Strana 9
úcta k eucharistii byla u nás vroucí a že byla mocnou vzpruhou
duchovního snažení.10
Milíč z Kroměříže. R. 1358—1362 byl podkancléřem císaře
Karla. R. 1361 bylo mu propůjčeno papežskou provisí kanov-
nictví u sv. Víta. Proto se dal vysvětit na kněze. V kapitule brzo
postoupil k odpovědnému úřadu arcijáhenskému. A možná právě
vykonávání této funkce změnilo úplně jeho smýšlení a směr ži-
votní dráhy. Jako arcijáhen hluboko nahlédl do mravního života
tehdejšího duchovenstva i laiků. Začal činiti tuhé pokání. Oblé-
kal žíněnou košili a i jinak své tělo krotil. Waldhauserova ká-
zání snad byla pro něho poslední vnější pobídkou k účtování
s dosavadním životem. Vzdává se r. 1363 své hodnosti, ačkoliv
arcibiskup Arnošt z Pardubic to těžko nese, že ho z kapituly
ztrácí. Milíč odchází na čas z Prahy a v ústraní v Týně nad
Vltavou se připravuje na kazatelskou činnost. Asi za půl roku
se vrací a nastupuje kazatelskou dráhu nejdříve u sv. Mikuláše
na Malé Straně, pak u sv. Jiljí a jako kazatel a zpovědník u Panny
Marie před Týnem. Káže někdy až pětkrát za den,11 a to s úspě-
chem neslýchaným. Pyšné paní se jaly odkládati vysoké pláště,
drahým kamením pokryté čepce, zlatem a stříbrem zdobené
šaty; lichváři navraceli vydřené úroky, řemeslníci, jejichž živ-
nost se stěží dala provozovat bez hříchu, nechávali těch zaměst-
nání a novým se učili. Jiní všechno pro Krista opouštěli a od-
cházeli do samoty káti se.12 Jeho apoštolská horlivost je tak
vřelá, že se ještě v pokročilém věku začíná učit německy, aby
mohl také působit i mezi německým obyvatelstvem v Praze.
Jeho kázání uchvacovala silně apokalyptickým ražením. Hlásal
dokonce, že Antikrist přijde mezi lety 1365—1367. Že to však
nebyla jeho jediná oblíbená myšlenka, vidíme z toho, že na něj
r. 1373 někteří pražští faráři podali žalobu do Avignona k pa-
peži, a 4. a 5. článek zněl:13
Rovněž učí Milíč, že je to závazek z práva a že je to nutné k spasení14
přijímati svátost těla Páně každý den nebo alespoň dvakrát v týdnu.
10 Neumann, List Dětřicha Zbraslavského..., Hlídka 1923, str. 10n.
11 Latinsky, německy a třikrát česky. Prameny děj. čes. I, 406, 435.
12 Tamtéž, 406.
13 Palacký, Uber Formelbücher, 183.
14 ... quod omnis homo de jure tenetur et de necessitate salutis omni
die vel saltim bis in ebdomada. — Píšeme: de necessitate salutis,
ačkoliv Palacký tam klade: de necessitate saltim omni die vel sal-
tim... Nedávalo by to dobrý smysl: To mu přece ani pražští faráři ne-
přisuzovali, že je nutno přijímat alespoň jednou za den. Pro náš názor
9
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114