta! Nebuď vám má řeč úpola; nebť vy také k sobě volá Buoh do svéj věčnéj osoby. Inhedž králová ze mdloby 2550 vstavši s Porfyrem nahoru k téj přežádnéj panně k dvoru přistúpista jakož chtiece; tepruvž třidsecikrát viece viděsta stvúcie světlosti, v tom žaláři, v něm v radosti sedieše ta dievka tichá. 2555 Také tu nebysta licha, by viec divuov neviděli: uzřesta, ande anděli 2560 v koronách podlé ní stojie a tu Bohu milú kojie utěšením na vše strany, úrazy i jejie rány mažíť mastmi nebeskými; 120

Strana 121
2565 tak lékaři andělskými Kristus svú chot tu kojieše. Kak sě králová bojieše, však s svéj mysli ten strach slúpi, opět blíže k niej přistúpi, 2570 dobrú mysl v srdečko vzemši. Svatá Kateřina sněmši koronu s jednoho anděla, i vstavi ji inhed z dospěla královéj na její hlavu 2575 a řkúc: Zvěstujiť po právu, jakž mně svědší má věhlasa, ež ty od tohoto časa třetí den těžkých muk dojdeš, po nichž u věčnú radost pójdeš. 2580 Tehdy Porfyrus s královú vzesta v obě srdci novú mysl i bohatie veselé, jmajíce útěchy velé tiem viděním i tú řečí, 2585 vzemše odpuščěnie v děči i jidesta opět za sě. Na zajtřie inhed to sta sě, ež jiní rytieři mocní, 121

Strana 122
ješto jeho cti pomocni jsúc jmějiechu jej za pána, neb mu bieše ciesařem dána moc, ež vládnieše nad nimi i běháše mezi nimi dle všeliké potřebnosti: 2595 ti sobě s ním v obecnosti v jedno tajné ukázachu, na něm toho otázachu, aby jim to věděti dal, kde by sám noc byl přespal. 2600 Porfyrus ze cného smyslu vece: Kterého úmyslu jest váš rozum, jenž vy vieže, ež mne vášě obec tieže, kde sem spal anebo ležal, 2605 co-li novin jsem utěžal, které sem měl utěšenie? Toho vám nic třeba nenie věděti ani tázati. Kromě já vám chci kázati 2610 i raditi všěm bez studu, abyste vy svého bludu, v němž ste do siej doby stáli, nechajíc s Bohem ostali, modlám sě neklanějíce, 2590 122

Strana 123
2615 ale mne poslúchajíce. Ostavtež sě těch bludných loz, netbajíc všech ciesařských hróz, každý, jakž najtvrze moha, uvěř u vrchnieho Boha, 2620 jenž dnem svietí, nocí mračí a činí vše to, což ráčí: hvězdy, měsiec, slunce vzořil i jest nad vším a vše stvořil, jehož mocí vše utěží, pro něhož ta panna vězí, kterúž vidieste mučiece. Tu dvě stě rytieřuov a viece svého bluda ukrátichu a všichni sě obrátichu 2630 pro jeho řeč v tu hodinu k Jezu Kristu k Hospodinu. 2625 Maxencius, ciesař tuhý, s svými rytieři den druhý sede v úřad s svú vší radú 2635 i káza tu pannu mladú před se vyvésti z žaláře, mně, by jejie světléj záře i jejie rozkošnéj krásy mnoho ubylo v ty časy, 123

Strana 124
2640 což seděla u vězení, že ku pití i k jedení ničse jéj nebylo dáno ni ké lékařstvie popřáno. Tu ji z žaláře vyvedú přědeň, a všelikž nebledú. A když jiej ciesař zazře okem, ana tak veselým krokem 2645 předeň jde i tak čile, jako by ijednéj chvíle 2650 u vězení neseděla ani kterých muk viděla, vze mysl proto velmi plašnú, neb ji uzře mnohem krašší i celejší ve všie krási, 2655 než ji viděl bieše v tom časi, když vedena u vězenie. Ach, vece, bez toho nenie, by jiej dobře nechovali! I káza, by zavolali 2660 strážných. Ti přijidú v skuořě. Těm mnohá ukrutná hoře káza mučením vydati, vele sě jim v tom vyznati, čím sú téj panny nesnadnic 2665 chovali, ež tak ladně 124

Strana 125
svú pltí leskne, krásy hojiec. Svatá Kateřina stojiec vzmluvi protiv ciesařovi, nevěrnému Maxencovi, 2670 nechtieci, by tyto slúhy kteréj muky nebo túhy nevinny jsúc pro ni došly, a řkúc: Zlý ciesaři, pošli svój um k lepšiemu rozmyslu; 2675 neměj tohoto domyslu, by mně jiesti nebo píti aneb který pokrm žíti dávali od dvora tvého. Věz, ežť sem od nikohého 2680 ztravy tělesnéj nejměla, ale jenž skrze anděla krmil Daniele spoře, kdyžto ve lvovéj oboře vězal u krále z Babylona, 2685 ten mě ščedře z svého lóna krmil, pojil i uzdravil i svú milostí oslavil, jakž sem vesela i silna, k tomu ovšem srdcem pilna, 2690 ež mimoň, Boha, nikoli 125

Strana 126
má mysl jiného nevolí. Ciesař vezře z toho hněvně a řka: O vé, že tak zjevně ty sě našim bohóm směješ! Řci však, dokud sě naděješ, bychomť chtěli roky dáti? Jednomuť sě tuto státi: vol ze dvého, kteréž ráčíš. Již mne na tom nerozpáčíš, 2700 bychť to dále chtěl odvléci. Tutoť jest úkonně řéci, južť tě jinak přestraším: aneboť je bohóm našim uvěřiece chválu vzdáti 2705 a vašie pře ostati s námi úmysly sličnými, neb mukami rozličnými 2695 těžce umučenu býti a tady života zbýti. 2710 Svatá Kateřina krásně, krotce i velmi věhlasně odpovědě protiv tomu řkúc: Darmo, ciesaři, k tomu mluvíš hrozně i hněvivě! 126

Strana 127
2715 Neroď toho jmieti v divě, žeť člověk života žádá; ovšem já chci velmi ráda s životem ostati zdravie, neb mi tu náději pravie 2720 i jsem toho dobře jista, ež je smrt pro Jezu Krista míle i pokorně vzieti, to jest bytedlně přijieti věčné zdravie, plnú radost. 2725 Pročež jáz mám tuto žádost i jest mému srdci píle, ež chci smrt přijieti míle dle mého milého chotě, při němž u věčném životě 2730 budu, kdež útěchy velé jest i bez konce veselé. Tehdy Maxencius toto uslyšav, tepruv proto naduv hrdlo z svého vaza 2735 svatú Kateřinu káza mučiti divokú mukú. Na své pomocníky v hluku zavola a řka: Všech vás proši, vidíte, žeť hroznú noši 127

Strana 128
2740 žalost i veliké hněvy skrze řeči téjto děvy. Mysltež, což jest najpilnějšic, kak byste najúsilnějšie muky vymyslili v spěchu. 2745 Tohoť jáz budu útěchu na mém srdci jmieti cele. Tehdy pohani dospěle v libost tomu všiej cti lichu jednu muku vymyslichu, 2750 divokú, těžkú, úřitnú, tak hroznú i přelítnú, ješto nikdy nevídáno ani sluchem viec slýcháno v širokosti všeho světa. 2755 Tu toho drahého květa ti pohani, bludní chrti, chtiechu připraviti k smrti, proto že nechtěla zlatým jich bohóm, těm diáblóm klatým, 2760 věřiti ni chvály řéci, jímž sě ciesař chce až vstéci. Pospěštež tiem! na ně vzvola. 128

Strana 129
Tehdy učinichu čtyři kola před městem na jednéj rovni, mezi slúpy, v něžť osovní skřipci biechu biti kypře, skrze něž provazy chytře okolo hřiedelóv jdiechu. A ta kola tu tak biechu 2770 jich mistrovstvem udělána jako najhustějšie brána, jížto zavlačijí žita; takež kolvěk nabita biechu tato kola všady 2775 železných hřebuov, v nichž brady břidké, jakožto u břitev Tater, Saracénuov, Litev. Mnoho tisícuov tu stáše, jimžto všěm hrozno sě zdáše 2780 i břidko na to hleděti. Také chci vám pověděti, kak je biechu chytře spřiehli, ež když za provazy tiehli, tehdy z těch čtyř kuol dvě spolu 2785 běžele, řežúce k dolu, břidkým během u prudkém plasě; a druzie dvě kole zasě řezale, pro litnú vzdoru 2765 129

Strana 130
běžiec protiv nima vzhuoru. 2790 To vše, což mezi ně vrhli, to ti hřebové roztrhli na sě do najmenšie skříty. Nebyl by člověk tak lítý, by to vida stál nepláče. 2795 By všech najrúčejšie ptáče mezi ta kola vletalo, to by bylo z nich tak málo mohlo utéci s životem, jako mrt nemóže kotem 2800 mieti probytie u moři, by tú prudkostí v tom hoři na drobty sě nezřezalo. Všecko pohanstvo dřežalo, nechtě státi při tom strachu. 2805 Zatiem po strážné poslachu. Ti přivedú tu žádúcí pannu, jakžto ruoži ktvúci, ktěmto mukámpředevším zborem, chtiece, by tiem hrozným morem 2810 jejie zdravie konec jmělo, jakž tomu kázanie chtělo nesmierného Maxentina. 130

Strana 131
Tehdy svatá Kateřina, uzřevši tu hrózu divnú 2815 i muku tak přeprotivnú, ješto bieše připravena dle jejie slavného jména, chtiec ju mezi ně uvrci: k tomu každý rozumu řci, 2820 jměla-li sě co leknúci? Ano než by kdy řeknúci slovo mohla která ústa, až by ta divoká spústa ji na kusy roztrhala. 2825 I poprosi, by poždala ta pohanská zběř ten čásek malý, až by jejie hlásek prosbu zprostřel k Hospodinu. Takž pokorně v tu hodinu 2830 ta věrná dievka i čistá, úfající v Jezu Krista, pokleče na svú kolenú, srdcem i myslí vzvolenú snažně vzdechši v časnéj době, svoji bielé ruce obě nad hlavici nadvedši, v nebe očima vhlédši vece: Ó milosrdnúcí 2835 131

Strana 132
Jezu Kriste všemohúcí! 2840 Ty, jenž lásky i všiej moci svých daruov i svéj pomoci těm všěm, jenž toho žádají, ež tvéj pomoci hledají, věřiec a v tě úfajíce, 2845 v tobě náději jmajíce, nikdy neodpovieš vlasem, ale vždy hotovým časem zjevuješ jim milost svoji: vezři dnes na truchlost moji, 2850 uslyš mú prosbu k sobě, volajíc u méj sirobě, zjev svú milost mně, svéj slúze, abych já od téj núze byla tvú mocí zproštěna 2855 i té zléj smrti zbavena, pro niž sú vznikla tato diela. Račiž seslati anděla, jenž by ta železa zkazil i tato kola rozrazil 2860 s jich příčinú se všelikú, abych já tvú moc velikú ohlásila i tvé panstvo, ať tak to hlúpé pohanstvo, vida tvú moc i tvé divy, 132

Strana 133
2865 nechaje všie svéj protivy, odolá bludnému kmenu a tvému svatému jménu s svými hlásí chválu pěčně, jež jest požehnáno věčně. 2870 A jakž brzo tu řeč skona, tak netaže vstáti ona, až hned rúčí oblak vznide, v němžto anděl s nebe snide a ten luči bez rozpaka 2875 z toho jistého oblaka mocně silným, mocným lomem tak divokým, prudkým hromem v tý mlzi mezi ta kola, jakž jich ižádúcie póla 2880 tu pohromadě neosta; ale tak je silně zchvosta oblakovým opeřením, že tiem prudkým udeřením od železa i od lesa 2885 dřízky od těch kuol v nebesa třeštiechu nahoru jdúce nad ty lidi, ješto ždúce jejie umučenie stáchu. Ty pak na ně tak litně práchu, 133

Strana 134
2895 2890 z oblakuov jdúc opět za sě. Toho dne ten div tu sta sè, ež ten hrom i ta nekl'uda toho pohanského l'uda čtyři tisúce na smrt zabi. Tepruv boží hněv oslabi, že těm viece neuspoli. Jakož bieše pomstil koli těch tří dietek, jež u peci Kaldei chtiechu užéci, jichž král Bohu byl protivný, 2900 tu sě také sta div divný: kdyžto je u pec vsadichu, všecky diery zahradichu, a pec bieše neumalena, s štyřmi dny tři noci pálena pravým súšem dle horkosti, tehda jim Buoh z svéj milosti seslal ot nebes anděla, jehož moc inhed z dospěla 2910 u téj peci vrch prorazi a z niej sě plamen vyrazi čtyřidcát loket nade všě lidi i zežže v litnéj neklidi ty všecky, ješto tu biechu. 2915 Takéž koli tuto v spěchu 2905 134

Strana 135
pomsti svatéj Kateřiny pro jejie pokorné činy nad nevěřúcím pohanstvem. Ciesařová se vším panstvem 2920 bieše ostala na hradě; s Porfyrem v tajnéj radě sedieše naplákajíci, dávno velmi čakajíci božie pomsty divnéj rány. 2925 A když hrom již ty pohany pobi i smrtí postiže, tak sě králová preč vzdviže doluov udatně k ciesaři, řkúc mu: O lítý ohaři, 2930 ne mój muži, ale črte, převzteklý pekelný chrte, všech hněvuov plamenná záři! I co chceš, hubená tváři, bojovati řečí mnohú 2935 protiv mohúciemu Bohu? Rozmysl sč, u vieře chudý, miň své zlosti i své bludy, znamenaj ale jedinkú to po nynějšiem účinku, 2940 kak jest mocný Buoh křesťanský, 135

Strana 136
kak královný i kak panský, když pomoci ráčí komu, jenž jedním lučením z hromu dnes tolik tisícuov tvého 2945 lidu zabil z hněvu svého. To uslyšav ciesař ot nie křiče velmi neochotně, hněvně naduv sě v hromadu, jektaje pro litnú vadu, 2950 roztínaje zuby slova a řka: O co ty, králová, mluvíš? Náhle miň ty řeči, doňadž nám to bude v děči, a nesmúcej našich pánuov! 2955 Zda tě jest někto z křesťanuov chytroštěmi mistrovskými odvedl nebo čáry svými obrátil snad na jiný stav? Náhle toho sě ty ostav 2960 a jměj v svéj řeči smieru, neb toť beru na mú vieru dnes i přisahaji na tom mému bohu, jménem Batom, i všěm mým bohóm velikým: 2965 nenavrátíš-li všelikým 136

Strana 137
sě úmyslem k svému stavu, žeť já tobě dnes tvú hlavu káži s tvého vazu stieti a tvé maso zřežúc vzieti 2970 i rozmetati, v tom mi věři, ptactvu i rozličnéj zvěři, ať tě tvá chytrost opraví! Králová vece: unaví- li mě tvá zlost, to nic nenie. 2975 Neb má vuole i mé chtěnie jest, pro věčný Buoh umřieti! Ciesař káza inhed jieti ji i vyvésti před město svým slúhám, a ješče přes to 2980 káza ten ciesař nebožný, aby železnými rožni jejie prsi prodesili a za ty ji pověsili. A když ji slúhy z téj ponuky 2985 vediechu na tyto muky pro jejie čistú nevinu, tehdy na svatú Kateřinu králová vezřevši vece: Již ke mně spěje má pece, 2990 milá panno Kateřina! 137

Strana 138
Popros za mě Hospodina, jehož dle svatého jmena jsem já, ciesařova žena, tuto svádnú při vzpodjala 2995 a to u mé srdce vzala, ež chci míle i pokorně dnes přijieti smrt úporně pro milost vrchnieho Occe. Svatá Kateřina krotcě 3000 vece: O králová slavná, Bohu libá, ovšem správná! Neroď nic stýskati sobě, neb to já zvěstuji tobě, žeť dnes bude dáno pro to 3005 za minúcie panstvie toto neminúcie kralovánie tu, kdež věčné radovánie jest, ješto nikdy netúžie; a za smrtelného muže 3010 neumierajícieho krále zíščeš, Jezu Krista v chvále. O to sě ty slúhy shledú a tu královú vyvedú před město na tu popravu. 3015 Podlé svého zlého nravu obnaživše ji i szuchu 138

Strana 139
a jejé prsi pronznuchu od kostí ostrými kostny, jakž byl kázal ciesař zlostný, 3020 i vzvěsichu na dva krsy. Tu pak ty královéj prsi jakž nuzně z těla vydřechu, tak jiej potom hlavu stěchu mečem, a jejie dušice pro muku téj děvice i skrze ty ščastné muky k Bohu v nebeské proluky jako andělíček brče. 3025 A jakž brzo nocí mrče, 3030 tak Porfyrus v tu dobu některé křesťany s sobú pojem i jide za celo: složiv to chvalné tělo přiklek, šlechetnými mastmi, 3035 ješto dalekými vlastmi biechu v dary mu poslány, jejie těla všecky rány zmazav, doby z země rova, v němž tu královú schova. 139

Strana 140
304° Pak netáhnú zítra vstáti, až ten ciesař je sě ptáti, kto to byl, jenž to osnoval, že tu královú pochoval. I poče páchati divy, 3045 nechtě hněvy, by kto živý před ním ostal pro ty skutky. A když Porfyr ty zámutky uzře, ež tak prchá z toho a jiným lidem tak mnoho 3050 činí núze z zlosti katnie, rúče vstav jide udatně smyslem před obličej jeho, pro Bóh sě převáživ všeho, mužným srdcem předeň kroči 3055 a vezřev mu mezi oči vecě: Ó zlý, ne zchlúbený ciesaři, ale hubený člověče, všeho činu kterú těmto ludem vinu 3060 dáváš, ež je mučíš hlavně? Zda sě stalo v tom nesprávně, ež jest buožé mučenice, Ježúšova obětnice dóstojná, v zemi schována? 3065 Která-li tobě múdrost dána, 140

Strana 141
ež také bezprávie skládáš? Když srdcem tak pilně žádáš, chtě toho jistě vzvěděti, tehdať já chci pověděti, 3070 nebud tebe po tom túha: jáť sem, Jezu Kristuov slúha, pochoval, to věz, královú, ješto pro tvú ducholovú zlost z tohoto světa sešla, 3075 jejiež dušice jest vzešla před Buoh z mučenie čistého, v něhož já, Buoha jistého, věři i sem sobě vzvolil, bych proň také svú krev prolil. 3080 A když ciesař to uslyše, dlúho zamlčav zdviže sě, sede a opustiv rúče, což koli jsú při tom hluce, vznesa hlavu vzhuoru křiče, 3085 jako tur divoký řiče hněvně z divokého hlasu, až se všickerni užasú l'udé, což jich při něm bieše, a řka: O nesnadný hřieše, 3090 ež všech hubených hubenstvie, 141

Strana 142
všech neščastných nezboženstvie, všech smutných truchlost veliká, všech žalostných moc všeliká u mém srdci sě stavila! 3095 K čemu mě jest připravila tato mladičká děvečka, ženskéj přírody oblečka, jejiež srdce jest plnečko múdrosti, jakž nám to všecko, 3100 co sě jest najlepšie psalo, mému ciesařství slušalo a mně bylo najmilejie, to sě skrze řeči jejie od nás nenie odchýlilo 3105 a náši věc tak zmýlilo, jakž neviem, co zdieti sobě. Sklesna svoji ruce obě, vstav i jide v jedno tajno, ješto jiným bieše hajno - 3110 neb on tu sedáše v radě s svými zemany v hromadě- i káza všěm svým vítězóm, pánóm, kniežatóm, rytieřóm, s sebú na tu radu jíti 3115 a řka: Již tiem nechci dlíti! 142

Strana 143
Proši vás, raďte mi k tomu, kak mi učiniti tomu, by s Porfyrus navrátil a svého bludu ukrátil, 3120 v němž jeho srdce oblito. Tehdy všickni rytieři tito řečechu: Zle, ciesaři, súdíš, ty brž sám u vieře blúdíš, svú věc nepodobně stavě. 3125 Ale onť jest tobě pravě ve všem mluvil pravdu pravú, i jest již pravého stavu došel, složiv bludné dielo. A my všichni podlé něho 3130 chomy přerádi ostati a dnes své životy dáti ve jmě Krista pro tu žádost, by nám dal nebeskú radost. Tehdy Maxencius řeč tuto 3135 slyšav ot nich, tepruv kruto sobě tu učini. V ten čas tak neznámý, přehrozný hlas pusti z hrdelného třeva, jako lev divoký řeva, 3140 mumle jako medvěd v sobě 143

Strana 144
by lít, v žalostnéj úsuobě nevěda, kam oči vznésti. I káza před město vésti ten panský zbuor nemalečký, 3145 Porfyra i tyto všecky rytieře věrnéj postavy, aby jim všem setnúc hlavy, pak jich těla bez odvlaky vezmúc, metali u mláky 3150 ruozno psóm, aby je snědli. Tehdy katové, dřiev než sedli, až své brani s sebú vzemše vedú Porfyra pojemše se všiem rytieřstvem ven z města, 3155 kdež jich dělánie nepřesta. Z nožnic své meče vyněchu a jim všěm jich hlavy stěchu i jich těla rozmetachu, jakž byl ciesař kázal v strachu. 3160 Takž si jistí učenníci biechu boží mučenníci, vzemše smrt pro Krista směle a jich pak dušice cele jidú všecky bez pakosti 3165 před Bóh do věčnéj radosti. 144

Strana 145
Ciesařě vzpodjechu túhy. Na zajtřie zsadi své sluhy, kdež ten súd konati chtieše. Ješče právě syt nebieše 3170 krve mučenníkuov z jich masa. Svú zlobivú vóli pasa káza svatú Kateřinu před sě vésti v tu hodinu i vece k niej: Nuže krásná 3175 panno, múdrá i věhlasná, líčkem ktvúcie jako ruožě! Jinak již býti nemóže to všecko, co sě jest stalo škody, mnoho nebo málo, 3180 mně s právem od tebe včile až do té nynějšie chvíle, ež zpušče mnohá dědina: kakž jest kolvěk tvá vina, všakť chci všecko odpustiti, 3185 chceš-li ještě opustiti svú chytrú řeč i odpěru a přijieti naši vieru. Chci tě za svú najmilejší pojieti i najurozenější 3190 mého ciesařovstvie psáti, když sě to nemohlo státi, 145

Strana 146
by pojala mého syna; ale chci, to všecko mina, tě za tiesařovú jmieti, 3195 a což jedno budeš chtieti i cožť mysl požádá koli, to vše bude po tvéj vuoli. Pakli toho zdieti nechceš, zda kterému roku vzechceš, 3200 tohoť nelze bude tobě. Vuol ze dvého jedno sobě: aneb mě za hospodáře jmieti a na nášě oltáře našim bohóm svú obět nes, 3205 neb to vuol, žeť tobě dnes stane hubená odplata, ež tvá hlava bude stata od tvéj šíje mečem v divě u rozhranie žalostivě 3210 na odivu dle neklidu všemu pohanskému lidu. Svatá Kateřina krotce, pomniec na vrchnieho Otce, vece: Nenie to bolestné 3215 ani hubené ni lestné ni co podobné k žalosti, 146

Strana 147
komuž z malitkéj malosti dostane sě věc veliká. Nerovná miera všeliká. 3220 Kto by múdrý byl to hadě, komuž po slunečném západě vzejde v svéj drahéj blesknosti slunce nebeskéj světlosti, i dá sě mu věčně žíti? 3225 Nenie žalostné tam jíti, kdež za smrt věčný život vrátie, smutek v uodtuchu obrátie a túžebnost v utěšenie, tu, kdež nedostatkuov nenie, 3230 miesto pláče hlasy hladie a za tuto žalost dadie plnú radost, věčné bydlo. Ale když tobě ostydlo vše dobré, a již nemohu 3235 tebe obrátiti k Bohu ni co k tvéj vuoli řéci, dále tiem nechci odvléci. Nicť tvých rokuov nehledaji ani odvlaky žádaji, 3240 vědě, žes sě v zlobi zmyslil. Konaj tak, jakožs zamyslil, jmáš mě ke všemu hotovu! 147

Strana 148
Co mi pro svú ducholovú zlost móžeš, to učiň núze! 3245 Tepruv opět Maxenc v túze zařil tak násilně z hlucha jako ze vsteklého ducha. Vztek jazykem i vzmlámola, hněvivým hlasem zavola 3250 množstvie i káza ji jieti a vyvedúc hlavu stieti. Když ji před město vediechu, žalostně na ni hlediechu lidé, ješto jdiechu za ní. 3255 Nejednu pohanskú paní bieše viděti slziece, na jejie postavu zřiece i na tu rozkošnú krásu, želejíci toho času, 3260 ež jest takéj dievcě krásnéj, urozenéj i věhlasnéj, neduostojnú smrtí sníti. I dachu svéj řeči vzníti, hlučně k sluchu ji hladiece, 3265 na to všickni jiej radiece, by sě vždy tomu odjala a tak hanebně nedala 148

Strana 149
zahubiti svéj mladosti, by brž po ciesarskéj žádosti 3270 mocnú císařovú byla a téj těžkéj smrti zbyla. Zatiem biechu na prostraně. Svatá Kateřina na ně ozřevši sě i vece k nim: 3275 O nemúdří ludé, i čím sě smútíte, hlediec na mě, sobě stýskajíce za mě? Mužé i vy ženy, svého plačte, i smutka prázdného 3280 nechajte ni mne v čem pyčte ani dle méj smrti křičte, pro niž já mám snadnú škodu. Ale jmají-li kto úrodu dobrú neb milosrdenstvie 3285 které pro mé podobenstvie, želejíc mne i méj strasti, těch jáz brž všech proši zvlasti, aby smutka nechovali a méj sě cti radovali 3290 všichni, již mne stojie podlé. A já vám povědě: toho dle mé srdce tu prosbu vznotí, 149

Strana 150
neb vidíta moji oči Jezu Krista laskavého, 3295 jenž jest radost srdce mého, jehož moc všemu odolá, an mě míle k sobě vuolá. A ten jest méj moci čilost, ten jest má rozkošná milost, 3300 ten muoj král i ciesař mocný, ten méj duši jest pomocný, ten mój milý chot věhlasný, ten mój drahý ženich krásný, k němuž má všě mysl jest vzata: 3305 nebo on plná odplata i mocná obrada svatých, v čisté vieře z světa vzatých. To domluvivši k téj síle, stínače poprosi míle, 3310 by sě vzdržal malú chvíli, až by svú potřebnú píli i modlitvu k Bohu zděla, jakž by mohla neb uměla. Toho jiej povoli mučec, 3315 k jejie smrti neby nučec, ale přijem k sobě meče vece: Neměj ijednéj péče, 150

Strana 151
panno krásná i dóstojná! Tehdy tu ta chvalná i hojná 3320 bojovnice Ježúšova, vzdechši z srdečného slova, ze všiej síly tož odlekši, na svú kolenú poklekši i spě svoji ruce krásnie, 3325 vznesši svoji oči jasné i vezře na nebe jima řkúc: O Jezu Kriste! Ty má radost jsi i cná prospěcha, všech v tě věřících útěcha 3330 i všech svatých děvic chvála! S tebú vzata věc nemalá. Mój cný choti kratochvilný, všemohúcí Bože silný, jáz děkuji tvéj milosti, 3335 žes mě podlé duostojnosti ráčil dáti k tovařiši mezi tvú děvičí říši i připomanúti známě. Ó laskavý, vezři na mě 334° a smiluj sě dnes nade mnú, učiň v tom svú milost se mnú, za něž k tobě oči vznoši. 151

Strana 152
Milostivý Bože, proši tebe, naplň mé žádanie: 3345 kteříž mužé nebo panie ke cti i chvále tvému jménu, ješto křesťanského kmenu jsú a nestojie u bludu, kterú čest činiti budú, 3350 mě v čem nazývajíce, mé muky vzpomínajíce, požádají tvéj pomoci: v kteréj kolvěk nemoci budú aneb v kterých škodách, 3355 na suše nebo na vodách, u vězení leč u súda, nebo z nemocného truda, v smutsě, v násilnéj porobě, u přelsti nebo v chudobě 3360 ke mně zavolá jich píle, rač je, Hospodine, číle uslyšeti a jim dáti to vše, což budú žádati. Ješče tebe proši z toho: 3365 Kdež mé muky budú u koho psány v domu neb na listě, nebo které knihy jistě o nich budú učiněny, 152

Strana 153
rač jim dáti jich odměny, 3370 Bože, aby sě v tom domu z náhléj smrti i ot hromu ijednéj škody nestalo, než sě vždy vše dobré dálo a nic zlého neškodilo, 3375 ni sě v něm kdy urodilo dietě čím kak potvořené, ale v dobrotě szořené jsa, vznikl v člověka sličného, jenž by podlé činu cného 3380 byl ve všecko dobré sbožen. A pakli kto bude složen smrtí, ež na nen svět mosí a méj pomoci poprosí, 3385 jsa pravéj viery v svém slušě, daj mi, Buože, by ta duše diáblu nebyla poddána, ale při tobě vzschována. Hospodine, již mú prosbu vzdavši a svú válku dokonavši, 3390 slzami oči vzmrákajíci kleči, pro tě čakajíci smrti od meče břidkého, jímšto z úmysla stydkého tento masař jedva vládne, 153

Strana 154
3395 jenž dnes na mú šíji spadne, neb od něho mám umřieci. Milý Buože, rač přijieti dušičku mú milostivě a dovésti radostivě 3400 skrze ruce tvých anjeluov i tvých svatých archanjeluov k témuž sedění u pokoj, kdež všech svatých děvic okoj jest i radovánie věčné! 3415 3405 A jakž ona téjto pěčnie prosbě učini skonánie, tak inhed bez pomeškánie nad ní hlas ot nebe snide, jenšto přerozkošně vnide 3410 v jejie sluch i v jejie uši a jiej takto řka odtuši: Dávnos ždala, má věhlasná! Poď sem ke mně, v cnosti krásná, má milá choti žádúcie v tuto rozkoš! Tobě ždúce jsú při mně bydla szořena, rajská vrata otvořena. Tebe přiebytek v ústavném pokoji i blahoslavném 154

Strana 155
3420 hotově čeká i miesto, má milá drahá nevěsto! K němuž u brzkosti pojdi, nebeskéj radosti dojdi, nic sobě netesknúc, žádná! 3425 Cožs požádala, má ladná, to jsi všecko obdržala; všěm, od nichž sě tobě chvála bude dieti, z učiněnie vzpomanúc tvé mučenie, 343° slibuji hotovie u moci ze všiej jich núze vzpomoci. A když tento hlas jie dodě, tato slova dopovědě, inhed ta svatá děvice, 3435 vzezřevši na kata z nice, svých stvúcích vlasóv dosáhši, svú bělúcí šíji ztáhši vece: Ova, toť odolá má pře! Již mě k sobě volá 3440 muoj král, jenž všě krále plení. A ty činiti neleni, konaj, v něžtos sě uvázal, jakžto-tě tvój ciesař kázal. 155

Strana 156
Tehdy on svój meč vytáhna, 3445 nad hlavu jím prudsě sáhna i stě jejie hlavu čistu. Kdež sě tú novinú jistú dasta dva divy viděti a ta v duostojnéj paměti 3450 slušie jmieti vždy v zápětí: Ež z téj hlavy po tom stětí i z jejie šíje z milúcie miesto krvi mléko bělúcie ščedře tečieše potokem 3455 na zemi před mnohým okem. A to Buoh učinil proto, ež drahúcie mléko toto znamenávalo jistotú jejé velikú čistotu 3460 i jejé panenstvo čisté. Druhý div sě sta zajisté, ež anděli přiletěchu a to vzácné tělo vzechu i nesú je v dóstojnosti 3465 u povětrnéj vysokosti na tu horu, na Sinai, zpievajíce: Adonai! Svatý! Tuž ji pochovachu, 156

Strana 157
a její duši poslachu 3470 do nebes u věčnúcí čest. A ta huora svú dálí jest odtad, kdež ta panna, svatá Kateřina, byla sťata, dvúdcát dní neb málem dále, 3475 na niežto skována v chvále ona od anjelskú rukú. V němž miestě boží ponukú u jejie hrobu nemálo divných divuov sě již stalo 3480 i dnešní den vždy sě dějí; neb ktož, majíc v niej náději, putují k jejé milosti, ti všiej nemoci i truchlosti zde i na onom světě zbudú. 3485 Ješče poviem, ne obludú, kak tu Buoh jest všemohúcí zjevil jeden div divúcí: že z jejie svatého hrobu plove olej v každú dobu 3490 bez obleka vždy ústavně; a ješče kam koli slavně z jejie těla svaté kosti budú přineseny v cnosti, 157

Strana 158
ne omylně, ale cele, 3495 z těch sě v zřejmosti dospěle i dnes potí olej svatý, od něhožto mnohý jatý člověk bolestnú chromotú na údiech svého životu 3500 zdráv i vesel sě pokáže, kdež tiem olejem pomaže. Takž jest svatá Kateřina, předrahá dci mateřina, bojovavši i skončala 3505 a svú smrt pomnieti dala na jiposlední čásek ten, pátý nade dvěma dsát den prosince toho měsiece. A ješče řku pravdu viece, 3510 že nechybila za vlásek v tom: téhož dne i v týž čásek vzdala duši k Hospodinu u pátek v šestú hodinu, jako Kristus, náš spasitel, 3515 našich duší uzdravitel, šel i dal sě k mukám za ny. Jemuž králi nade všě pány buď ve cti sláva nemalá i na věky věkóm chvála! 158

Strana 159

Strana 160

Strana 161
POZNÁMKY Z rukopisu, chovaného nyní v knihovně Zemského ar- chivu v Brně pod číslem 555, vydal kritický text legendy Fr. Spina, Die altčechische Katharinenlegende der Stock- holm-Brünner Handschrift. Prag, 1913, Taussig & Taus- sig. Náš text se zakládá na novém srovnání vydání Spi- nova s rukopisem. Rozdíly jsou celkem nepatrné. Spina ve svém jinak spolehlivém vydání nepřihlížel dost k chy- bám, které písař sám opravil, a přijímá do textu vždy (vyjma v. 2118) už čtení opravené. Chybně čte přietelé 380, Tiesař 1407, jsúci 2672 a Pročež 2725. V kritickém aparátu jsou nesprávné jeho údaje o rukopisném čtení ve v. 339, 1121, 1249, 1431, 1664, 1687, 1746, 1761 (v rukopise jsou značky přemístění u slov snadno a snáze), 1827, 2321, 2376, 2678, 2854, 2975, 2998, 3114; poznám- ka při v. 3324 patří k v. 3325. Při úpravě textu jsme se nesnažili restituovati osmislabičný verš přidáváním nebo ubíráním slabik, jako to činil Spina. Všecky případy, v nichž se náš text liší od rukopisného, jsou uvedeny v ná- sledujících poznámkách; nezaznamenáváme tam jen pří- pady, kde písař za ř napsal r (dvacetkrát ve jméně Ka- teřina a dále ve v. 841, 915, 1465, 1619, 3435) nebo z (v. 1118, 1208, 1585), a s, jež přidáváme ve spojeních jako s sobú, s svými, je-li v rukopise jediné s. Původní spřež- kový pravopis rukopisu přepisujeme ovšem dnešním pra- vopisem diakritickým; v případech, kde je možna různá interpretace, volíme vždy přepis nejsrozumitelnější a nej- bližší dnešním zvyklostem (to platí hlavně o sykavkách). Snažíme se reprodukovati věrně hláskový stav, jak se je- ví v rukopise, ponecháváme tedy i dialektické c (za t) a naopak (t za c); odchylujeme se jen v několika případech 161

Strana 162
- jež jsou uvedeny v poznámkách - abychom zabránili mylnému chápání textu. Seznam prací, zabývajících se legendou (hlavně po strán- ce jazykové), podává Spina v úvodě svého vydání; J. Jakubec, Dějiny literatury české, 2. vyd., I, 164-5; srv. také vydání Spolku českých bibliofilů, Praha 1941, str. 170-1 (zde také na str. 143-169 podrobný rozbor legen- dy). 32 jemnéj/gemenney - 58 chcziecz - 62 Kostis - 67 z chybí - 72 Kostis - 77 hradu - 78 Kak/akak - 79 mudrzeisiemy - 82 Costis - 90 Costis - 104 dosyeti - 117 starsiech - 125 cnéj/czerney - 130 zuočě/wnotie - 132 ženú/czemu - 157 dczer - 168 veš svět/weswiet - 213 z chybí - 236 a chybí - 244 chcziecz - 261 chystaj/chistagi — 271 nechtie/Nechie - 280 Nechci/Nech - 287 wzrostily - 299 bez děky/beze wsech dieky - 320 vz/wiez - 321 užasši/vzawsi - 326 vši- ckni/wsiczky - 330 nelechke - 338 vzešla/wznesla - 365 Tomu wy a rzkucz - 371 Chtielatbich sie k wam newynula - 410 doustoyny - 423 s ní/s nym - 424 i chybí - 426 z jitra/zytra - 455 poskwrvenye - 508 diece/zrzyecze - 531 vst porzad czoz yvprzieti - 535 nezěv- no/nezywno - 541 Neslichaly - 549 byla chybí - 550 vřela/vzrzela - 556 viděti/wiedieti - 586 drobrotywieysie - 607 otpovědě/otpo- wie - 610 viděti/wiedieti - 620 než chybí - 636 býti/bich - 640 kra- lownye - 648 cného/laskaweho - 664 yasne - 674 zpodjidú/zpod- gidechu - 677 tu/Cu - 689 slzlywie - 690 živě/zywey - 693 milého/ myleo - 702 pak/pak biese - 713 swetla - 746 dietietym switiegem - 774 douostoyna - 777 já/on - 778 vši/wsie - 796 bohatieysi - 818 chce-l/Chtiel - 825 dielom - 826 bi/bich - 845 trží/trzye - 858 Vstavši/wstwaysi - 859 spala/biese spala - 861 viděla wiediela — 866 brzho wnydu - 914 wstupenye - 948 upokojili/vpokoly - 960 slúhu/sluzbu - 966-7 Pannye byti wyehlasne Zdasye sie giey bez omyla - 978 yothanty y rubenowe - 979 v/u - 981 topas/torpass — 995 světlém/syetlem - 997 z chybí - 1012 stydlewey - 1039 tváři/ krassy twarzy - 1055 wzwdwyze - 1060 nezlysona - 1063 zatye gedno prenye - 1078 z ctnéj/zczteny - 1089 bich zrzyedla - 1094 proczyuty - 1103 modlbú/modlu - 1108 krzenstanske - 1114 swe- mohuczym - 1164 Vstawiczenss - 1166 juž jmaje/gymz gmate — 1176 zalostne - 1206 svému/wsemu - 1230 mimoňž/mymoenz - 1241 K/w - 1249 za vše z pův. na vše - 1279 ho/to - 1282 kto/to - 1288 věři/wyerzyu z pův. wyerzym - 1302 v/u; lyut - 1308 wikrzie- syw - 1329 smrtedelen - 1335 však/wskak - 1350 býti chybi - 1351 panuje panna ye - 1368 cíl/czel - 1375 zčistil/ztystyl - 1381 již tě cele/gizt czele ye - 1393 nemnyegiese - 1409 nesnadsiech - 1436 162

Strana 163
i chybí - 1453 u/w - 1472 je/sye - 1474 Čij/Czygy - 1480 potaza/ poczatka - 1485 s stolce/stolycze - 1491 krutno - 1503 nynie chybi - 1530 takey - 1541 jako třtina/yakutna - 1580 zemí/ssem zemy - 1583 jich/z jich - 1586 znyemyguczie - 1602 ygedney - 1612 rzye- de - 1623 Maxentius - 1641 čele/tiele - 1644 vzdieni/wzwiedyeny - 1648 stogiczie - 1667 z chybí - 1695 wzrosta - 1700 Rozczyuk - 1701 wbuzena - 1704 i/y wseczkerna - 1717 súzi/zuzy - 1729 chtě/ chcze - 1745 czistey - 1753 umenye - 1760 v/u - 1765 gmenu czti - 1783 otlucziczy - 1786 sě chybí - 1788 pomoc/pany - 1793 vlyz- nuczy - 1812 vše/wseho - 1823 věděti/wydieti - 1824 v čině/wuczy- nye - 1841 také/tak - 1863 radsy - 1870 bez niež ijednéj/wnyz muye w gedney - 1871 umně/bez toho - 1885 u/y - 1904 wuola- júce - 1914 vzkúřé/zkurze wzkurze - 1917 vspoře wporzye - 1920 ny/nygdy - 1927 svatý Duch/swateho ducha - 1934 welykey - 1945 milú/sylnu mylu - 1950 dostuoynosty - 1958 teyto - 1985 zde/kde — 1994 uvěří/wierzy - 2000 v vzácnéj/wsazney - 2007 Buoha - 2008 otňadž/onadz; tamez - 2044 střen/strczen - 2051 umně/vmne — 2066 zlo/zlu - 2067 vwieczney = u věčnéjm - 2078 ot/o - 2084 neb doyducze rozkossy wyeczncy - 2089 všie/wsie, čti v sě? - 2094 chtrczuow; zkazi/zatraty - 2104 ni chybí - 2118 řěči opravou z pův. wieczy - 2123 nawieczy - 2143 ohlecsye - 2156 chybí - 2161 v/u — 2162 proprotywyl - 2169 jež/gieyz - 2178 wyerziczyem to my zna- me - 2185 krzywey - 2190 tvój/swoy - 2195 zýváš/zynwas - 2214 wschechny - 2218 zváni/znamy - 2252 věřila/wezrzela - 2267 až/ Czoz - 2278 neposlala - 2308 i chybí - 2328 tey drahey - 2332 swa- tey - 2333 kterú/kteru gyz to; kleté - 2338 zahmawsye - 2347 du- ha/ducha - 2349 krví/s krwy - 2356 tak/ta - 2367 wzlastywe - 2374 blesknyesye - 2378 czrne y zelene - 2390 mimoňž Mymonez - 2394 slzy swu oczyczy yasnu - 2398 nerozpaczyg - 2411 muye - 2431 dovwnuaczt - 2439 jiej/gyel - 2448 - chodyety - 2487 zdálo/ zdala - 2489 Porfirus - 2496 otklada oklada - 2499 jedno gedno en - 2500 poddaty - 2542 zschwich - 2543 cných/czny - 2552 chczyccze - 2559 ande/onde - 2565 tak/take - 2573 i vstavi ji/ ywstwasy - 2583 mysl i/mysly - 2598 věděti/wydyety - 2622 wzhor- zyl - 2642-3 chybějí - 2644 Tu chybí - 2653 mnohey krasy - 2654 celejší/tyeleysy - 2655 časi/czasse - 2665 nesnadney - 2666 ladney - 2671 kteréj/ktey - 2692 hněvně/znyewnye - 2698 vol/wuol - 2725 Pročež/proč - 2741 řeči/rzecz - 2742 Mislecz gez giest - 2742 nayvslnyeysye - 2763 trzy oprav. na cztrzy - 2765 v něžť osovní/ w nycztasowny - 2779 sě/sye gym - 2818 uvrci/wrczy - 2863 at/aby - 2899 užéci/wzety - 2905 s chybí - 2938 ale/a - 2943 hromu/hrobu - 2945 lidu/lydy - 2948 naduv/zezdnuw - 2958 chytrostyem - 2963 toho/to - 2698 vazu/stawu - 2982 prodyessyly - 2999 úporně/por- nye - 3017 proznuchu - 3019 czyersarz - 3050 z chybí - 3064 dostuoyna - 3069 já/gie - 3072 to/to tuto - 3075 vzešla/wznesla - 3081 zdviže/zdywyze - 3097 truchlos - 3093 zalostyych - 3105 163

Strana 164
smylylo - 3119 vkatyl - 3134 Maxentius - 3140 mumle/mumle by lyt - 3141 by lít/srdczem - 3161 muczennyty - 3181 wnenyeysy naywynyeysy - 3220 hadě/hadagye - 3264 sluchu/sluku - 3291 to- ho/too (?) - 3307 z chybí - 3325 oči/rucze oczy - 3363 budú/bude - 3366 Psano - 3382 mosí/mussy - 3388 hospodynu - 3402 pokogy - 3412 Dawno sdala mu - 3435 wz nycze - 3439 má/gma; wuolá - 3449 ta/ta gescze - 3478 u/w - 3480 dějí/dyegye - 3507 dvěma dsát/ dwameztaty - 3516 sě/sy Vysvětlivky k textu V. 11 každý jako hory vozil = těžce snášel. V. 101-2 0 smysle bylém i nebylém čísle = o literním (do- slovném) i duchovním (alegorickém) smyslu; autor na- značuje tu dokonalost Kateřinina vzdělání. V. 220 by nic... = že na celém světě nic krásněji nesvítá (nezáří) ani neprokvétá. V. 515 jeho sě krási hvězdy divie: zcela podobně v pro- zaické legendě svatokateřinské, obsažené v Passionále, Výbor z literatury české I, 290 ř. 4: jehožto kráse slunce i měsiec se divie. V. 717 by podle světskéj ponuky =že podle lidské před- stavy nevídala. V. 739 ot pomyšlenie: nad pomyšlení. V. 939 vniče opět v oblečenie = opět se oblékla; v prvých dobách křesťanství omývalo se při křtu celé tělo. V. 966-989: Líčení skvělé síně je osnováno podle vzoru nebeského Jerusalema, jak jej popisuje Zjevení sv. Ja- na, XXI, 18-21, 23 (podle překladu J. L. Sýkorova): „Stavba hradby jeho byla z jaspisu, město pak samo by- lo čisté zlato, podobné čistému sklu. Základy hradby městské byly ozdobeny všelikým drahokamem; základ první byl z jaspisu, druhý ze safíru, třetí z chalcedonu, čtvrtý ze smaragdu, pátý ze sardonyxu, šestý ze sardisu, sedmý z chrysolitu, osmý z berylu, devátý z topasu, de- 164

Strana 165
sátý z chrysoprasu, jedenáctý z hyacintu, dvanáctý z ame- tystu. A dvanáct bran bylo dvanáct perel; jedna každá brána byla z jedné perly, a náměstí města bylo čisté zla- to jako průhledné sklo... A to město nepotřebuje slunce ani měsíce, aby mu svítily, neboť velebnost Boží je osví- tila a svící jeho jest Beránek.“ Toto líčení bylo ve středo- věku často napodobeno; náš autor byl k jeho použití při- veden patrně myšlenkou, že zasnoubení Kateřinino s Kristem bylo též předzvěstí její mučednické smrti. Srv. z prozaické legendy, Výbor I 291 ř. 29: máš pro tu vieru, jižtos přijala, mnoho strastí trpěti a za to nebeské otpla- ty korunu přijieti. V této souvislosti možno připomenou- ti i verše hymnu Urbs beata Hierusalem: virtute merito- rum Illuc introducitur Omnis, qui per Christi nomen Hio in mundo premitur (a pro své zásluhy je tam uveden kaž- dý, kdo trpí zde na světě pro jméno Kristovo). V. 1135, 1169 Rufan a Apolon: obě jména mají tu spíše povahu obecného označení pohanského boha (modly), podobně jako Batom ve v. 2963, než vlastního jména. Rufon vyskytuje se na příklad také v latinské legendě o sv. Markétě, jež byla v druhé polovině XIV. stol. zpra- cována v české básní. V. 1355 by ty se pokořil..., by tvá mysl... rozčítala = kdy- by ses pokořil a upustil od svého bludu, tvá nevěřící mysl by povážila. V. 1223-4: srovnej žalm 95, 5 „Jsouť všichni bohové po- hanů duchové zlí, avšak Hospodin je tvůrce nebes. V. 1347 filozof: Aristoteles. V. 1803 Sibyla, římská věštkyně, podle středověkého mí- nění předpověděla příchod Kristův, hlavně veršem „Fe- lix ille Deus, ligno qui pendet ab alto.“ Tento verš je ci- tován v latinském originále naší legendy, ale náš básník jej nahrazuje citátem z Apokalypsy. 165

Strana 166
V. 1802-12 srv. Zjevení sv. Jana XII, I „Žena oděná sluncem a měsíc pod nohama jejíma a na hlavě její ko- runa z dvanácti hvězd. V. 1911-14 rozvádějí žalm 143, 5 „Pane, skloň své nebe a sestup, dotkni se hor, by se kouřilo z nich." V. 1922-24 srovnej Izaiáš 64, 1 „O, bys protrhl nebe a sestoupil!" V. 1928-33 srovnej Izaiáš XI, 1 a VII, 14 „Prut vzejde z kořene Jeseova... Aj, panna počne a porodí syna, zván bude jménem Emmanuel.“ K v. 1934 srv. Izaiáš XI, 2 „a spočine na něm duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly. V. 1951-2 srovnej Lukáš I, 28 „Zdráva buď, milosti plná, Pán s tebou.“ V. 1987-95 srovnej Marek XVI, 15-6 „Jdouce do veške- rého světa, hlásejte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a pokřtěn bude, spasen bude; kdo však neuvěří, bude zavržen.“ K výrazu uzdraven bude srv. zdráv bude v evangeliářích vídeňském a Seitenstettenském. V. 2061 je doslovně přejat z předlohy; srv. však také I Kor. 8, 6 a interpolované Sanctus, zpívané v Čechách od poloviny XIII. století i v době Arnoštově (Analecta hymnica 47 č. 291): Sanctus, ex quo omnia, Sanctus, per quem omnia, Sanctus, in quo omnia. V. 2093-4 srovnej I Kor. 1, 19 „Zkazím moudrost mudr- ců a zavrhnu opatrnost opatrných.“ Verše 2100-12 jsou překlad žalmu 113/b, 5-8: „Usta ma- jí a nemohou mluvit; oči mají a nemohou vidět. Uši ma- jí a nemohou slyšet; nos mají, ale nemohou čichat. Ru- ce mají a nemohou hmatat; nohy mají a nemohou cho- dit; nemohou křičeti svým hrdlem. Podobni budou jim, kteří je dělají a všichni, kteří doufají v ně. V. 2175-6 srovnej prozaickou legendu, Výbor I 295 ř. 166

Strana 167
34: ale tato panna, z niežto duch boží mluví. V. 2301-80: Básník uvádí barvy tváře a vlasů Kateřini- ných i ran, způsobených jí bičováním, a vysvětluje je po způsobu, oblíbeném v staročeské a pozdější středověké německé milostné lyrice jako znaky vlastností její lásky ke Kristu. Paralely k těmto veršům shledal z německých básní J. Pelikán v Listech filologických 18, 1891, 66-73. Z českých skladeb nutno připomenouti báseň Barvy vše- cky (Staročeská lyrika) 63-4 a Tkadlečka (kap. XIV, str. 152-3). V této milostné symbolice znamenala zelená bar- va počátek lásky, modrá věrnost a vytrvalost, černá smu- tek, bílá naději, červená žár lásky a žlutá dosažení všech tužeb, ukojení lásky. Básník legendy vykládá poněkud odchylně černou jako znak bolesti a snad také zelenou, možno-li považovati v. 2312 zelenásta pravým studem za naznačení jejího významu. Myšlenka, použíti tohoto světského motivu v náboženské skladbě a dáti mu du- chovní význam, není tak nepřirozená, jak se zdá na př. Jakubcovi. Také v latinském pojednání o přípravě ke zpovědi, zapsaném v rukopise kapitulní knihovny v Olo- mouci č. 157/list 221-231), je použito stejného motivu; autor tu srovnává lidi, chystající se ke zpovědi, s těmi, kdož se připravují k hostině, a vysvětluje rozmanité bar- vy jejich oděvu; odlišuje při tom pečlivě duchovní vý- znam barvy od světského, světský pak uvádí nepochyb- ně podle připomenuté písně Barvy všecky. Z tohoto vý- kladu možno tu připomenouti poznámku o barvě kro- penaté, znamenající plnost ctnosti (srv. k tomu J. Vili- kovský, Latinská poesie žákovská v Čechách, Bratislava 1932, 122-24). Srovnej také povídku o Štilfrídovi. V. 3327-30 srovnej prozaickou legendu v Passionále, Vý- bor I 299 ř. 22: O jediná naděje všech věřících, spasiteli, Ó kráso i chválo všech dóstojných děvic, milý Jesu Kriste! 167

Strana 168
SLOVNÍČEK podává vysvětlení nejdůležitějších významově nebo tva- rově nezvyklých slov obsažených v legendě. Předpoklá- dá ovšem znalost hlavních hláskových rozdílů mezi sta- rou a novou češtinou (ó, uo = ú; ú = ou; ie =í; aj = ej). Při slovesech neuvádějí se tvary 1. osoby přítomného ča- su, lišící se od dnešních jen koncovkou -i (dávaji, kleči, měři), ani běžné tvary minulých časů, o něž byla stará čeština bohatší proti nové, totiž imperfekta a aoristu, jež se v legendě vyskytují téměř výlučně jen v 3. osobě sin- guláru, plurálu a duálu (k výjimkám patří potkach = po- tkal jsem, vidieste = viděli jste). Imperfektum má kon- covky -še v 3. osobě singuláru, -sta v duálu a -chu v plu- rálu; před koncovkou má vždy dlouhou samohlásku (-á-, -é-, -ie-). Aorist má v 3. osobě singuláru tvar bez kon- covky, totožný s infinitivním kmenem, v duále a plurále koncovky -sta, -chu s krátkou předcházející samohlás- kou. V legendě se vyskytuje i několik dokladů tak zva- ného aoristu silného, jež se tvarem shodují s formami presentními: vede, nese, vedú, nesú = vedl, nesl, vedli, nesli. a, ale aby, abys ač, jestliže adamant, diamant ale, aspoň amantysk, ametyst asa, aspoň batoh, důtky batožný, od batohu (= důtek) pocházející bělúcí, běloučký, čistě bílý bezděky, proti své vůli bezprávie, křivda, nepravost biechu, byli, -y, -a biesta, byly (duál) bieše, byl, -a, -o bláha, blaženost blahaji, jsem blažena, blahoře- čím bledete, bledli, inf. blésti, tlachati bleskt, bleskot, lesk bliz, blízko bójce, bojovník bojieše se, bála se boli, mám bolest, trpím božec, bůžek, modla bra, brachu se, bral, brali se, u- bírali se 168

Strana 169
brada, ostré konce hřebů braň, zbraň brče, vzlétla brh, chýše, doupě břidký, ostrý; prudký; odporný, ohavný, hnusný brž, spíše, raději by, bychu, byl, byli by, bys, abys, kdybys; aby, kdy- by; zda by; že; byste, abyste bych, byla jsem bydlo, příbytek, obydlí, stav, ži- vot byryl, beryl bysta, aby byt, podstata, obydli był, podstata bytedlně, podstatně, trvale, sku- tečně cele, za celo, zcela, jistě, zajisté, opravdu cný, ctný což, ačkoli časný, vhodný, včasný časovati, udávati, měřiti čas čemu, proč čij, či jest éila,chvile,cas;véile,nyni,hried čin, způsob; z čina, náležitě; v činč, způsobně, řádně číře, čírost, pouhost číslo, číslo; čtení, písmo, učení, smysl čísti, shledávati, považovati za nčco čtice, úzkost, zármutek da, dasta, dachu, dal, dali dadie, dají danné, oddanč dci, dcera, dcero děč, v děči, zdvořile,uctivě, vděk vhod dědina, dědictví, země dědinný, samostatný, svůj vlast- ní; jsú z dědinna, existují od- vozené 169 déjése se, dél(o) se; dél se, podél se deščka, destička, tabulka děvičí, dívčí, panenský déviti, divku za matku zvoliu diece, dietce, ditko diechu, děli, říkali divoký, divný dle, pro dliti, odkládati dno, podlaha doba, v době, za jeho života; slušně, vhodně; v smyslnéj do- bě, se slušností smyslu dobrý, urozený dobyti, pripraviti, opatfiti dodé, dodèl, domluvil dokonánie,dokonalost,zdokona- lení, konec dokonati, dokonalym učiniti, splniti dolíciti, dokázati dońadź, doniż, dońuż, dokud dosieci, doseZe, dosáhnouti, dc- sáhl dospéle, z dospěla, dokenale, ú- plně, zcela dostáti, byti s to dovésti, dokázati dozdati, dockati dräZe, drahost, nadhcra, veleb- nost, slavnostnost dfeZeti, chvéti se, tfásti se dřízka, tříska druzie, druhá (dvě kola) divi, dveře dsát, desítka dsi, dcera, dcero dá, jdou duha, modřina ducholový, lstný, klamný, ne- spravedlivý duchovenstvie, nábožnost, nábo- ženství dvémanddct, dvanacti dvidcat, dvaceti 

Strana 170
e£, ežť, že, žeť haditi, by byl hadé, zavrhoval by hajný, zakázaný hlásiti, hlas zpüsobovati, vyvo- zovati, zpívati hlavně, až na smrt, vražedně hlezi, hledím hluchý, z hlucha, nesrozumitel- ně hluk, zástup, množství, dav hojiti, hojniti, mnoziti kospoda, pan hospodář, pán, manžel Hřiecha, v Hřicše, Řecko hromazditi, hromaditi, sbirati, shromäzdeti hróza (instr. krozu, hrozí), hrů- za, hrozba hruviti se, osopovatise,sápati se hruvý, hrubý hubenstvie, ubohost, bída hubený, bídný, ubohý hüsté, hustota hyn, tamto chcte, chcete chlust, chlustie, strážný, sluha chülost, choulostivost, ostych chyterný, chytrný, chytrý, učený, obmyslný ijeden, nikdo, žádný inhed, hned ižádný, ižádůcí, žádný jak, jakž, že japati, pozorovati, hledati jatka, chýše, chaloupka, chatka Jáz, já je, jechu se, jal, jali se Jedinké, jen jedno, jenom, jen jedi, jeli jemný, příjemný Ješto, již, kteří jezd, jizda, bèh jt, jich (dvou) jide, jidesta, jidú, šel, šli jmé, jméno; osoba jmieti, miti; jméjése, jméjéchu, měl, měli Jochant, hyacint kak, jak, nějak; ačkoli, jakkoli kaký, nějaký; jaký kakž, kakž kolivěk, ačkoli kalcidon, chalcedon Kaldei, Chaldeové katní, katovský kázanie, rozkaz, přikázání kázati, rozkázati, prikázati kazovati, pfikazovati ké, jaké klatva, kletba kmen, důvod; učení, víra kojiti, utěšovati koli, kdysi, někdy kosten, končitá zbraň kot, vrh, kácení, valení kráše, krásněji; krašší, krásněj- ší křídlo, rukáv kfivÿ, nespravedlivý, nepravý, nepravdivý kromě, leda, jenom krópka, krůpěj krs, podstavec krstiti, kititi kryzolit, chryzolith kte, kto, ktož, kdo, kdož ktviese, ktviechu, kvetla; ktvúcí, kvetoucí lada, dívka, panna lap, hlupec léce, létá les, dřevo letný, milý, krásný -li, -/, neb, nebo licci, líčka lichý, nespravedlivý, zlý, prázd- ný lise, prosta Litev, Litvanu litný, krutý, hrozný, divoký lom, ráz, praskot loza, bludná loza, modla 170 

Strana 171
[skne, lsknüci, leskne, lesknoucí se lucenie, hod, hozeni luciti, mr&titi, hoditi lud, l'udskj, lid, lidsky l'ut, náhlost, prudkost, krutost; bez l'uti, snadné majně, skrytě, tajně manu, máchl, kývl margarit, perla meci, biji měna, cenná, skvostná věc, lát- ka měřiti, vazili, ceniti; Lroufati si, odvaziti se meslo, pruh miera, u mieru, s mirou, nemno- ho milosrdnici, slitovny milost, láska; miloščemi, z lásky milúcí, přemilý, rozmilý minüti, zanechati mísa, na svú mísu, ve svůj pro- spěch mistrovstvie, učení, učenost mladně, v mladém věku mlaka, močál, bahno mlzi, v t mlzi, v té mlze mné, domnívaje se mněnie, domnění, domněnka mnie, trvám, prý mniechu, domnívali se modlba, modlitva, modlitba mor, mor, mučení most, musí mrče, smrklo se, setmělo se mrt, úlomek, nepatrný kousek, mrva mrzutý, mrzký, škaredý muože, mohla musi, musím mütiese, rmoutila muZstvie, mużnost mysl, myšlenka nad hlas, nahlas nadvedši, nac'zvednuvší najhrzší, nejhrdší najtvrze, najtvrzší, nejtvrději, nejtvrdší najúsilnější, nejhorší nálepší, nejlepší nápast, nápad naplákajíci, poplakávajíc napsati, namalovati násilně, velice naviti se, motiti, namahati se nazjvati, vzÿvati neboZny, bezbozny necasny, necasná lili, ve chvíli zlé, kruté nejednaký, rozmanitý neklid, dle neklidu,pro postrach neklida, nekl'uda, boufe, zufi- vost nelá, nelála nelap, nesnadno, sotva, nikoli neléné, hbitě, rychle nelení, činiti n., rychle čiň nelest, v nelest, pravdivě, zajisté nematné, jak náleží, jak se patří nemože, nemohl, -a nen, onen něn, něj nenie, nyní něnž, něhož, nějž neodpovieš, neodepřeš neodvlač, v neodvlaci, neprodle- ně neochotně, nevlídně neozračný, neviditelný nepodobné, nenáležitč, neslušné nepořádný, mimořádný, neoby- čejný nepříroký, bezvadný, bez hany nerodi, nerodiechu, nechtěl, ne- chtéli; nerod jmieti, neméj; ne- rod stÿskati, nestÿske] nerovny, nestejny, nesrovnatel- ny, nenálezity nerozpaćiti se,nerozpakovati se, neváhati; nerozpdci se, nedala se zviklati 171 

Strana 172
nerozpačný, odhodlaný neskrovný v zboží, nesmírně bo- hatý nesmierny, nesmifitelny, zpup- ny, hrdy nesmücej, nezarmucuj nesmiti se, nezarmoutila se nesnad, nesnadno, stézi, sotva netdhnü, netaZevstáti, aZ,sotva- Ze vstali, vstala netesknic, nestyskajic nevizu, nevidim nevraždný, nebezpečný, protiv- ný nezboženstvie, neštěstí nezjevno, nejasné, nesrozumi- telné nezlišena, nezbavena neznámý, podivný nicí, z nice, po očku nice, sklesl ničse, nic nikak, nikakž, nijak, nikterak nikdie, nikdiež, nikde nikohého, nikoho nikte, nikdo nivčemž, v ničem nofiese, ronila; nofiechu se, tek- ly nožnice, pochva nrav, mrav, obyčej, zpúsob núze, nesnáz, strast ny, nás obak, obake, přece, však obdrženie, vítězství oblečka, nádobka oblek, bez obleka, bez ustání (bez prodlení?) oblud, obluda, blud, poblouze- ní; bloud, blázen oblüditi, oklamati, omámiti obsieci, obsáhnouti obsieZ, obsaznost, obsah, ob- jem obvéniti, zavâzati, zaslibiti očivistě, očitě odelknúti, odlekši, odvzlyknuvší odiva, divadlo, podívaná odol, nucení, přinucení odolá, vítězí odpéra, otpéra, odpor, odporo- vání odvléci, odloziti, odkládati ohledd$, uhlidas, spatiis ohlechnüti, ohluchnouti ochotenstvie, přívětivost, laska- vost okoj, útěcha, utěšení okojiti, upokojiti, utésiti oluéiti, osvétliti, objasniti omraz, nachlazení, omrazení opeřenie, udeření, uhození opoleti, ohořeti, opáliti se oslniti, oslepnouti osoba, říše nebeská, dvůr (verš 2547) osovní, osobní, zvláštní ostaniechu, ostávaly ostati,zanechati,opustiti, vzdá- ti se | ostaviti se, zanechati, opustiti ostuditi, oSkliviti ostydéti se, stud pfemoci ostydnouti, zlhostejnéti osvétiti se, státi se svatým ot, od; o, nad, z otázati, otázati se otjéti, odejmouti, zbaviti otňadž, odkud otpuščenie vzieti, rozlouciti se otrap, vidění, extase otrazi, odrazil, otevřel ottucha, útěcha, potěšení ova, ejhle, aj ovšem, zcela, velice ozračen, viditelný ozračenie, viditelnost ozračiti, viditelným učiniti ozfieli se, ohlédnouti se pakost, Skoda, protivenství, strast palejs, rubinballais 172 

Strana 173
panosice, panoîe pece, trápení, muka péci se, starati se, pecovati, na- máhati se péče, starost pěčný, horlivý, nadšený, vroucí pest, hanba, potupa péti dsdt, padesati plas, trhání plašný, plachý ploditi, ¢initi, mnoziti plove, plyne plti, pleti bo, pro poče, počechu, počal, počali podlé, podle, vedle podmol, výmol, rokle podrzenie, osmélení se pohádka, otázka, hádanka, há- dání pohřiesti, pohřbíti; pohrabachu, pohřbili bojieti, poje, pojem, pojmouti, pojal, pojav pokdzati, ukazati pokrsti, pokitil pokryti se, skryti, zdrżeti se polovem, do polovice ponúcenie, podnět, ponuknutí, vybídnutí ponuka, popud, podnět, rozkaz poprava, soud; popraviště (verš 3014) poředě, v pořadu, pohlaví pofknüti, poféci, pomluviti, ob- viniti poroba, pokora, ponízenost porobenstuć, v porobenství, pod- danství poruka, poruéenství, vláda bésoba, püsobení, ücinnost postata, vjznam; z Zádostnéj postaty, touzebnè postatstvie, nadbytek, hojnost postavenie, znamení bostiZe, postihl postřete, potkal posüditi smiech, vysmäti se potaz, bez potaza, bez váhání, neprodleně potdzanie, porada; bez p.,ihned, neprodleně potratiti se, zaviniti ztrátu Zivo- ta potřeba, potřebnost, nutnost fotuchü, uhasly potvofené, znetvofené povědě, povím; pověděl povětrný, vzdušný povztéci se, vzteknouti se pozdáti, pockati poživný, výživný, povzbudivý právě,v pravdě, skutečně; zcela, úplně pravý, rovný předečstvo, přednost přelest, přelstění přelítný, přeukrutný, přehroz- ný přeli sú, popírali pieliditi, prelstiti, oklamati pićmo, druha pićmo druze, jed- na vedle druhé, k druhé přeplovný, přebohatý, přehojný přepozorný, přesvětlý, přejasný presüditi, prekonati, premoci přežádný, přežádoucí prchati, zužiti příčina, příslušenství přidů, přišli prie, popiraji prieé, u prieči, naopak pfieka, na pfieky, na vzdor płieta, svar, boj, pütka piieti, prâti pîtieti, priti, zapfiti (v. 2525) přijechu, přijali přijide, přijidů, přišel, přišli prijieti, prijem, prijmouti, pri- jav přili, přilila, zalila přílipnost, příslušnost 173 

Strana 174
přísně, vskutku, vlastně, skuteč- ně příště, propukl Probytie, užitek, prospěch prodesiti, probodnouti, prokläti projidú, prošly, pronikly prokní, všeliký, každý pronositi, prozrazovati pronznuchu, probodli prosinec, listopad prosociti, osociti, obviniti protiv, protivo, proti protiva, protiveni, vzpírání proviniti, vlastní vinou ztratiti bsáti, malovati ptdäti, hledati byète, litujte pych, u pychu, pyšně, nadutě pýcha, nádhera pyseti, dychati, supéti radośćemi, z radosti, pravou ra- dostí raný, časný razi, radím roba, nevolná služba robný, nevolný rok, umluvený čas, lhůta rovenstvím, správně, pravdivě rovně, člověk rovný komu rovně, rovina, pláň (v. 2764) rozbrojiti se, rozejiti se rozcukovati pameti, rozpomina- tise rozéitati, rozvážiti rozčuch, poznala, zpozorovala jsem rozklaď, rozložitost, prostor rozpać, bez rozpaći, rozpak, bez rozpaka, bez váhání, nepro- dleně rozženie, roznícení, nadšení rúčí, rychlý; rúče, rychle ryt, zkáza, zhouba řečechu, řekli řemeslo, umění řúje, řev, řvaní sbožen, bohat sceptry, žezla sede, sedi, uscdl, usedli sedénie, sidlo sen, semu, tento, tomuto senně, snem, ve spánku shledi se, shlédli se schlustiti, zkrotiti, sraziti schova, pochoval; schován, vy- koupen sice, onak, tak i sice, tak či onak sídliti,do osidla záplésti,chytiti siej, do siej doby, do této doby siesti, sedéti síla, množství; dav, lid sklep, klenuti, klenba sklopi se, sklonilo se skola, vchcd skoro, v skóre, v skuofe, brzo, rychle skována, pochována skříta, kousek, zlomek skrovný, tichý, pokorný skrutý, zkroucený sloň, slonová kost, slonovina slovo, pověst složený, vymyšlený slůbenie, zasnoubení sluch, slovo, zvuk, jméno; v slu- fe, zpüsobné, krásné slupec, maly sloup, sloupek sméli, odvázili se sménie, osmélení se, odvaha sméfiti, obrâtiti k èemu smiera, mirnost smiernÿ, smiflivy, mirnÿ smieti se, smâti se smiliti se, smilovati, slitovati se smücie se, zarmucuje se; smüli- ti, rmoutiti se smy, jsme smysl, rozum, moudrost; z smys- la vzatý, zbavený rozumu smysliti, rozuméti smyslný, moudrý, rozumný, o- patrný 174 

Strana 175
sněde, sjelo, sešlo se sněm, sněmši, sňav, -ši sníti, sejíti, zemříti; snide, sni- desta se, sešel, sešli se sobi, s sobi, s sebou spé, spensi, sepjal, sepjavii spiese, spise, rychleji sporý, ochotný; spoře, bohatě, vydatně spriehli, sprähli ssov, sbor, shromáždění stanieše se, stávala se stane, nastane, stane se státi, odporovati stavi, zastavím, odstraním stě, stěchu, sťal, sťali stieň, stín stkviese, skviechu sé, skvělo, skvěli se stoli, stolím, hoduji stonati, stenati, vzdychati střen, potřen, zahuben stretnüti se, potkati se strójce, původce strpěti, snésti stüpi, vstoupila stviechu, skvěli, -y se stvúcí, skvoucí stydký, hanebný, mrzký suchý, na suše, na souši súš, suché dřevo, palivo súzi, soudím svádný, svárlivý svě, jsme (my dvě) světí, světie, svatí, svaté světlošsčemi, pro světlost svofil, sklenul svůj, patřičný (v. 3384) svyčej, obyčej, zvyk szořiti,stvořiti, připraviti, skle- nouti školný, učenec, učitel śpile, žert tajné, tajno, tajné, skryté místo takéť, takto tále, záloha, záruka (v. 1030) tále, pověst, vypravování tálný, adjektivum k tále, záru- ka, rukojmí Tater, Tatarů tdzati, tàzati se, žádati té, ta (líčka) té[nj, télesny tiehli, tahli tiesař, císař tiezi, tieže, tiežete, táži se atd. točiti, nebuď kto se o tom toce, ni- kdo o tom nemluv, nestarej se o to tfestiechu, létaly trh, skulina, skryse tfiesli se, trâsli se irupec, špalík, pařez iržeti, směřovati, puditi tudieZ, -e, na témz místé, stejné, také táha, tesknost, zármutek turkat, tyrkys tuž, tu, tehdy túžiti,naříkati,rmoutitise, tou- žití tvář, tvor tvárný, pěkný, krásný tvrdost, obloha nebeská učenie, učení, učenost učenník, učitel, mistr uda se, událo, přihodilo se úhleď, pohledění, spatření uhroziti, zastrašiti ujem, -$i, ujav, pojav, -ši úkaza, dle úkazy, pro podíva- nou dkonné, konečně, definitivně ulyznüti se, usmáti se uméji, uméjése, umé, umím, u- měl umytiti, podplatiti unaviti, zahubiti, usmrtiti üpola, nadarmo upřiemý, upřímný úřitný, náramný úroda, přirozená povaha(?) 175 

Strana 176
úropně, hrdě, zpupně úsilný, nesnadný, obtížný; snaž- ný úslona, záře usnübiti, zasnoubiti üsoba, stav, rozpoloZení mysli uspoliti, pripojiti ustavičný, ústavný, pevný, stálý ustavičenstvo, ustavičnost, stá- lost, vytrvalost utdzati se, uraditi, rozhodnouti se utézeti, získati utieZe se, zavřela, uchýlila se użassi, użesu se, uleknuvżi, u- lekli se uZéci, upéliti úžest, zděšení, úžas vada, vášeň, náruživost váha, v téj váze, v té míře, tak vděčně, ochotně vdovné, vdova vé, běda vé, my (dvě) vecechu, řekli vědě, vím véhlasa, moudrost, obezřetnost, cpatrnost věk, věkem smyslíš, těžce chápeš velé, mnoho velesenstvie, velebnost vep, úpění, nářek veselé, veselí, radost; slavnost veš, všechen, celý vézeti, bÿti uvéznén, ve vézeni vezie, vzezfel, -a vidomen, viditelny vidomy, vidouci viec, nadále vieste, Víte vieže, váže viniti se, proviniti se vitéz, hrdina vitéZsky, premoudry vizi, vidím vlásenie, žíně 176 vlast, moc; země vláščí, zvláštní vnad, půvab, vnadnost vnada, zvyk, obyčej vniče, vnikla vnide, vešel, vešla vrovnali se, vyrovnati se vschod, východ vslánéti se, uklánéti se vspora, spor, odporovani vspravichu, vypravili, vyložili vstona, zasténal vstvofi se, stvofilo se vsúče, vysoukal všeckerno, všecko všelikaký, všelijaký, všeliký všelikž, zcela, ovšem vy, vás vydati, vdáti vyložený, vynikající, obzvláštní vynéchu, vynémši, vyňali, vyňav- ši vynide, vyšel, vyšla vysadieše, vysazovala, trhala vyspieši se, vymizel vz to povédénie, na ta slova vzdieni, nazvani vzdfehsi, zpüsobivsi vzdržal, zdržel vzdviže, zdvihl, zdvihla vze, vzesta, vzechu, vzeli, vzal, vzali, -y; vzem, -$i, vzav, -ši vzchovati, vychovati; schovati vzjiskii, vzjiskiil, vzplanul vzklddd, vynaklada vzkruZie, okrouhlost, okrouhlé klenuti vzküfiti se,koufemvzhüru stou- pati vzmlámola, zamumlal vzmluviti, promluviti, pfemlou- vati vzmräkati, zamraciti, zatemniti vzñ#ala, podjala vznide, vznidü, vzniti, vzešel, vześli, vzejiti 

Strana 177
vznikl, dospěl; vznikše, povstav- še, vzpřímivše se vzořiti, stvořiti, připraviti vzpáčiti, zvrátiti, vyvrátiti vzpodjéti, vzpodjechu, pode- jmouti, pojmouti, zmocniti se vzpomanu, vzpomněla vztiehli, vztáhli, oblékli vzveden, uveden; vychován zače, začal zahnati, zajeti zal'úbiti, zamilovati zamiesiti, zamíchati, uvésti ve zmatek zápověd, příkaz zaratiti, zrušiti, zahubiti zařil, zařval zatešče se, zastesklo se zatvořiti, zavříti zavadieše, zavadila, uvázla zběh, vězeň, zajatec zbožie, majetek, statek, panství; bohatství, blahobyt (v. 1112: říše nebeská) zbýti, pozbýti, zbaviti se; zapu- diti zdávajíc, vzdávajíce zdese, zde, tu zdiechu, zděla, učinili, -a; zdie- ti, učiniti, počíti zdieše se, zdálo se zdviže se, zdvihl se zesnuchu, usnuli zežže, zžehl, spálil zhluk, ohlušení, omámení zchvosta, rozbil, roztřískal zlost, zloba zmilitký, milý, přemilý zněměti, oněměti zpušče, zpustl, -a zřiedlo, zrcadlo (?), pohled zsaditi, usaditi ztrava, náklad zuoče, spatře zvězenie, svázání, spletení zvlasti, zvláště zvyčej, obyčej zývati, volati, vybízeti zžesil, polekal, poděsil žádný, žádoucí; i žádný, žád- ný žák, student, klerik ždáti, čekati žiedě, žádosti, tužbě žíti, požívati živiti, při životě zachovati Poznámka: K v. 1870-71 a 3181 srov., co poznamenal Josef Vašica, Akord IX, 1941-2, str. 92-3. 177