Strana 21
1376 v Praze u sv. Jakuba a u sv. Štěpána, 1380 u sv. Víta,
1384 v Jindřichově Hradci, 1386 u sv. Havla a v Týně, 1387
u sv. Michala v Opatovicích na Novém Městě pražském, 1392
u sv. Michala na Starém Městě, 1394 v Krupce, 1396 v Lounech,
1397 v Benešově, 1407 u sv. Jiljí v Praze, atd. — Na Moravě na
př. se potkáváme s kaplí Božího těla u sv. Jakuba v Brně, a na
Znojemsku ve Slavonicích byla taková svatyně dokonce i cílem
četných poutí. V ní se sloužila podle nadání pana Jindřicha
z Hradce každý čtvrtek mše svatá.
—
V ohnisku eucharistické úcty — v klášteře zbraslavském
učinil r. 1379 Fr. Vít nadaci k rozžíhání svící při pozdvihování;
r. 1392 nacházíme v témže klášteře fundaci na hořící svíce před
nejsvětější svátosti od Zeleného čtvrtka do Božího hodu veliko-
nočního. Počátkem 15. století se u brněnských dominikánek II.
řádu konávala eucharistická slavnost každý čtvrtek.64
Arcibiskup Jan z Jenštejna na synodě r. 1386 udělil odpustky
40 dnů těm, kdo kleknou při pozdvihování nebo kdo doprovodí
kněze, když nese nejsvětější svátost k nemocnému. Ty odpustky
rozmnožil ještě r. 1390.65
M. Matouš z Krakova v synodálních kázáních hřímá proti
špatnému životu kněží. Tak v řeči: »Quid est, quod dilectus meus
in domo meo facit scelera multa«66 naříká, že kněžstvo tak po-
kleslo, že koná všechna možná zaměstnání: Ten je prokuráto-
rem, jiný kuchařem, ten chodí po žebrotě a toulá se po krčmách,
onen po vsích svádí lid. Došlo to tak daleko, že je stydno býti
knězem.67 Jediné, co kněžstvu udržuje úctu lidí, je svá-
tost oltářní.68
lich, str. 391: Zikmund léta 1437 Iul. 5 v přítomnosti Albrechta Rakous-
kého a legátu sněmu basilejského, čtverým jazykem nás Čechy pod obojí
za syny katolické církve vyhlásil, jakž nápis u Božího těla svědčí).
R. 1622 tam byl také pohřben M. Jan Campanus.
64 Neumann, Hus dle nejnovější literatury, 4.
65 Höfler, Concilia Pragensia, p. 34; 40. — Prameny dějin českých I, 452.
66 Srov. Sedlák, Hus, str. 23 a pozn. 1, 2.
67 Matěj z Janova rovněž často naříká na zmenšení úcty ke kněžím
u laiků: »Proto čím jiným jsme se stali v těchto dnech, ó kněží Pána
Ježíše, než solí zvětralou, po které lidé šlapou, a svatými kameny roz-
metanými na rozích všech ulic!« (Pláč Jer. 4, 1.) A udává důvod: Pásli
jsme sebe a stádo ne, nejsvětější chléb jsme odtahovali maličkým od
úst. (I, tr. 2, r. 4, c. 9, str. 137—139.)
68 Když však v budoucnosti u extrémních táboritů byl zavržen článek
o předpodstatnění, bylo tím u lidu »oloupeno kněžstvo táborské o taju-
plný, nekonečně účinný lesk«. (Bezold, K dějinám husitství, 37—38.) Pak
už nestálo nic v cestě učení o rovnosti laiků s kněžími...
21
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114