Strana 12
odsouzené články připisované Milíčovi a přišel k onomu, který
se týkal svatého přijímání, zavřel prý knížku a řekl, že jsou to
artikulové lživí. — On to však popíral.
Jak k svatému přijímání přilnuly hlavně ženy, dozvíme se
později u Matěje z Janova,18 který nauku Milíčovu přejal a vě-
decky zpracoval v Regulích.
Milíč umřel v Avignoně v den sv. Petra v okovech19 r. 1374,
ale nadšení pro velebnou svátost trvalo v Čechách dále. I Štítný20
uvádí časté přijímání u nás do vztahu k Milíčovi. Rovněž ho-
roucně o něm píše jeho duchovní syn Matěj z Janova. Kromě
připomenutých eucharistických determinací a jeho traktátu De
Antichristo pojal do svých Regulí i obšírné a vřelé Narracio de
Milicio. Velebí ho tam jako druhého Eliáše, muže mocného
v činu i v slově, jehož slovo plálo jako pochodeň.21 Se stejně
velikou úctou mluví o něm i Štítný.22 Vyznává, že kdyby ne
Milíče, snad by ani jeho (Štítného) knih nebylo. Milíčova kázání
dala mu popud k českému spisování pro křesťanský lid.
Dominikáni České provincie měli v té době (od r. 1347) vyšší
bohovědné učiliště (Studium generale) u sv. Klimenta na Sta-
rém Městě. Mnozí jejich profesoři přednášeli na theologické fa-
kultě pražské university, zvláště když bylo jejich učiliště při-
pojeno k universitě. (Stalo se to smlouvou mezi velmistrem řádu
bl. Rajmundem a universitou r. 1383.24) Z dochovaných zpráv
víme, že zasáhli také do diskusí o eucharistii. Nejvíce proslavený
byl tehdy Čech M. Mikuláš Biceps (zemř. kol. r. 1390). Arci-
biskup Jan z Jenštejna ve spise De bono mortis má o něm zprá-
vu, že jej bl. Rajmund ustanovil svým vikářem v České provin-
cii, aby pozvedl pokleslou kázeň; charakterisuje ho jako muže
18 Srov. ve IV. části této práce pojednání o postavení ženy.
19 Srov. Tomek, Dějepis města Prahy III, 311, pozn. 96.
20 »Ale ješto kakýms hněvem hyzdie bez rozmysla všem, ktož často,
nejsúc kněžie, tělo božie přijímají: a snad žej' jim byl Milíč těžek v oči,
jenž jest učil lid boží vóli u pravdě a v jednotě křesťanské viery...«
(Knížky šestery o obecných věcech křesťanských, str. 218.) — Bílejovský
(Kronika církevní, 8) Milíče pokládal za utrakvistu.
21 Alius Helyas, id est vir habundans spiritu Helye..., et si vultis
accipere..., ipse est Myliczius, venerabilis presbyter et predicator, po-
tens in opere et in sermone, cuius verbum tamquam facula ardebat.
(III, tr. 5, d. II, c. 6, str. 356—357.)
22 Ó s kakú žádostí kázaše jednú šlechetný Milíč u sv. Jiljie v Prazě
slovo toto! Toť plápoláše silný duch z něho v boží milosti; mnohoj' tu
vydal ohňových slov! (Knížky šestery str. VIII, předmluva Erbenova.)
24 Tomek, Dějepis města Prahy III, 282; 331.
12
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114