Strana 100
Tím zřetelněji se však uplatňovala tato myšlenka u radikál-
ních Českých bratří.
V dotčeném již Manuálníku Korandově je zařaděn list z r. 1478,
který podává zprávu o slyšení Bratří v dolejší (husitské) kon-
sistoři. Praví se tam: Když k nám přišli Michal, Prokop a
Chelčický ... než sme oč počínali ..., napřed mezi námi s obú
stran přestáno jest na jistém súdci, kteréhož i předkové naši
na Basilejském sboru sě dovolali, totiž na zákonu Božiem, na
skutciech podstatných prvotnie cierkve svaté47 ... Co Petr Chel-
čický48 o prvotní Církvi hlásal v knihách, toho se chopil za-
kladatel Bratří Rehoř a důsledně to prováděl. Ba r. 1491 se
vypravilo několik Bratří do světa hledat prvotní Církev. Pou-
čení hledali ve Francii, Italii, na Balkáně, ve Svaté zemi
i v Egyptě. Chtěli putovat dokonce až »k národu, Kristu čistě
sloužícímu« do Indie. Ale když se doslechli, že by tam nic
z toho nepochytili, vzdali se toho úmyslu.49 Do Indie je lákala
legendární postava kněze Jana.
K tomu namáhavému cestování je pohnuly staré pověsti, že
kazů káže trestati přísněji, a kdežto tam (1434) jsou církevní zákony
označovány za lidské nálezky (adinventiones, nezná již kutnohorská
synoda (z r. 1441) ani tento výraz, ani ono rozlišování v theorii i trestní
praxi. Božské i církevní příkazy zvou se nyní stejně mandata domini.
Kde dříve byl zákon boží (lex divina), jmenuje se nyní svatá matka
církev katolická. Pojem prvotní církve... se již nevyskytuje.« (Müller-
Bartoš, str. 10.)
47 Manuálník, str. 35. Sr. i Müller-Bartoš, str. 108—110.
48 O vlivu Matěje na Chelčického — snad jen nepřímém — píše
F. M. Bartoš v LF 1921, v pojednání Chelčický a Rokycana.
49 R. 1491 byli vysláni z Litomyšle čtyři bratři na Východ, mezi nimi
prostý a neučený soused Martin Kabátník. Ubírali se přes Krakov a
Lvov do Sučavy, kde se jeden oddělil a zabočil na Rus. Ostatní šli dále
k Cařihradu. Tam zůstali dva, aby prozkoumali krajiny řecko-bulhar-
ské. Osamocenému Kabátníkovi připadl nejtěžší úkol: prozkoumati části
Malé Asie s Palestinou a přilehlé země. Neznaje ani čísti ani psáti a ne-
ovládaje cizích jazyků, byl nucen přijmouti tlumočníka žida, jenž pro-
vázel ho po cestě. Zprávu o jeho putování zpracoval pak Adam Bakalář,
písař v Litomyšli. Přes polovinu cestopisu zabírá líčení Jerusalema a
Káhiry. — V Jerusalemě u Božího hrobu se ho mile dotklo, že je to dílo
prosté, starodávné, nekřtaltovní; při němž nic není ozdobeného, jako
obyčej v jiných zemích mají ozdobovati lecjakés svátosti. (Martina Ka-
bátníka Cesta z Čech do Jerusalema a Kaira, str. 15. — Fr. Zachystal,
Staročeské cestopisy do Svaté země, str. 10. Z. Winter, Život církevní
v Čechách, str. 50.) — Br. Lukáš se vydal ještě r. 1498 na zkušebnou
cestu, aby si ujasnil církevní postavení Jednoty. Při této cestě se stali
Bratři svědky popravy strohého mravokárce Savonaroly ve Florencii. Ale
ani na této cestě se mnoho nepoučili.
100
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114