z 114 stránek
Titul
1
2
3
4
Předmluva
5
6
Eucharistická otázka
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
Obsah traktátů
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
Rozbor učení
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
Vliv na budoucnost
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
Závěr
107
108
Literatura
109
110
111
112
Obsah
113
114
Název:
Matěj z Janova o častém svatém přijímání
Autor:
Petrů, Ondřej M.
Rok vydání:
1946
Místo vydání:
Olomouc
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
114
Počet stran předmluvy plus obsahu:
114
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Předmluva
- 7: Eucharistická otázka
- 29: Obsah traktátů
- 59: Rozbor učení
- 89: Vliv na budoucnost
- 107: Závěr
- 109: Literatura
- 113: Obsah
Strana 16
V nadšených epithetech velebí nejsvětější svátost. Je to pa-
mátka na Vykupitele, záruka věčného dědictví, milostné prelu-
dium, věno nevěstino, božské iocale s nebes jí darované, svazek
a nadpřirozená jednota církve bojující s církví vítěznou. Přijí-
mání zvětšuje zbožnost. Proto čím kdo je nehodnější, tím je mu
přijímání svátosti potřebnější. Nelze čekati, až člověk pocítí
sladké city, pak že teprve přistoupí. Rozlišovací znamení je spíše
ošklivost ke hříchu a pokora.40
Že i v praxi uplatňoval Matouš tyto zásady častého přijímání,
je patrno z případu, o kterém píše Sedlák.41 V Praze žila zbožná
žena Alžběta, jež mládí strávila světácky, ale pak byla od Boha
tak omilostněna, že jí tehdy v našich krajích sotva bylo rovné.
Ta na radu M. Matouše častěji přijímala Svátost a takovou z ní
vážila radost, že nedbala nejhorších nemocí, ba někdy se přijí-
máním z nemoci uzdravovala. O tom případu se také zmiňuje
arcibiskup Jan z Jenštejna.42
Matoušův Dialog náležel mezi nejrozšířenější traktáty 14. stol.
o častém přijímání. Svým obsahem tvoří přirozený most k učení
Matěje z Janova.43
Mezi nejpopulárnější a nejučenější lidi v té době patří scho-
lastik pražské kapituly M. Vojtěch Raňkův z Ježova. Mis-
trovské hodnosti svobodných umění i bohovědy dosáhl na uni-
versitě v Paříži. R. 1355 byl dokonce jejím rektorem. Někdy po-
zději působil také jako profesor v Oxfordu. Štítný si ho velice
vážil; nazval ho: muž hrozného rozumu a odivné paměti. R. 1376
mu připsal Knížky šestery, jednu z nejlepších svých knih.44 Do
naší otázky zasáhl v letech 1376—1378 svou odpovědí Martinovi
z Nové Vsi, faráři u sv. Martina Menšího na Starém Městě. Jeho
determinaci uvádí M. Matěj v Regulích III, tr. 3, c. 7, str. 86
až 92: Byla položena otázka, zda laik může bez hříchu přijímat
svátost oltářní každou neděli nebo dokonce každý den. Všeobec-
né pravidlo pro to dáno není. Jestliže však křesťan ze zkušenosti
pozoruje, že častým přijímáním v něm mohutní žár Boží lásky
a úcta k svátosti, ten má často přijímat, ovšem nanejvýš jednou
40 Kybal, M. Matěj z Janova, str. 308—309
41 Hus, str. 5.
42 I o samém Jenštejnovi je zaznamenáno, že se mu pro zásluhy o uctí-
vání velebné svátosti Kristus odměnil darem tělesného uzdravování, kdy-
koli do nemoci upadl a zbožně přijímal. (Viz str. 19—20.)
43 Jeho determinaci zařadil Matěj do Regulí III, tr. 3, c. 6, str. 82—86.
Cituje ho dále v V, d. 2, c. 14. Srov. Kybal, str. 273.
44 Jakubec, Dějiny literatury české, I, 241.
16