Článek 1. Proti častému přijímání lze uvésti tyto důvody: 1. Sv. Tomáš (IV. Sent. d. 12, q. 3, a. 1) praví, že se má při- jímati jen jednou v celém životě; sv. Pavel totiž dokazuje z jed- noty utrpení Kristova jednotu křtu. Avšak tato svátost má větší poměr k utrpení Kristovu než křest. 2. U stolu Páně se přijímá celé dobro, tedy už nic nezbude pro další přijímání. 3. Dosvědčují to příklady svatých: Magdaleny, Marie Egypt- ské a mnohých svatých poustevníků. 4. Příklad sv. Marka, Lva, Augustina, kteří prchali před kněž- stvím děsíce se častého přijímání. 5. Ustanovení Otců, podle něhož laikové mohli přijímat pouze o nějvětších svátcích, jak praví papež Fabián a cituje sv. To- máš,1° ale později už jen o velikonocích. 6. Hodná příprava, proto jen po čtyřicetidenním postu. Z toho plyne, jak drze si počínají laici, když se vtírají často k přijímání, a přebíhají i z farnosti do farnosti, aby se jim to lépe podařilo. 7. Synodální rozhodnutí arcibiskupa Jana z Jenštejna a jeho vikářů, že jen jednou za měsíc mohou laici přijímat. Usoudili totiž, že z častého přijímání vznikají kacířstva, zvláště begard- ské. Nemůžeme prý si v tom brát za vzor prvotní Církev, pro- tože tehdy křesťané žili v ustavičném nebezpečí života, a i pro blízkost smrti Kristovy ještě byli zbožnější. Proti uvedeným důvodům jsou: text evangelia, slova a před- obrazy ze Starého Zákona; rovněž učitelé Ambrož, Jeronym, Augustin, Chrysostom a jiní starší i noví; dále zvyk prvotní Církve (hl. 1). (V hl. 2 mluví spisovatel všeobecně o tom, jak je dobré často přijímat a jak špatně jednají, kdo laiky odmítají v té věci. V hl. 3 autor prohlašuje, že nechce psát nic, co by bylo proti nauce církevní, a že se ve všem podrobuje jejímu soudu.) Článek 2. Jak praví Glosa, je možno přijímati trojím způsobem: jen duchovně, a to mohou pouze dobří; jen svátostně, a tak přijí- 9 ovšem v námitce. 10 III 80, 10 k 5. 39