Strana 30
horlí slavnostně a veřejně. Z toho tedy je zřejmo, že ti, kdo do-
poručují lidu svátost těla a krve Ježíše Krista, srovnávají se ve
slovech i skutcích se Zákonem a proroky Staré i Nové Úmluvy.
Zde si teď všimneme hlavně Starého Zákona. — Ten radí — ob-
razně — lidu k častému přijímání oběťmi, proroctvími a do-
klady. Z dokladů je to zvláště mana. Tu musili všichni Židé
— nejen kněží — sbírati každý den, takže kdo si nasbíral na
více dní, hřešil. Stejně křesťanský lid má dělat vzhledem k tělu
Kristovu. Kněží ze svého charakteru proměňují a přisluhují —
což nemohou laici — přijímají však důvodem zbožnosti, stejně
jako lid. Stačí tedy u křesťana milost a nábožnost, a může často
přijímat (3. hl.).
V obětech Starého Zákona se také naznačuje časté přijímání.
Je to zřejmo z toho, že ačkoli se Židům nařizovalo třikrát do
roka se dostavit na místo, které Hospodin vyvolil, přinášeti však
oběti a jísti z nich to mohli, kdykoliv chtěli. Starozákonní oběti
byly jen stín oběti novozákonní, a proto je v Novém Zákoně
dovoleno obětovat na všech místech, jen aby věřící lid mohl
často přijímat (hl. 4).
A jako v starozákonních obětech Bůh »čichal libou vůni« a
měl v nich potěšení, tak a mnohem více je to ve svátosti oltářní.
Má v ní potěšení Otec, protože se mu v ní znovu obětuje jeho
jednorozený Syn. Z toho, že se obětuje Otci, má vrcholné potě-
šení i Syn; ten se těší též z toho, že touto svátostí je spojen i se
svými miláčky na zemi. A tak proud rozkoše se valí od Otce a
Syna a obveseluje město Boží (hl. 5).
V této oběti má potěšení i Duch svatý, který také to potěšení
v nás působí. Těší se z ní celá Trojice, že se tak dobrota Boží
rozlévá. Těší se v ní andělé spolu s lidmi, že je Bůh tak štědrý
a že jim oběma dává sebe. — A jaké potěšení mají lidé v této
oběti! Těší se z podivuhodného vykoupení, z toho, že člověk na-
bývá sladkého ducha zbožnosti, a že i ostatní lidé jsou tak
v Kristu spojeni vjedno (hl. 6).
Celé nebe i země celá se radují z této oběti, v níž je vše tak
krásně uspořádáno, ať to, co je viditelné, ať to, co je neviditelné,
ať to, co působí, ať to, co znamená. I duše v očistci mají radost
z oběti přinášené církví bojující, ježto tím k nim přichází hojné
vykoupení (hl. 7).
To kochání nám připravil Bůh v pokrmu a nápoji, aby tím
naznačil, jaké musí býti, totiž: andělské, plné, svobodné, roz-
umné, čisté, zdravé, plodící ctnosti, všem společné, nutné a kaž-
30
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114